Neúčinnost „chorobu modifikujících“ farmak u části pacientů se zánětlivými artropatiemi a nepřesvědčivé výsledky studií sledujících radiologickou progresi urychlily snahu o vývoj nových, účinnějších farmak s cílem ovlivnit nejen klinickou aktivitu, ale i radiologickou progresi. Vývoj těchto nových farmak vychází ze znalostí klíčové role T- a B-lymfocytů a cytokinů produkovaných aktivovanými imunokompetentními buňkami v patogenezi zánětlivých artropatií. Mezi nejvýznamnější cytokiny patří faktor nekrotizující tumory (TNF?- „tumor necrosis factor ?“), interleukin-1 (IL-1) a interleukin-6 (IL-6). Tyto poznatky vedly k vývoji látek, specificky zaměřených na inhibici těchto buněk resp. jejich cytokinů, v prvé řadě TNF?. Léčba těmito farmaky se ukázala být vysoce účinnou u revmatoidní artritidy rezistentní na léčbu standardními „chorobu modifikujícími farmaky“ a to při sledování prakticky všech dostupných parametrů. Následovaly podobně dobré zkušenosti jsou i s léčbou spondylartritid, zejména psoriatické artritidy a ankylozující spondylitidy. V současné době jsou k dispozici 3 látky inhibující TNF?: infliximab (REMICADE), etanercept (ENBREL) a adalimumab (HUMIRA). Další výzkum na tomto poli vedl k vývoji farmak ovlivňujících aktivaci T-buněk na úrovni tzv. kostimulačních molekul (tzv. imunomodulátory, např. abatacept). Jiný přístup k „biologické léčbě“ představuje snaha ovlivnit aktivaci B-buněk, které rovněž hrají roli v genezi revmatoidní artritidy (rituximab).

The ineffectiveness of „disease-modifying“ drugs in a proportion of patients with inflammatory arthropathies and inconclusive results of studies investigating radiological progression have accelerated the efforts to develop new, more effective pharmaceuticals with an aim to affect not only clinical activity but also radiological progression. The development of these new pharmaceuticals is based on the knowledge of the key roles of T and B lymphocytes and cytokines produced by activated immunocompetent cells in the pathogenesis of inflammatory arthropathies. The most significant cytokines include tumor necrosis factor alpha (TNF?), interleukin-1 (IL-1), and interleukin-6 (IL-6). This knowledge has led to the development of substances specifically designed to inhibit these cells and/or their cytokines, primarily TNF?. Treatment with these pharmaceuticals has proved highly effective in rheumatoid arthritis resistant to treatment with standard „disease-modifying“ drugs in virtually all available parameters followed. Similarly positive experience has been gained with the treatment of spondylarthritides, particularly psoriatic arthritis and ankylosing spondylitis. Currently, three substances inhibiting TNF? are available: infliximab (REMICADE), etanercept (ENBREL), and adalimumab (HUMIRA). Further research in this field has led to the development of pharmaceuticals affecting T cell activation at the level of so-called costimulatory molecules (so-called immunomodulators such as abatacept). Another approach to „biological therapy“ is represented by an effort to affect activation of B cells that also play a role in the genesis of rheumatoid arthritis (rituximab).

Revmatologický ústav Praha

Biological therapy of rheumatic diseases

Lit.: 6