IgA nefropatie (IgAN) je nejčastější primární glomerulonefritida. Ve složité patogenezi tohoto onemocnění má podstatnou roli tvorba specifických protilátek proti abnormálně glykosylovaným formám imunoglobulinu A1. Průběh IgAN je vysoce variabilní, renální funkce se progresivně zhoršují u 40 % nemocných a asi polovina z nich vyvine v průběhu 20 let chronické renální selhání. V předloženém článku jsou přehlednou formou stručně shrnuty současné názory na léčbu IgAN s ohledem na klinické, laboratorní a histologické projevy onemocnění. Základem léčby IgAN jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin II. U pacientů s přetrvávající proteinurií > 1 g/24 h a s histologickými známkami aktivity onemocnění v biopsii hodnocené podle MEST skóre jsou indikovány glukokortikoidy, které mohou z dlouhodobého hlediska působit renoprotektivně, signifikantně zpomalují pokles glomerulární filtrace (GF) a rozvoj chronické renální insuficience i u nemocných s GF < 50 ml/min (0,83 ml/s). U nemocných se závažnými formami onemocnění volíme kombinovanou terapii glukokortikoidy a cyklofosfamidem. Současná doporučení ohledně dalších imunosupresivních léčiv u IgAN, jako je azathioprin, mykofenolát mofetil, cyklosporin A, takrolimus, případně rituximab, nejsou jednotná. Z nových možností léčby jsou naděje vkládány do léčby budesonidem, což je glukokortikoid působící lokálně ve střevě v místě Peyerových plaků, který redukuje tvorbu aberantně glykosylovaných forem IgA1. Podle recentně publikované studie NEFIGAN budesonid snižuje u pacientů s IgAN proteinurii a stabilizuje GF.

IgA nephropathy (IgAN) is the most common primary glomerulonephritis. In the complex pathogenesis of this disease plays a significant role, the production of specific antibodies against the abnormally glycosylated forms of immunoglobulin A1. Course of IgAN is highly variable, kidney function progressively worsens in 40 % of patients, and about half of them develop chronic renal failure over 20 years. The present article briefly summarizes current views on IgAN treatment regarding clinical, laboratory and histological manifestations of the disease. Essential for the treatment of IgAN are angiotensin converting enzyme inhibitors or angiotensin II receptor blockers. Patients with persistent proteinuria > 1g / 24h and histological signs of active disease in biopsy, evaluated per the MEST score, are indicated for glucocorticoids treatment that can protect kidney in the long term, significantly slow down the decrease in glomerular filtration rate (GFR) and the development of end-stage renal disease even in patients with GFR < 50ml/min (0,83ml/s). For patients with severe forms of the disease, we choose combined regiment with glucocorticoids and cyclophosphamide. Current recommendations for use of other immunosuppressive drugs in IgAN such as azathioprine, mycophenolate mofetil, cyclosporine A, tacrolimus or rituximab are inconsistent. Regarding the new treatment options, much hope is being put on budesonide, a glucocorticoid acting locally on the intestinal Peyer‘s plaques, reducing the production of aberrantly glycosylated forms of IgA1. In the NEFIGAN trial budesonide reduced proteinuria and stabilized GFR in patients with IgAN.

3 interní klinika Univerzita Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc

Department of Microbiology University of Alabama at Birmingham Birmingham AL USA

Interní klinika 2 lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Praha

Mikrobiologický ústav Akademie věd České republiky Praha

Ústav biologie Univerzita Palackého v Olomouci

Ústav imunologie a mikrobiologie 1 lékařská fakulta Univerzita Karlova Praha

Ústav imunologie Univerzita Palackého v Olomouci

An update on the treatment of IgA nephropathy

Literatura