Cílem článku je informovat o specifikách péče o tracheostomované dětské pacienty. Snažili jsme se shrnout zkušenosti našeho pracoviště s ohledem na indikace, provedení a zejména pak péči o dětskou tracheostomii. Každé tracheostomované dítě je ohroženo dušením. Nejčastěji je způsobeno obturací kanyly nebo nechtěnou dekanylací. Se základy péče o tracheostomované pacienty by měli být seznámeni odborníci širokého spektra dotčených specializací. Kromě otorinolaryngologů se jedná hlavně o anesteziology, pediatry, pneumology, ale třeba i rehabilitační lékaře. Na našem pracovišti bylo za posledních 6 let provedeno 138 tracheostomií u dětských pacientů. Napříč mnoha obory sledujeme nejednotnost v postupech péče o tracheostomované děti. Péče o tyto pacienty vykazuje jistá specifika proti dospělému pacientovi. Zejména se jedná o provedení výkonu samotného, výběr typu kanyly, frekvenci výměn kanyly, zácvik rodičů v péči o tracheostoma. Dostatečně erudovanou ošetřovatelskou péči o tracheostomovaného pacienta shledáváme vzhledem k vysokému riziku sufokace jako zcela zásadní.
We have observed material differences in the quality of care of tracheostomized patients, with the process often being incomplete or insufficient in scope. The level of care afforded to trachestomized children and adults differs notably. The main differences are found in fundamental procedures including the surgical method, the use of suitable type of tracheostomy tube, the frequency of replacement of tracheostomy tube and the training of parents. The care of tracheostomized child should be known multidisciplinary, mainly by anesthetists, pediatricians, neurologists, rehabilitation specialists. Between 2014–2020 138 tracheostomies were made on pediatric patients. Separately we have gained experience with other tracheostomized patients from other hospitals. We find an inappropriate level of education in how to care for tracheostomized children as extremely important given the high risk of suffocation, caused by obstruction or dislodgement of tracheostomy tube. In this article we provide specific details on how to improve the care for tracheostomized pediatric patients.
- MeSH
- Child MeSH
- Humans MeSH
- Nursing Care MeSH
- Tracheostomy * nursing instrumentation MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Humans MeSH
Úvod: Stridor je symptomem mnoha vrozených vad dýchacích cest, u nichž se setkáváme s velkou variabilitou dechových obtíží. Včasná a správná diagnostika příčin stridoru je základem ke stanovení dalšího terapeutického postupu. Nejčastější příčinou stridoru kongenitálního původu je laryngomalacie. Cíle: Cílem bylo zhodnotit zastoupení jednotlivých klinických jednotek projevujících se stridorem se zaměřením na laryngomalacii, zaznamenat diagnostické postupy a porovnat je s postupy zahraničních pracovišť. Současně byly zjišťovány terapeutické možnosti stridoru. Metodika: Ve sledovaném období 2013 - 2015 byl vyšetřen soubor 272 dětských pacientů. Diagnóza byla většinou stanovována rigidní laryngotracheobronchoskopií (LTBS) v celkové anestezii. Podle tíže nálezu při endoskopických vyšetřeních byla doporučeno následující řešení: kontrolní endoskopie nebo chirurgické řešení, a to u laryngomalacie provedením supraglotoplastiky a u subglotické stenózy dilatací bužií. Výsledky: U 180 pacientů byla jako příčina stridoru diagnostikována laryngomalacie. Stav 8 pacientů s laryngomalacií si vyžádal zajištění dýchacích cest tracheostomií. U 5 pacientů byla prováděna supraglotoplastika. Z dalších diagnóz projevujících se stridorem bylo zjištěno 21 pacientů s tracheomalacií, 13 pacientů s laryngotracheomalacií, 26 pacientů s vrozenou subglotickou stenózou, 8 pacientů se stenózou choan, 3 pacienti s diafragmou laryngu, 5 pacientů s hemangiomem hrtanu, 7 pacientů s parézou n. laryngeus recurens, 5 pacientů s laryngotracheálním cleftem, 4 pacienti s vrozenou cystou hrtanu, 1 pacient s agenezí epiglotis.
Introduction: Congenital stridor is the symptom of many different congenital respiratory diseases with a wide variety of clinical difficulties. Correct and timely diagnostic of the causes of stridor facilitates the recommendation of an adequate therapy. The most common reason for congenital stridor is laryngomalacia. Objective: The main goal of our research was to evaluate each different clinical unit manifesting by stridor, particularly laryngomalacia, then to document diagnostic procedures and evaluate them relative to procedures used abroad. At the same time alternative options for therapy of stridor were investigated. Methods: During the time period of 2013- 2015 the files of 272 patients were reviewed. At the serious stridor or in a case of suspected subglottic stenosis laryngotracheal endoscopy in general anesthesia was indicated directly. Depending on the results of endoscopy either second endoscopy check was recommended or surgery. Results: In 180 patients the laryngomalacia was the reason of a stridor. In a case of 8 patients with laryngomalacia, a tracheostomy was necessary. For 5 patients, a supraglotoplasty was undertaken. Stridor was also diagnosed in a case of 21 patients with tracheomalacia, 13 patients with laryngotracheomalacia, 26 patients with a subglottic stenosis, 8 patients with a choanal stenosis, 3 patients with a laryngeal web, 5 patients with a laryngeal hemangioma, 7 patients with a recurrent laryngeal nerv paralysis, 5 patients with a laryngotracheal cleft, 4 patients with a laryngeal cyst and 1 patient with an agenesis of epiglottis.
