Východiska: Pooperační ileus (pooperační dysfunkce) je závažná komplikace vyskytující se především u pacientů s rizikovými faktory a u pacientů po akutních, dlouhotrvajících operačních výkonech. Jeho etiologie je multifaktoriální, podílí se na ní jak zánětlivé, tak i neurogenní, hormonální a farmakologické faktory. V prevenci a léčbě se snažíme uplatnit především nefarmakologické postupy, ovlivnit reverzibilní etiologické faktory a v pooperačním období nejlépe implementovat a využít ERAS postupy. Další možností je snaha o ovlivnění tohoto stavu farmaky. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit krátkodobé zhoršení střevní motility, která je běžná prakticky po každém nitrobřišním výkonu. Cíl: Cílem práce je popsat možnosti farmakologické intervence u takto postižených pacientů. Na základě současné úrovně poznání práce analyzuje účinnost současně používaných farmak především ze skupiny takzvaných prokinetik. Závěr: Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci. Možnosti farmakologické intervence jsou omezené, účinný se jeví být neostigmin a v prevenci v České republice nedostupný alvimopan. Nadějnými preparáty se také jeví 5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté, zde je ale třeba dalších studií. Použití inhibitorů COX-2 je stále diskutabilní.

Introduction: Postoperative ileus is a severe condition occurring especially in high-risk patients following acute and prolonged surgical procedures. Multiple factors are described as important in etiology, such as inflammation as well as neurological, hormonal and pharmacological influences. In prevention and treatment, we try to apply non-pharmaceutical procedures, to influence reversible etiological factors and, in postoperative period, to implement and use ERAS procedures. Drugs are the other possibility how to influence this pathology. Short-term impairment of intestinal motility following the most of the intraabdominal surgeries must be also taken in count in the differential diagnosis and treatment. Study aim: We try to describe all possibilities of pharmacological treatment and prevention of the postoperative ileus. Effectiveness of drugs used in present praxis, especially group of so-called prokinetics is analyzed. Conclusion: Postoperative ileus is still recognized as severe complication. Pharmacological treatment options are limited, only a few substances have evident positive impact (neostigmin for treatment and alvimopan – not registered in the Czech Republic for prevention). More evidence is necessary for positive effect of 5-hydroxytryptamine 4 (5HT4) agonists, and the effect of selective COX-2 inhibitors is still controversial.

1 chirurgická klinika LF MU a FN u sv Anny v Brně

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku LF MU a FN u sv Anny v Brně

Oddělení klinické farmacie Nemocniční lékárna FN u sv Anny v Brně

Postoperative ileus and possibilities of pharmacological intervention

Citace poskytuje Crossref.org