Vanderplasschen, Wouter*
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Case management je velmi rozšířenou a populární intervencí. Přesto stále ještě nebyl jednoznačně definován. Nejpřesněji jej lze popsat pomocí jeho pěti základních složek: posouzení situace (assesment), plánování (sestavení plánu, planning), propojování (linking), obhajování zájmů klienta (advocacy) a monitorování a vyhodnocení (monitoring). Tyto kroky můžeme zařadit do cyklického procesu, kterému předchází fáze vyhledání případu a zapojení do programu, následovaná fází ukončení programu. Jelikož často není jasné, co se za intervencí zvanou case managament vlastně skrývá, pokusili jsme se pomocí případové studie popsat, jaké úkoly v praxi plní ten, kdo případovou práci provádí (tzv. manažer případu, case manager). V case managementu se některé aktivity (vyhledání případu a zapojení do programu) provádějí ještě dříve, než klient vstoupí do programu. Fázi posouzení lze definovat jako komplexní inventuru klientových silných a slabých stránek se zaměřením na možnosti a prostředky, které nabízí komunita. Na základě tohoto posouzení klient spolu s case manažerem sestaví seznam toho, čeho by chtěl dosáhnout, a zároveň vytipují služby, které mohou pomoci efektivně řešit klientovy problémy a potřeby. Propojování (klienta a služby) je klíčovou aktivitou case manažerů a lze jej definovat jako seznamování klientů s možnostmi, které komunita nabízí, a s institucemi, jež odpovídají jejich potřebám. Zastupování klientů znamená jednat jménem (a ve prospěch) klientů v případech, kdy jsou porušovány dohody nebo závazky nebo když jsou krácena jejich práva. Posledním základním krokem case manažerů je monitorování pokroku klientů a upravování plánu podle potřeby. Na jeho základě se buď opakují předchozí fáze procesu, nebo se program ukončí. Závěrem zdůrazňujeme, že hlavní roli v procesu case managementu hrají samotní klienti, kteří – po poradě s case manažerem – rozhodují o tom, které (další) kroky budou podniknuty.
Despite the widespread application and popularity of case management, this intervention is not unanimously defined. Case management is characterized most accurately by its five basic functions: assessment, planning, linking, advocacy, and monitoring. These functions can be categorized in a cyclical process, preceded by a case finding and engagement-phase and followed by a disengagement-phase. As it is often unclear what this intervention entails, we explore what case managers’ tasks may imply in practice, based on a case study. A wide variety of case management activities (case finding and engagement) already take place before a client has actually become part of such a program. The assessment phase can be defined as a comprehensive inventory of clients’ strengths and weaknesses with a clear focus on community resources. Based on this assessment, goals are identified in all relevant life domains and a service plan is designed to address these problems and needs efficiently. Linkage is the core activity of case managers and can be defined as introducing persons to appropriate community resources and agencies according to their needs. Advocacy is speaking out on behalf of clients, in case agreements, obligations or rights are denied. Monitoring clients’ progress and adjusting service plans as needed is the last core function of case managers, and leads to reiteration of previous phases of the whole process or to disengagement. Ultimately, clients themselves play a central role in the case management process and will be the ones – in consultation with the case manager – to decide on the (next) steps to be taken.
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- management lékařské praxe trendy využití MeSH
- poruchy spojené s užíváním psychoaktivních látek prevence a kontrola terapie MeSH
- terapeutická komunita MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Geografické názvy
- Belgie MeSH
Case management (případová práce) se začal používat při práci s uživateli drog, protože tyto osoby mívají často kromě užívání drog i jiné závažné problémy. Vzhledem k tomu, že u case managamentu není jasně definován jeho koncept, interpretace ani efektivita, zaměříme se v tomto článku na to, jaké má konkrétní krátkodobé cíle, na jakou cílovou skupinu se zaměřuje, jaké hlavní typy se používají a co je pro ně charakteristické, jaké základní úkoly a funkce mají case manageři. Dále se budeme věnovat tomu, zda by se měl case management považovat za všelék, náhražku nebo spíše za spojovací prostředek. Case management se často zaměřuje na (chronické) uživatele drog s mnoha různými a komplexními problémy. Jeho cílem je optimalizovat využití služeb s ohledem na potřeby daného jednotlivce. Tato intervence ještě nebyla jednoznačně definována, a tak ji lze nejlépe charakterizovat na základě jejích hlavních složek: posouzení situace, sestavení plánu, propojování klienta a služeb, zastupování klienta/ obhajování zájmů klienta a monitorování. Kombinace těchto kroků s některými dalšími charakteristikami z této intervence vytváří unikátní a cenný doplněk existujících služeb. Pro práci s uživateli drog se používá několik modelů case managementu: brokerský case management, všestranný model/intenzivní case management, asertivní komunitní léčba, case management založený na silných stránkách klienta a klinický/rehabilitační model. Který model se nejlépe hodí pro konkrétní populaci, stále ale ještě není jasné. Dospěli jsme k závěru, že case management zřetelně není lékem na všechny problémy související s užíváním drog a není vhodný pro všechny uživatele drog. Umožňuje ale efektivně propojovat uživatele drog s pro ně vhodnými službami a tak – nepřímo – ovlivňuje výsledky primární léčby, např. míru užívání drog a úroveň bydlení.
Case management has been adapted to work with persons with substance use disorders in various countries, based on the recognition that these persons often have significant problems in addition to their substance abuse. Given the lack of clarity concerning its conceptualization, interpretation and effectiveness, we look in this article at the objectives, target group, models and features of case management and at case managers’ basic tasks and functions. Further, we explore whether case management should be seen as a panacea, a makeshift or rather a binding agent. Case management is often directed at (chronic) substance abusers with multiple and complex problems with the aim of optimising the provision of services according to individuals’ needs. Due to the lack of a common definition, this intervention can be characterized most accurately by its core functions: assessment, planning, linking, monitoring and advocacy. The combination of these functions and some other specific features makes this intervention a unique and valuable supplement to existing services. Several models of case management can be distinguished for working with persons with substance use disorders: brokerage case management, the generalist model/intensive case management, assertive community treatment, strengthsbased case management, and the clinical/rehabilitation model. However, it remains unclear which model is best suited for which population. It is concluded that case management is clearly no panacea for all drug-related problems and all substance abusers, although it is effective as a strategy for linking substance abusers to the services they need, and thus – indirectly - for affecting primary treatment outcomes such as drug use and housing status.
Recovery Colleges (RCs) are learning-based mental health recovery communities, located globally. However, evidence on RC effectiveness outside Western, educated, industrialised, rich, and democratic (WEIRD) countries is limited. This study aimed to evaluate associations between cultural characteristics and RC fidelity, to understand how culture impacts RC operation. Service managers from 169 RCs spanning 28 WEIRD and non-WEIRD countries assessed the fidelity using the RECOLLECT Fidelity Measure, developed based upon key RC operation components. Hofstede's cultural dimension scores were entered as predictors in linear mixed-effects regression models, controlling for GDP spent on healthcare and Gini coefficient. Higher Individualism and Indulgence, and lower Uncertainty Avoidance were associated with higher fidelity, while Long-Term Orientation was a borderline negative predictor. RC operations were predominantly aligned with WEIRD cultures, highlighting the need to incorporate non-WEIRD cultural perspectives to enhance RCs' global impact. Findings can inform the refinement and evaluation of mental health recovery interventions worldwide.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
