Úvod: Luxace akromioklavikulárního (AC) skloubení typu Rockwood III (RIII) představuje kontroverzní téma s širokou škálou terapeutických přístupů. Operační terapie nabízí desítky stabilizačních metod, což jen potvrzuje absenci „zlatého standardu“. Aktuálně dostupná literatura spíše upřednostňuje konzervativní terapii. Její podstatou je po zklidnění bolestí několik fází na sebe navazující fyzioterapeutické péče. Ta cílí na postupné zlepšování mobility ramene a následné posílení a stabilizaci celého ramenního pletence. Metody: V období 01/2014–12/2017 byla provedena studie u pacientů s poraněním AC kloubu typu Rockwood III. Každý pacient byl detailně poučen o možnostech operační a konzervativní terapie a předpokládaných výsledcích. Pacienti, kteří se rozhodli pro konzervativní terapii, byli s odstupem minimálně jednoho roku od poranění pozváni k vyhodnocení výsledků terapie. Každý pacient byl klinicky vyšetřen. Na kontrolních srovnávacích snímcích obou ramen byly změřeny korakoklavikulární (CC) vzdálenosti, posouzena přítomnost artrózy a kalcifikátů. Pacienti podstoupili dotazníkové šetření – Constant score (CS) a American shoulder and elbow surgeon score (ASES). Výsledky byly statisticky zhodnoceny a porovnány vůči sobě, event. vůči zdravému rameni. Výsledky: Celkem bylo zhodnoceno 37 pacientů s průměrným CS 96,1 a průměrným ASES 92,02. U 64 % pacientů (n=24) byla zjištěna nestabilita laterálního klíčku. Rozdíl CC intervalu proti zdravé straně byl průměrně 8,6 mm. Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi CS poraněného a zdravého ramene. Nebyla nalezena statisticky významná souvislost mezi CS a prominencí laterální části klíční kosti, stabilitou AC skloubení a pracovní zátěží; ani mezi návratem do práce a pracovní zátěží. Závěr: Konzervativní terapie poranění AC skloubení typu RIII nabízí dobré funkční výsledky.

Introduction: Acromioclavicular joint dislocation (AC) – Rockwood III (RIII) is a controversial topic with a wide range of therapeutic approaches. Operative therapy offers dozens of stabilization methods, which only confirms the absence of a “gold standard”. The currently available literature tends to favor conservative therapy, involving several consecutive phases of physiotherapeutic care after the pain has subsided. The aim is to gradually improve the mobility of the shoulder and subsequently strengthen and stabilize the entire shoulder girdle. Methods: A study was conducted between 01/2014 and 12/2017 in patients with Rockwood III type AC joint injury. Each patient was educated in detail about the surgical and conservative treatment options and expected outcomes. Patients who opted for conservative therapy were invited to evaluate the results of the therapy at a minimum of one year after the injury. Each patient was clinically examined. Coracoclavicular (CC) distances were measured, and the presence of arthrosis and calcifications was assessed on follow-up comparison scans of both shoulders. The Constant Score (CS) and the American Shoulder and Elbow Surgeons (ASES) score were evaluated in the patients. The results were statistically processed and compared to each other and/or to the healthy shoulder. Results: A total of 37 patients were evaluated with a mean CS of 96.1 and a mean ASES score of 92.02. Lateral clavicle instability was found in 64% of the patients (n=24). The mean difference of the CC interval versus the healthy side was 8.6 mm. There was no statistically significant difference between the CS of the injured and healthy shoulder. No statistically significant association was found between CS and lateral clavicle prominence, AC joint stability, and workload, or between return to work and workload. Conclusion: Conservative therapy of AC joint dislocation – type RIII provides good functional outcomes.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• dospělí MeSH
• konzervativní terapie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• luxace ramenního kloubu * diagnostické zobrazování   patofyziologie   rehabilitace   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• pozorovací studie MeSH

Úvod: Poraněním AC kloubu u zlomenin lopatky se detailně dosud nikdo nezabýval. Cílem této studie je proto popsat pathoanatomii těchto poranění. Metody: V souboru 519 zlomenin lopatky u dospělých pacientů vzniklém v období 2002−2020 jsme identifikovali celkem 20 (3,9 %) případů spojených s AC luxací. Jednalo se o 17 mužů a 3 ženy průměrného věku 49 roků (21−78). U všech pacientů byl proveden rtg snímek ramenního kloubu a následně CT vyšetření včetně 3D rekonstrukcí. Tato obrazová dokumentace umožnila hodnocení typu zlomeniny lopatky a typu poranění AC kloubu. Výsledky: V 15 případech byla AC luxace spojena pouze s jednoduchou zlomeninou lopatky (7x zlomenina báze proc. coracoideus, 4x zlomenina akromia nebo laterální spiny, 2krát zlomenina těla lopatky, 1x zlomenina horního glenoidu a 1x zlomenina dolního glenoidu). V 5 případech se jednalo o vícečetné nebo komplexní zlomeniny lopatky (1x kombinace zlomeniny proc. coracoideus a laterální části spina scapulae, v 1 případě kombinace zlomeniny horního glenoidu a akromia, ve 2 případech komplexní intraartikulární zlomenina a v 1 případě skapulotorakální disociace). Závěr: AC luxace je méně častým poraněním doprovázejícím zlomeniny lopatky. Nejčastěji se vyskytuje u zlomenin proc. coracoideus, akromia/ laterální spiny nebo horního glenoidu. Nebyla zaznamenána u zlomenin krčku lopatky.

Introduction: No detailed study dealing with an injury to the AC joint in combination with scapular fractures has been published to date. The aim of this study is to describe pathoanatomy of these injuries. Methods: In a series of 519 scapular fractures in adult patients from the period of 2002−2020 we identified a total of 20 (3.9%) cases associated with AC dislocation. The group comprised 17 men and 3 women with the mean age of 49 years (range, 21−78). Radiographs of the shoulder joint followed by CT examination, including 3D reconstructions, were performed in all patients. This documentation allowed assessment of the scapular fracture pattern and type of injury to the AC joint. Results: AC dislocation was associated with a simple scapular fracture in 15 cases (7 fractures of the coracoid base, 4 fractures of the acromion or the lateral spine, 2 fractures of the scapular body, 1 fracture of the superior and 1 fracture of the inferior glenoid). In 5 cases AC dislocation accompanied multiple or complex scapular fractures (once a combination of a coracoid fracture and a fracture of the lateral scapular spine, once a combination of a fracture of the superior glenoid and of the acromion, 2 cases of a complex intraarticular fracture and 1 case of scapulothoracic dissociation). Conclusion: AC dislocation is relatively infrequent injury accompanying scapular fractures. It is most commonly associated with fractures of coracoid, acromion/lateral spine or superior glenoid. No case of AC dislocation was recorded in a fracture of the scapular neck.

• MeSH
• fraktury proximálního humeru diagnostické zobrazování   epidemiologie   MeSH
• lidé MeSH
• lopatka * diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• luxace ramenního kloubu * diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• radiografie MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Shoulder instability is often times accompanied by associated injuries caused by the humeral head displacement. These are primarily bone lesions on the head and socket of the glenohumeral joint. The purpose of this study was to evaluate the frequency, morphology and clinical significance of bone lesions in shoulder instabilities in a group of patients operated in our department for glenohumeral instability between 2012 and 2019. MATERIAL AND METHODS The ongoing evaluation included 373 patients with trauma and habitual instability who had undergone surgery in our department in the period from 2012 to 2019. All patients underwent a preoperative 3D CT scan of the shoulder joint. Subsequently, the morphology and clinical significance of individual bone lesions were evaluated based on the older Burkhart s concept of engaging/nonengaging lesions and the newer concept of glenoid track by Yamamoto and Di Giacomo of 2007, 2014 or 2020. RESULTS The frequency of Hill-Sachs lesion was 83.4% (311) in our group of patients. In nearly two thirds (211 cases) also a bone defect on glenoid was detected (59.3%). When comparing the basic types of instabilities, in the TUBS group the Hill-Sachs lesions were present up to twice as often as in the group with AMBRI instability. Clinically significant Hill-Sachs lesions according to the older concept of engaging/ nonengaging lesions of Burkhart were reported in 104 cases (34%). Clinically significant lesions according to the newer concept of Yamamoto and DiGiacomo (the so-called off-track lesions) were observed in 173 cases (55.6%). Classified as critical were the clinically insignificant lesions (the so-called on-track lesions), which by their location were near the glenoid track. These lesions were found in 80 patients. After adding up the significant (off-track) and critical on-track lesions, we arrived at 253 (81.4%) clinically significant lesions based on the updated Yamamoto concept. DISCUSSION The frequency of Hill-Sachs lesions and glenoid defects identified by us is close to the upper limit of the range described in literature (8 to 100%). Based on the recent study by Yamamoto, added to these defects were the so-called peripheral ontrack defects, the clinical significance of which is currently indisputable. The oldest classification into engaging/nonengaging lesions revealed only 34% of the significant lesions, but this concept does not evaluate the glenoid defect. The newer concept by Yamamoto/DiGiacomo resulted in detecting 55.6% of significant Hill-Sachs lesions. The latest modification of the glenoid track of 2020, which includes also the on-track lesions in the critical zone among the significant lesions, in our group of patients classified 81% of lesions as clinically significant. CONCLUSIONS Our study confirmed the very frequent occurrence of clinically significant Hill-Sachs lesions in shoulder instabilities. Therefore, for the sake of successful shoulder stabilisation surgery detailed preoperative planning with 3D CT of the shoulder joint and evaluation of the associated bone lesions are necessary. The highest detection of clinically significant lesions was achieved by the latest modification of the glenoid track concept. Future studies will have to prove the effect of this classification on the result of surgical treatment. Key words: shoulder instability, glenoid track; bone defects, Hill-Sachs lesion; bipolar lesions; 3D CT evaluation.

• MeSH
• Bankartova léze * MeSH
• incidence MeSH
• lidé MeSH
• luxace ramenního kloubu * diagnostické zobrazování   epidemiologie   MeSH
• nestabilita kloubu * diagnostické zobrazování   epidemiologie   etiologie   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• ramenní kloub * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• rameno MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• externí fixátory využití   MeSH
• fixace fraktury klasifikace   metody   MeSH
• fraktury humeru diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• fraktury kotníku diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• hlavice humeru diagnostické zobrazování   chirurgie   zranění   MeSH
• lidé MeSH
• luxace ramenního kloubu * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• metakarpální kosti diagnostické zobrazování   chirurgie   zranění   MeSH
• poranění prstů ruky chirurgie   MeSH
• poranění ruky diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• souhrny MeSH