Akutní pankreatitida zůstává potenciálně velmi závažným onemocněním. Těžká pankreatitida (do 20 %) je podle nových klasifikačních schémat podmíněna strukturálními změnami a orgánovým selháním. Prvním kritickým momentem je rychlý vznik pankreatické nekrózy, druhým její obvykle opožděná infekce. Pankreatitida se dále může komplikovat nejčastěji jinými infekčními komplikacemi, krvácením, kompartment syndromem a dekompenzací komorbidit. V časné fázi je nejdůležitějším opatřením aktivní expanze krevního volumu a léčba orgánové dysfunkce. Paušální antibio­tická profylaxe byla odmítnuta a je indikována pouze u známek přetrvávajícího oběhového selhávání a syndromu zánětlivé odpovědi. Variantami antibio­tických režimů jsou obvykle ciprofloxacin s metronidazolem, imipenem a meropenem podávané nejméně 10–14 dnů. Poté je třeba profylaxi vyhodnotit a případně v ní i pokračovat změněným režimem. Průběžně se vyhodnocují jak výsledky odběrů, tak zobrazovacích metod a podávání antibio­tik se adekvátně upravuje. V případě průkazu infekce se nasazují antibio­tika podle obvyklých mikrobio­logických parametrů a klinických souvislostí. Případný operační zákrok (nekrektomie) se maximálně oddaluje. Indikací je zhoršení přes intenzivní péči, např. nově vzniklá sepse, bolesti, neschopnost přijímat potravu či komplikace, jako např. krvácení. V poslední době se proti otevřené chirurgické nekrektomii prosazují derivace infikované nekrózy miniinvazivními postupy, jako jsou transkutánní drenáž, laparoskopická videoasistovaná nekrektomie a endoskopická transgastrická nekrektomie. Metody lze kombinovat. Mortalita i morbidita miniinvazivních přístupů je ve srovnání významně nižší.

Acute pancreatitis continues to be a potentially very severe disease. According to new classification schemes, a severe pancreatitis (up to 20%) is conditioned by structural changes and organ failures. The first critical moment concerns a fast development of pancreatic necrosis, followed by delayed infection. The most common complications of pancreatitis include infections, bleeding, compartment syndrome and decompensation of comorbidities. At the early stage the most important measure concerns the active expansion of blood volume and treatment of organ dysfunction. General antibio­tic prophylaxis has been rejected; it is indicated only if there are signs of persistent circular failure and inflammatory response syndrome. The choice of antibio­tic regimens usually includes Ciprofloxacin plus Metronidazole, Imipenem and Propene, administered for at least 10 to 14 days. After that the prophylaxis should be assessed and it may be continued under a changed regimen. The lab tests as well as imaging methods are continuously monitored and the administration of antibio­tics is adequately adjusted. If infection is demonstrated antibio­tics are indicated based on standard microbio­logical parameters and clinical relationships. Any surgical intervention (nephrectomy) is delayed as long as possible. Indication would concern impaired condition despite intensive care, e.g. newly developed sepsis, pains, food intake inability or other complications, such as bleeding. Recently the open surgical nephrectomy is confronted with derivations of infected necrosis via mini‑invasive procedures, such as transcutaneous drainage, laparoscopic video‑assisted nephrectomy or endoscopic transgastric nephrectomy. The methods may be combined. Mortality and morbidity of mini‑invasive procedures are comparably significantly lower.

Klinika hepatogastroenterologie IKEM Praha

Acute pancreatitis – new developments in treatment

80. narozeniny prof. MUDr. Marie Brodanové, DrSc.