Tato studie retrospektivně hodnotí 37 pacientů s diagnózou gliomu WHO II. grade odoperovaných na neurochirurgickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem v letech 1990-1999. Na základě vlastních zkušeností i přehledu literaturv se snažíme diskutovat hlavní kontroverzní otázky léčby tohoto onemocnění. Za vstupní prognostické faktory příznivě ovlivňující dobu přežití považujeme mladší věk pacienta, epilepsii jako jediný prezentující příznak (> 51eté přežití 81 %, 27 % dediferenciace - oproti 52 % a 41 % u ostatních zvažovaných příznaků), absenci gemistocytámího subtypu a kortikální lokalizaci tumoru. Průměrná doba přežití byla v našem souboru ovlivněna radikalitou resekce - tato byla hodnocena na podkladě MRI či CT provedeného do 3 dnů po operaci. V případě radikální resekce dosahovalo pěti respektive osmiletého přežití 100 % respektive 67 % pacientů, oproti 65 % respektive 23 % v případě resekce parciální a 33 % respektive 17 % u bioptovaných pacientů. Závěrem vyslovujeme přesvědčení o nutnosti exaktní volumetrické kvantifikace stupně radikality resekce pro další prospek¬ tivně koncipované studie.
This retrospective study evaluates 37 patients with the diagnosis of glioma multiforme WHO grade II., operated upon in the Department of Neurosurgery, Masaryk Hospital in Ústí nad Labem between operaiea upon in the Department of Neurosurgery, Masaryk Hospital in Ústí nad Labem between versial issues in treatment of this disease. We consider the following as favourable prognostic factors regarding survival time: younger patient age, epilepsy as the sole presenting symptom (5-year survival in 81 %, 27 % dedifferentiation - in contrast to 52 % and 41 %, respectively, for other considered symptoms), absence of the gemistocytic subtype, and cortical localization of the tumour. Mean survival time in our study was significantly affected by the radicality of the resection - the extent of resection was evaluated by MRI or CT performed within 3 days after surgery. In the case of radical resection, 5and 8-year patient survival was achieved in 100 % and 67 %, respectively, in contrast to 65 % and 23 %, respectively, in patients with partial resection and to 33 % and 17 %, respectively, in patients with biopsy. We conclude that an exact volumetric quantification of the radicality of resection will be necessary for the subsequent prospective studies.
