Postresuscitační syndrom je komplexním a závažným stavem, který se rozvíjí v důsledku proběhlé srdeční zástavy a resuscitace. Na jeho průběh má vliv jak samotná vyvolávající příčina zástavy, tak důsledky ischemicko reperfuzního poškození. I v případě úspěšné resuscitace je následná hospitalizační mortalita pacientů velmi vysoká. V časné fázi postresuscitačního syndromu je nejčastější příčinou úmrtí multiorgánové selhání v důsledku postresuscitačního šoku. Nejzávažnějším pozdním důsledkem je těžké neurologické postižení. Hlavními faktory ovlivňujícími prognózu nemocných po úspěšné resuscitaci jsou časná diagnostika a zahájení léčby základního onemocnění spolu s kvalitní a standardizovanou léčbou postresuscitačního syndromu. Potřeba specifických diagnostických a terapeutických metod společně s dostupností erudovaného multidisciplinárního týmu vede v posledních letech ke snaze o centralizaci poresuscitační péče do cardiac arrest center.
Post-cardiac arrest syndrome is a complex and serious condition that develops following cardiac arrest and resuscitation. Both the underlying cause of the arrest and the sequelae of ischaemia-reperfusion injury have an effect on its course. Even in the case of successful resuscitation, the subsequent in-hospital mortality of patients is very high. In the early phase of post-cardiac arrest syndrome, multiple-organ failure due to post-resuscitation shock is the most common cause of death. The most serious late consequence is severe neurological impairment. The major factors affecting the prognosis of patients after successful resuscitation are early diagnosis and initiation of treatment of the underlying disease along with good-quality and standardized treatment of post-cardiac arrest syndrome. The need for specific diagnostic and therapeutic methods, as well as the availability of an experienced multidisciplinary team, has in recent years led to an effort to centralize post-resuscitation care in cardiac arrest centres.
- MeSH
- hypotermie MeSH
- lidé MeSH
- poresuscitační syndrom * patofyziologie terapie MeSH
- resuscitace metody MeSH
- srdeční zástava * komplikace terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Mimonemocniční srdeční zástava (OHCA) patří v rozvinutých zemích mezi nejčastější příčiny úmrtí dospělé populace. Centralizace poresuscitační péče může vést ke zlepšení prognózy pacientů. Společné stanovisko České kardiologické společnosti a odborných společností urgentní medicíny doporučuje zřídit centra pro diagnostiku a léčbu pacientů po OHCA mimo jiné i s využitím již existující infrastruktury sítě kardiocenter. V Libereckém kraji tento systém péče funguje od roku 2016. Cílem naší práce je prezentovat roční zkušenosti po změně organizace péče v porovnání s předchozími lety. Metody: Do registru byli konsekutivně zařazeni všichni pacienti, kteří byli léčeni v Kardiocentru Krajské nemocnice Liberec (KNL) po OHCA od 1. dubna 2016 do 1. dubna 2017. Byla sledována mortalita a neurologický stav do 30. dne od přijetí. Získaná data byla porovnána s registrem pacientů hospitalizovaných na tomto oddělení po OHCA a úspěšné resuscitaci od 1. ledna 2013 do 31. listopadu 2015. Výsledky: Po změně organizace péče došlo k nárůstu primárně transportovaných pacientů o 39,5 % (0,81 vs. 1,13 pacienta týdně). Došlo k statisticky významnému navýšení poměru pacientů s nedefibrilovatelným iniciálním rytmem (25,2 vs. 42,6 %, p = 0,013). Navzdory tomu se poměr pacientů s kardiovaskulární příčinou srdeční zástavy významně nezměnil (71,4 vs. 77,0 %). Taktéž nedošlo ke snížení podílu pacientů s akutním koronárním syndromem (47,6 vs. 44,3 %). Nedošlo k signifikantní změně počtu pacientů podstupujících selektivní koronarografii (63,9 vs. 54,1 %) a perkutánní koronární intervenci (35,4 vs. 36,1 %). Došlo k vzestupu 30denní mortality, který nebyl statisticky významný (36,7 vs. 49,2, p = 0,096). Většina přeživších pacientů (75,4 vs. 71,0 %) byla v dobrém neurologickém stavu. Závěr: Centralizace péče o pacienty po srdeční zástavě s využitím zavedené infrastruktury kardiocentra je v našem regionu proveditelná. Došlo k významnému navýšení jak primárně transportovaných pacientů, tak i celkového počtu ročně přijatých pacientů. Podíl pacientů s jinou než kardiovaskulární příčinou srdeční zástavy se nezměnil. Nedošlo k signifikantnímu zhoršení mortality či neurologického cílového ukazatele.
Introduction: Out-of-hospital cardiac arrest (OHCA) is one of the most common causes of death in the adult population in developed countries. Centralization of post-resuscitation care may improve the patients' prognosis. Expert statement of the Czech Society of Cardiology recommends the establishment of cardiac arrest centers using the infrastructure of existing tertiary cardiac centers. The introduction of this system in the region of Liberec started in April 2016. The aim of our work is to present the one-year results compared to the results from previous years. Methods: All patients treated in the Department of Cardiology of Regional Hospital Liberec after OHCA from 1st April 2016 to 1st April 2017 were enrolled consecutively. Neurological status and mortality were evaluated for the time period of 30 days from the day of admission. The data were compared to the registry of patients hospitalized in the same department after OHCA and successful resuscitation from 1st January 2013 to 31st November 2015. Results: After the establishment of the Cardiac Arrest Centre, an increase of primarily transported patients of 39.5% (0.81 vs. 1.13 patient per week) was observed. There was a statistically significant increase in the proportion of patients with non-shockable rhythm (25.2 vs. 42.6%, p = 0.013). Despite this, the proportion of patients with cardiovascular etiology of cardiac arrest did not change (71.4 vs. 77.0%). There was also no reduction in the proportion of patients with acute coronary syndrome (47.6 vs. 44.3%). There was no statistically significant change of proportion of patients undergoing selective coronarography (63.9 vs. 54.1%) and percutaneous coronary intervention (35.4 vs. 36.1%). There was an increase in 30-day mortality, which was not statistically significant (36.7 vs. 49.2%, p = 0.096). Most of the surviving patients (75.4 vs. 71.0%) were in a good neurological condition. Conclusion: Centralization of post cardiac arrest care using previously established infrastructure is feasible in our region. Furthermore, it resulted in the increase of directly transported patients and led to the increase of the total number of patients admitted without increasing the proportion of patients with a non-cardiac cause of OHCA. There was no significant change in mortality and neurological outcome.
