Úvod: V současné době se v rámci předoperační diagnostiky perianálních píštělí jako nejpřínosnější jeví magnetická rezonance (MRI) a endorektální sonografie. Správná interpretace MRI vyžaduje, aby se hodnotící radiolog dobře orientoval v problematice chirurgické léčby perianálních píštělí, nebo aby chirurg měl zkušenosti s interpretací nálezů MRI. Oproti tomu endorektální sonografii dnes většinou provádějí chirurgové, kteří zároveň operují, a mají tak „zpětnou vazbu“ nálezů endorektální sonografie v konfrontaci s peroperačním nálezem. Materiál a metodika: V naší sestavě je 482 nemocných s klinickou diagnózou perianální píštěle, kteří byli vyšetřeni a operováni v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2011. Při hodnocení nálezů se opíráme o základní Parksovu klasifikaci perianálních píštělí, která je modifikována s ohledem na specifiku ultrazvukového vyšetření. Výsledky: U jednoduchých píštělí byla shoda předoperační diagnostiky s operačním nálezem v 304 případech (90 %). Shoda předoperační endosonografie s peroperačním nálezem u extrasfinkterických píštělí byla u 36 pacientů (82 %). U podkovovitých „horseshoe“ píštělí byla shoda u 16 pacientů (87 %). Vícechobotové píštěle byly správně diagnostikovány u 95 pacientů, což je 76 %. Celková shoda předoperační endorektální sonografie s operačním nálezem byla u 419 pacientů (87 %). Závěr: Endorektální sonografické vyšetření v diagnostice perianálních píštělí je jednoduché, levné a pacienta minimálně zatěžující, přičemž dosahuje vysoké senzitivity a specificity. V rámci předoperační diagnostiky perianální píštěle je u většiny nemocných plně postačující.

Introduction: Magnetic resonance (MRI) and endorectal sonography seem to be the most contributive methods in preoperative diagnostics of perianal fistula. The right interpretation of MRI requires the radiologist performing the evaluation to be very well acquainted with the issue of surgical treatment of perianal fistulas, or the surgeon to have experience with MRI findings interpretation. On the contrary, endorectal sonography is usually performed by surgeons who are able to transfer the findings to surgical practice and who also have the feedback during the description of the endorectal sonography findings in confrontation with the peroperative findings. Material and methods: There were 482 patients with the clinical diagnosis of perianal fistula in our group who were examined and underwent surgery in the period between 1 January 2001 and 31 December 2011. In evaluating the findings, we used the basic Parks classification of perianal fistulas which is modified with respect to the specific features of ultrasound examination. Results: In case of simple fistulas, the correspondence between preoperative diagnostics and peroperative finding was present in 304 cases (90%), in case of extrasphincteric fistulas there was correspondence in 36 patients (82%). In case of horseshoe fistulas, the correspondence was found in 16 patients (87%). The diagnosis of the fistulas with more than one sinus was accurate in 95 patients (76%). General correspondence between the preoperative examination and the peroperative finding was present in 419 patients (87%). Conclusion: Endorectal sonographic examination in the diagnosis of perianal fistulas is simple, cheap and less demanding for the patient, reaching at the same time high sensitivity and specificity. It is fully sufficient as a preoperative diagnostic method in most patients with perianal fistula.

1 chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

3D endorectal sonography in the diagnosis of periproctal fistulas

Obsahuje 3 tabulky