Úvod: Tato studie hodnotí psychometrické vlastnosti české adaptace Škály suicidální ideace (Suicidal Ideation Attributes Scale, SIDAS) vyvinuté za účelem snadné online administrace a hodnotí její použití u LGBT+ osob. Metody: Pomocí konfirmační faktorové analýzy jsme zkoumali faktorovou strukturu a invarianci měření napříč jednotlivými LGBT+ skupinami ve výběrovém souboru 1 778 zúčastněných. Výsledky: Naše data podporují jednofaktorovou strukturu SIDAS a částečnou invarianci měření, což umožňuje porovnávání suicidální ideace mezi jednotlivými skupinami LGBT+ osob. SIDAS koreluje se škálami měřícími pocit osamělosti, dysregulaci emocí, vnímaný stres, ruminaci a životní spokojenost. Diskuse: SIDAS představuje cenný nástroj pro hodnocení sebevražedných myšlenek u LGBT+ osob, je vhodný pro online použití a má potenciál usnadňovat vývoj, plánování i vyhodnocování účinnosti cílených intervencí. Budoucí výzkum by měl prozkoumat stabilitu skóru v čase a vývoj dalších proměnných pro hodnocení závažnosti suicidality.
Introduction: This study assessed the psychometric properties of Czech adaptation of the Suicidal Ideation Assessment Scale (SIDAS) developed to enable online administration and evaluates its use among LGBT+ people. Methods: Using confirmatory factor analysis, we examined factor structure and measurement invariance across LGBT+ subgroups within a sample consisting of 1 778 participants. Results: We found a consistent one-factor structure and partial measurement invariance, enabling comparisons. SIDAS showed strong convergent validity with loneliness, emotion dysregulation, stress, rumination, and life satisfaction. Discussion: The adapted SIDAS proves valuable for assessing suicidal ideation within the LGBT+ community and is suitable for online administration; as such, it may help guide and assess the effects of targeted interventions. Future research should explore temporal dynamics and additional variables for severity assessment.
AIMS: The mental health of sexual minority (SM) individuals remains overlooked and understudied in Czechia. We aimed to estimate (1) the prevalence rate and (2) the relative risk of common mental disorders and (3) the mental distress severity among the Czech SM people compared with the heterosexual population. In addition, we aimed to investigate help-seeking for mental disorders in SM people. METHODS: We used data from a cross-sectional, nationally representative survey of Czech community-dwelling adults, consisting of 3063 respondents (response rate = 58.62%). We used the Mini-International Neuropsychiatric Interview to assess the presence of mental disorders. In individuals scoring positively, we established help-seeking in the past 12 months. We assessed symptom severity using the 9-item Patient Health Questionnaire and the 7-item Generalized Anxiety Disorder scale. We computed the prevalence of mental disorders and the treatment gap with 95% confidence intervals. To assess the risk of having a mental disorder, we used binary logistic regression. RESULTS: We demonstrated that the prevalence of current mental disorders was 18.85% (17.43-20.28), 52.27% (36.91-67.63), 33.33% (19.5-47.17) and 25.93% (13.85-38) in heterosexual, gay or lesbian, bisexual and more sexually diverse individuals, respectively. Suicidal thoughts and behaviours were present in 5.73% (4.88-6.57), 25.00% (11.68-38.32), 22.92% (10.58-35.25) and 11.11% (2.45-19.77) of heterosexual, gay or lesbian, bisexual and more sexually diverse individuals, respectively. After confounder adjustment, gay or lesbian individuals were more likely to have at least one current mental disorder compared with heterosexual counterparts (odds ratio = 3.51; 1.83-6.76). For bisexual and sexually more diverse individuals, the results were consistent with a null effect (1.85; 0.96-3.45 and 0.89; 0.42-1.73). The mean depression symptom severity was 2.96 (2.81-3.11) in heterosexual people and 4.68 (2.95-6.42), 7.12 (5.07-9.18) and 5.17 (3.38-6.95) in gay or lesbian, bisexual and more sexually diverse individuals, respectively. The mean anxiety symptom severity was 1.97 (1.85-2.08) in heterosexual people and 3.5 (1.98-5.02), 4.63 (3.05-6.2) and 3.7 (2.29-5.11) in gay or lesbian, bisexual and more sexually diverse individuals, respectively. We demonstrated broadly consistent levels of treatment gap in heterosexual and SM individuals scoring positively for at least one current mental disorder (82.91%; 79.5-85.96 vs. 81.13%; 68.03-90.56). CONCLUSIONS: We provide evidence that SM people in Czechia have substantially worse mental health outcomes than their heterosexual counterparts. Systemic changes are imperative to provide not only better and more sensitive care to SM individuals but also to address structural stigma contributing to these health disparities.
- MeSH
- dospělí MeSH
- duševní zdraví MeSH
- homosexualita ženská * MeSH
- lidé MeSH
- průřezové studie MeSH
- sexuální a genderové menšiny * MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Tento článek kriticky posuzuje platnost tradičních modelů comingoutu v kontextu současného Česka, neboť integruje zažité přístupy a moderní realitu. Ke zkoumání vývoje tří milníků comingoutu (M1 - přitažlivost, M2 - sebeoznačení a M3 - odhalení) ve vývoji neheterosexuální identity byl využit online průzkum, kterého se zúčastnilo 1 778 osob (ve věku 15 až 71 let). Z výsledků vyplývá, že svou touhu neheterosexuální lidé rozpoznají kolem 13, roku života, průměrně přes dva další roky trvá, než tuto svou identitu poprvé pojmenují, a průměrně ještě téměř dva další roky trvá, než se daná osoba rozhodne svěřit někomu dalšímu. První "vnější coming out" tak probíhá průměrně ve věku necelých 17 let. V rámci studie jsme potvrdili generační i genderové rozdíly, přičemž mladší generace procházejí těmito vývojovými milníky rychleji a tradiční genderové rozdíly se u nich stírají. Článek také naznačuje budoucí směr výzkumu, včetně zkoumání nástupu přitažlivosti u bisexuálních a pansexuálních osob osob a vzorců přitažlivosti vůči trans a genderově rozmanitým osobám, a také posouzení toho, jak stigma a předsudky ovlivňují vývoj neheterosexuální identity.
This paper critically examines the applicability of traditional coming-out models in the context of contemporary Czechia, integrating rooted approaches and modern realities. An online survey of 1,788 participants (aged 15 to 71) was utilized to investigate progression between three coming-out milestones (M1 - Attraction; M2 - Self-Labeling; and M3 - Disclosure) in the development of non-heterosexual identity. Results reveal that non-heterosexual individuals typically recognize their desire around age 13, self-label, on average, just over two years later, and disclose their identity to another person at an average age of just under 17. Notably, the study highlights generational and gender differences in these milestones, with younger generations progressing faster and traditional gender distinctions becoming less distinct. The paper also identifies future research directions, including exploring the onset of attractions in bisexual and pansexual individuals and attraction patterns toward trans and gender-diverse individuals, and assessing how stigma and prejudice shape non-heterosexual identity development.
- MeSH
- dospělí MeSH
- genderová identita * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- senioři MeSH
- sexuální a genderové menšiny MeSH
- sexuální chování MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Objectives. The Lesbian, Gay, and Bisexual Identity Scale (LGBIS) is a well-known scale used to understand shared dimensions of sexual identity in otherwise diverse groups of non-heterosexuals. Yet only limited knowledge is available regarding the generalizability of the underlying psychological processes in regions such as Central and Eastern Europe. This study thus revisits the foundations of LGBIS and provides an in-depth examination of the psychometric properties of the new Czech adaptation. Method. The factor structure of LGBIS-CZ-6 was inspected via SEM. Convergent and content validity were examined via correlations with measures of related constructs (among others, psychological distress, suicidality, life satisfaction, social support, heterosexist harassment, rejection, and discrimination). Results. The results replicated the original structure of LGBIS on the Czech sample (N = 1 788) and proposed a better-fitting bifactor model. Generally, since LGBIS correlated with the majority of measures of related constructs in a predicted fashion, LGBIS-CZ-6 may be used as a well-functioning measure of the identity of non-heterosexuals. However, two subscales – internalized homonegativity and acceptance concerns showed problems with validity that might have arisen from Czech cultural specifics or by factors specific to broader post-socialist environments.
Teorie menšinového stresu v současnosti představuje uznávaný interpretační rámec, kterým můžeme porozumět faktorům, jež negativně ovlivňují duševní zdraví neheterosexuálních lidí. V tomto přehledovém příspěvku představím základní východiska tohoto přístupu a diskutuji tři klíčové proximální menšinové stresové procesy - internalizovanou homonegativitu, motivaci ke skrývání sexuální identity a citlivost k odmítnutí. Na závěr poukáži na aktuální praxi v oblasti transdiagnostických intervencí.
Minority stress theory is now a recognised interpretive framework through which we can understand the factors that negatively affect the mental health of non-heterosexual people. In this review paper, I introduce the basic premises of this approach and discuss three key proximal minority stress processes - internalized homonegativity, motivation to conceal sexual identity, and rejection sensitivity. I conclude by highlighting current practice in transdiagnostic interventions.
Výzkumy dlouhodobě poukazují na celou řadu zdravotních nerovností a rozdílů v kvalitě života lidí, jejichž hlavním rozlišujícím znakem je jejich sexuální orientace, sexuální ebe-identifikace či obecně sexualita. Tato rozmanitost ovšem bývá jen zřídka běžně zařazována mezi demografické otázky, a tak se aktuálně potýkáme nejen s nedostupností důležitých dat, ale také s celou řadou nejasností, které s „měřením sexuality“ v rámci výzkumných šetření souvisí. Tento článek si klade čtyři vzájemně propojené cíle. Nejprve přispět k diskusi, která by typickou nepřítomnost položek zjišťujících sexualitu respondentů v rámci relevantních studií identifikovala jako významnou bariéru omezující dostupnost informací o zdraví neheterosexuálních lidí. Následně vyjasnit klíčové terminologické problémy, které se pojí zejména s neustále se vyvíjející sexuálně-identitní terminologií. Dále se zaměřuje na diskusi metodologických, ale také kontextuálních úskalí, která se dotýkají problematiky dotazování v oblasti sexuality a přispívají k různým typům výběrových zkreslení. V závěrečné části je diskutována populární otázka „reprezentativity“ dostupných výsledků výzkumných šetření a s využitím aktuálních českých a zahraničních reprezentativních šetření zodpovězena otázka, zda stále platí, že neheterosexuální lidé tvoří 4 % populace.
Research has long pointed to a number of health inequalities and differences in the quality of life of people, whose main distinguishing feature is their sexual orientation, sexual self-identification, or sexuality in general. However, this diversity is rarely included among demographic questions, so we currently face not only the unavailability of essential data but also many ambiguities associated with the “measurement of sexuality” in research. This article has four interconnected primary goals. First, to contribute to the discussion, which may identify the absence of items determining the sexuality of respondents in relevant studies as a significant barrier limiting the availability of information about the health of non-heterosexual people. Further, it clarifies key terminological issues, which are mainly related to the continually evolving sexual-identity terminology. Third, it focuses on the discussion of methodological but also contextual pitfalls, which touch on the issue of measuring in the field of sexuality and contribute to various types of selection bias. In the final part, the question of “representativeness” of available research results is discussed, and using current Czech and foreign representative surveys, the question of whether it is still true that non-heterosexual people make up 4% of the population is addressed.
BACKGROUND: The health and well-being of those sexual-minority men who are often behaviourally defined as men who have sex with men (MSM) is affected by a system of interlinked factors that interact on the structural, interpersonal, and individual levels. Recently, two of the most common MSM health issues have been (a) the risks of acquiring sexually transmitted infections (STIs), mostly HIV, and (b) the sexualized use of addictive substances, known as chemsex. AIMS: On the basis of the first comprehensive Czech dataset to integrate several mutually interlinked factors on the behavioural, as well as the psychological and structural domains, we attempt to shed light on the barriers to HIV testing and adherence to safer sex practices, including the most thorough description of the chemsex phenomenon that is available. We aim to go beyond the behavioural perspective and draw links to the well-being and satisfaction of this sexual minority and their sex lives. METHODS: A series of descriptive statistical analyses was conducted on a sample of 547 respondents obtained within a self-administered online survey. RESULTS: More than half of our respondents (55%) and three-quarters (72%) of the men younger than 25 years have never been tested for HIV. One-third of the respondents considered testing services to be insufficiently friendly to gay, bisexual, or other men, and they also reported stigmatization and discrimination by healthcare workers as a problem that exists. 84% of the MSM have experience with anal sex; 43% of them always use condoms. Of all the respondents, nearly 6% have had at least one chemsex experience during their life. Only 46% of the MSM reported being satisfied with their sex lives; 52% of those who were dissatisfied attributed this to “not having a steady partner” and 49% to “not having any sex”. CONCLUSION: The sexual behaviour of MSM and their experience with HIV testing, chemsex, perceived stigma, and satisfaction with their sex lives are among the phenomena that deserve to be more regularly covered by relevant epidemiological examinations. Although our current analysis was more exploratory than in-depth, it may contribute to a better understanding of the syndemic and multifactorial conditions that influence the sexual behaviour of MSM, including the minority stress that may be rooted in deficiencies in our understanding of these populations.
Přesvědčivý počet studií naznačuje, že ve srovnání s heterosexuály vykazují ne-heterosexuální lidé vyšší celkovou prevalenci internalizujících duševních poruch a jejich behaviorálních důsledků, např. několikanásobně vyššího výskytu suicidality. Ne-heterosexuálové také uvádějí zvýšenou míru užívání návykových látek včetně užívání tabáku a alkoholu, přičemž důkazy dále naznačují možné vazby na vyšší míru rizikového sexuálního chování a přenos STD. Ačkoli se odhaduje, že 5–10% lidí z celosvětové populace nejsou heterosexuálové, ve střední a východní Evropě (CEE) výzkum duševního a fyzického zdraví ne-heterosexuálů prakticky chybí. Tento článek se zaměřuje na přehlednou prezentaci dvou nejdůležitějších mezinárodně ověřených explanačních rámců – Teorie menšinového stresu (MST), kterou představil Meyer (2003) a Psychologický mediační rámec (PMF), který představil Hatzenbuehler (2009). Oba přístupy identifikovaly společenskou heteronormativitu a společenskou stigmatizaci ne-heterosexuálů jako moderační a/nebo mediační strukturální faktory, které působí na menšinový stres a další psychologické procesy spojené s etiologií různých duševně-zdravotních dopadů. V závěru text upozorňuje, že nehledě na přítomnost důkazů z mezinárodních výzkumů, že ne-heterosexuální lidé jsou zranitelnou skupinou obyvatelstva, je potřeba vystříhat se jejich vyobrazování jako nějaké viktimizované nebo homogenní skupiny. Důkazy totiž rovněž ukazují, že ne-heterosexuální lidé jsou ve skutečnosti velmi rozmanitou skupinou lidí, z nichž většina, navzdory diskutovaným faktorům, vykazuje resilienci a schopnost adaptace. Závěrem studie doporučuje možné intervence, které by zahrnovaly strukturální destigmatizaci a rozvoj transdiagnostického klinického přístupu a také potřebu se této problematice začít systematicky v regionu střední a východní Evropy věnovat.
Convincing number of studies indicate that compared to heterosexuals, non-heterosexuals report higher overall prevalences of internalizing mental disorders and their behavioral outcomes such as several-fold higher levels of suicidality. Non-heterosexuals also report elevated rates of substance use including higher rates of tobacco and alcohol use, whereas evidence has pointed also to links with higher rates of risky- -sexual behaviors and transmission of STD’s. Although globally 5–10% of any population is estimated to be non-heterosexual, research on mental and physical health in non-heterosexuals is practically absent in the Central and Eastern Europe (CEE). This review article focuses on comprehensive presentation of the two most salient internationally established explanation frameworks – Minority Stress Theory (MST) introduced by Meyer (2003), and Psychological Mediation Framework (PMF) introduced by Hatzenbuehler (2009). Both approaches identify societal structural heteronormativity and societal stigma against non-heterosexuals as moderating and/or mediating minority stress as well as other psychological processes involved in etiology of various mental health outcomes. In conclusion, the study points out that regardless the fact that international evidence confirms non-heterosexuals as vulnerable population, scientists need to be cautious about viewing non-heterosexuals as homogeneous or victimized group. Strong evidence also shows that perhaps against all odds a majority of non-heterosexuals shows an unprecedented resiliency and adaptation. Structural destigmatizing interventions, further research within the CEE, as well as the development of a transdiagnostic clinical approach is suggested.
