Cíle: Shrnout historii i současné trendy ve využití sklérálních štěpů v oftalmologii. Materiál a metody: Provedli jsme analýzu literatury prostřednictvím databází MEDLINE a Cochrane Library. Hledaná hesla byla “sclera”, “graft”, “surgery”. Výsledkem vyhledávání bylo 1596 článků, z nichž jsme 192 vyhodnotili jako relevantní. Relevantní články byly seřazeny chronologicky a dle způsobu využití sklerálních štěpu, což umožnilo vypracování přehledového článku. Výsledky: Skléra se v oftalmologii rutinně používá od padesátých let dvacátého století, a to v mnoha různých indikacích. Některé z nich se časem staly prakticky obsoletními (například využití při operačním řešení amoce sítnice), ale velká část nachází uplatnění dodnes (zejména využití v glaukomové či okuloplastické chirurgii, případně jako záplata při defektu skléry nebo rohovky). Závěr: I přesto, že je v současné době alogenní skléra oproti jiným produktům tkáňového bankovnictví v oftalmologii využívána spíše méně často a okruh jejích indikací se částečně zúžil, zůstává vzhledem ke své dostupnosti a vlastnostem užitečným a perspektivním materiálem.

Aim: To summarize the history and current trends in the use of scleral grafts in ophthalmology. Materials and methods: We conducted a review of the literature through the MEDLINE and Cochrane Library databases. The search terms were "sclera", "graft", and "surgery". The search resulted in 1596 articles, of which we evaluated 192 as relevant. The relevant articles were sorted chronologically and according to the method of using scleral grafts, which enabled the development of a review article. Results: The sclera has been routinely used in ophthalmology since the 1950s in many different indications. Some of these indications have become practically obsolete over time (for example, use in the surgical management of retinal detachment), but a large number still find application today (especially use in glaucoma or oculoplastic surgery, or as a patch for a defect in the sclera or cornea). Conclusion: Even though allogeneic sclera is currently used less frequently in ophthalmology compared to other tissue banking products and the range of its indications has partially narrowed, it remains a useful material due to its availability and properties.

• MeSH
• alografty * klasifikace   MeSH
• dějiny 20. století MeSH
• lidé MeSH
• oftalmologické chirurgické výkony dějiny   klasifikace   metody   MeSH
• přehledová literatura jako téma MeSH
• skléra * chirurgie   MeSH
• skleroplastika dějiny   klasifikace   metody   MeSH
• transplantáty dějiny   klasifikace   MeSH
• vitreoretinální chirurgie dějiny   klasifikace   metody   MeSH
• Check Tag
• dějiny 20. století MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

The cornea is one of the most commonly transplanted tissues worldwide. It is used to restore vision when severe visual impairment or blindness occurs in patients with corneal diseases or after trauma. Due to the global shortage of healthy donor corneas, decellularized corneal tissue has significant potential as an alternative to corneal transplantation. It preserves the native and biological ultrastructure of the cornea and, therefore, represents the most promising scaffold. This article discusses different methods of corneal decellularization based on the current literature. We searched PubMed.gov for articles from January 2009 to December 2023 using the following keywords: corneal decellularization, decellularization methods, and corneal transplantation. Although several methods of decellularization of corneal tissue have been reported, a universal standardised protocol of corneal decellularization has not yet been introduced. In general, a combination of decellularization methods has been used for efficient decellularization while preserving the optimal properties of the corneal tissue.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Cíle: Zhodnocení výsledků zadních lamelárních keratoplastik typu DMEK a PDEK na fakických očích. Materiál a metody: Retrospektivní analýza operací, které byly provedeny na našem pracovišti v období od června 2016 do prosince 2019. V hodnocení jsme se zaměřili na pooperační zrakovou ostrost, počet endotelových buněk na mm2 a možné peroperační i pooperační komplikace včetně rozvoje komplikované katarakty. Výsledky: Bylo provedeno 12 operací na 11 očích u 7 pacientů. Z primárních diagnóz převažovala Fuchsova endotelová dystrofie (7 očí), dále jsme zaznamenali bulózní keratopatii po implantaci fakické předněkomorové IOL (2 oči) a iridokorneální endotelový syndrom (2 oči). Průměrná délka sledování byla 12,5 měsíců. K rozvoji a následné operaci komplikované katarakty během roku sledování došlo u 3 očí, jedenkrát byl nutný rebubbling pro nevhodnou polohu a jedenkrát rePDEK pro dysfunkci lamely. Na konci sledování dosáhla průměrná nejlepší korigovaná zraková ostrost hodnoty 0,87, přičemž 82 % očí dosáhlo nejlepší korigované zrakové ostrosti 0,8 nebo lepší, a průměrný počet endotelových buněk hodnoty 1589 buněk/mm2. Závěr: Zadní lamelární keratoplastiky typu DMEK a PDEK lze provádět i na fakických očích. V rukách zkušeného chirurga se jedná o bezpečné výkony s dobrými pooperačními výsledky, které navíc u mladších pacientů umožňují zachovat schopnost akomodace.

Purpose: To evaluate the results of posterior lamellar keratoplasties (DMEK and PDEK) in phakic eyes. Material and methods: Retrospective analysis of surgeries performed in our department between June 2016 and December 2019. The main focus was put on postoperative visual acuity, corneal endothelial cell density and possible peroperative and postoperative complications including cataract formation. Results: We performed 12 surgeries on 11 eyes of 7 patients. The most prevalent primary diagnosis was Fuchs’ endothelial dystrophy (7 eyes), followed by bullous keratopathy after phakic anterior chamber IOL implantation (2 eyes) and ICE syndrome (2 eyes). The average length of follow-up was 12.5 months. Clinically significant complicated cataract had developed and was removed in 3 eyes, one eye required rebubbling due to graft detachment and one eye required rePDEK due to graft failure. At the end of follow-up, the average visual acuity was 0.87, while 82% of eyes achieved VA 0.8 or better, and the average endothelial cell density was 1589 cells/mm2. Conclusion: Posterior lamellar keratoplasties (DMEK and PDEK) can be performed on phakic eyes. When performed by an experienced surgeon, these are safe procedures with good postoperative results and significant advantage in preserving younger patients’ accommodation.

• MeSH
• Descemetova membrána chirurgie   MeSH
• fakické nitrooční čočky * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci rohovky chirurgie   MeSH
• počet buněk MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rohovkový endotel MeSH
• zadní lamelární keratoplastika * metody   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH

Corneal stromal lenticule is a part of corneal stroma, which can be created by manual dissection, by femtosecond laser from the donor cornea, but chiefly it is a waste product of a refractive procedure ReLex SMILE (Small Incision Lenticule Extraction). Corneal lenticule has a huge potential in corneal surgery. In recent years, many studies have been published to show the possibility to use this tissue to treat corneal defects, as well as in refractive surgery. Thanks to the quantity of lenticules which arise every day during SMILE operations, this tissue is much more accessible than any other kind of corneal tissue. According to the experience with lenticule implantation in animal models, or even human patients, lenticule implantation is considered safe, reversible method, which is not associated with immune rejection or other severe complications. However, the crucial step before the process of lenticule implantation, is proper preservation of this tissue. Donor corneal tissue containing endothelium is usually preserved in hypothermia and then usable maximally for two weeks. Newer methods such as organ culture storage and use of a sterile cornea prolong the time of usability of the tissue. The possibilities for corneal lenticule storage are theoretically wider thanks to the fact, that we do not need to preserve fragile cellular structures. Besides the storage in hypothermia, other preserving methods such as cryopreservation and storage after decellularization have been tested. This review aimed to examine the current literature that describes possible methods of corneal lenticule preservation. A comprehensive search was created based on articles published in English on PubMed.gov, Cochranelibrary.com and Scopus.com using following keywords: corneal lenticule preservation, corneal lenticule storage, cold storage corneal lenticule, corneal lenticule cryopreservation till 2020.

• MeSH
• hypotermie * MeSH
• kryoprezervace MeSH
• lidé MeSH
• rohovka chirurgie   MeSH
• rohovkový endotel MeSH
• stroma rohovky * chirurgie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Makulární díra (MD) byla dlouho považována za neléčitelnou diagnózu. Až v devadesátých letech dvacátého století popsali Kelly a Wendel možnost chirurgického řešení tohoto onemocnění cestou pars plana vitrektomie (PPV). Od té doby se zdokonalilo vybavení i operační techniky a PPV je nyní jednoznačně hlavní léčebnou modalitou při řešení MD. Pouze u stádia I dle Gasse, což odpovídá vitreomakulární trakci (VMT) dle International Vitreomacular Traction Study group, se doporučuje observace a konzervativní postup. Vždy je ale nutné jednotlivé případy posuzovat individuálně a v případě nevelkých a prognosticky příznivých MD může být úspěšný i konzervativní postup. V našem textu prezentujeme kazuistiku 59 leté ženy, sledované od roku 2014 pro lehkou myopii s korigovanou zrakovou ostrostí (BCVA) 6/6 oboustranně. V červenci 2017 byla vyšetřena pro zamlžené vidění pravého oka s nálezem oboustranné VMT dle optické koherenční tomografie. Vstupní BCVA byla vpravo 6/9 a vlevo 6/6. Vlevo se ale během pěti týdnů vytvořila malá MD již bez VMT doprovázená poklesem BCVA na 6/12p. Vzhledem k prognostiky příznivé konfiguraci okrajů a rozměrům MD a vzhledem k tomu, že si pacientka nepřála chirurgický výkon, jsme časný chirurgický výkon odložili, doporučili klidový režim a nález pouze sledovali. Během pěti týdnů se okraje MD přihojily k sobě s výslednou BCVA 6/6. I vpravo se postupně během čtyř měsíců VMT uvolnila s výslednou BCVA 6/6.

Wendel described the posibility of surgical treatment with pars plana vitrectomy (PPV) in the nineties of the twentieth century. Since then have both surgical instruments and operation techniques developed rapidly and PPV has become the mainstay of MH therapy. Only stage I according to Gass classification which equates vitreomacular traction (VMT) according to Vitreomacular Traction Study group classification is routinely treated conservatively with observation only. It is however necessary to assess each case individually as some small and favourable MHs may close spontaneously. Here we present a case report of 59 years old woman with mild myopia and best corrected visual acuity (BCVA) 6/6 bilaterally. She presented on July 2017 with blurry vision in her right eye and was diagnosed with bilateral VMT according to optical coherence tomography. BCVA was 6/9 in her right eye and 6/6 in her left eye. During five weeks a full thickness MH developed in left eye that was accompanied by a decrease in BCVA to 6/12p. Considering favourable size and configuration of MH and the fact that the patient preferred conservative approach, we postponed the surgery, observed the MH and recommended bed rest. The MH closed spontaneously during five weeks with resulting BCVA 6/6. In her right eye the VMT released during four months with resulting BCVA 6/6 as well. The authors of the study declare that the formation and theme of the professional report and its publication are not in conflict of interest or supported by any pharmaceutical company.

• Klíčová slova
• makulární díra, vitreomakulární trakční syndrom, spontánní uzavření,
• MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• optická koherentní tomografie metody   MeSH
• perforace sítnice * diagnóza   terapie   MeSH
• retina diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Sarkomy retroperitonea jsou vzácné maligní nádory, které často pro své nespecifické symptomy dlouho unikají pozornosti. V léčbě stojí na prvním místě jejich radikální chirurgické odstranění, pokud je anatomické poměry umožňují. I přes radikální resekční výkon se však nejedná o onemocnění s dobrou prognózou, k recidivě onemocnění dochází nejčastěji v místě chirurgického výkonu. I v případě lokální recidivy je pro prognózu pacienta nejdůležitější opětovná radikální resekce ložiska. Zde prezentujeme kazuistiku z našeho pracoviště, kdy po radikální R0 resekci leiomyosarkomu retroperitonea po dvou letech dochází k lokální recidivě onemocnění, která byla diagnostikována za pomoci magnetické rezonance a opět radikálně chirurgicky vyřešena (za cenu resekce a náhrady části vena cava inferior). Kazuistika popisuje relativně typický případ retroperitoneálního sarkomu, přičemž zdůrazňuje význam včasného určení diagnózy a zejména radikální chirurgické léčby.

Retroperitoneal sarcomas are rare malignant neoplasms that are often diagnosed late because of their typical nonspecific symptomatology. Radical surgical resection, if possible given the local anatomical conditions, is the most important treatment modality. However, even if the surgery is feasible and successful, the prognosis of retroperitoneal sarcoma is not good. The most frequent type of recurrence is local recurrence, and radical surgical resection remains the most important treatment modality even in such cases. Our study presents a case report of a patient with a retroperitoneal leiomyosarcoma that was radically (R0) removed. Two years later a local recurrence developed, which was eventually diagnosed by MRI. Again, radical (R0) surgical resection was approached (because of tumor invasion into inferior caval vein, the vein had to be partially resected as well and substituted with a vascular prosthesis). The report describes a relatively typical case of retroperitoneal sarcoma, while pointing out the importance of timely diagnosis (which is definitely not easy to achieve) and especially of radical surgical treatment.

• MeSH
• leiomyosarkom * diagnóza   chirurgie   radiografie   MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru * diagnóza   chirurgie   radiografie   MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• reoperace MeSH
• retroperitoneální nádory * diagnóza   chirurgie   radiografie   MeSH
• senioři MeSH
• vena cava inferior chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH