Úvod: Poranění měkkých struktur hlezenního kloubu je velmi častým jevem jak u sportující, tak u nesportující populace. Cílem tohoto příspěvku je prezentace metod fyzikální terapie a kinezioterapie vhodných v akutní fázi bezprostředně po poranění a dále pak navazující na diagnostické a terapeutické výkony lékaře. Metodika: Bezprostředně po poranění měkkých struktur hlezenního kloubu v akutní fázi poranění je terapie zaměřená na snížení komplikací úrazu a zabránění dalšího poškozování, tzn. nulová zátěž poškozených struktur vč. imobilizace ve vhodném kloubním postavení, kryoterapie, kompresní bandáž, antiedematózní polohování a farmakoterapie (RICE). V následující fázi má klíčové postavení výkon lékaře – ortopeda, tj. kvalitní diagnostika poranění. Součástí diagnostiky poranění měkkých struktur hlezenního kloubu je vyloučení poškození kostních struktur vč. subchondrálních defektů (RTG, CT, MRI), nervových struktur (neurol. vyšetření) a určení lokalizace a rozsahu léze měkkých tkání (testování stability, držené snímky aj.). Součástí výkonu lékaře je rovněž terapie – může zahrnovat invazivní lokální aplikaci růstových faktorů, kys. hyaluronové aj., naložení fixace (termoplastová fixace, fixační tejping aj.), antiedematózní a antiflogistická farmakoterapie. Teprve na základě kvalitní diagnostiky může být stanoven a realizován specifický rehabilitační plán. Stanovení rehabilitačního plánu fyzioterapeutem navazuje bezprostředně na iniciální ortopedické vyšetření a ošetření. V této fázi, kdy je hlezenní kloub imobilizován, spočívá péče fyzioterapeuta především v edukaci – metody antiedematózní terapie (elevace, kryoterapie aj.), nácviku izometrické kontrakční aktivity svalů nohy, technice chůze o berlích aj. U aktivních sportovců je nezbytné podílení se fyzioterapeuta na sestavení tréninkového plánu o intenzitě, která alespoň kvantitativně zcela kompenzuje dočasné omezení specifické sportovní výkonnosti dané zdravotním omezením a zároveň nenarušuje proces rekonvalescence. Po ukončení první fáze hojení měkkých struktur a sejmutí rigidní fixace navazuje ochrana poškozených ligamentózních struktur tejpingem či ortézou, kinezioterapie zaměřená na úpravu svalové síly, rozsahu pohybu a především na zajištění aktivní kloubní stability. V terminální fázi rehabilitace je klíčovou složkou specifická kinezioterapie vedoucí k zajištění plnohodnotné aktivní stability kloubní kontrolované subkortikálními strukturami. Sportovní aktivity vhodné v této fázi jsou statický a dynamický trénink na nestabilních plochách – úseče, míče, „slack line“, jednokolka aj., a to jak se zrakovou kontrolou, tak s jejím vyloučením. Výsledky takto vedené terapie zkušeným sportovním fyzioterapeutem vedou k rychlému návratu ke sportovnímu tréninku bez výrazného poklesu soutěžní výkonnosti bez rizika dalšího poškození pohybového aparátu. Naše výsledky se shodují i se současnými trendy v hodnocení výsledků chirurgické invazivní terapie kloubních instabilit. Tj. chirurgická pasivní stabilizace (korekce osteoligamentózní komponenty) bez dosažení aktivní stability (neuromuskulární složka vč. „feedback“) nedosahuje v delším časovém horizontu lepších výsledků než konzervativní terapie založená jen na aktivní stabilizaci a využití neinvazivních podpůrných prostředků (ortetika, tejping aj.) Závěr: Specifická rehabilitační terapie zkracuje a zefektivňuje průběh poúrazové rekonvalescence, u sportovců minimalizuje výkonnostní pokles a zcela zásadním způsobem ovlivňuje množství rekurencí.
- Klíčová slova
- kloubní instabilita, sportovní rehabilitace,
- MeSH
- hlezenní kloub MeSH
- lidé MeSH
- poranění měkkých tkání rehabilitace MeSH
- rehabilitace metody MeSH
- sportovní úrazy ošetřování rehabilitace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- abstrakty MeSH
