Stresová kardiomyopatie je klinický syndrom, při kterém dochází k rozvoji myokardiální dysfunkce v reakci na stres. Častým spouštěčem bývá neurologické onemocnění, nejčastěji netraumatické subarachnoidální krvácení a ischemická CMP. Rozvoj stresové kardiomyopatie může být u těchto pacientů příčinou arteriální hypotenze, arytmií nebo akutního srdečního selhání. I přes reverzibilitu onemocnění je zvláště její sekundární forma nebezpečná pro riziko rozvoje závažných komplikací. Kauzální léčba se zaměřuje na eliminaci příčiny, další terapie je symptomatická, vedená echokardiografickým nálezem. Cílem tohoto přehledového článku je shrnutí dosavadních znalostí ohledně stresové kardiomyopatie se zaměřením na recentní postupy v diagnostice a terapii a zdůraznění jejich odlišností u pacientů s neurologickým onemocněním.
Stress cardiomyopathy stands for a clinical syndrome characterized by the onset of myocardial dysfunction caused by stressful event. A common trigger is neurological disease, most commonly non-traumatic subarachnoid hemorrhage and ischemic stroke. The development of stress cardiomyopathy may cause arterial hypotension, arrhythmias, or acute heart failure in these patients. Despite the reversibility of the disease, its secondary form is particularly dangerous because of the risk of developing serious complications. Causal treatment focuses on eliminating the cause; further therapy is symptomatic, guided by echocardiographic findings. The aim of this review article is to summarize the current knowledge regarding stress cardiomyopathy focusing on up- -to-date diagnostics and treatment and highlight their differences in patients with neurological disease.
- MeSH
- akutní koronární syndrom etiologie MeSH
- cévní mozková příhoda komplikace MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- subarachnoidální krvácení komplikace MeSH
- takotsubo kardiomyopatie * diagnóza etiologie komplikace terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
V přednemocniční neodkladné péči (PNP) je výskyt pacientů se známkami šoku relativně častý. Jednou z nejčasnějších intervencí u těchto pacientů bývá podání tekutinové výzvy, která nese řadu rizik. V rozvaze o možném přínosu podání tekutin lze využít metod hodnotící tzv. fluid responsiveness (FR). Vzhledem k omezeným diagnostickým možnostem v PNP se v článku zabýváme otázkou, zda vůbec je reálně možné v PNP hodnotit FR, a pokud ano, jakými metodami.
In pre-hospital emergency care (PHC), we see patients with signs of shock on a daily basis. One of the earliest interventions in these patients is the administration of fluids, but this has its risks to consider. To discern whether a patient will benefit from fluid administration, fluid responsiveness assessment can help us to decide. Given the limited diagnostic options in the PNP, in this article we address the question of whether it is even feasible to assess FR in the PNP and, if so, by what methods.
OBJECTIVES: The aim of this study was to assess fractures of extremities, spine and pelvis in patients with respect to mechanism, time of the incident and demography of patients in order to propose preventive measures. METHODS: A mono-centric (Level I Trauma Centre, predominantly urban population) prospective study was carried-out during the one-year period from 1 January to 31 December 2012. Patients with bone fractures of extremities, spine and pelvis were studied. Demography, mechanism and time of the injury were analysed. RESULTS: The study group consisted of 3,148 patients, 53% being women and treated for 3,909 fractures. The mean age of patients was 53 years. The most traumatised patients were of the 3rd and 4th decade, a further increase in the incidence of fractures was seen in the 7th and 9th decade. Multiple fractures were significantly higher in men (p = 0.002). A car crash or fall from a height was more common cause of spinal fracture or pelvic fracture than fracture to the upper or lower limbs (p < 0.001). Most of the fractures occurred during the day between 9 a.m. and 6 p.m., on Saturdays and during the winter season. The bones most often broken were the radius (739 patients, 18.5%) and femur (436 patients, 11.1%). CONCLUSIONS: Our study highlights the need for injury prevention focused on sex, age and types of activities performed. Among younger individuals, such programmes should primarily be targeted toward men who, as observed in our sample, have a higher fracture frequency compared to women. Conversely, injury prevention programmes for individuals ≥ 60 years should primarily be targeted toward women, who have the highest fracture prevalence in this population.
- MeSH
- dospělí MeSH
- fraktury kostí epidemiologie prevence a kontrola terapie MeSH
- fraktury páteře epidemiologie prevence a kontrola terapie MeSH
- incidence MeSH
- končetiny zranění MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pánevní kosti zranění MeSH
- prospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
