Reakce štěpu proti hostiteli (graft versus host disease – GvHD) patří mezi nejzávažnější komplikace alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk. Přestože se díky optimalizaci transplantačních postupů mortalita v důsledku GvHD neustále snižuje, nadále existuje početná skupina pacientů, u kterých se rozvine život ohrožující forma GvHD, případně kterým GvHD zásadně snižuje kvalitu života po transplantaci. Jedním z inovativních přístupů, které by mohly zlepšit prognózu pacientů, je adoptivní podání některých buněčných populací, které mají imunomodulační potenciál. Na našem pracovišti jsme v rámci klinické studie podávali léčivé přípravky z mezenchymálních kmenových buněk (MSC) v léčbě steroidně-refrakterní GvHD (SR-GvHD). Nyní ověřujeme možnost využití invariantních NKT lymfocytů (iNKT) v této indikaci. Tyto iNKT lymfocyty jsou schopné tlumit patologické imunitní reakce a rozvoj příznaků GvHD a současně podporovat protinádorovou imunitu – tzv. reakci štěpu proti leukemii (graft versus leukemia – GvL). V rámci preklinického testování jsme porovnali několik šarží kultivovaných a expandovaných iNKT a MSC od různých dárců z hlediska jejich imunofenotypu a imunomodulačního potenciálu. Průtokovou cytometrií jsme kvantifikovali expresi aktivačního znaku CD25 na nespecificky stimulovaných mononukleárních buňkách po kokultivaci s MSC nebo s iNKT. Studie prokázala, že je možné připravit čistou populaci iNKT buněk s dostatečnou imunomodulační kapacitou srovnatelnou s MSC. Zdá, že iNKT buňky představují slibnou léčebnou strategii v rámci terapie potransplantačních komplikací, nicméně vzhledem k výrazné heterogenitě jejich subpopulací bude nutné provést hlubší stanovení funkce iNKT a optimalizovat protokol pro jejich přípravu.
Graft versus host disease (GvHD) is one of the most serious complications of allogeneic hematopoietic stem cell transplantation. Although GvHD mortality is steadily declining due to the optimalization of transplant procedures, there remains a large group of patients who develop life-threatening forms of GvHD, or whose quality of life after transplantation is reduced due to GvHD. The adoptive administration of immunomodulatory cell populations is an innovative approach that could improve the prognosis of these patients. We had previously used mesenchymal stem cells (MSC) in steroid-refractory GvHD (SR-GvHD) in a clinical trial and we are currently verifying the possibility of using invariant NKT lymphocytes (iNKT) in SR-GvHD treatment. iNKT are a cell population that is able to suppress pathological immune responses and the development of GvHD symptoms. At the same time, iNKT are able to promote anti-tumour immunity – the graft versus leukaemia effect (GvL). In a preclinical study, we compared several batches of cultured and expanded iNKT and MSCs from different donors in terms of their immunophenotype and immunomodulatory potential. We quantified the expression of the activation marker CD25 on non-specifically stimulated mononuclear cells after co-cultivation with MSC or iNKT. The study showed that it is possible to prepare a pure population of iNKT with sufficient immunomodulatory capacity comparable to MSCs. While iNKT cells appear to be a promising treatment strategy for post-transplant complications, the significant heterogeneity of their subpopulations will require a deeper assessment of iNKT function and optimisation of their production protocols.
- MeSH
- chimerické antigenní receptory terapeutické užití MeSH
- cytokiny terapeutické užití účinky léků MeSH
- hematologické nádory * terapie MeSH
- humanizované monoklonální protilátky farmakologie terapeutické užití MeSH
- imunoterapie adoptivní metody MeSH
- imunoterapie metody MeSH
- inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky terapeutické užití MeSH
- protilátky bispecifické terapeutické užití MeSH
- protinádorové látky imunologicky aktivní farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk metody škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Kostní dřeň (BM) je jedním ze zdrojů hematopoetických kmenových buněk pro účely jejich alogenní transplantace. V retrospektivní studii jsme analyzovali odběry kostní dřeně 216 zdravých dárců za desetileté období 2007–2017. Dárcům byl vzhledem k jejich vyšší tělesné hmotnosti odebírán větší objem dřeně oproti dárkyním (1300 ml vs. 1100 ml), což vedlo k zisku většího množství jaderných buněk (156 vs. 124 x 106 TNC, p = ns). Získaný výtěžek závisel na objemu dřeně (p < 0,0001) a hmotnosti dárce (p = 0,01). Suboptimální transplantát s obsahem ≤ 2,0 x 108 TNC/kg příjemce byl odebrán v 6 % případů, vždy byl přítomen velký hmotnostní rozdíl mezi dárcem a příjemcem (medián 20 kg). Všem dárcům byla připravena k odběru BM jedna jednotka autologní krve. Vstupní hladina hemoglobinu dárců (Hb; 153 g/l u mužů, 135 g/l u žen) se snížila odběrem autotransfuze (AT) o cca 8 g/l a odběrem kostní dřeně o dalších cca 23 g/l. AT byla podána celkem u 70 % dárců, 30 % přípravků zůstalo nevyužito. Vyhodnocení rizika dosažení substitučních hodnot hemoglobinu (< 115 g/l u mužů, < 105 g/l u žen) ukázalo, že dárci s hladinou nad 145 g/l před odběrem a hmotností nad 75 kg mají minimální riziko potřeby substituce (cca 10 %). Výskyt komplikací v souvislosti s odběrem byl nízký (5 %) a žádná z nich nebyla klasifikována jako závažná. Analýza ukázala, že parametry dárce (hmotnost, hladina Hb) a příjemce (hmotnost) určují množství odebraných nukleárních buněk a také potřebu zajištění odběru AT. Vzhledem k tomu, že se mění postoj k využití AT při odběrech kostní dřeně, je na místě diskuze o benefitu a rizicích vyplývajících z odběrů autologní krve u dárců kostní dřeně.
Bone marrow (BM) is one of the sources of hematopoietic stem cells used for allogeneic transplantation. In this retrospective study, we analysed bone marrow harvests in 216 healthy donors over a ten-year period (2007–2017). Larger volumes of bone marrow were obtained from male compared to female donors (1300 ml vs. 1100 ml) due to their higher body weight, resulting in a higher number of nucleated cells (156 vs. 124 x 106 TNC, ns). The total yield was dependent on the volume of marrow (p < 0.0001) and donor weight (p = 0.01). Suboptimal grafts containing ≤ 2.0 x 108 TNC/kg (recipient) were collected in 6 % of cases, always with significant differences of weight between donor and recipient (median 20 kg). All donors underwent preoperative autologous blood donation (PAD). The initial haemoglobin level of 153 g/L (male donors) and 135 g/L (female donors) decreased by about 8 g/L after preoperative blood donation and by 23 g/L after bone marrow harvest. Auto-transfusion was administered to 70 % of donors, 30 % of the units remained unused. Evaluation of the risk of reaching transfusion threshold (<115 g/L males, < 105 g/L females) revealed that donors with initial haemoglobin level above 145 g/L and those weighing more than 75 kg have a minimal risk of requiring blood substitution (about 10 %). The incidence of adverse events associated with bone marrow harvests was low (5 %) and none of these were classified as serious. The analysis proved that the amount of nucleated cells harvested and substitution requirements are determined by donor parameters (weight, haemoglobin level) and recipient parameters (weight). Given the changing policy to auto-transfusion during bone marrow collection, the issue of balancing the benefits and risks of administering preoperative autologous transfusion should be addressed.
