Karcinom prsu je nejčastěji diagnostikovaným nádorovým onemocněním a je hlavní příčinou úmrtí na karcinom u žen. Triple negativní karcinom je nejagresivnějším podtypem nádoru prsu s nejkratší dobou přežití.1 Uvádíme kazuistiku 54leté pacientky s primárně metastazujícím karcinomem prsu s negativitou ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1) a s mnohočetnou diseminací metastáz v plicích, kde byla jako léčba první linie podána kombinace paclitaxelu a bevacizumabu s účinkem stabilizace po dobu šesti měsíců, potom režim CMF (cyklofosfamid, methotrexát, 5-fluorouracil) s účinkem stabilizace a parciální remise po dobu devíti měsíců a liposomální nepegylovaný doxorubicin v monoterapii s efektem progrese do tří měsíců. V současnosti je jako léčba čtvrté linie podán sacituzumab govitecan s účinkem parciální remise trvající osm měsíců za vynikající kvality života pacientky. Při sekvenaci vzorku pomocí kombinovaného RNA/DNA panelu TruSight Oncology 500 byla detekována sekvenční varianta c.578A>G, p.(His193Arg) v genu TP53 (referenční sekvence: NM_001126114.2) s frekvencí 53,3 % ve vyšetřovaném vzorku. Varianta byla klasifikována jako třída patogenní missense mutace (varianta s potenciálně klinickou významností, diagnostický význam). Tato mutace by mohla být odpovědná za velmi dobrý účinek režimu CMF, obsahujícího 5-ftuorouracil2, a možná i bevacizumabu3. Při genetickém testování, s výjimkou častých nepatogenních polymorfismů, nebyla nalezena žádná mutace v exonech vyšetřovaných genů. Dále nebyla metodou digitální Multiplex Ligation-dependent Probe Amplification (MLPA) ve vyšetřovaných genech nalezena žádná velká duplikace či delece. Pacientka nyní žije ve velmi dobrém stavu po dobu 28 měsíců, léčba sacituzumab govitecanem trvá osm měsíců a onemocnění je stabilizováno.
Breast cancer is the most frequently diagnosed cancer and the leading cause of cancer death in women, and triple negative cancer is the most aggressive subtype with the shortest survival time.1 We present the case report of a 54-year-old female patient with programmed cell death-ligand 1 (PD-L1) negative primary metastatic breast cancer with multiple pulmonary dissemination, where a combination of paclitaxel and bevacizumab was administered as first-line treatment with a stabilizing effect for six months, then a CMF (cyclophosphamid, methotrexate, 5-fluorouracil) regimen with a stabilizing effect with a partial remission for nine months and liposomal non-pegylated doxorubicin in monotherapy with the effect of progression within three months. Sacituzumab govitecan is currently administered as a fourth-line treatment with the effect of a partial remission lasting eight months for the patient's excellent quality of life. When sequencing the sample using the TruSight Oncology 500 combined RNA/DNA panel, the sequence variant c.578A>G, p.(His193Arg) in the TP53 gene (reference sequence: NM_001126114.2) was detected with a frequency of 53.3% in the examined sample. The variant was classified as a pathogenic missense mutation class (variant with potentially clinical significance, diagnostic significance). This mutation could be responsible for the very good effect of the CMF regimen containing 5-fluorouracil2 and possibly also bevacizumab3. During genetic testing, with the exception of frequent non-pathogenic polymorphisms, no mutation was found in the exons of the investigated genes. Furthermore, no large duplication or deletion was found in the examined genes by the digital MLPA method. The patient has now lived in very good condition for 28 months, treatment with sacituzumab govitecan now lasts eight months and the disease is stabilized.
Východiska: Adjuvantní radioterapie (RT) pacientek s časným karcinomem prsu má jako lokální léčba za cíl eliminovat potenciální mikroskopické reziduální onemocnění v operačním poli nebo v jeho blízkém sousedství. Na základě publikovaných studií lze vybraným pacientkám doporučit v této indikaci akcelerované ozáření lůžka tumoru (accelerated partial-breast irradiation – APBI). Cílem této monocentrické prospektivní randomizované studie je porovnat cílenou APBI aplikovanou stereotaktickou technikou s nejčastěji používaným akcelerovaným ozářením celého prsu z hlediska proveditelnosti, bezpečnosti, tolerance a kosmetických efektů. Materiál a metody: Do studie byly zařazeny pacientky s časným karcinomem prsu po parciální mastektomii splňující tato kritéria: věk > 50 let, non-lobulární typ karcinomu, velikost ≤ 2 cm, negativní okraje ≥ 2 mm, L0, ER pozitivní, BRCA negativní. Zařazené pacientky byly randomizovány do dvou ramen podle režimu RT – zevní APBI (5× 6 Gy) nebo akcelerované ozáření celého prsu s boostem na oblast lůžka nádoru (15× 2,67 Gy + 5× 2 Gy). V této práci předkládáme výsledky po prvních 2 letech náboru (zařazeno 57 z 84 plánovaných pacientek). Výsledky: Medián věku pacientek byl 65 let. Karcinom grade 1 byl prokázán u 60 % pacientek, medián velikosti postižení v prsu byl 9 mm a nejčastějším histologickým typem (70 %) byl invazivní karcinom nespecifického typu (NST). Ve všech základních parametrech nebyly mezi skupinami shledány žádné statisticky významné rozdíly. Do APBI skupiny bylo do konce roku 2020 zařazeno celkem 29 pacientek. Jeden měsíc po RT byly zhodnoceny sledované parametry u všech pacientek, ve 3 a 6 měsících po ozáření byly zhodnoceny u 40 (70,2 %) a 33 (58 %) pacientek. Hodnocení toxicity ukázalo statisticky významně méně akutních nežádoucích účinků v APBI skupině ve smyslu kožního erytému, deskvamace, citlivosti kůže, suchosti, otoku, pigmentace, bolesti prsou a únavy. Pozdní toxicita hodnocená za 3 a 6 měsíců po RT byla významně vyšší v kontrolním rameni. Kosmetický efekt (nezávisle hodnocený lékařem, sestrou a pacientem) byl rovněž příznivější pro skupinu s APBI. Závěr: Technika APBI využívající principů cíleného stereotaktického ozáření se ukázala být méně toxickou a snadněji proveditelnou možností pro adjuvantní radioterapii pacientek s časným stadiem karcinomu prsu ve srovnání s ozářením celého prsu s následným boostem. V důsledku toho předložená studie zvyšuje úroveň důkazů pro zavedení tohoto přístupu do každodenní klinické praxe u pacientek splňujících indikační kritéria k APBI.
Background: The adjuvant radiotherapy (RT) of the early-stage breast cancer patients as local treatment aims to eliminate potential microscopic residual disease in the surgery bed or satellites in its neighborhood. Based on published studies, accelerated partial breast irradiation (APBI) is recommended for strictly selected patients. The aim of this single-institution prospective randomized study was to compare the targeted APBI delivered by stereotactic approach with the currently more commonly used accelerated whole breast irradiation with the boost to the tumor bed in terms of feasibility, safety, tolerance, and cosmetic effects. Materials and methods: Early-stage breast cancer patients after partial mastectomy were screened for eligibility. The inclusion criteria were age > 50 years, non-lobular carcinoma histology, size ≤ 2 cm, negative margins ≥ 2 mm, L0, ER-positive, BRCA negative. Enrolled patients were equally randomized into two arms according to radiotherapeutic regiment – external APBI (5× 6 Gy) and accelerated whole breast irradiation with the boost (15× 2,67 Gy + 5× 2 Gy). These preliminary results of the ongoing study evaluated the first 57 from 84 planned patients. Results: The median age was 65 years. The tumors were of grade 1 in 60 % of patients, the median size of 9 mm and 70 % were classified as invasive ductal carcinoma. Statistical significant differences between the groups in baseline characteristics were not observed. A total of 29 patients was enrolled in the APBI group by the end of 2020. All enrolled patients were evaluated one month after RT. A total of 40 (70,2 %) a 33 (58 %) had examinations 3 and 6 months after RT, respectively. Toxicity evaluation showed statistically significantly fewer acute adverse events in the APBI group in terms of skin erythema, desquamation, skin tenderness, dryness, edema, pigmentation, breast pain and fatigue. Late toxicity evaluated in 3 and 6 months after RT was significantly higher in the control group. The cosmetic effect (independently evaluated by a physician, nurse and patient) was more favorable to the APBI group. Conclusion: The technique using the principles of targeted radiotherapy turned out to be a less toxic and easier feasible approach for adjuvant radiation of early-stage breast cancer patients. Consequently, the presented study increases the level of evidence for RT-indicated patients to the establishment of external APBI into daily clinical practice.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Karcinom colon a rekta obsazuje přední příčky výskytu nádorů v dospělém věku. 60 % nádorů rekta se nachází v klinickém stadiu 1, 2 nebo 3. Bohužel 40 % tumorů je diagnostikováno v klinickém stadiu IV. Přístup k léčbě karcinomů rekta je multimodální. Podílí se na ní chirurg, endoskopista, radiační a klinický onkolog a radiolog. Zahrnuje jak léčbu systémovou, tak lokální, vč. radioterapie. Při onemocnění ve stadiu T3, zejména v přítomnosti uzlinového postižení, se s úspěchem využívá neoadjuvantního přístupu (1). Cíle neoadjuvantní léčby jsou dva: downstaging a downsizing a snížení rizika recidivy.
Colon and rectal cancers rank highest among adult tumors. Sixty percent of rectal tumors are stage 1, 2, and 3. Unfortunately, 40 % are diagnosed in clinical stage IV. The approach to the treatment of rectal cancer is multimodal. It involves a surgeon, endoscopist, radiation and clinical oncologist, and radiologist. It includes both systemic and local treatment, including radiotherapy. A neoadjuvant approach is used in stage T3 disease, especially in the presence of nodal involvement. The goals of neoadjuvant treatment are twofold: downstaging and reducing the risk of recurrence.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
