INTRODUCTION: Orthodontic tooth movement can lead to the creation of bone. The purposes of the study were to investigate the amount of bone formed in orthodontic patients during treatment (maxillary canine distalization) and retention and to assess the long-term stability of the new bone. METHODS: The sample consisted of 80 patients with 128 missing lateral incisors who were treated with distalization of the maxillary canines. They were examined at the beginning of orthodontic treatment (T1), at the end of treatment (T2), 2 years after treatment (T3A), and 5 years after treatment (T3B). The influence of the canine's inclination and its distance from the central incisor at T1 on the amount of bone created and the bone mass stability over time were assessed. Vestibular width of the alveolus was measured on casts at the level of the bone ridge and 5 mm apically from the alveolar ridge. Canine inclination to the alveolar ridge was recorded, as well as the height of the alveolar ridge. RESULTS: During treatment, T1 to T2, the alveolar ridge width was reduced by 4%, and the height decreased by 0.26 mm; during the retention periods (T2-T3A, T2-T3B), the alveolar ridge reduction was 2% on average, with individual variances, and height decreased by 0.38 mm on average. No correlation was found between canine inclination or between the canine distance from the central incisor at T1 and the amount and stability of the bone created by the orthodontic movement. CONCLUSIONS: The bone created through orthodontic tooth movement was stable in both the horizontal and vertical directions. Changes in the width of the alveolus were not related to the amount of bone at the place of agenesis at T1. When the canine erupts next to the central incisor, favorable conditions affect the formation of the bone mass through distalization of the canine at the site of the missing lateral incisor.
- MeSH
- anodoncie terapie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- kefalometrie MeSH
- kostní denzita fyziologie MeSH
- lidé MeSH
- longitudinální studie MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- následné studie MeSH
- odontometrie MeSH
- ortodontické retainery MeSH
- osteogeneze fyziologie MeSH
- posun zubů metody MeSH
- processus alveolaris patologie MeSH
- rentgendiagnostika panoramatická MeSH
- řezáky abnormality patologie MeSH
- špičák patologie MeSH
- zubní korunka (anatomie) patologie MeSH
- zubní krček patologie MeSH
- zubní modely MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- srovnávací studie MeSH
Využití mikrošroubů během ortodontické léčby se již několik let těší velké oblibě. Jejich užití rozšírilo možnosti ortodoncie nejen pro parodontologické a protetické pacienty, ale i pro jinak chirurgické případy. Obliba spočívá především v jednoduchosti jejich zavedení, rychlosti práce s nimi, a v následném snadném odstranění šroubu. Nezbymá je informovanost pacienta o důvodu použití a o následné nadstandardní hygieně, i.o. rtg a infiltrační anestezie místa zavedení. Toto sdělení se zabývá možnými indikacemi šroubů u různých ortodontických malformací v běžné praxi. Důvodem jejich využití je posílení kotvení při distalizaci špičáku, úpravě střední čáry a pri ztrátě kotevních zubů, dále retruze fronty, intruze zubů, mezializace molárů a napřímení retinovaných zubů bez užití fixního aparátu. U jednotlivých kasuistik, u nichž byly zavedeny šrouby Dual-Top /JEIL/, bude uvedena indikace, stav před, v průběhu a po ukončení ortodontické léčby.
Cíl práce: Tato studie popisuje rozměrové změny alveolárního výběžku v čase u pacientů s agenezí horních /aterá/ních řezáků léčených fixním ortodontickým aparátem. Cílem studie bylo zjistit: 1. Změny kostní masy ve veďikálnía horizontální rovině během ortodontické léčby fixním aparátem a v následné retenční fázi. 2. Zda sklon špičáku a vzdálenost špičáku od centrálního řezáku před léčbou mají vliv na množství kosti vytvořené distalizací horního špičáku a na stabilitu kostní masy v čase. Metodika; Data by/a získána ze sádrových modelů horní čelisti a ortopantomogramů 80 pacientů s celkem 128 stranamí^ageneze laterálních řezáků, zhotovených ve třech časových periodách: (TI) na začátku ortodontické léčby, (T2) na konci ortodontické léčby, (T3j v době retence - 2 roky po ukončení léčby (T3Aj, 5 let po léčbě (T3B). Měřena byla vzdálenost špičáku od centrálního řezáku. Vestibuloorální šrrka alveolu byla měřena na sádrovem modelu v úrovni kostního hřebene alveolu a v místě 5mm apikálně od hřebene alveolu. Na OPG snímcích byl registrován sklon špičáku k alveolárnímu hřebeni a výška alveolárního hřebene. Výsledky: Byl zjištěn pokles šířky alveolárního hřebene o 4 % v období od zahájení do ukončení ortodontické léčby (T1-T2) a další pokles průměrně o 2 % v době retence (T2-T3A, T2-T3BJ s individuální variabilitou. Pokles výšky hřebene v místě ageneze byl 0,26 mm na konci léčby (77 -T2), v době 5 let po léčbě průměrně 0,38mm (T2-T3B). Nebyl nalezen vztah mezi sklonem špičáku ani vzdáleností špičáku od centrálního řezáku na začátku léčby a množstvím kosti a stabilitou této kostní masy vytvořené ortodontickým posunem. Závěr: Kost vytvořená ortodontickým posunem zubu je stabilní ve směru horizontálním i veďikálním. Změny šířky alveolu nebyly závislé na množství kosti v místě ageneze při zahájení léčby. Pokud tedy špičák prořeže těsně vedle centrálního řezáku, jsou podmínky pro vytvoření dostatečné kostí distalizací špičáku v místě nezaloženého laterálního řezáku příznivější.
Aim: Changes in parameters of alveolar process over the period of time in patients with missing maxillary lateral incisors are examined. The patients were treated with fixed orthodontic appliance. The aim was to find out: 1. Changes in bone mass in both vertical and horizontal planes during orthodontic treatment with fixed appliances, and during the following period of retention. 2. Whether the canine inclination and its distance from the central incisor before treatment affect the amount of bone created through distalization of maxillary canine, and the bone mass stability in time. Method: The relevant data were obtained from casts of maxilla and pantomographic pictures of 80 patients with the total of 128 sides with missinq lateral incisors. The casts were made in the three periods: (T1) at the beginning of the orthodontic treatment, (T2) at the end of orthodontic treatment, (T3) during the period of retention 2 years after treatment (T3A), 5 years after treatment (T3B). The distance between the canine and the central incisor was measured. Vestibulooral width of alveolus was measured in casts at the level of bone ridge of the alveolus and at the point 5 mm apically off the alveolar ridge. In OPG the canine inclination to the alveolar ridge was recorded as wellas the heighJof'the alveolar ridge. Results: The reduction of the alveolar ridge width by 4% was registered within the period between the beginning and the end of orthodontic treatment (T7 -72); in the period of retention the reduction was 2% on average (T2-73A, 72-73B), with individual variance. At the end of treatment (77 -72j the height of the alveolar ridge decreased by 0.26 mm; 5 years after treatment the height decreased by 0.38 on average (72-736). 7here was found no relation between the canine inclination or between the canine distance from the central incisor at the beginning of treatment and the amount and stability of the bone created by the orthodontic movement. Conclusion: The bone created through the orthodontic tooth movement is stable in both horizontal and vertical directions. Changes in the width of the alveolus were not related to the amount of bone at the place of agenesis at the beginning of treatment. Therefore, if the canine erupts next to the central incisor, there are more favorable conditions affecting formation of the bone mass through distalization of the canine at the place of the missing lateral incisor.
