Východiska: V České republice má incidence nových případů diabetu mellitu stoupající tendenci. Je žádoucí, aby pacienti zvládali kontrolu a řízení svého onemocnění. Je tedy důležitá edukace v oblasti v self-managementu, což vyžaduje vhodnou podporu od zdravotníků, především všeobecných sester. Pro hodnocení self-managementu je možno použít škálu the Partners in Health Scale (PIH, Škála partnerů ve zdraví). Škála identifikuje oblasti rezerv sebepéče a sebeřízení pacienta. Cíl: Cílem je ověřit reliabilitu a vnitřní konzistenci PIH škály v sociokulturních podmínkách České republiky a popsat úroveň self – managementu u pacientů s diabetem mellitem 2. typu. Metodika: V rámci kvantitativní průřezové prospektivní studie byl použit strukturovaný dotazník obsahující českou verzi Partners in Health Scale (Škála partnerů ve zdraví – PIH škála). Výsledky: Výzkumu se zúčastnilo 58 respondentů, kteří splnili zařazující a vyřazující kritéria studie. Byla prokázána vysoká reliabilita a vnitřní konzistence české verze PIH. Nejlepších výsledků dosáhli probandi v oblasti monitorování průběhu nemoci a respektování léčebného režimu. Byla prokázána souvislost mezi vzděláním a finanční situací a úrovní sebeřízení. Nebyl prokázán rozdíl mezi muži a ženami a celkovou úrovní self-managementu. Závěr: PIH škála je vhodným nástrojem pro stanovení úrovně self-managementu u pacientů s diabetem melitem 2. typu v sociokulturních podmínkách České republiky.
Background: In the Czech Republic, the incidence of new cases of diabetes mellitus is rising. It is desirable for patients to manage the control and management of their illnesses. Thus, education in the area of self-management is important, which requires appropriate support from health professionals, especially nurses. The Partners in Health Scale (PIH, Health Partner Scale) can be used to evaluate self-management. The scale identifies areas of self-care reserves and patient self-regulation. Objective: The objective is to verify the reliability and internal consistency of the PIH scale in the socio - cultural conditions of the Czech Republic and to describe the level of self - management in patients with type 2 diabetes mellitus. Methods: A structured questionnaire containing the Czech version of Partners in Health Scale was used as part of a quantitative cross-sectional prospective study. Results: The survey was attended by 58 respondents who met the inclusion and exclusion criteria of the study. The high reliability and internal consistency of the Czech version of PIH has been demonstrated. The best results were the proband in the field of monitoring the course of the disease and respecting the treatment regimen. The link between education and the financial situation and the level of self-determination has been demonstrated. There was no difference between men and women and the overall level of self-management. Conclusion: The PIH scale is a suitable tool for determining the level of self-management in patients with type 2 diabetes mellitus in the socio-cultural conditions of the Czech Republic.
Východiska: Pravidelná pohybová aktivita podporuje zdraví a zabraňuje vzniku řady nemocí. S poklesem potřeb a možností být pohybově aktivní narůstá převaha sedavého životního stylu provázaného pohybovou pasivitou u dětí a dospívajících. Cíl: Cílem studie bylo zjistit, zda respondenty bolí záda. Metodika: Celkový počet respondentů byl 5 433. Věk respondentů se pohyboval v rozmezí 6–21 let. Procentuální zastoupení dívek bylo 49,7 % a chlapců 50,3 %. Výzkumné šetření bylo kvantitativního charakteru. Sběr dat proběhl formou nestandardizovaného dotazníku zaměřeného na zdravý životní styl dětí a mládeže. Ke statistickému zpracování dat byl použit program Statistica 10.0 (StatSoft, Tulsa, OK). K analýze získaných dat byl použit Pearsonův chí – kvadrát test. Data byla vyhodnocena i pomocí adjustovaných reziduí. Hladina významnosti byla 5 %. Výsledky: Dívky v dotazníkovém šetření (58,5 %) uváděly častěji bolesti zad než chlapci (36,5 %). Dívky bolela záda 1,6x častěji než chlapce. Téměř každého druhého respondenta bolela záda. 47 % všech respondentů uvádě- lo, že je záda bolela. Tělesné aktivitě se věnovaly jak dívky, tak chlapci nejčastěji 31–60 minut denně. Při vykoná- vání vysoké tělesné aktivity (181+ minut/den) častěji bolela záda dívky (78,2 %), než chlapce (39,5 %). Přibližně stejné procento dívek (37,7 %) a chlapců (40,7 %) trávilo tělesnou pasivitou 241 a více minut denně. Existuje zde závislost v tom smyslu, že se zvyšující se tělesnou pasivitou ubývá respondentů, které záda nebolela. Závěr: Obecně lze konstatovat, že obě skupiny dívek i chlapců při míře denní tělesné aktivitě do 20 % vykazovaly zvýšenou bolest zad, ale statisticky ne významnou. V rámci celé zkoumané skupiny byla zjištěna statistická závislost mezi mírou denní tělesné aktivity a bolestmi zad.
Background: Regular physical activity promotes health and prevents the development of many diseases. The prevalence of sedentary lifestyle related to physical inactivity in children and adolescents increases with the decline of the needs and opportunities to be physically active. Aim: The aim of this study was to determine whether the respondents suffer from back pain. Methods: The total number of respondents was 5,433. The respondents’ age ranged from 6 to 21 years. There were 49.7% girls and 50.3% boys. The research survey was of a quantitative nature. The data was collected using a non-standardized questionnaire focused on the healthy lifestyle of children and youth. The Statistica 10.0 program (StatSoft, Tulsa, OK) was used for statistical processing. The Pearson’s chi-quadrate test was used to analyse the obtained data. Data was also evaluated using the Regulated Residues with 5% level of significance. Results: The girls in the questionnaire survey (58.5%) reported more back pain than boys (36.5%). Girls suffer from back pain 1.6x more often than boys. Almost half of the respondents suffer from back pain as 47% of all respondents said their back was hurting. Both girls and boys are involved in some physical activity for 31–60 minutes a day. When performing high body activity (181+ minutes / day), the back pain more affects girls (78.2%) than boys (39.5%). Approximately the same percentage of girls (37.7%) and boys (40.7%) spend 241 and more minutes a day in body passivity. There is a dependence in the sense that the number of respondents, who do not suffer from back pain, decreases with their increasing physical passivity. Conclusions: In general, we can say that both groups of girls and boys with a daily physical activity rate of up to 20% exhibit increased back pain, but not significant statistically. Within the entire surveyed group there is a demonstrable statistical dependence between the rate of daily physical activity and back pain.
Východiska: Chronické srdeční selhání je označováno jako epidemie 21. století, která má závažné důsledky, výrazně snižuje délku života a má negativní dopad na kvalitu života. Se zhoršenou kvalitou života u pacientů s chronickým srdečním selháním souvisí deprese, která je diagnostikována až u 36,5 % z nich. Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit míru kvality života a deprese a jejich vzájemný vztah u pacientů s chronickým srdečním selháním a srovnat sledované proměnné s kontrolní skupinou. Metodika: Výzkumné šetření bylo realizováno na kardiologickém oddělení tří nemocnic v České republice od října roku 2015 do dubna roku 2016. Zúčastnili se pacienti, kteří byli hospitalizovaní a léčili se s chronickým srdečním selháním. K výzkumnému šetření byly použity 2 standardizované dotazníky: dotazník kvality života WHOQOL-BREF a dotazník deprese BDI-II. Výsledky: Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že existuje signifikantní rozdíl v míře kvality života mezi zkoumaným souborem a kontrolní skupinou. Z výsledků lze také konstatovat, že existuje statisticky významný rozdíl v míře deprese mezi zkoumaným souborem a kontrolní skupinou. Byl rovněž zjištěn signifikantní negativní vztah mezi celkovou kvalitou života a depresí u pacientů s chronickým srdečním selháním. Závěr: Včasnou diagnostikou a terapií deprese by mohlo dojít nejen ke zkvalitnění života pacientů s chronickým srdečním selháním a to ve všech oblastech, ale i ke snížení počtu hospitalizací.
Background: Chronic heart failure is labelled as an epidemic of the 21st century with serious consequences dramatically reducing life expectancy with a negative impact on quality of life. Impaired quality of life in patients with chronic heart failure is linked to depression which is diagnosed in as many as 36.5% of the patients. Aim: The aim of the research was to determine the level of quality of life and depression and their relatedness in patients with chronic heart failure and to compare the observed variables with a control group. Methods: The research was carried out at cardiologic departments of three hospitals in the Czech Republic between October 2015 and April 2016. The research sample included patients admitted to hospital for chronic cardiac failure. The research survey used two standardized questionnaires: quality of life questionnaire WHOQOL-BREF questionnaire depression and BDI-II. Results: The results of the survey show that there is a significant difference in quality of life between the examined population and the control group. The results also suggest that there is a statistically significant difference in the rate of depression among the examined population and the control group. It can be concluded that there is a significantly negative relationship between overall quality of life and depression in patients with a chronic heart failure. Conclusions: Early diagnosis and depression management could lead to overall better quality of life of these patients as well as to decrease in the number of hospitalizations.
Východiska: Práce se zabývá aspekty kvality života seniorů s totální endoprotézou kyčelního kloubu z důvodu artrózy. Práce je především postavena na teoretických poznatcích o dané problematice a realizaci vlastního výzkumného šetření. Informace byly hledány s využitím databází Pubmed a Cinahl v období od října 2015 do března 2016. Pro porovnání námi získaných dat byly nalezeny 2 zdroje. Zahraniční dlouhodobá studie hodnotící kvalitu života deset let od výkonu totální endoprotézy kyčle, a česká studie hodnotící kvalitu života jeden rok od operačního zákroku pomocí miniinvazivního operačního přístupu. Jedním z nejčastějších onemocnění, se kterým se můžeme setkat již před odchodem do důchodu, téměř vždy pak v seniorském věku, je degenerativní onemocnění jednoho nebo obou kyčelních kloubů. To je diagnostikováno u nadpoloviční většiny osob nad 65 let, u osob nad 75 let je patrný nárůst až k 80 %. Cíl práce: Hlavním cílem práce bylo zjistit úroveň kvality života seniorů s totální endoprotézou (TEP) a vý- sledky porovnat se seniory s artrózou kyčelního kloubu bez chirurgického řešení. Metody: Data byla získávána pomocí standardizovaného dotazníku SF-36. Byla provedena analýza získaných dat a prosté porovnání odpovědí. Úroveň kvality života byla zkoumána pomocí indexů kvality života, dále byly stanoveny hypotézy zaměřující se na kvalitu života. Výsledky: Indexy kvality života ukázaly, že úroveň kvality života seniorů s TEP je vyšší ve všech sledovaných oblastech – Fyzické zdraví, Omezení fyzického zdraví, Bolest, Vitalita, Všeobecné vnímání zdraví a Duševní oblast. Veškeré výsledky našeho výzkumného souboru vypovídají ve prospěch seniorů s TEP. Na základě stanovených hypotéz bylo zjištěno, že senioři s TEP, oproti seniorům s artrózou, udávají menší intenzitu bolestí, nejsou tak omezováni ve fyzické aktivitě a vykonávání práce, mnohem optimističtěji hodnotí svůj zdravotní stav a neočekávají tak často, že se jejich zdraví zhorší. Jedna z hypotéz potvrdila, že senioři s TEP v našem souboru jsou šťastnější oproti seniorům s artrózou. Závěr: Vzhledem k vysokým počtům prováděných aloplastik kyčelních kloubů a zvyšujícího se počtu reoperací v seniorském věku, jsou výsledky, kterých bylo dosaženo v našem souboru velmi povzbudivé, protože TEP snižuje bolest a naopak zvyšuje pohyblivost a tím pomáhá zvyšovat kvalitu života seniorů, v porovnání se skupinou seniorů, kteří výkon nepodstoupili. Z výzkumného šetření plynuly následující důležitá zjištění: senioři s TEP kyčle nejčastěji hodnotili své zdraví dnes ve srovnání před rokem jako přibližně stejné jako před rokem. Senioři s artrózou nejčastěji taktéž volili možnost přibližně stejně jako před rokem. Pro seniory s TEP kyčle je nejvíce omezující chůze do několika pater schodů a následně chůze na vzdálenost 1 kilometr. Senioři s TEP nejčastěji udávali omezení v druhu práce či činnosti. Výsledné indexy nám udávaly, že senioři s TEP jsou méně limitováni bolestí a jejich kvalita života je ve všech sledovaných oblastech vyšší oproti seniorům s artrózou. Senioři s TEP dosahují vyšších hodnot ve všech sledovaných oblastech.
Background: The work deals with the aspects quality of life of seniors with total hip replacement due to arthritis. The work is mainly based on theoretical knowledge of the issues and implement our own research. The information were searched mainly in Pubmed and Cinahl between October 2015 and March 2016. Our data was compared with two works. Foreign long-term study evaluating the quality of life of ten years from the operation of total hip replacement and the Czech study evaluating the quality of life one year after surgery using a minimally invasive surgical approach. One of the most common diseases with which we can meet before retiring, then almost always in the elderly, is a degenerative disease of one or both hip joints. It is diagnosed by a simple majority of persons over 65 years for people over 75 years is a noticeable increase up to 80%. Objective: The main objective was to determine the quality of life of elderly people with total endoprosthesis (TEP) and compare the results with the elderly with osteoarthritis of the hip joint without surgical solutions. Methods: Data was collected by means of a standardized questionnaire SF-36. Analysis of the collected data was conducted and a simple comparison of responses. The level of quality of life was assessed using indices of quality of life and set hypotheses. Results: The quality of life index showed that the quality of life of elderly people with TEP is higher in all the areas – physical health, physical health limitation, pain, vitality, general health perceptions and the mental area. All the results of our research group speak in favor of seniors with TEP. On the basis of the hypotheses it was found that seniors with TEP, compared to seniors with arthritis, indicate lower intensity of pain, are not so limited in physical activity and performing work, much more optimistically assess their health status and do not expect so often that their health will deteriorate. One hypothesis confirmed that the TEP seniors in our group are happier compared to seniors with arthritis. Conclusion: Due to the high number of performed arthroplasty of the hip joints and the increasing number of reoperations in old age, the results that have been attained in our group are very encouraging because endoprosthesis reduces pain and in turn, increases flexibility and helps to improve the quality of life of seniors, compared to a group of seniors who have not undergone the operation. The research went the following key findings: seniors with total hip arthroplasty frequently rated their health today than a year ago, about the same as a year ago. Seniors with osteoarthritis of the most voted option also about the same as a year ago. For seniors with total hip arthroplasty is the most restrictive walk up several flights of stairs and then walk a distance of 1 kilometer. Seniors with TEP most frequently reported restrictions on the type of work or activity. The resulting indexes indicate to us that seniors with TEP are less limited by pain and their quality of life in all the areas higher than seniors with arthritis. Seniors with TEP achieving higher values in all the areas.
Východiska: Výzkum byl motivován snahou prohloubit současné poznání o názory amerických expertů, kteří na základě svých zkušeností věnovali reorganizaci ošetřovatelské péče v meziválečném Československu větší pozornost než oficiální československé orgány. Cíl: Objasnit úlohu ošetřovatelek Amerického Červeného kříže a expertů Rockefellerovy nadace při implementaci moderních přístupů v ošetřovatelství na české ošetřovatelské škole v Praze v letech 1920–1923. Metody: Práce je založena na retrospektivní analýze periodik a dokumentů Amerického Červeného kříže a Rockefellerovy nadace jako dvou hlavních amerických organizací podílejících se na reorganizaci ošetřovatelské péče v meziválečném Československu. Kromě toho byly využity detailní informace z dobové publikace History of American Red Cross Nursing (New York, 1922), české archivní fondy (Spolek diplomovaných sester, Korespondence Alice Masarykové) a situační zpráva Frances Crowellové o stavu ošetřovatelské péče v Československu z roku 1922. Výstupy: Zaměření na krátký časový úsek let 1920–1923 umožnilo postihnout ve větším detailu a v širších souvislostech obtíže, s nimiž se americké ošetřovatelky při zavádění moderních metod v Československu musely potýkat. Výzkum přispěl k dosavadnímu poznání problematiky ve třech oblastech: 1. Z dat o profesní dráze amerických ošetřovatelek se podařilo doložit, že do Československa přicházely sestry vyškolené v USA, které získaly praktické a organizační zkušenosti v ošetřovatelské službě za první světové války. 2. Hlavním problémem ve výuce byla nutnost změny poměru teorie a praxe ve prospěch praktických předmětů a zvýšení prestiže oboru. Do osnov byly včleněny nové kurzy o výživě invalidů, z bakteriologie, etiky a dějin ošetřovatelství; zcela nově byla prosazována výuka zdravotní a domácí péče o děti vedená odbornou školitelkou. 3. Doporučení amerických ošetřovatelek pro další zkvalitnění výuky a ošetřovatelské péče zahrnovala zřízení speciálního ošetřovatelského odboru při ministerstvu zdravotnictví, který měl legislativně upravit kompetence a postavení sester včetně po- žadavků na jejich vzdělání, evidovat registrované sestry a provádět inspekci veřejných zdravotnických zařízení. Mezi návrhy se rovněž objevuje důraz na rozšíření sítě státních ošetřovatelských škol. Závěry: Výzkum ukázal na šíři problémů, jež bylo třeba v té době řešit. Působení zahraničních ošetřovatelek Amerického Červeného kříže a expertů Rockefellerovy nadace za dané situace je možno označit za svého druhu fenomenální počin, jehož vliv nebyl dosud dostatečně doceněn. Mnohé tehdy řešené problémy (vymezení kompetencí, otázka ošetřovatelských standardů, edukace pacientů) jsou aktuální i dnes.
Background: The research was motivated by the efforts to deepen the present knowledge in the opinions of American experts, who, on the basis of their experience, paid more attention to the reorganization of nursing care than official bodies in inter-war Czechoslovakia. Aim: To clarify the role of Red Cross of America nurses and Rockefeller Foundation experts in the introduction of modern approaches in nursing at Czech nursing school in Prague in the years of 1920–1923. Methods: The study is based on the retrospective analysis of historical documents and periodicals originated from the activities of Red Cross of America and Rockefeller Foundation as two main American organizations being involved in the reorganization of nursing care in inter-war Czechoslovakia, including the American Journal of Nursing from the years of 1920–1923 and the voluminous History of the American Red Cross Nursing (New York, 1922). Ascertained data were compared with those from the Czech archival funds (Spolek diplomovaných sester – Association of Graduate Nurses, Correspondence of Alice Masaryková) and with a detailed situation report on nursing conditions in Czechoslovakia by Frances Crowell from 1922. Outputs: The focus on the short period of 1920–1923 made possible to cover in more detail and in the broader context all difficulties which the American nurses were faced with. The research contributed to the present state of knowledge in three fields: 1. Data on the professional career of American nurses coming to Czechoslovakia evidence that they were trained experts who gained practical and organizational experience in nursing service during the World War I. 2. The main problem in teaching was the need for relation change between theory and practice in favour of practical subjects and for increase in the prestige of nurses. New courses on nutrition for people with disabilities, on bacteriology, ethics and history of nursing were incorporated into the curriculum. Managing children‘s home healthcare was another completely new element in teaching. 3. The recommendation of American nurses for the next improvement of education and nursing care included the proposal to establish a special nursing division at the Ministry of Health which ought to provide for nurses´ authority and status, including requirement for their education, to keep files of registered nurses and to provide public health facilities inspections. Emphasis was also placed on expanding the network of state nursing schools. Conclusions: The research proved a range of problems which had to be solved at that time. The activities of American Red Cross nurses and Rockefeller Foundation experts in adverse conditions can be described as phenomenal feat whose influence has not yet been fully appreciated. Many problems solved at that time, like competence specifications, nursing standards or patient education, are topical even today.
Východiska: V České republice má incidence nových případů diabetu mellitu stoupající tendenci. Je žádoucí, aby pacienti zvládali kontrolu a řízení svého onemocnění. Je tedy důležitá edukace v oblasti v self-managementu, což vyžaduje vhodnou podporu od zdravotníků, především všeobecných sester. Pro hodnocení self-managementu je možno použít škálu the Partners in Health Scale (PIH, Škála partnerů ve zdraví). Škála identifikuje oblasti rezerv sebepéče a sebeřízení pacienta. Cíl: Cílem je ověřit reliabilitu a vnitřní konzistenci PIH škály v sociokulturních podmínkách České republiky a popsat úroveň self – managementu u pacientů s diabetem mellitem 2. typu. Metodika: V rámci kvantitativní průřezové prospektivní studie byl použit strukturovaný dotazník obsahující českou verzi Partners in Health Scale (Škála partnerů ve zdraví – PIH škála). Výsledky: Výzkumu se zúčastnilo 58 respondentů, kteří splnili zařazující a vyřazující kritéria studie. Byla prokázána vysoká reliabilita a vnitřní konzistence české verze PIH. Nejlepších výsledků dosáhli probandi v oblasti monitorování průběhu nemoci a respektování léčebného režimu. Byla prokázána souvislost mezi vzděláním a finanční situací a úrovní sebeřízení. Nebyl prokázán rozdíl mezi muži a ženami a celkovou úrovní self-managementu. Závěr: PIH škála je vhodným nástrojem pro stanovení úrovně self-managementu u pacientů s diabetem melitem 2. typu v sociokulturních podmínkách České republiky.
Background: In the Czech Republic, the incidence of new cases of diabetes mellitus is rising. It is desirable for patients to manage the control and management of their illnesses. Thus, education in the area of self-management is important, which requires appropriate support from health professionals, especially nurses. The Partners in Health Scale (PIH, Health Partner Scale) can be used to evaluate self-management. The scale identifies areas of self-care reserves and patient self-regulation. Objective: The objective is to verify the reliability and internal consistency of the PIH scale in the socio - cultural conditions of the Czech Republic and to describe the level of self - management in patients with type 2 diabetes mellitus. Methods: A structured questionnaire containing the Czech version of Partners in Health Scale was used as part of a quantitative cross-sectional prospective study. Results: The survey was attended by 58 respondents who met the inclusion and exclusion criteria of the study. The high reliability and internal consistency of the Czech version of PIH has been demonstrated. The best results were the proband in the field of monitoring the course of the disease and respecting the treatment regimen. The link between education and the financial situation and the level of self-determination has been demonstrated. There was no difference between men and women and the overall level of self-management. Conclusion: The PIH scale is a suitable tool for determining the level of self-management in patients with type 2 diabetes mellitus in the socio-cultural conditions of the Czech Republic.
- MeSH
- duševní zdraví MeSH
- hygiena práce MeSH
- lidé MeSH
- zdravotní sestry MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
