Výzkumu se zúčastnilo 641 řidičů městské dopravy s cílem zjistit, jakou roli hrají osobnostní faktory měřené NEO FFI, copingové strategie měřené SVF 78 a životní spokojenost měřená dotazníkem životní spokojenosti (DŽS) na uváděnou míru stresu zjišťovanou ad hoc vytvořeným dotazníkem Urban Drivers Stress Situations Inventory. Výsledky ukázaly, že celková míra stresu koreluje pozitivně s neuroticismem a záporně s extraverzí a přívětivostí; negativně pak s životní spokojeností. Celková vnímaná míra stresu pozitivně koreluje s negativními, ale i pozitivními copingovými strategiemi. Negativní copingové strategie jsou v kladném vztahu k neuroticismu a záporném vztahu k extraverzi a otevřenosti. Pozitivní copingové strategie jsou v kladném vztahu k extraverzi, přívětivosti a svědomitosti. Regresní analýza prováděná metodou enter ukázala, že copingové strategie samy o sobě vysvětlují 24% variance. Osobnostní faktory, především neuroticismus, hrají pouze menší, okrajovou negativní roli. Životní spokojenost má pozitivní vliv na redukci stresu. Čím vyšší je životní spokojenost, tím nižší je míra stresu.

The profession of driver belongs among high risk, demanding jobs in terms of health status and psychical wellbeing. On a daily basis, drivers are exposed to high demands and stressors, which can harm their health and wellbeing. The main goal of this research was to verify relations between personality traits, coping strategies and life satisfaction, and to evaluate their influence on reported stress levels in the group of urban transport drivers. On a sample of 641 drivers, the study surveyed the influence of personality traits measured by NEO FFI, coping strategies measured by SVF 78 and life satisfaction measured by DŽS on reported stress level, measured by the questionnaire Urban Drivers Stress Situations Inventory. The results show that the biggest stressors for drivers are traffic circumstances (other drivers, traffic congestion, tense working hours), passengers, technical problems of vehicles and bad management by their bosses. The total stress level correlates positively with neuroticism and negatively with extraversion and agreeableness; negatively with life satisfaction. The total reported stress level correlates positively with negative and positive coping strategies. Negative coping strategies are in a positive relationship to neuroticism and a negative relationship to extraversion and openness to experience. Positive coping strategies are in a positive relationship with extraversion, agreeableness, and consciousness. Regression analysis done with an enter method showed that coping strategies explain 24% of the variance. Personality factors – especially neuroticism – play a smaller, negative role. Life satisfaction has a positive influence on stress reduction; the higher the life satisfaction, the lower the stress level. In sum, the total stress level was lower than expected. In terms of perceived stressors, the results concur with foreign studies. The results point to the existence of significant relationships between perceived stress and personality factors. However, according to the results of regression analysis, the impact of personality factors is lower concerning stress level prediction. The coping strategies seem to be a good predictor of perceived stress level by a driver, especially the strategies perseveration and escape tendency. This is the first study done on the Czech population and may be taken as exploratory research bringing the first insight into this topic. It is therefore recommended to pay attention to this research theme in the future; further research should focus e.g., on finding if neuroticism is a dispositional factor or the result of dealing with stressful situations. In terms of the findings’ application, it is recommended to use the strong effect of coping strategies by stress prediction that implies possible preventative measures such as anti stress programs (finding maladaptive strategies and their re education).

Cíl: Reakce pacientů na vznik příznaků cévní mozkové příhody (CMP) je často nedostatečná. Cílem tohoto výzkumu bylo identifikovat zdroje znalostí pacientů a jedinců volajících záchrannou službu a klíčové momenty pro rozhodnutí přivolat lékařkou pomoc při podezření na CMP. Zjištění naznačují směr efektivnějšího nastavení zásahů na poli urgentní medicíny. Soubor a metodika: Studie využívá kvalitativní přístup, metodu osobních hloubkových rozhovorů s daným tematickým schématem. Rozhovory byly provedeny s 12 pacienty, 6 příbuznými a s oběma stranami ve dvou případech. Sběr dat doplnilo 6 setkání s personálem nemocnice. Výsledky: K rozhodnutí přivolat lékaře vedla předchozí zkušenost s CMP a uvědomění, že je něco v nepořádku. Roli hrály také osoby z okolí pacientů a jejich zkušenost či znalost. Rozhodovací proces se odehrává na pozadí obav z přijetí role pacienta a očekávání s tím spojených. K procesu rekonvalescence se pojí očekávání a zároveň nejistota. Závěry: Pokud pacienti nemají předchozí zkušenost s CMP nebo lékaře nezavolá někdo jiný, k rozhodnutí volat lékaře nevede schopnost „diagnostikovat“ CMP, ale pocit, že je něco v nepořádku. Pro zvýšení efektu vzdělávacích kampaní na zvýšení povědomí a správné reakce lidí na CMP je vhodné cílit na specifické rizikové skupiny a jejich okolí, jak naznačily životní situace zkoumaných případů. Prospěšná by na poli urgentní medicíny mohla být multidisciplinární spolupráce akcentující medicínský i společenský rozměr CMP.

Aim: Reaction of the lay public to a stroke event is often insufficient. The aim of this research was to identify the sources of stroke knowledge of stroke patients or their relatives who called emergency for suspected stroke event, and the key moments for the decision to call emergency. Findings indicate direction in more effective management of cases in Emergency medicine. Sample and methods: This is a qualitative study using semi- -structured deep personal interviews. 12 stroke patient were interviewed, 6 relatives of stroke patients and, in two cases, both patient and his/her relative. Also, 6 meetings with hospital personnel were conducted. Results: The decision to call ambulance was based on previous stroke experience and realization that something was wrong. Also, other people and their knowledge or experience were important. The decision making is set in the complex setting with patient’s concerns about accepting patient’s role and expectations connected to it. The recovery process is connected both to hopes and uncertainties about the outcome. Conclusions: When the patients do not have previous stroke experience and the doctor is not called by a witness of the event, then the decision to call a doctor is based not on the recognition of the stroke symptoms, but on the perception that something is terribly wrong. For the educational campaigns to be more effective, they need to be targeted to the high-risk subgroups. This knowledge was derived from the experience and life situation of the cases included in the study. Multidisciplinary cooperation connecting not only medical but also social approach could be beneficial in emergency medicine.

• MeSH
• cévní mozková příhoda * psychologie   MeSH
• lidé MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• rozhodování MeSH
• rozhovory jako téma MeSH
• urgentní zdravotnické služby MeSH
• vzdělávání pacientů jako téma MeSH
• zdraví - znalosti, postoje, praxe * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Okamžitá reakce přihlížejícího nebo samotného pacienta na příznaky cévní mozkové příhody je hlavní a nejdůležitější krok pro včasné, a tím pádem efektivní zahájení léčby. Celosvětově probíhala řada kampaní s cílem zvýšit povědomí o cévní mozkové příhodě, jejich dopad je ale nejasný. Metoda: Ve dvou databázích byly vyhledány články shrnující výsledky vzdělávacích osvětových kampaní o cévní mozkové příhodě. Později byly přidány ještě tři články věnující se kampaním zaměřeným na děti. Všechny tyto články byly hodnoceny s cílem získat přehled a kontext pro uvedení českého vzdělávacího programu HOBIT. Výsledky: Do přehledu bylo zahrnuto 39 studií. Všechny studie popisují uspořádání vzdělávacích kampaní. Vzdělávání probíhalo za využití různých způsobů šíření informací, placených i neplacených médií, bylo zaměřeno na dospělou populaci nebo specifické skupiny a bylo organizováno jako jednorázové události nebo dlouhodobé kampaně. Kvůli rozdílným přístupům k měření efektivity kampaní, která byla zjišťována jako "znalosti o cévní mozkové příhodě" nebo "jednání v případě podezření na cévní mozkovou příhodu", byla efektivita kampaní obtížně srovnatelná. Šest studií ukázalo, že je díky kampaním možné zlepšit chování populace v případě vzniku cévní mozkové příhody. Dvacet publikací svědčilo o zlepšení znalostí, z nich ale šest selhalo ve zlepšení reakce na vznik příznaků. Dvě studie představily neúspěšné kampaně. Výsledky tří kampaní zaměřených na děti naznačovaly, že vzdělávání dětí by mohlo být efektivní i v dlouhodobé perspektivě. Závěr: Vzdělávání dospělých týkající se cévní mozkové příhody je nákladné a efektivita je omezená nebo žádná. Slibným řešením je vzdělávání dětí ve školách.

Background: Immediate response to stroke symptoms by a stroke victim or bystander is the first and most critical step for short onset to treatment time, and thus for effective acute stroke treatments. Different campaigns to increase the stroke awareness have been implemented worldwide, but their impact is unclear. Methods: Two databases were explored for papers evaluating stroke educational campaigns. Later, three more papers evaluating campaigns targeted to children were added. All of these papers were evaluated to gain a complex picture and context to introduce Czech educational program HOBIT. Results: Thirty-nine studies were involved into the review. All studies described the design of educational campaigns. Campaigns were conducted with advertising strategies using different types of paid or unpaid media, were targeting general adult population or specific subgroups and were designed as one-single event or long-term advertising. The measurement of the campaign outcomes either as the "stroke knowledge" or the "stroke response action" made it difficult to compare all of these campaigns in terms of efficacy together. Six studies showed that campaigns can improve population behavior in case of stroke. Twenty publications indicated that campaigns can increase the stroke knowledge, however, six of these revealed that campaigns failed to improve the behavioral intention. Two studies presented inefficient campaigns. Three campaigns targeted to children seemed to be efficient even in longer terms. Conclusion: Educating adults about stroke is costly and its efficacy is either limited or not present. The promising solution is educating children at schools.

• MeSH
• cévní mozková příhoda * MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• podpora zdraví MeSH
• vzdělávání pacientů jako téma MeSH
• zdravotní výchova * metody   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH