Virové infekce patří mezi jedny z nejčastějších infekčních komplikací postihující příjemce transplantovaných orgánů. V důsledku imunosupresivní terapie, která dominantně ovlivňuje buněčnou imunitu a úspěšně tak redukuje incidenci akutní rejekce, dochází k vyššímu výskytu virových infekcí. Herpetické viry a polyomaviry jsou ubikvitérní patogeny, které mají schopnost perzistence v organizmu ve stadiu latence. Kromě reaktivace infekce dochází po transplantaci k primoinfekci přenesené od dárce, které zvyšují morbiditu a podílejí se na zhoršeném přežívání pacientů. Vedle toho mají dlouhodobé nepřímé dopady, v jejichž důsledku dochází k poškození funkce transplantovaných orgánů a jejich předčasné ztrátě. V tomto článku je uveden stručný přehled infekcí s největším dopadem na příjemce transplantované ledviny, tedy cytomegalovirus a BK polyomavirus, jejich diagnostika, prevence a léčba.

Viral infections are among the most common infectious complications affecting transplant recipients. Due to immunosuppressive therapy predominantly affecting cellular immunity and thus successfully reducing the incidence of acute rejection, there is a higher incidence of viral infections. Herpesviruses and polyomaviruses are ubiquitous pathogens which have the ability to persist in a state of latent infection. In addition to post-transplant reactivation, donor-induced primoinfection can also occur, leading to increased morbidity and contributing to decreased survival of patients. Moreover, there are long-term indirect effects, resulting in an impaired function of the transplanted organs and their premature loss. This article provides a brief overview of infections which have the greatest impact on transplant recipients, i.e. cytomegalovirus and BK polyomavirus, their diagnosis, prevention and treatment.

1 interní klinika LF UK a FN Plzeň

Cytomegalovirus and polyomavirus infection after renal transplantation