Pepsin je v současnosti považován za hlavní faktor poškozující sliznici hypofaryngu a hrtanu v průběhu slabě kyselých a mírně zásaditých refluxů. Poškození buněk je způsobeno jeho proteolytickými a prozánětlivými vlastnostmi, které si zachovává i při slabě kyselém či mírně alkalickém pH. Jeho negativním působením lze vysvětlit, proč část pacientů s příznaky extraezofageálního refluxu nereaguje ani na agresivní léčbu inhibitory protonové pumpy. Diagnostika slabě kyselých a mírně zásaditých refluxních epizod je možná jenom kombinací pH-metrie a multikanálového měření impedance jícnu. V současnosti jsou vyvíjeny inhibitory pepsinu a antagonisté receptoru pro pepsin, od kterých se očekává, že budou schopné snížit negativní působení pepsinu na sliznici horních dýchacích a polykacích cest.
Pepsin in weakly acid and slightly alkaline refluxes is considered to be main factor responsible for damage of hypopharyngeal and laryngeal epithelial cells. Its ability to stay stable and active also in weakly acid and slightly alkaline pH and its negative impact on epithelial cells are reasons, why some patients do not response even for aggressive antireflux therapy. Proper diagnosis of weakly acid and slightly alkaline refluxes is possible only with combination of pH-metry and multi-channel intraluminal impedance. Nowadays, pepsin inhibitors and pepsin receptor antagonists are developed to decrease negative impact of pepsin on laryngeal and hypopharyngeal epithelial cells in future.
Cílem studie bylo zjistit přínos septoplastiky a turbinoplastiky v léčbě obstrukční spánkové apnoe (OSA) a chrápání (rhonchopathia). Materiál a metodika: Autoři prezentují sestavu 20 pacientů se subjektivně obtížným nosním dýcháním a chrápáním. U všech byla endoskopickým vyšetřením nosu zjištěna deformita nosní přepážky nebo hypertrofie dolních skořep a byla provedena operační korekce. Předoperačně a pooperačně byli pacienti vyšetřeni limitovanou polygrafií, meřena byla hodnota AHI (Apnoe/Hypopnoe Index), SI (Snoring Index). Pacienti byly předoperačně i pooperačně vyšetřeni přední aktivní rinomanometrií. Byl hodnocen subjektivní efekt operace na chrápání a denní spavost. Předoperační a pooperační parametry byly statisticky srovnány. Výsledky: U všech pacientů se zjistilo OSA, prostá ronchopatie nebyla zjištěna. Pooperačně došlo ke statisticky významnému snížení parametru AHI (p=0,0038) a SI (p= 0,0441), ačkoliv u žádného z pacientů nebyla dosažena kritéria úspěšné chirurgické léčby OSA. Rinomanometrie prokázala objektivní zlepšení celkové nosní průchodnosti. Subjektivně došlo ke snížení chrápání. Závěr: Operace nosu je doplňkovou metodou léčby OSA.
Objective: The purpose of this paper was to evaluate the effect of septoplasty and turbinoplasty in the treatment of obstructive sleep apnoe (OSA) and snoring (rhonchopathia) Material and methods: Authors present specimen of 20 patients with decreased nasal patency and snoring. There was nasal septal deviation and inferior turbinate hypertrophy observed by rhinoendoscopy and surgical correction was performed. Preoperatively and postoperatively rhinomanometry and limited polygraphy was obtained, with special emphasis on AHI (Apnoe/Hypopnoe Index) and SI (Snoring Index). Subjective outcome and daytime sleepiness has been evaluated also. Findings: In patients, OSA was detected, none patient suffered from benign snoring. Postoperatively, significant decrease of AHI (p=0.0038) and SI (p= 0.0441) was described, even though criterion of successful surgical treatment of OSA has not been reached. There was improvement of nasal patency, proved by rhinomanometry. Decrease of snoring has been observed subjectively. Conclusion: Nasal surgery is an additional method of treatment of OSA.
Chrápání a obstrukční spánkové apnoe (OSA - Obstructive Slep Apnoea) jsou krajní jednotky celého spektra poruch dýchání ve spánku, způsobených obstrukcí periferních dýchacích cest. Nazální segment dýchacích cest vytváří přibližně 2/3 celkového odporu dýchacích cest. Jeho obstrukce výrazným způsobem ovlivňuje i další kolapsibilní části dýchacích cest, čímž se spolupodílí na vzniku chrápání a OSA. Efekt samotné operace nosu na OSA a chrápání je předmětem zkoumání a dle literárních údajů většinou není považován za léčebně postačující. Operace nosu je indikována v případě zjevné anatomické patologie, zvyšující nosní rezistenci, u pacientů se symptomy nosní neprůchodnosti. K nesporným indikacím operace nosu patří intolerance nazálního CPAP (CPAP-Continuous Positive Airway Pressure) pro nosní neprůchodnost. K objektivizaci nosní průchodnosti se často používá rinomanometrie.