Srdeční selhání a diabetes mellitus 2. typu se často vyskytují společně a jsou spojeny s nepříznivou prognózou a vysokou mortalitou. Kardiovaskulární studie s inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) provedené v posledních letech u diabetiků 2. typu prokázaly příznivý vliv na redukci hospitalizací pro srdeční selhání. Tento příznivý efekt prokázaný u všech gliflozinů (empagliflozinu, dapagliflozinu, canagliflozinu) se stal předmětem dalšího výzkumu, a tak i nadějí pro léčbu srdečního selhání. Studie DAPA-HF s dapagliflozinem zaměřená na pacienty s chronickým srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí (HFrEF) potvrdila pokles hospitalizací pro srdeční selhání a pokles mortality z kardiovaskulárních příčin i celkové mortality u nemocných léčených dapagliflozinem bez ohledu na přítomnost diabetu. Dapagliflozin je tak nejen antidiabetikem, ale stává se i lékem vhodným pro léčbu chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí.
Heart failure and type 2 diabetes mellitus often occur together and are associated with poor prognosis and high mortality. Cardiovascular studies with SGLT2 inhibition carried out in recent years in type 2 diabetics have shown its beneficial effect on the reduction of hospitalization for heart failure. This beneficial effect demonstrated with all gliflozins (empagliflozin, dapagliflozin, canagliflozin) became the subject of further research and thus hope for the treatment of heart failure. DAPA-HF studies with dapagliflozin aimed at patients with chronic heart failure and reduced EF (HFrEF) confirmed a decrease in hospitalization for heart failure and a decrease in cardiovascular and overall mortality in patients treated with dapagliflozin regardless of the presence of diabetes. Dapagliflozin is therefore not only an antidiabetic, but becomes also a useful drug for the treatment of the chronic heart failure with reduced EF.
