Terapeutické monitorování léčiv (TDM) je v psychiatrii jednou z mála možností, jak alespoň částečně objektivizovat správnost zvoleného farmakoterapeutického přístupu a adherenci pacienta k léčbě. S ohledem na často přetrvávající nevyjasněnost vztahu mezi stanovenou koncentrací psychofarmaka v krvi a žádoucími i nežádoucími účinky však nebývá v praxi TDM rutinně využíváno pro nastavení individuálního dávkování. Existují však specifické situace, pøi nichž je pravděpodobnost zvl. farmakokinetických odlišností natolik významná, že objektivizace koncentrací psychofarmaka v krvi a úprava jeho dávkování jsou základním pøedpokladem léčby, která pacientovi prospívá a neškodí. Popis těchto základních, více i méně známých, klinicky významných situací je obsahem tohoto článku: kouření, zánět, těhotenství a kojení, dětský věk, seniorský věk, porucha jater a ledvin, podezření na non-adherenci.
in psychiatry, therapeutic drug monitoring (tDM) is one of the few ways to at least partially objectify the correctness of the chosen pharmacotherapeutic approach and patient adherence to the treatment. However, given the often persistent unclear relationship between the determined blood concentration of a psychopharmaceutical and both desirable and undesirable effects, tDM is not routinely used in common practice to determine individual dosing. However, there are specific situations in which the likelihood of pharmacokinetic differences is so significant that objectification of blood concentrations of psychopharmaceuticals and adjustment of dosage are essential for beneficial and not harmful treatment of the patient. A description of these basic, more or less known clinically relevant situations is the content of this article: smoking, inflammation, pregnancy and lactation, childhood, elderly age, liver and kidney disorders, suspected non-adherence.
V současné éře rozvíjející se precizní medicíny psychiatrie jako obor stále nedostatečně těží z rozšiřujících se technologických možností. Přitom disponuje tradicí průkopníka terapeutického monitorování léčiv (TDM) v medicíně a v současnosti má zpra- covány jedny z nejkomplexnějších doporučených postupů TDM mezi obory. Jejich progresivní vývoj však s sebou přinesl některé metodologické problémy, které vedou na jedné straně k opomíjení TDM v běžné klinické praxi a na druhé straně pak k jeho zbytečně mechanické aplikaci. Primárním cílem TDM není dosáhnout „doporučené“ koncentrace psychofarmaka v krvi, ale umožnit nalezení takového individuálního režimu podávání léčiva, který přinese pro pacienta minimum rizik a maximum profitu. Pro plnohodnotné využívání TDM v klinické praxi je důležité porozumět příležitostem i rizikům TDM a dokázat je aplikovat ve správnou chvíli správnému pacientovi se správným zadáním. Obsahem tohoto článku je seznámení se základními principy TDM, především farmakokinetickými základy, užívanými termíny, genezí doporučení, správnou aplikací metody a konečně s uplatněním výsledků v klinické praxi.
In the current era of evolving precision medicine, psychiatry as a field still does not sufficiently benefit from the expansion of technological opportunities. Yet, it has a tradition of pioneering therapeutic drug monitoring (TDM) in medicine and has developed some of the most comprehensive TDM guidelines among disciplines. However, its progressive development has brought with it some methodological problems that lead to the neglect of TDM in routine clinical practice on the one hand and its unnecessarily mechanical application on the other. The primary goal of TDM is not to achieve the „recommended“ blood concentration of a psychopharmaceutical, but to enable to find an individual drug regimen that will result in minimum risk and maximum benefit for the patient. To fully exploit TDM in clinical practice, it is important to understand the opportunities and risks of TDM and to be able to apply it at the right time to the right patient with the right task. The scope of this article is to introduce the basic principles of TDM, especially the pharmacokinetic basis, the terms used, the genesis of the recommendations, the correct application of the method and finally the application of the results in clinical practice.
- MeSH
- cesty eliminace léčiva MeSH
- farmakokinetika MeSH
- farmakologické účinky MeSH
- klinické laboratorní techniky metody MeSH
- léčivé přípravky analýza metabolismus MeSH
- lidé MeSH
- monitorování léčiv metody MeSH
- psychotropní léky * analýza farmakologie metabolismus MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
x
x
- MeSH
- antipsychotika aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- biologické markery krev MeSH
- ciprofloxacin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- COVID-19 komplikace MeSH
- dospělí MeSH
- horečka etiologie MeSH
- lidé MeSH
- maligní neuroleptický syndrom * diagnóza etiologie farmakoterapie virologie MeSH
- olanzapin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- rizikové faktory MeSH
- svalová slabost etiologie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Purpose: Antipsychotic efficacy in schizophrenia depends on its availability in the body. Although therapeutic outcomes remain still far from satisfactory, therapeutic drug monitoring is not a common part of clinical practice during treatment with long-acting injectable antipsychotics (LAI AP). The real effectiveness of LAI AP is thus uncertain. Patients and Methods: We made a retrospective evaluation of plasma levels of LAI AP. Collection of blood samples was performed just before the drug application and one week later. Forty patients with a stabilized clinical condition and steady-state plasma levels were included. Results: In the observed cohort of patients, flupentixol decanoate (n = 23) was the most often used drug, followed by fluphenazine decanoate (n = 7), haloperidol decanoate (n = 5), paliperidone palmitate (n = 3), and risperidone microspheres (n = 2). Just 5 of 40 patients were treated with a monotherapy. In the period before the application, 60% of the patients did not reach the therapeutic reference range (TRR) and 20% of the patients had an undetectable plasma level. At the time of collection of the second blood samples performed after 7 days, 24% of the patients were under the TRR. Conclusion: We have found a surprisingly high incidence of plasma levels under the TRR in patients treated with LAI AP. Notwithstanding individual variability in pharmacokinetics, it seems that LAI AP may be underdosed in usual clinical practice.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Lékové interakce jsou v psychiatrii aktuálním tématem, souvisejícím s častými kombinacemi psychiatrických i somatických léků. Na základě analýzy záznamů počítačového programu jsme definovali 15 nejčastějších interakcí nejvyšší závažnosti. Přehled zahrnuje 6 antidepresiv, 4 antipsychotika, 2 sedativa/hypnotika a 1 lék používaný u závislosti. Nebezpečí u konkrétního pacienta je závislé na dalších rizikových faktorech, rovněž jednotlivé nežádoucí účinky vykazují objektivně různou závažnost a různou klinickou rozpoznatelnost. Informaci počítačového systému je tedy potřeba vždy kriticky posoudit. Za nejdůležitější považujeme znalost, tj. předvídání potenciálních lékových interakcí, zdůrazňujeme tedy užitečnost rutinního používání softwarového asistenta.
Considering the high prevalence of combinations of both psychiatric and somatic drugs, drug interactions represent atopical issue in psychiatry. We performed the analysis of the computer program records and we have defined 15 most often reported interactions of the highest importance. Our survey contains 6 antidepressants, 4 antipsychotics, 2 sedatives/hypnotics and 1 drug used in atreatment of addiction. Athreat in aparticular patient depends on additional risk factors and individual adverse events are of different seriousness and they are recognizable differently. Aclinician is obliged to assess the information of acomputer system critically. The awareness, i.e. anticipating of drug interactions is the most important in our opinion. So we emphasize the usefulness of routine usage of asoftware assistant.
- MeSH
- antidepresiva * farmakokinetika farmakologie škodlivé účinky MeSH
- antipsychotika farmakologie škodlivé účinky MeSH
- citalopram škodlivé účinky MeSH
- hypnotika a sedativa škodlivé účinky MeSH
- lékové interakce * MeSH
- lidé MeSH
- nežádoucí účinky léčiv MeSH
- systémy pro sběr zpráv o nežádoucích účincích léků MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
V České republice i ve světě je závislost na stimulanciích neutichajícím problémem, jehož léčba je komplikovaná řadou faktorů, jako je nedostatečně podpůrné sociální zázemí pacientů, impulzivita a také přetrvávající silný craving. Úspěšnost léčby je poměrně nízká a prozatím neexistuje specifická farmakoterapie této závislosti. Repetitivní transkraniální magnetická stimulace je neinvazivní terapeutickou metodou schválenou v léčbě rezistentních neuropsychiatrických diagnóz, a v posledních letech je zkoumána mimo jiné i na poli závislostních poruch. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout čtenáři přehled doposud publikovaných studií zabývajících se možným využitím repetitivní transkraniální magnetické stimulace u pacientů závislých na stimulanciích. Studiem literatury bylo identifikováno 12 původních studií zabývajících se touto problematikou (z toho 8 studií u závislosti na kokainu a 4 na metamfetaminu). V parametrech stimulace převládala vysokofrekvenční stimulace dorsolaterálního prefrontálního kortexu klasickou cívkou ve tvaru čísla 8 ("figure of eight coil"). Někteří autoři využili možnosti theta burst stimulace, případně hluboké transkraniální magnetické stimulace pomocí tzv. H-coil. Nejčastěji byl hodnocen craving po vystavení subjektů podnětům souvisejícím s drogou (v angličtině "cue-induced craving"). Celkem 5 studií zahrnovalo také kontrolní skupinu stimulovanou shamovou (placebo) stimulací - důležitý faktor v eliminaci možného placebo efektu samotné stimulace oproti běžné léčbě. Studie se navzájem výrazně lišily v parametrech stimulace (frekvence, intenzita, cílová struktura, celkový počet stimulů atd.) a předložené výsledky jsou ne zcela konzistentní, zároveň je častou limitací nízký počet participantů. Většina publikovaných studií ale určitý efekt rTMS na craving nebo užívání stimulancií ukázala. Slibné výsledky přinesly i kvalitní studie s dvojitým zaslepením. Výsledky tedy celkově ukazují, že rTMS může být účinnou metodou při léčbě závislosti na stimulanciích. Zaslepených studií s kontrolní skupinou se shamovou stimulací je ale zatím nedostatek. K potvrzení účinnosti metody a také délky trvání efektu tedy bude nutno doplnit další kontrolované dvojitě zaslepené studie s dostatečným počtem subjektů. Užitečnou modalitou na tomto poli mohou být do budoucna intenzifikované protokoly, kdy stimulace probíhá několikrát za den, a jsme tedy schopni aplikovat větší celkový počet pulsů za kratší celkový čas terapie.
Stimulants use disorder is an emerging issue in the Czech Republic and even worldwide. The treatment of this condition is complicated by multiple factors as insufficient social background, impulsivity and intense craving. The treatment remains often unsuccessful and there is no specific pharmacological treatment so far. Repetitive transcranial magnetic stimulation is a noninvasive therapeutic method well known and approved in the treatment of treatment-ressistent psychiatric disorders. In the last decade, the possibility of implementing this method to the substance use disorders (SUD) treatment has been explored. This review aims to provide an insight to the evidence published on the field of rTMS in patients using stimulants. 12 original studies were identified by the literature research (8 of cocaine use disorder and 4 of methamphetamine use disorder). The high frequency stimulation of dorsolateral prefrontal cortex delivered by common figure of eight coil was used by the majority of researchers. Some of the others used the theta burst stimulation, or deep transcranial magnetic stimulation delivered by H-coil. Cue-induced craving (craving after exposing the subjects to a drug related cue) was evaluated in most papers. A control group stimula-ted by a sham stimulation was included in 5 studies. Sham stimulation plays an important role in rTMS research as it can distinguish the placebo effect of the stimulation itself. Presented studies differed widely in stimulation protocols (frequency, intensity, stimulated area, total number of pulses etc.) and provided results remain inconsistent. Low numbers of subjects stand for limit as well. However, most studies presented at least some effect of rTMS on either craving or stimulants use. Also, well designed double-blind studies revealed promising results. The results of reviewed trials provide a promising perspective that rTMS can be an effective method in stimulants use disorder treatment. However, the number of double-blind sham-controlled trials remains insufficient. More controlled double-blind trials with larger number of participants need to be completed. Intensified protocols may come in handy for future as they allow researchers to deliver larger total number of pulses in shorter period.
- Klíčová slova
- Ritalin, Concerta,
- MeSH
- craving účinky záření MeSH
- lidé MeSH
- poruchy spojené s užíváním amfetaminu * epidemiologie terapie MeSH
- poruchy spojené s užíváním kokainu epidemiologie terapie MeSH
- poruchy spojené s užíváním psychoaktivních látek epidemiologie terapie MeSH
- prefrontální mozková kůra účinky záření MeSH
- transkraniální magnetická stimulace metody přístrojové vybavení MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Terapeutická adherence je nezbytnou podmínkou dlouhodobě úspěšné léčby řady závažných onemocnění, přesto zůstává u poloviny pacientů nízká. Mezi hlavní příčiny patří na jedné straně nedostatečné aktivní zapojení pacientů do léčby, ale na druhé straně také malá motivace poskytovatelů otázky adherence řešit. Předpokladem pro zlepšování adherence je možnost jejího adekvátního hodnocení, k čemuž bohužel nadále postrádáme univerzální a spolehlivé nástroje. Subjektivní metody staví na osobním odhadu adherence ze strany pacienta či poskytovatele péče, objektivní jsou založeny na průkazných informacích. V posledních letech dochází k častějšímu využití postupů založených na telemedicíně. Ty umožňují jednak sledovat terapeutickou adherenci pacientů, ale také intervenovat ve prospěch jejího zvyšování. Obsahem článku je krátké připomenutí principů posuzování a měření adherence a dále shrnutí nových technologic-kých nástrojů využívaných při její podpoře. Obojí je v době opakujících se plošných karanténních opatření a často pouze distančně poskytované péče aktuální více než dříve.
Therapeutic adherence is a necessary condition for the long-term successful treatment of many serious diseases, yet it remains low in half of the patients. The main reasons include insufficiently active patients' involvement in treatment on the one hand, but also the low motivation of providers to address adherence issues on the other hand. The possibility of its adequate evaluation is a precondition for improving adherence, unfortunately, we still lack universal and reliable tools. Subjective methods are based on personal assessment of adherence by the patient or caregiver, objective ones are based on conclusive information. In recent years, there has been a more frequent use of telemedicine-based practices. They enable to monitor patients' therapeutic adherence, but also to intervene in favour of its increase. The article contens a brief reminder of the principles of assessment and measurement of adherence and a summary of new technological tools used in its support. Both are relevant more than before at this time of recurrent global quarantine measures and related remote care.
