Úvod: Poranění periferních cév se vyskytují v 1–3 % traumat v civilním prostředí. Management vychází ze zkušeností z oblasti válečné medicíny, kde jsou tato poranění častější. Cílem tohoto článku je shrnout doporučené základní postupy vyšetření a péče o pacienty s cévními traumaty. Metody: Management cévních traumat je popsán v doporučených postupech Western Trauma Association (WTA) a Eastern Association for the Surgery of Trauma (EAST) pro management cévních poranění. Výsledky: Poškození cév se vyskytuje při penetrujících i tupých traumatech. U penetrujících poranění dochází častěji k poškození celé stěny cévy. U tupých poranění dominují intimální disekce, pseudoaneurysmata a intramurální hematomy. Končetinu nejvíce ohrožuje ischemie, reperfuzní poškození a kompartment syndrom. Zásadní je rychlost diagnostiky a léčby. Management cévních poranění probíhá v rámci ATLS protokolu a principu life-over-limb. Primárním cílem je zástava masivního krvácení. V diagnostice se uplatňuje klinické vyšetření a CT angiografie. Při průkazu jistých známek arteriálního krvácení je nutná operační revize. Ta může probíhat primárně jako damage control surgery, s primárním cílem zástavy krvácení. K dočasnému obnovení perfuze lze použít shunt. Pro definitivní ošetření lze mimo prosté sutury užít záplat a interpozici graftů, a to jak autologních, tak protetických. Důležitý je dostatečný débridement a provedení fasciotomie. V některých případech lze s výhodou využít radiointervenčních metod. Závěr: Za poslední století došlo k významnému vývoji strategie léčby. Data z recentních válečných konfliktů dokumentují snížení míry nutných amputací, záchrana postižených končetin je v dnešní době normou.
Introduction: Peripheral vascular injuries occur in 1–3% of all traumas in civilian settings. The management of these injuries is often based on experience derived from war medicine where these injuries are more common. The goal of this article is to summarize basic guidelines for the diagnosis and treatment of vascular injuries. Methods: Western Trauma Association (WTA) and Eastern Association for the Surgery of Trauma (EAST) both have their own guidelines for vascular trauma management. Results: Vascular injuries occur both in penetrating and blunt traumas. Complete vessel disruption occurs more frequently in penetrating traumas. In the case of blunt trauma, intimal defects are more common, resulting in dissection, false aneurysm, or intramural hematoma. The limb is mostly endangered due to ischemia, reperfusion injury and the compartment syndrome. Prompt diagnosis and treatment are paramount. Vascular trauma management is part of the ATLS protocol and life-over-limb principle. The primary goal is to stop the massive external bleeding. Clinical examination and CT angiography are the most helpful for the diagnosis. Surgical revision is indicated when hard signs are present. This can be a damage control surgery with the primary goal to stop the bleeding as quickly as possible. A shunt can be used for temporary reperfusion of the limb. Definitive treatment can take the form of a simple suture, patches or graft interposition; both prosthetic and autologous grafts are used. Sufficient debridement and fasciotomy are important steps in the therapy. In some cases, endovascular treatment can be used. Conclusion: Over the last century, the treatment strategy changed dramatically. Data from recent military conflicts show a decrease in amputation rates, and limb salvage has become a standard.
- MeSH
- fasciotomie MeSH
- krvácení MeSH
- lidé MeSH
- poranění cév * chirurgie diagnóza terapie MeSH
- výkony cévní chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Úvod: Získávání a udržování širokých operačních schopností je náročné jak pro vojenské chirurgy, tak pro všechny lékaře poskytující chirurgickou léčbu ve válečném konfliktu. V této práci analyzujeme činnost chirurgů polního chirurgického týmu Armády České republiky působícího v multinacionální nemocnici ROLE 3 v Kábulu v Afghánistánu v operaci International Security and Assistance Force (ISAF). Metody: Hodnoceni byli všichni pacienti, kteří podstoupili operační zákrok mezi 26. 6. a 26. 9. 2012. Operováni byli vojáci mise ISAF, vojáci afghánské armády, afghánští policisté, neafghánští civilisté a afghánští civilisté včetně dětí. Sledována byla bojová i nebojová poranění a onemocnění vyžadující akutní chirurgickou léčbu nebo elektivní operaci. Výsledky: V období tří měsíců bylo provedeno celkem 442 výkonů u 263 pacientů. Ve 23 % se jednalo o dětské pacienty s průměrným věkem 10 let. Z důvodu bojového poranění bylo operováno 37 % pacientů, 29 % z důvodu nebojového poranění a u 34 % pacientů byla provedena operace z důvodu chronického nebo akutního onemocnění. U bojových poranění se jednalo v 57 % o kombinovaná poranění vyžadující řešení na principu damage control surgery a ve 26 % byly nutné život zachraňující výkony při poranění hrudníku a velkých cév. Závěr: Vojenský chirurg stejně jako civilní chirurg léčící poranění ve válečném konfliktu musí být vybaven rozsáhlými odbornými znalostmi a musí ovládat širokou paletu chirurgických dovedností, aby byl schopen poskytnout rychlé a efektivní řešení zejména život ohrožujících stavů včetně hrudních a cévních traumat. V kontrastu k zaměření současné chirurgie směrem ke specializacím a subspecializacím se jeví nutností vytvořit a realizovat v České republice doposud neexistující komplexní chirurgický výcvikový program se zaměřením na válečná poranění.
Introduction: Acquiring and maintaining a wide range of surgical skills is challenging both for military surgeons and all physicians providing surgical treatment in a wartime conflict. In the article we analyze the activities of the surgeons of the field surgical team of the Army of the Czech Republic operating in the multinational hospital ROLE 3 in Kabul, Afghanistan, in the International Security and Assistance Force (ISAF) operation. Methods: All patients undergoing surgery between 21st June and 26th September 2012 were evaluated. ISAF soldiers, Afghan Army soldiers, Afghan National Police officers, Afghan civilians and non-Afghan civilians of various nationalities were operated on including children. Combat and noncombat injuries and illnesses requiring acute surgical treatment or elective surgery were monitored. Results: In a period of three months, a total of 442 procedures were performed on 263 patients, 23% of whom were pediatric patients with the mean age of 10 years. Thirty seven percent were operated on due to a combat injury, 29% were operated on due to a non-combat injury, and 34% of the patients were operated on due to a chronic or acute illness. In combat injuries, 57% were combined injuries requiring a solution based on the principle of damage control surgery, and 26% required life-saving procedures for injuries to the chest and large vessels. Conclusion: A military surgeon, as well as a surgeon treating wounds in a war conflict, must have extensive professional knowledge and must master a wide variety of surgical skills to quickly and effectively deal with especially life-threatening conditions, including thoracic and vascular trauma. In contrast to the direction of current surgery towards specializations and sub-specializations, it seems necessary to develop and implement in the Czech Republic a comprehensive surgical training program focusing on war injuries.
- MeSH
- chirurgie operační MeSH
- lidé MeSH
- mobilní zdravotnické jednotky MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- válečná poranění * chirurgie terapie MeSH
- válka v Afghánistánu 2001- * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Geografické názvy
- Afghánistán MeSH
