Idiopatické střevní záněty (IBD - inflammatory bowel disease), Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida a choroby ledvin probíhají často společně. V současné době se dostává do popředí zájmu také výskyt různých forem glomerulonefritid u těchto nemocných. Nejčastější je mezangioproliferativní glomerulonefritida s depozity imunoglobulinu A, označovaná jako IgA nefropatie – Bergerova nemoc. Poškození ledvin se může projevovat sníženou funkcí a rozvojem proteinurie, někdy až nefrotického charakteru. Specifická situace je u nemocných s IBD na biologické léčbě se současně závažným postižením ledvin imunitního původu ve formě glomerulonefritidy, kteří vyžadují další imunosupresivní léčbu. Současná strategie, která spočívá v podávání imunosupresivní a logické léčby současně, je empirická a řídí se tíží a aktivitou obou onemocnění. U IBD pacientů s lehčí formou renálního onemocnění obvykle pokračuje nastavená biologická léčba. V případě zhoršení renálního onemocnění s akcentací proteinurie a zhoršením glomerulární filtrace doporučují nefrologové zahájit intenzivní imunosupresivní léčbu např. cyklofosfamidem (Endoxan iv) spolu s kortikoidy (Methylprednisolon iv) a vysazení bio logické léčby. Důvodem je obava ze sumace systémového imunosupresivního účinku obou léčebných postupů a zvýšeného rizika systémové infekce. Při zhoršení střevního zánětu je vhodné zvážit biologickou terapii se selektivním působením na gastrointestinální trakt (vedolizumab). Jasná pravidla ani průkazné studie však nejsou k dispozici. Představujeme čtyři klinické případy z praxe.

Inflammatory bowel disease (IBD), Crohn's disease, and ulcerative colitis often accompany one another. Recently, the association between immunologic illness and IBD, mainly in patients with glomerulonephritis, has attracted considerable interest. The most frequent example is mesangio-proliferative glomerulopathy with immunoglobulin A deposits, which is referred to as IgA nephropathy (Berger's disease). Renal damage often presents as decreased renal function and frequently results in proteinuria, a characteristic of nephrotic syndrome. Specific situation occurs in IBD patients on biologic therapy and simultaneous immune-mediated renal disease (glomerulopathies) which is indicated also for immunosuppressive treatment. Currently, the treatment strategy involves simultaneous administration of biologic anti-tumor necrosis factor (TNF) drugs and immunosuppressants, but this strategy is empiric because its use depends on the clinical and laboratory features of both diseases. In IBD patients with a non-advanced renal pathology, biologic therapy of IBD continues in the same manner. In adverse renal disease patients, a switch in therapy from infliximab to vedolizumab is an option. In the case of relapsed renal disease with increasing proteinuria, nephrologists recommend full intensive immunosuppressive therapy with e.g., cyclophospamid (Endoxan iv) and corticosteroids (Methylprednisolon iv). In these situations, an interruption of biologic therapy with anti-TNF drugs is mandatory to minimize immunosuppressive effects and the risk of serious infection. However, clear rules and confirmatory studies are not yet available. Four clinical cases from clinical practice are briefly introduced and discussed.

Katedra interních oborů LF OU Ostrava

Klinické a výzkumné centrum pro idiopatické střevní záněty ISCARE a s a 1 LF UK Praha

Pracoviště klinické a transplantační patologie Transplantcentrum IKEM Praha

Subkatedra nefrologie Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha

Glomerulopathies in patients with inflammatory bowel disease

Citace poskytuje Crossref.org