- Klíčová slova
- apremilast,
- MeSH
- antiflogistika nesteroidní aplikace a dávkování MeSH
- inhibitory fosfodiesterasy 4 * aplikace a dávkování MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemoci nehtů farmakoterapie MeSH
- psoriáza * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Hemolyticko-uremický syndrom (HUS) je formou trombotické mikroangiopatie. Je charakterizován akutním poškozením ledvin, neimunní Coombs negativní hemolytickou anemií a trombocytopenií. Typický HUS je závažné onemocnění, které se rozvíjí v návaznosti na průjmové onemocnění způsobené patogenními kmeny Escherichia coli s produkcí Shiga toxinů, jež lze prokázat kultivačně ve stolici. Jedná se o onemocnění, které postihuje převážně děti do 5 let věku. K nákaze dochází zejména po požití kontaminované potravy. V klinickém obrazu dominují bolesti břicha, často křečovité a doprovázené průjmem bez nebo s příměsí krve, ikterus a postižení ledvin, které se projeví hematurií, proteinurií a zvýšenými parametry funkce ledvin. Současně dochází k rozvoji různého stupně krvácivých projevů na kůži. Obávanou komplikací je postižení centrálního nervového systému. Důležité je včasné rozpoznání a léčba pacienta na jednotce intenzivní péče s možností provedení hemodialýzy.
Haemolytic-uraemic syndrome (HUS) is a form of thrombotic microangiopathy. It is characterised by acute kidney injury, non-immune Coombs-negative haemolytic anaemia, and thrombocytopenia. Typical HUS is a serious disease that develops as a consequence of diarrhoea caused by Shiga toxin-producing Escherichia coli (STEC) strains, which can be detected in a patient’s stool culture. The disease primarily affects preschool children. The infection occurs mostly through ingestion of STEC-contaminated food. The clinical course is dominated by abdominal pain often accompanied by cramps and diarrhoea with or without blood, icterus, and acute kidney injury with haematuria, proteinuria, and elevated kidney function parameters. At the same time, skin and mucosal bleeding of various extent occurs. central nervous system involvement may develop as a life-threatening complication. It is important to timely recognize and treat patients in an intensive care unit with the possibility of haemodialysis.
- MeSH
- akutní poškození ledvin diagnóza etiologie terapie MeSH
- dítě MeSH
- hemolyticko-uremický syndrom * diagnóza patofyziologie terapie MeSH
- infekce vyvolané Escherichia coli * diagnóza patologie MeSH
- lidé MeSH
- shiga toxiny toxicita MeSH
- trombotické mikroangiopatie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
[A rare cause of biliary obstruction - a case study]
Prezentujeme kazuistiku 47leté ženy s cholecystolitiázou, u které bylo v rámci diagnostiky obstrukčního ikteru zjištěno solidně-cystické subhepatální ložisko s útlakem žlučových cest. Po doplnění zobrazovacích metod (UZ, CT, MR) a endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografii (ERCP) s drenáží žlučových cest duodenobiliárním stentem byla pacientka přímo indikována k resekčnímu výkonu, předoperačně byla zvažována především mucinózní neoplazie žlučových cest či jejich cystická anomálie. Při operaci byla provedena resekce ložiska společně s přilehlým žlučníkem a žlučovými cestami. Histologie z resekátu překvapivě prokázala nenádorovou afekci – adenomyomatózu extrahepatálních žlučových cest.
We present a case study of a 47-year-old woman with cholecystolithiasis, in whom a diagnostic examination showed a solid-cystic lesion in the subhepatic region, oppressing the biliary tract. After completing examinations with imaging techniques (ultrasound, CT, MR) and endoscopic retrograde cholangiopancreatography (ERCP) with biliary drainage through a duodeno-biliary stent, the patient was directly indicated for a resection. Mucinous neoplasia of the biliary tract or cystic anomalies were considered as possible diagnoses prior to the surgery. The lesion was resected together with the adjacent gallbladder and biliary ducts. Surprisingly, the histological examination of the resected tissue showed a non-tumorous affection – adenomyomatosis of extrahepatic biliary ducts.
- MeSH
- adenomyom chirurgie diagnóza MeSH
- cholangiopankreatografie endoskopická retrográdní MeSH
- cholestáza * diagnostické zobrazování MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- výsledek terapie MeSH
- žlučník chirurgie patologie MeSH
- žlučové cesty extrahepatické chirurgie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Cíl: Cílem práce je zhodnotit přínos vakuové exstirpace benigních a rizikových lézí prsu, porovnat tento typ výkonu s otevřenou chirurgickou excizí, vyhodnotit možné komplikace a také přetrvávající změny po výkonu v místě exstirpace s časovým odstupem při kontrolním vyšetření. Metodika: Od ledna 2019 do března 2021 bylo na našem pracovišti provedeno celkem 96 vakuových biopsií či exstirpací prsních lézí, přičemž 27 z nich bylo navigováno sonograficky. V této studii byly zhodnoceny definitivní histologické výsledky výkonů pod sonografickou navigací a byl vyhodnocen výskyt komplikací po těchto výkonech, jak bezprostředně po něm, tak s odstupem za 2-6 měsíců po výkonu. Srovnání vakuové exstirpace a chirurgické exstirpace bylo vyhodnoceno na základě údajů z literatury. Výsledky: Z celkového počtu sonograficky navigovaných exstirpací byl tento výkon u sedmi pacientek indikován jako primární typ biopsie, v případě zbylých dvaceti pacientek byla indikovaná vakuová exstirpace po předchozí core-cut biopsii. V těchto 20 případech šlo buď o pacientky z jiného pracoviště indi- kované k exstirpaci rizikové tzv. B3 léze, nebo šlo o pacientky se symptomatickými fibroadenomy. U dvou pacientek byl nalezen invazivní karcinom a jedna z nich podstoupila následnou chirurgickou resekci okrajů místa exstirpace a biopsii sentinelové uzliny. U ostatních 25 pacientek nebyla nutná další chirurgická resekce. Větší hematomy po výkonu se vyskytly u dvou pacientek z celkového počtu provedených výkonů. Závěr: Vakuová exstirpace je plnohodnotnou náhradou chirurgické exstirpace, přičemž vzhledem k rychlosti provedení, technické nenáročnosti výkonu a malému počtu komplikací, by v případě symptomatických benigních a některých rizikových lézí prsu měla být preferovaná.
Aim: A retrospective analysis of four cases of postTIPS hepatic encephalopathy treated by using hourglass shaped balloon expandable stentgraft implantation. Methods: Four patients (3 men, and 1 woman of age of 50-76 years, median 63.5 years) were referred to TIPS reduction for their refractory hepatic encephalopathy. The TIPS procedures were performed for uncontrolled upper gastrointestinal bleeding (gastric varices and severe portal gastropathy) 2-48 months (median 4 months) before TIPS reduction procedure. In all patients hourglass shape balloon expandable stentgrafts were implanted from jugular approach under local anesthesia. Results: Portosystemic gradient increased immediately after reducing stentgraft implantation from mean 7 mmHg to 18 mmHg. There was no technical complication during procedures. One patient underwent liver transplantation one year after TIPS reduction, the remaining three survived 3 years, 15, and 9 months after TIPS reduction. There was no rebleeding observed in all patients during follow up in spite of subsequent occlusion of all reduced TIPS. Conclusion: There were alleviating of hepatic encephalopathy in all treated patients. TIPS reduction using stentgraft is an effective and simple method of treatment of refractory hepatic encephalopathy.
Klinicky významná portální hypertenze v západních zemích vzniká nejčastěji na podkladě jaterní cirhózy. Méně často při trombóze portální žíly nebo žil jaterních. Krvácení do gastrointestinálního traktu je jednou z nejzávažnějších a potenciálně smrtících komplikací portální hypertenze. Adekvátní léčebný postup sestává ze zajištění nemocného volumexpanzí a he‑mosubstitucí, antibiotické profylaxe a zejména podávání vazoaktivní léčby spolu s endoskopickým ošetřením. V případě selhání léčby první linie je obvykle indikována transjugulární intrahepatální portosystémová spojka (TIPS). Jako most k TIPS‑u či v případě jeho kontraindikace se zavádí dedikovaný jícnový stent (Danis) nebo balónková sonda. V primární a sekundární profylaxi se uplatňuje léčba neselektivním betablokátorem a endoskopická léčba.
Liver cirrhosis is the most common reason of clinically significant portal hypertension in the western countries. Portal vein or hepatic veins thrombosis is less common. Variceal bleeding is the most severe life threatening complication of portal hypertension. Appropriate treatment includes initial general management, fluid replacement and hemosubstitution, antibiotic prophylaxis, vasoactive medication and endoscopic treatment. Transjugular intrahepatic portosystemic shunt (TIPS) is standard option in case of first line treatment failure. Dedicated esophageal metal stent or balloon tamponade could be used as a bridge to the TIPS or in case of TIPS contraindication. Non selective beta-blockers and endoscopic therapy are used in primary and secondary prophylaxis.
- MeSH
- gastrointestinální krvácení * etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- portální hypertenze * komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cholestáza je definována jako porucha tvorby a vylučování žluči hepatocyty a cholangiocyty nebo poruchou jejího transportu ve vývodných cestách. Mezi nejčastější chronické progresivní choroby v dospělosti spojené s cholestázou patří primární biliární cholangitida (PBC) a primární sklerozující cholangitida (PSC). Spolu s cholestatickým obrazem mají obě choroby společnou řadu klinických projevů s pruritem, únavou a metabolickou kostní chorobou. Přidružené symptomy a komplikace vyžadují časnou diagnostiku a léčbu. U nemocných s již rozvinutou cirhózou jater vyžadují léčbu i komplikace asociované portální hypertenze. V pokročilých stadiích je u obou onemocnění nutno zvažovat transplantaci jater. Diagnóza u PBC je založena na nálezu cholestázy, průkazu specifických antimitochondriálních protilátek nebo typickém histologickém nálezu. Velká část nemocných je v době diagnózy asymptomatických. Základní léčbou první linie je ursodeoxycholová kyselina (UDCA). U nemocných, kteří na léčbu UDCA neodpoví adekvátním ústupem cholestázy, zůstává prognóza nepříznivá. Pro tyto nemocné lze zvážit podání léčby 2. linie. V případě PSC je diagnóza založena na zobrazovacích vyšetřeních, zejména MRCP a pomocných laboratorních testech, event. jaterní biopsii. Pro PSC je typické progresivní postižení nitrojaterních a mimojaterních žlučovodů a silná asociace s idiopatickým střevním zánětem, zejména ulcerózní kolitidou. V terapii se uplatňuje endoskopická léčba dominantních stenóz pomocí ERCP s balónovou dilatací nebo dilatací s následným krátkodobým zavedením stentů. Ve farmakoterapii se může uplatnit ursodeoxycholová kyselina, i když její efekt je stále diskutován. V průběhu onemocnění jsou pacienti ohroženi vznikem bakteriální cholangitidy a maligních nádorů, zejména cholangiogenního a kolorektálního karcinomu. U nemocných s PSC je transplantaci jater nutno zvažovat i v případě recidivujících bakteriálních cholangitid a nezvladatelného pruritu.
Cholestasis is defined as hepatocyte and cholangiocyte bile excretion failure or failure of bile transport to the duodenum. Primary biliary cholangitis (PBC) and primary sclerosing cholangitis as chronic progressive cholestatic diseases are the common reasons of chronic cholestasis. Altogether with cholestatic laboratory picture the pruritus, liver osteodystrophy and fatigue are associated symptoms in both diseases. All associated symptoms and complications are needed to be diagnosed and treated early. In case of liver cirrhosis complicatons of accompanied portal hypertension should be treated and liver transplantation must be considered in all those patients. Diagnosis of PBC is based on cholestatic laboratory features, animitochondrial antibody positivity or typical histological patern. Most patients are asymptomatic in time of diagnosis. First line therapy is ursodeoxycholic acid. In case of first line therapy failure, the prognosis is unfavourable. In this case, second line therapy must be considered. In case of PSC the diagnosis is based on MRCP finding mainly, laboratory test and liver biopsy in some cases. Progressive inflamatory and fibrosing impairment affecting intrahepatic and extrahepatict biliary ducts and strong association with inflamatory bowel disease, especially ulcerative colitis is typical for PSC. Endoscopic therapy with dilatation of dominant structure is crucial. The effect of pharmacotherapy is still being discussed and ursodeoxycholic acid could be used. During follow up patients are in the risk of bacterial cholangitis and malignant tumor development (cholangiogenic and colorectal carcinoma mainly). In PSC patients the severe pruritus and reccurent bacterial cholangitis could be an indication for the liver transplantation.
- Klíčová slova
- biliární cholangitida,
- MeSH
- cholangitida * diagnóza terapie MeSH
- cholestáza * diagnóza terapie MeSH
- lidé MeSH
- sklerozující cholangitida diagnóza terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Akutní poškození ledvin (AKI – acute kidney injury) je závažný klinický syndrom vedoucí ke zvýšené mortalitě a morbiditě pacienta v mnoha oborech medicíny, nevyjímaje pacienty s gastroenterologickými nemocemi. Východisko: Mnoho gastroenterologických onemocnění je asociováno s akutním anebo s chronickým poškozením ledvin. Patofyziologicky se na vzniku renálního poškození podílí mnoho faktorů, a ovlivňuje tím výsledný klinický a histopatologický obraz AKI. Cíle: Diagnostika AKI a tíže renálního poškození s možností pozitivního ovlivnění progrese AKI při správně vedené terapii základního onemocnění a sekundárního poškození ledvin. Závěr: Včasná diagnóza sekundárního AKI a zahájení preventivních a terapeutických postupů mohou napomoci ke zlepšení klinického výstupu nemocných a zpomalit progresi do chronické nefropatie.
Introduction: Acute kidney injury (AKI) is a common and mostly severe clinical syndrome associated with worsening morbidity and mortality of patients in many fields of medicine, including gastroenterological diseases. Backgrounds: Many of gastroenterological disorders are associated with acute kidney injury (AKI) or with chronic nephropathies. The pathophysiology of AKI in gastroenterology is mostly multifactorial and the influence of these factors on histopathological findings in renal tissue may be considerable. Aims: Appropriate AKI diagnosis and disease severity with possibility of decrease progression of AKI to chronic nephropathy. Necessary is also an adequate therapy of primary gastroenterological disease. Conclusion: Early diagnosis of secondary AKI and initiation of adequate preventive and therapeutic measures can improve patient's outcome and decrease a progression to chronic nephropathy.
- MeSH
- akutní poškození ledvin * diagnóza etiologie terapie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- gastrointestinální nemoci * komplikace MeSH
- glomerulonefritida diagnóza klasifikace MeSH
- hepatorenální syndrom diagnóza patofyziologie terapie MeSH
- intersticiální nefritida chemicky indukované diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Gastroenterologická onemocnění a choroby ledvin se vyskytují často společně. U pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD – inflammatory bowel disease), především s komplikovanou formou Crohnovy nemoci s postižením terminálního ilea a následnou malabsorbcí žlučových solí a mastných kyselin, dochází ke zvýšené absorpci oxalátů ze střeva (enterická hyperoxalurie) a spolu se změněnou permeabilitou střevní sliznice a opakovanými atakami průjmů (s nízkým objemem moči a ztrátami magnezia) se zvyšuje riziko tvorby močových kamenů. Mohou být přítomny renální koliky, blokády močovodu s průvodnou infekcí močových cest a močové píštěle. Velmi významné je i posouzení vlivu dlouhodobého podávání mesalazinu (5-ASA) na rozvoj tubulointersticiální nefritidy (TIN), ať již toxoalergické, či nefrotoxické etiologie, které může být spojeno se závažným poškozením renální funkce až ledvinným selháním. Proto se doporučuje při této léčbě kontrola renálních funkcí zprvu ve tříměsíčních, následně nejpozději v šestiměsíčních intervalech. Relativně častý je i nález AA amyloidózy při dlouhodobém zánětlivém procesu. V současné době se dostává do popředí zájmu výskyt různých forem glomerulonefritid (GN) při IBD v přímé souvislosti s imunitní aktivitou onemocnění. Nejčastější je mezangioproliferativní GN s depozity imunoglobulinu A (IgA nefropatie Berger). Není vyloučeno ani poškození typu akutní GN při akutní exacerbaci střevního zánětlivého procesu. Poškození ledvin se může projevovat sníženou funkcí ledvin (glomerulární filtrace, koncentrační a acidifikační funkce ledvin) a rozvojem proteinurie, někdy až nefrotického charakteru. Specifická situace je u nemocných s IBD na bio logické léčbě se současně závažným postižením ledvin (vč. TIN), kdy je z nefrologického hlediska indikována imunosupresivní léčba kortikoidy a azathioprinem.
Gastrointestinal and renal diseases may occur simultaneously. Inflammatory bowel diseases (IBD) are typically accompanied with diarrhea and malabsorption, both of which are predisposing factors for the formation of renal calculi. Enteric hyperoxaluria is a frequent complication of IBD with ileal resection and is well known to cause nephrolithiasis and nephrocalcinosis. The excess of oxalate is primarily excreted by the kidneys. Increased urinary excretion of oxalate results in urinary calcium oxalate supersaturation, leading to crystal aggregation, urolithiasis, and/or nephrocalcinosis. Urinary complications in IBD patients with urolithiasis are infection of urinary tract, ureteral obstruction and fistulas. Potential nephrotoxic effect of long-term mesalasine (5-ASA) administration (toxoalergic or chronic nephrotoxic effect) is very important and can lead to tubulointerstitial nephritis, serious damage of renal function and, exceptionally, to renal failure. Therefore, it is recommended to control renal function and urine analysis in the beginning every 3 months, following by a 6-month control. Renal AA amyloidosis is also relatively frequent due to chronic bowel inflammation. Recently, great interest is focused on concomitant immunologic illnesses, mainly glomerulonephritides. The most frequent is mesangioproliferative glomerulopathy with IgA deposits (IgA nephropathy Berger). Acute glomerulonephritis accompanied with bowel inflammation can also occur. Renal damage is associated with decreased renal function (glomerulal filtration rate, concentration and acidification ability) and frequently also with proteinuria, sometimes even nephrotic. Specific situation occurs in IBD patients on biologic therapy and in those with simultaneous renal disease indicated for immunosuppresive treatment with corticosteroids and azathioprine.
Souhrn: Úvod: Cílem práce bylo měření hladin infliximabu (IFX) a adalimumabu (ADM) u pacientů s idiopatickými střevními záněty, zhodnocení vlivu měření farmakokinetiky na způsob optimalizace léčby, korelace hladin bio logik s vybranými parametry a porovnání dvou laboratorních metod ke stanovení hladin IFX. Metody: Do souboru pacientů byli zařazeni pacienti s Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou léčení IFX nebo ADM ve FN Ostrava v období od 1/2016 do 10/2019. U všech pacientů byla stanovena hladina bio logika a případný výskyt protilátek proti němu, dále byly hodnoceny důležité klinické a laboratorní ukazatele. Pro měření hladin bio logických léčiv byla využita metoda ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay) a imunochromatografická metoda v režimu POCT (point of care testing). Získaná data byla podrobena statistické analýze. Výsledky: Hladina IFX < 3 mg/l byla přítomna u 43,9 %, v rozmezí 3–7 mg/l u 38,6 % a > 7 mg/l u 17,5 % pacientů. Protilátky proti IFX byly přítomny u 7 % pacientů. U ADM byla situace příznivější – hladina < 4 mg/l byla u 18,5 %, mezi 4 a 8 mg/l u 52,6 %, > 8 mg/l u 28,9 % pacientů a protilátky proti ADM byly nalezeny jen u 5,3 % pacientů. Analýza byla zaměřena na zjištění závislosti mezi sledovanými faktory a hladinou léku v krvi pacienta. Statisticky významný negativní vliv na hladinu ADM měla hmotnost pacienta, negativní vliv na hladinu bio logik vykazovala i délka jejich podávání. Podíly optimalizací léčby byly následující: intenzifikace 56 %, switch 12 %, swap 8 %, úprava konkomitantní terapie 8 %, ukončení terapie 12 %, deeskalace dávky 4 %. Úpravou léčby bylo dosaženo klinické remise ve 47,6 %, dalších 33,3 % získalo terapeutickou odpověď. Pacienti s ukončenou terapií setrvávají v remisi, pacientka po deeskalaci dospěla k relapsu. Nebyly shledány statisticky významné rozdíly hladin získaných imunochromatografickou POCT a ELISA metodou. Případné kazuistické klinicky významné rozdíly byly dány pravděpodobně lidským faktorem. Závěr: Reaktivní terapeutické monitorování koncentrace léčiv (TDM – therapeutic drug monitoring) se stalo již nedílnou součástí naší klinické praxe a je široce využíváno. Představuje racionální základ optimalizace biologické léčby. Otázkou zůstává budoucnost proaktivního TDM, zejména ochota plátců zdravotní péče akceptovat tento přístup.
Summary: Introduction: This study was designed to measure infl iximab (IFX) and adalimumab (ADM) levels in patients with non-specific inflammatory bowel disease, to evaluate the influence of pharmacokinetics monitoring on optimization of treatment, to correlate the concentrations of these biologics with selected parameters, and to compare two laboratory methods of measuring IFX concentrations. Methods: Patients with Crohn’s disease and ulcerative colitis, who were treated with IFX or ADM at the University Hospital of Ostrava between 1/2016 and 10/2019, were evaluated. Concentrations of biologics were measured in all patients using immunochromatographic methods, including enzyme-linked immunosorbent assay (ELISA) and point of care testing (POCT). Other demographic and clinical characteristics were measured, as were antibodies to IFX and ADM. Results: Of the patients evaluated, 43.9% had IFX concentrations < 3 mg/l, 17.5% had IFX concentrations > 7 mg/l, and 7% had anti-IFX antibodies. Moreover, 18.5, 52.6, and 28.9% had ADM concentrations < 4 mg/l, 4–8 mg/l, and > 8 mg/l, resp. with 5.2% being positive for anti-ADM antibodies. Patient weight and duration of biological therapy showed statistically significant negative correlations with ADM concentration. Therapy was optimized in 56% of patients by intensification, in 12% by switching, in 8% by swapping, in 8% by adjustment of concomitant therapy, by dose reduction in 4% and by treatment termination in 12%. Clinical remission was achieved in 47.6% of patients and therapeutic responses in an additional 33.3%. Patients who completed treatment remained in remission, whereas de-escalation led to relapse. Concentrations measured by POCT and ELISA methods did not show statistically significant differences, with occasional casuistic clinically significant differences probably due to human error. Conclusion: Reactive pharmacokinetic monitoring has become a regular part of the clinical practice and is widely applied, representing a rational foundation for biological therapy optimization. The future use of proactive monitoring is still open to discussion, dependent in particular on the health care payers’ attitudes.
Terapeutické monitorování koncentrace léčiv představuje strategii pro optimalizaci biologické léčby. Jeho podstatou je měření hladiny léčiva před jeho dalším podáním, kdy je hladina nejnižší, a detekce případných protilátek proti němu. Cílem je zvolit optimální způsob úpravy léčby – intenzifikaci či změnu biologika tak, aby byla pro pacienta bezpečná a zároveň maximálně účinná. Princip optimalizace vychází z podstaty selhání léčby, které může být na podkladě farmakokinetickém nebo farmakodynamickém. V současné době rozlišujeme 2 základní přístupy k monitorování farmakokinetiky. U tzv. reaktivního přístupu měříme hladinu léku a výskyt protilátek ve chvíli, kdy dochází k selhávání terapie, event. došlo k výskytu nežádoucí reakce na podaný lék, u proaktivního přístupu provádíme monitoraci u pacientů v klinické remisi a léčbu optimalizujeme s cílem udržet remisi a zabránit sekundárnímu selhání léčby.
Therapeutic drug monitoring is a strategy utilized to optimize biological therapy. It consists in the drug level measurement before the next dose is due, when the drug concentration reaches the trough level, and includes the detection of potential antidrug antibodies. The monitoring makes it possible to adjust the therapy accordingly – to intensify or change the biologics applied to secure safe and highly effective therapeutics. Therapeutic optimization is based on the nature of therapy failure, which can be caused by pharmacokinetic or pharmacodynamic factors. Pharmacokinetic monitoring can be currently classified as reactive, measuring the drug level and antidrug antibodies during therapy failure, or adverse reactions to the drug applied, and proactive, monitoring patients in clinical remission to retain remission and prevents development of a secondary failure.
- MeSH
- Crohnova nemoc farmakoterapie MeSH
- farmakokinetika MeSH
- idiopatické střevní záněty * farmakoterapie MeSH
- infliximab aplikace a dávkování farmakokinetika terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- monitorování léčiv * metody MeSH
- ulcerózní kolitida farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH