Úvod: Leak po ezofagektomii se vyskytuje v 1-30 % případů a je důležitým faktorem pooperační morbidity a mortality s podílem na 40 % pooperačních úmrtí. Endoskopická vakuová terapie (EVAC) je vedle terapie stenty, klipy a chirurgické terapie novou endoskopickou terapeutickou možností. Kazuistika: 72letá polymorbidní pacientka s adenokarcinomem distálního jícnu Siewert II (T1b, N0, M0) byla indikována k resekci horní části žaludku a dolního hrudního jícnu z laparotomie a torakotomie s rekonstrukcí 2staplerovou ezofagogastroanastomózou. 12. pooperační den byl na CT prokázán leak 3. stupně s propagací do pravé pleurální dutiny. Při endoskopii byl nalezen defekt zaujímající 30 % cirkumference, s dutinou o velikosti 7x3x3 cm. Vzhledem k morfologii úniku bylo rozhodnuto o založení EVAC. Léčba EVAC byla použita ve 12 sezeních s 3 až 4denními odstupy v celkové délce trvání 40 dní. Celkem bylo indikováno 5 extraluminálních a 7 intraluminálních aplikací s podtlakem 100-125 mmHg. Stav byl komplikován globálním respiračním selháním pro těžkou pneumonii. Arteficiální ventilace byla ukončena 58. pooperační den. Pacientka byla propuštěna do rehabilitačního zařízení 90. pooperační den. Kontrola 3 měsíce po dimisi potvrzovala uspokojivé funkční výsledky s plnou realimentací. Závěr: Terapie komplikací nitrohrudních anastomóz po ezofagektomii směřuje k redukci invazivity a větší implementaci endoskopických metod. Použití EVAC je přes své nedostatky spojené s nutností opakované aplikace bezpečnou a vysoce účinnou léčebnou alternativou i u rozsáhlých defektů anastomózy. Její další využití, indikace a poměr k dalším léčebným metodám vyžadují další studium.

Introduction: Post-oesophagectomy leakage occurs in 1-30% of cases as a significant factor in postoperative morbidity and mortality, accounting for 40% of postoperative deaths. Endoscopic vacuum therapy (EVAC) is, besides stent therapy, clips and surgical therapy, a new endoscopic therapeutic modality. Case report: A 72-year-old polymorbid female patient with Siewert type II adenocarcinoma of the distal esophagus (T1b, N0, M0) was indicated for resection of the upper stomach and lower thoracic esophagus from laparotomy and thoracotomy with reconstruction using double-stapling anastomosis. On postoperative day 12, a 3rd degree leakage with propagation into the right pleural cavity was proven on CT. Endoscopy showed a defect affecting 30% of the circumference with a 7x3x3 cm cavity. Because of the leak morphology, EVAC was indicated. The therapy comprised 12 sessions with 3-4-day intervals for a total duration of 40 days with 5 extraluminal and 7 intraluminal applications and negative pressure of 100-125 mmHg. The condition was complicated by global respiratory failure due to severe pneumonia. Artificial ventilation was terminated on the 58th postoperative day. The patient was discharged to a rehabilitation facility on the 90th postoperative day. The follow-up 3 months after discharge confirms satisfactory performance results with full replenishment. Conclusion: The therapy of complications of intrathoracic anastomoses after oesophagectomy has shown a trend toward reduced invasiveness and wider implementation of endoscopic methods. In spite of its shortcomings, the use of EVAC is a safe and highly effective therapeutic option even for extensive anastomotic defects. The future use, indications as well as relation to other therapeutic options require further evaluation.

1 chirurgická klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého Fakultní nemocnice Olomouc

Successfull therapy of grade III leak after thoracic oesophagectomy using endoscopic vacuum assisted closure therapy – a case study