Úvod: Po testování pevnosti vazby jednotlivých adhezivních materiálů je k dispozici pouze údaj o tom, jakému zatížení jsou tyto materiály schopné odolat Pokud je nutné zjistit, na kterém místě došlo k oddělení zámku, resp. selhání vazby, lze stanovit pro jednotlivé povrchy tzv. ARl - Adhesíve Remnant Index. Jedná se o ukazatel, který pomáhá určit místo, kde došlo k porušení vrstvy adheziva. Podle výsledků potom lze stanovit, zda došlo k porušení vazby na povrchu báze zámku, na povrchu zubu nebo přímo ve vrstvě samotného adheziva. Význam stanoveníARI spočívá ve využití v oblasti výzkumu a v možnosti cíleně zvýšit pevnost vazby ortodontických adhezivních materiálů. Cíl: Stanovit ARl pro různé ortodontické adhezivní materiály na různých površích. Materiál a metodika: Testovány byly adhezivní systémy BrackFix NT, Neobond TM a Transbond TM XT ze skupiny kompozitních materiálů, GC Fuji ORTHO TM, GC Fuji ORTHC TM LC ze skupiny skloionomemích cementů I akrylátová pryskyřice Spofacryl. Testovanými povrchy byly sklovina extrahovaných premolárů, kompozitní fazety, pryskyřičné korunky a keramické plošky metalokeramických korunek. Bylo použito celkem 486 vzorků, u kterých byla měřena pevnost vazby adhezivních materiálů. Všechny povrchy, na kterých byla cestovaná pevnost vazby jednotlivých ortodontických lepidel, tedy báze zámku i povrch skloviny (resp. umělý povrch na který byl zámek lepen), byly fotograficky dokumentovány pomocí zvětšovací lupv. Poté byla přes každý obrázek proložena mřížka, která oblast báze zámku a lepeného povrchu rozdělila na 16 stejných polí ve 4 řadách a 4 sloupcích a přítomnost lepidla v jednotlivých políčkách byla zaznamenána do tabulek. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny, a bylo provedeno také statistické srovnání jednotlivých měření pomocí Kruskall-Wallis ANOVA testu. Výsledky: Na všech testovaných površích byly zjištěny statisticky významné rozdíly při hodnocení ARl mezi adhezivními systémy. Největší počet selhání vazby ve vrstvě adheziva jsme sledovali u pryskyřice Spofacryl. Kompozitní materiály zůstávaly na povrchu zubu ve větší míře než skloionomerní cementy, na bázi zámku tomu bylo naopak. Ve většině případu bylo možno pozorovat stejné chování materiálu v rámci jedné materiálové skupiny. v některých případech byla také potvrzena závislost velikosti pevnosti vazby a ARI. Závěr: Jednotlivé adhezivní systémy se od sebe liší v množství zanechaných zbytků lepidla na bázi zámku a testovaném povrchu a existuje závislost mezi velikostí pevnosti vazby a lokalizací zbytků lepidla. Výsledky je možno využít 't v oblasti výzkumu a zjištěné údaje je možno aplikovat v praxi. Práce byla podporována projektem SVC 1M0528.
Introduction: After testing individual adhesives the only one infonmation is available - the amount of load the materials can resist In case we need to determine at which place the bracket debonding occurred, or where the bond failed, we can use the so-called ARl - Adhesive Remnant Index. ARl helps to identify the place wnere the adhesive's layer got damaged. The results help to decide whether the bond was damaged at the bracket base surface, tooth surface, or In the layer of the adhesive itself. ARl thus helps to study and increase the bond strength of orthodontic adhesive materials. Aim: Determine ARl for different orthodontic adhesives on different types of surfaces. Materials and metifiods: We tested adhesive systems BrackFix NT, NeobondTM and TransbondTM XTof composlte materials, GC Fuji ORTHO TM, GC Fuji ORTHO TM LC of glass ionomer cements, and acrylic resin Spofacryl®. The surfaces tested were: enamel of extracted premolars, composite veneers, acrylic resin crowns, and ceramie veneers of metal-ceramic crowns. The strength of adhesive materials bond was measured in 486 samples. All surfaces used for the testing, i.e. bracket base as well as the enamel surface (or an artificial surface to which the bracket was attached) were photographed with the help of a magnifying glass. Then a grid (4 columns and 4 lines) was put over each photograph, and the remnants of an adhesive in individual plots were recorded in tables. The results were statistically processed, and statistical comparison of individual measurements was performed. Results: Statistically significant differences of ARl of individual adhesives were found in all the surfaces tested. The greatest number of bond failures in the adhesive layer was recorded for the Spofacryl resin. Composites remained on the tooth surface more often than glass ionomer cements (in case of the bracket base the situation was just opposite). We observed the same behavior within the same group of materials. The correlation between a bond strength and ARl was observed in some cases. Conclusion: Individual adhesive systems differ in the amount of adhesive remnants on the bracket base and the surface tested; there is the dependence between the bond strength and location of adhesive residuals. The results may be used in further research, and the data obtained are to be applied in practice. The work was supported by the project SVC 7M0825.
Úvod: Sklovinné defekty jsou problémem, se kterým se při ortodontické léčbě nebo po jejím ukončení setkáváme. Mohou vznikat působením nadměrné síly během odstraňování zámku nebo chybou v samotné struktuře iklovíny (poruchy mineralizace, hyperfiuoróza), a dále oslabením škloviny ze strany ďentinu (podmiňujíc; kazy, apod.). Nejčastěji se vyskytujícími problémy jsou v souvislosti s ortodoncií fraktury sklovíny ve smyslu prasklin. Může se také objevit vylomení sklovinných prizmat. Extrémním případem potom může být i fraktura korunky zubu. Cíl: Porovnat výskyt prasklin sklovíny při lepení ortodontickýchzámků jednotlivými adhezivními systémy a zjistit zda existuje závislost v pevnosti vazby a výskytu prasklin skloviny. Materiál a metodika: Celkem bylo vyhodnoceno 156 extrahovaných premolárů, které byly použity ke stanovení pevnosti vazby ortodontických adhezivních materiálů. Byly rozděleny do 6 skupin po 26 pro jednotlivá adheziva. Pro zhodnocení, zda dochází k výskytu popsaných fenoménů na sklovině po odstranění ortodontického zámku byly použty fotografie pořízené před nalepením zámku a po jeho sejmutí. Jedna fotografie byla zhotovena pod bílým světlem. Druhá fotografie byla pořízena při osvětlení halogenovou lampou. Poté byly jednotlivé zuby ohodnoceny indexem, který vyjadřuje množství a délku prasklin a výsledky statisticky vyhodnoceny. Výsledky: Pozorovali jsme výskyt nových prasklin i rozšíření prasklin původních. Mezi testovanými adhezivními systémy však nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly ani kvantitativní (počet prasklin), ani kvalitativní (velikost prask\in). Nebyla tedy prokázána závislost výskytu prasklin na použitém adhezivním systému ani na velikosti pevnosti vazby. Závěr: Mezi testovanými adhezivními systémy není ve výskytu sklovinných prasklin rozdíl. Práce byla podporována projektem SVC 1M0528.
Introduction: Enamel alterations are often accompanying orthodontic treatment. They may originate due to excessive force during bracket debonding or they may result from the defect in enamel (defects of mineralization, hyperfluorosis); enamel may be impaired at the side of dentine (undermining caries etc.). Enamel fractures and enamel cracks are the most frequent problems. Enamel prisms may be broken. The extreme case is represented by a crown fracture. Aims: Comparison of the enamel cracks incidence due to the bonding of orthodontic brackets with different adhesive systems. Is there a relationship between bond strength and enamel cracks incidence? Materials and methods: We assessed 156 extracted premolars that were used to determine orthodontic adhesives bond strength. They were subclassified into 6 groups (each of 26). To assess whether the cracks in enamel occur after debonding we used photographs taken before the bracket bonding and after its debonding. One photograph was made under white light. The other one was taken under halogen lamp light. Afterwards, individual teeth were assessed with the help of index stating amount and length of cracks. The data were then statistically processed. Results: Incidence of new cracks as well as extension of the older ones was observed. However, no significant differences were found between the individual adhesives tested - quantitative (number of cracks) or qualitative (extent of cracks). Cracks incidence is not related to adhesive system used or to bond strength. Conclusion: There is no difference between adhesive systems tested with regard to enamel cracks incidence.
Úvod: K fixaci ortodontických zámků se používají různé materiály. Většinou se jedná o kompozitní pryskyřice nebo skloionomerní cementy. Tyto materiály musí splňovat mnoho podmínek, především však je třeba, aby zámek byl fixován k zubu s odpovídající pevností, která bude dovolovat zatížit zámek ortodontickými silami a odolá tlaku působícímu při žvýkání. Zároveň však musí být možno zámek po ukončení léčby odstranit ze zubu bez rizika poškození povrchu zubu. Zcela zvláštním problémem je fixace ortodontických zámků na umělé povrchy (kompozitníjasetya výplně, pryskyřičné korunky, keramické korunky apod.) Cíl: Cílem této studie bylo srovnat pevnost vazby šesti adhezivních systémů sloužících k fixaci ortodontických zámků k různým povrchům. Materiál a metody: Testovali jsme skloionomerní cementy (FUJI LC, FUJI SC), kompozitní pryskyřice (Neobond LC, Transbond LC, Brackfix NT) a akrylátovou pryskyřici (Spofacryl). Všemi materiály jsme přesně podle instrukcí výrobce nalepili ortodontické premolárové zámky na vestibulární povrchy extrahovaných zubů a na k tomuto účelu připravené umělé povrchy - keramické fasety na kovových korunkách, kompozitní fasety a na pryskyříčně umělé zuby. Výsledky: Následně jsme měřili v tahových zkouškách na přístroji TIRA TEST 2003 sílu potřebnou k uvolnění zámku ve směru dlouhé osy zubu. Celkem bylo provedeno 486 trhacích zkoušek. Po statistickém zpracování jsme zjistili nejlepší vazebnou sílu na extrahovaných premolárech u materiálu BrackFix, na pryskyřičných zubech u materiálu Spofacryl, na keramickém povrchu a kompozitních fasetách u materiálu BrackFix. Závěr: Zjistili jsme statisticky významné rozdíly mezi pevností vazby u jednotlivých adheziv. Výsledky této studie mohou být prakticky využívány ortodontisty jako zhodnocení pevnosti vazby jednotlivých ortodontických lepidel.
Introduction: For bonding orthodontic brackets there are used various materials. Mostly they are composite resins and glass-ionomer cements. The materials have to meet a lot of conditions. In particular, the bracket should be fixed to the tooth with appropriate force to allow loading of the bracket with orthodontic forces and to resist the force accompanying mastication. At the same time, it must be possible to remove the bracket from the tooth without the risk of damage to the tooth surface. The specific problem is the fixation of orthodontic brackets onto artificial surfaces (composite veneers and fillings, resin crowns, ceramic crowns, etc.). Aim: Comparison of bond strength of six adhesive systems used to bond orthodontic brackets onto different surfaces. Materials and methods: Glass-ionomer cements (FUJI LC, FUJI SC), composite resins (Neobond LC, Transbond LC, Brackfix NT), and acrylate resin (Spofacryl) were compared. We used all the above given materials according to the producer instructions to bond orthodontic premolar brackets on vestibular surface of extracted teeth, and onto prepared artificial surfaces - ceramic veneers on metallic crowns, composite veneers and resin teeth. Results: 7he force necessary to debond the bracket along the long axis of a tooth was measured with the use of tensile test on 7IRA 7ES7 2003.486 tests were performed. The results were statistically processed and thus the best bond strength was determined - in case of extracted premolars the best results were obtained with BrackFix, in resin teeth with Spofacryl, in ceramic surface and composite facets with BrackFix. Conclusion: Statistically significant differences in the bond strength were determined in different adhesives. The results of the study may be used by orthodontists to assess the bond strength of individual orthodontic adhesive materials.
