Úvod: Využití miniinvazivních metod při ezofagektomii bylo zavedeno s cílem snížení pooperačních komplikací. Práce srovnává otevřenou transhiatální ezofagektomii a minimálně invazivní hybridní ezofagektomii. Obě metody mají rozdílný rozsah lymfadenektomie a transhiatální ezofagektomie je považována za méně radikální. Metoda: Do unicentrické retrospektivní studie bylo zařazeno 39 pacientů s transhiatální ezofagektomií a 25 pacientů s hybridní ezofagektomií, která kombinuje torakoskopické uvolnění jícnu s laparotomií a krční anastomózou. Všichni pacienti byli operování pro karcinom střední a distální třetiny jícnu a kardie (Siewert II) v období 2006-2016 na chirurgickém oddělení Nemocnice Nový Jičín, a. s. Data obou skupin, zejména výskyty časných pooperačních komplikací a množství disekovaných uzlin, byla statisticky srovnána. K hodnocení komplikací byla využita doporučení dle Mezinárodního konsenzu ke standardizaci a sběru dat komplikací spojených s resekcí jícnu. Výsledky: Délka výkonu byla signifikantně delší ve skupině hybridních resekcí (345 vs. 240 min., p <0,001). Počet disekovaných uzlin byl srovnatelný v obou skupinách (15 vs. 16, p=0,072). Pooperační plicní komplikace byly nižší u hybridních operací (16 % vs. 30,8 %, p=0,243). Nejčastější komplikací byl hrudní výpotek s nutností drenáže u transhiatální ezofagektomie, který se vyskytl u 7 pacientů. Nejčastější plicní komplikací u hybridního výkonu bylo respirační selhání u 3 nemocných. Anastomotický leak vznikl u 5 pacientů po transhiatálním výkonu a u 1 pacienta po torakoskopické resekci (12,8 % vs. 4 %, p=0,391). 30denní a 90denní letalita byla nesignifikantně nižší u hybridní resekce s torakoskopií (0 % vs. 5,1 %, p=0,516 a 4 % vs. 10,3 %, p=0,64). Ve skupině transhiatální resekce zemřeli 2 nemocní na následky respirační komplikace, 1 pro nekrózu žaludečního tubusu a 1 na akutní infarkt myokardu. Ve skupině hybridních výkonů zemřel 1 na respirační selhání. Morbidita hybridních výkonů byla nižší (36 % vs. 59 %, p=0,123). Statisticky významný byl počet celkových komplikací bez rozdílu v jejich závažnosti dle Clavien-Dindovy klasifikace ve prospěch hybridní resekce (11 vs. 30, p=0,015). Závěr: Hybridní ezofagektomie je dobře proveditelnou metodu. V našem souboru byla spojena s nižším počtem časných komplikací ve srovnání s transhiatální resekcí. Stejně jako torakotomie umožňuje dostatečnou lymfadenektomii. Velký počet a různé kombinace užívaných technik ezofagektomie ztěžují vyhodnocení a srovnání výsledků jednotlivých metod. Preference chirurgického pracoviště k technice resekce zůstává klíčová a jednoznačná doporučení zatím neexistují. Využití minimálně invazivních technik u resekcí jícnu se postupně stává standardem.

Introduction: Minimally invasive methods for esophagectomy have been introduced to reduce postoperative complications. This paper compares open transhiatal esophagectomy and minimally invasive hybrid esophagectomy. Both methods have different extents of lymphadenectomy, transhiatal esophagectomy being considered less radical. Method: A single-centre retrospective study comprised 39 patients subjected to transhiatal esophagectomy and 25 patients subjected to hybrid esophagectomy combining thoracoscopy with laparotomy and cervical anastomosis. All patients were operated for middle and distal third carcinoma of the esophagus, including cardia (Siewert II), in the period of 2006-2016 at the Surgery department of Nový Jičín hospital. The data of both groups, in particular the incidence of early postoperative complications and the number of dissected lymph nodes, were statistically compared. Complications are reported according to the International Consensus on Standardization of Data Collection for Complications Associated with Esophagectomy. Results: The duration of operation was significantly longer in the group that underwent hybrid resections (345 vs. 240 min, p <0.001). The number of dissected lymph nodes was comparable in both groups (15 vs. 16, p=0.072). Postoperative pulmonary complications were lower for hybrid operations (16% vs. 30.8%, p=0.243). The most common complication of transhiatal esophagectomy was pleural effusion requiring drainage, which occurred in 7 patients. The most common pulmonary complication of hybrid procedures was respiratory failure, which occurred in 3 patients. Anastomotic leak occurred in 5 patients after transhiatal esophagectomy and in one after thoracoscopic resection (12.8% vs. 4%, p=0.391). 30-day and 90-day mortality was nonsignificantly lower for hybrid resections (0% vs. 5.1%, p=0.516 and 4% vs. 10.3%, p=0.64). Following transhiatal esophagectomy, two patients died as a result of respiratory complications, one died from necrosis of the gastric tube and one from acute myocardial infarction. In the hybrid group, one patient died from respiratory failure. Hybrid resection exhibited lower morbidity (36% vs. 59%, p=0.123). The number of overall complications, irrespective of their severity according to the Clavien-Dindo classification, was statistically in favor of hybrid resection (11 vs. 30, p=0.015). Conclusion: In our study, we found that thoracoscopic hybrid resection was a feasible and well-executable method, with a statistically lower incidence of postoperative complications. Thoracoscopy allows lymphadenectomy to be performed to sufficient extent. The large number and various combinations of esophagectomy techniques make it difficult to evaluate and compare the outcomes of individual methods. Preference for a specific resection technique within a given surgical department remains an important factor as clear recommendations for esophageal resections do not yet exist. However, the use of minimally invasive techniques in esophageal resections is gradually becoming a standard.

• MeSH
• dospělí MeSH
• ezofagektomie * metody   mortalita   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH