CÍL: Retrospektivní zhodnocení střednědobých výsledků operační léčby u pacientů se zlomeninou krčku hlezenní kosti léčených na Klinice úrazové chirurgie FN Brno v letech 2008-2014. Materiál a metody: Sledovaný soubor pacientů tvořilo 15 pacientů, celkem 10 mužů (66,7 %) a pět žen (33,3 %). Průměrný věk v souboru byl 38 let (19–66 let). Indikací k operačnímu řešení byly všechny dislokované zlomeniny krčku talu a též i většina nedislokovaných zlomenin. Jako metoda volby byla použita osteosyntéza dvěma paralelně zavedenými kanylovanými šrouby, a to buď artroskopicky asistovaně, miniinvazivně či s použitím otevřené repozice. Klinické kontroly u sledovaných pacientů byly prováděny v pravidelných intervalech pooperačně, po 1, 3 a 6 měsících a dále po 24 měsících od operace. K zhodnocení výsledků bylo použito AOFAS (American Orthopaedic Foot and Ankle score). VÝSLEDKY: Průměrná doba hospitalizace u sledovaného souboru pacientů byla v průměru devět dní. Doba od úrazu po definitivní operační řešení se pohybovala v rozmezí od jednoho po deset dnů, v průměru 4,7 dne. S I. typem zlomeniny dle Hawkinse bylo ošetřeno 33,3 %, s II. typem 53,3 % a 13,3 % pacientů s III. typem. Nejčastějším použitým operačním přístupem byl anteromediální přístup (33,3 %). Dle American Orthopaedic Foot and Ankle score v našem sledovaném souboru dosáhlo výborného výsledku 20 % pacientů, dobrého výsledku 26,7 %, uspokojivého výsledku 20 % a špatného výsledku 33,3 % pacientů. Průměrné celkové AOFAS skóre bylo 72,5 a pohybovalo se v rozmezí od 38 do 97 bodů. Mezi průměrným AOFAS mezi skupinou pacientů ošetřených do dvou dnů od úrazu a mezi pacienty ošetřenými definitivně s odstupem nebyl rozdíl. Rentgenové známky artrózy I.-II. stupně byly zjištěny po 24 měsících sledování u 26,7 % pacientů, avaskulární nekróza u 6,7 % pacientů. DISKUZE: Mechanizmus úrazu u zlomenin krčku talu je nejčastěji nepřímý a vysokoenergetický. Postihuje zejména mladou, aktivní a mobilní část populace. Při diagnostice zlomenin talu postupujeme od anamnestických údajů, přes fyzikální vyšetření, RTG a CT vyšetření. Operační výkon je možné provést akutně definitivně či etapově odloženě. Indikovány k operačnímu řešení jsou dislokované i nedislokované zlomeniny krčku talu, a to z důvodů časnější pooperační mobilizace a předcházení komplikacím souvisejících s dlouhodobou fixací končenin. Velmi závažnou komplikací, úzce související s anatomickým uspořádáním cévního zásobení talu, je osteonekróza. Mnohem častější, avšak ne tak závažnou komplikací, je rozvoj poúrazové artrózy. ZÁVĚR: Zlomeniny hlezenní kosti patří mezi velmi závažné zlomeniny vzhledem k velmi častým poúrazovým komplikacím, jež úzce souvisí s anatomickou strukturou talu, zranitelným cévním zásobením a vysokými mechanickými nároky kladenými na talus. Nejefektivnější omezení daných komplikací je provedení urgentní repozice u každé dislokované, luxační či otevřené zlomeniny. Z našich výsledků sledovaného souboru vyplývá, že zlomeniny krčku talu je možné ošetřit primárně v jedné době či etapově odloženě. Avšak ani nejlepší možné načasování a plánování operačního ošetření těchto zlomenin zcela neeliminuje četné komplikace, které tyto zlomeniny provází.

Purpose of the study: Retrospective evaluation of medium-term outcomes of surgical treatment in pa­tients witha fracture of the talus neck treated at the Department of Trauma Surgery, University Hospital Brno between 2008 and 2014. Material and methods: The observed group consisted of 15 patients, 10 men (66.7 %), and 5 women (33.3 %). The average age of patients was 38 years (19–66 years). All dislocated talus neck fractures were indicated for surgical treatment, together with most undislocated fractures. The selected treatment of choice was osteosynthesis, with two cannulated screws inserted in parallel to each other, either with assisted arthroscopy, mini-invasively, or by open reduction. Regular clinical controls were performed in all patients after surgery, after 1, 3, and 6 months, and furthermore 24 months from the surgery. In order to assess the outcomes, the AOFAS score (American Orthopaedic Foot and Ankle score) was used. Results: The average period of hospitalization among the observed patient population was 9 days. The period from the injury to definite surgical management varied between one and ten days, with 4.7 days on average. A total of 33.3 % of patients sustained type-I fracture classified according to Hawkins, 53.3 % of patients sustained type-II fracture, and 13.3 % of patients were treated with type-III fractures. The most frequently used surgical approach was anteromedial approach (33.3 %). According to the American Orthopaedic Foot and Ankle score, excellent outcome was observed in 20 % of our patients, good outcome in 26.7%, satisfactory outcome in 20 %, and poor outcome in 33.3 % of patients. The average total AOFAS score was 72.5, and varied between 38 and 97 points. No difference was observed in the average AOFAS score between the group of patients treated within two days from the injury and the patients who underwent a delayed definite treatment. Signs of I-II degree arthritis were observed after 24-month follow-up period in 26.7 % of patients, avascular necrosis was diagnosed in 6.7 % of patients. Discussion: The most common mechanism of injury in talus neck fractures is indirect and high-energy. It affects mostly the young and active part of population. When diagnosing talus fractures, we began with anam­nestic data, and continued with physical examination, X-ray and CT examination. The surgical procedure may be performed at the acute stage, as a definite treatment, or in stages, as a delayed procedure. Both dislocated and undislocated talus neck fractures are indicated for surgical management, due to earlier postoperative mobilization and prevention of complications associated with long-term fixation of fractures. Osteonecrosis represents a very serious complication, closely related to the anatomical structure of talus vascular supply. Another less serious, however rather frequent complication, is the development of post-injury arthritis. Conclusions: alus fractures belong among very serious fractures, considering the frequent occurrence of postoperative complications, which are closely associated with the anatomical structure of the talus, vulnerable vascular supply, and high-energy requirements imposed upon the talus. The most effective means of elimination of these complications is an emergency reduction in every dislocated, luxation or open fracture. From the outcomes obtained among our patient population it becomes apparent that talus neck fractures may be treated primarily at one time, or in stages, as a delayed procedure. However, even the best possible timing and planning of surgical management of these fractures does not completely eliminate complications associated with this type of injury.

Klinika úrazové chirurgie FN Brno

Evaluation of medium-term outcomes of surgical treatment of talus neck fractures at the Department of Trauma Surgery, University Hospital Brno

Literatura