IgA nefropatie (IgAN) je autoimunitní onemocnění s mezangiální depozicí imunitních komplexů obsahujících polymerní IgA1 (pIgA1) se sníženým podílem galaktózy v glykanech vázaných O-glykosydickou vazbou k pantové oblasti IgA1 (Gd-pIgA1). Imunitní komplexy vznikají zřejmě v cirkulaci specifickou vazbou afinitně maturované autoprotilátky izotypu IgG nebo IgA s cukernou komponentou Gd-pIgA1. Klíčovou složkou epitopu rozlišovaného autoprotilátkou je N-acetylgalaktosamin (GalNAc), bezprostředně připojený k aminokyselinám threoninu 228 a/nebo serinu 230 pantové oblasti IgA1. GalNAc na jedné nebo obou z uvedených aminokyselin není u IgAN pacientů modifikován připojením galaktózy (Gal), na rozdíl od zdravých jedinců. Pro zdravé jedince je charakteristická struktura S/T-GalNAc-Gal. Proto u IgAN hovoříme o galaktózové deficienci. Sérové koncentrace Gd-IgA1 jsou tak slibnými biomarkery. Frakce výše uvedených cirkulujících imunokomplexů o molekulové hmotnosti 800 – 900 kDa stimuluje mezangiální buňky, což se v bioptickém hodnocení projeví mezangiální proliferací, segmentální glomerulosklerózou a zprostředkovaně i endokapilární hypercelularitou a tubulární atrofií s intersticiální fibrózou. Afinitní maturace autoprotilátek IgG nebo IgA nabízí otázku jejich vzniku. Předpokládá se, že je spojen s iniciální aktivací určitých klonů naivních B lymfocytů molekulami obsahujícími terminální GalNAc buď virového, bakteriálního či endogenního původu. Recentní poznatky o patogenezi IgA nefropatie nabízejí směry vývoje budoucí kauzální terapie spočívající v zásahu do tvorby Gd-pIgA1, do tvorby specificky reagujících autoprotilátek, do tvorby imunitních komplexů a zásahu ovlivňujícího aktivaci mezangiálních buněk. Který z těchto postupů najde uplatnění v klinické praxi, snad ukáže již blízká budoucnost

IgA nephropathy (IgAN) is an autoimmune disease characterized by mesangial deposition of immune complexes containing polymeric IgA1 (pIgA1) with abnormally low galactose content in oligosaccharides linked by O-glycosidic bond to the hinge region of pIgA1 molecule (Gd-pIgA1). Immune complexes are formed probably in the circulation after recognition of Gd-pIgA1 by affinity-maturated autoantibody of IgG or IgA isotype specifically recognizing a glycan moiety of Gd-pIgA1. Key component of the recognized epitope is N-acetylgalactosamine (GalNAc), linked to amino acids threonine 228 and/or serine 230 of the IgA1 hinge region which is not modified in IgAN patients by attachment of galactose (Gal), in contrast to normal subjects in which typical structure is S/T-GalNAc- Gal. Serum levels of Gd-IgA1 represent promising biomarker. The fraction of above mentioned circulating immune complexes corresponding to the molecular weight 800 – 900 kDa stimulate mesangial cells which is detectable using light microscopy as a the mesangial hypercellularity, segmental glomerulosclerosis and endocapillary hypercellularity, and tubular atrophy or interstitial fibrosis. Affinity maturation of above-described autoantibody leads to the question about their origin, which has been associated with various antigens containing terminal GalNAc of either viral, bacterial or endogenous origin. Recent knowledge about the pathogenesis of IgAN offer new directions for development of causal therapy of the future based on specific affection of Gd-pIgA1 formation, autoantibody production, circulating immune complexes formation or activation of mesangial cells. Which of these approaches will found application in clinical praxis remains to be answered hopefully in close future.

• MeSH
• autoprotilátky MeSH
• galaktosa nedostatek   MeSH
• IgA nefropatie * etiologie   patologie   MeSH
• imunoglobulin A fyziologie   MeSH
• imunokomplex MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

IgA nefropatie (IgAN) je nejčastější primární glomerulonefritida. Ve složité patogenezi tohoto onemocnění má podstatnou roli tvorba specifických protilátek proti abnormálně glykosylovaným formám imunoglobulinu A1. Průběh IgAN je vysoce variabilní, renální funkce se progresivně zhoršují u 40 % nemocných a asi polovina z nich vyvine v průběhu 20 let chronické renální selhání. V předloženém článku jsou přehlednou formou stručně shrnuty současné názory na léčbu IgAN s ohledem na klinické, laboratorní a histologické projevy onemocnění. Základem léčby IgAN jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin II. U pacientů s přetrvávající proteinurií > 1 g/24 h a s histologickými známkami aktivity onemocnění v biopsii hodnocené podle MEST skóre jsou indikovány glukokortikoidy, které mohou z dlouhodobého hlediska působit renoprotektivně, signifikantně zpomalují pokles glomerulární filtrace (GF) a rozvoj chronické renální insuficience i u nemocných s GF < 50 ml/min (0,83 ml/s). U nemocných se závažnými formami onemocnění volíme kombinovanou terapii glukokortikoidy a cyklofosfamidem. Současná doporučení ohledně dalších imunosupresivních léčiv u IgAN, jako je azathioprin, mykofenolát mofetil, cyklosporin A, takrolimus, případně rituximab, nejsou jednotná. Z nových možností léčby jsou naděje vkládány do léčby budesonidem, což je glukokortikoid působící lokálně ve střevě v místě Peyerových plaků, který redukuje tvorbu aberantně glykosylovaných forem IgA1. Podle recentně publikované studie NEFIGAN budesonid snižuje u pacientů s IgAN proteinurii a stabilizuje GF.

IgA nephropathy (IgAN) is the most common primary glomerulonephritis. In the complex pathogenesis of this disease plays a significant role, the production of specific antibodies against the abnormally glycosylated forms of immunoglobulin A1. Course of IgAN is highly variable, kidney function progressively worsens in 40 % of patients, and about half of them develop chronic renal failure over 20 years. The present article briefly summarizes current views on IgAN treatment regarding clinical, laboratory and histological manifestations of the disease. Essential for the treatment of IgAN are angiotensin converting enzyme inhibitors or angiotensin II receptor blockers. Patients with persistent proteinuria > 1g / 24h and histological signs of active disease in biopsy, evaluated per the MEST score, are indicated for glucocorticoids treatment that can protect kidney in the long term, significantly slow down the decrease in glomerular filtration rate (GFR) and the development of end-stage renal disease even in patients with GFR < 50ml/min (0,83ml/s). For patients with severe forms of the disease, we choose combined regiment with glucocorticoids and cyclophosphamide. Current recommendations for use of other immunosuppressive drugs in IgAN such as azathioprine, mycophenolate mofetil, cyclosporine A, tacrolimus or rituximab are inconsistent. Regarding the new treatment options, much hope is being put on budesonide, a glucocorticoid acting locally on the intestinal Peyer‘s plaques, reducing the production of aberrantly glycosylated forms of IgA1. In the NEFIGAN trial budesonide reduced proteinuria and stabilized GFR in patients with IgAN.

• MeSH
• blokátory receptoru 1 pro angiotenzin II terapeutické užití   MeSH
• budesonid terapeutické užití   MeSH
• cyklofosfamid terapeutické užití   MeSH
• glukokortikoidy kontraindikace   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• IgA nefropatie * farmakoterapie   MeSH
• imunosupresiva škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory ACE terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• proteinurie diagnóza   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH