Úvod: Akutní kompartment syndrom je závažnou komplikací traumat a patologických stavů. Traumatický kompartment syndrom vzniká nejčastěji při zlomeninách. Velmi vzácně se vyskytuje spontánní kompartment syndrom bez souvislosti s úrazem. Kazuistika ukazuje obtížnost jeho diagnostiky a principy léčby. Kazuistika: Muž ve věku 36 let přišel pro bolesti pravé horní končetiny po fyzicky namáhavé práci s lopatou předchozího dne. Užíval chronickou antikoagulační medikaci při náhradě srdeční chlopně. Vyšetření koagulačních parametrů prokázalo více než čtyřnásobné prodloužení protrombinového času při iatrogenní koagulopatii. Stav byl vyhodnocen jako tendovaginitida a v dalším průběhu bylo podceněno zhoršování příznaků útlaku měkkých tkání v předním kompartmentu předloktí. Čtvrtý den od vzniku příznaků se plně rozvinul akutní kompartment syndrom a byla indikována urgentní dermatofasciotomie předloktí a ruky. Následně došlo k rozvoji reperfuzního syndromu, který si vyžádal rozšířenou radikální dermatofasciotomii horní končetiny. Rekonvalescence trvala 10 měsíců, funkce a hybnost ruky se zcela obnovila, pacient byl schopen plné sebeobsluhy a práce v lehké zátěži. Trvalým následkem zůstalo omezení svalové síly a porucha čití a neuropatické bolesti při postižení n. medianus. Výsledek však lze hodnotit jako dobrý, včasné provedení urgentní dermatofasciotomie zabránilo těžkému postižení končetiny. Závěr: Spontánní kompartment syndrom horní končetiny je vzácný, ale nebezpečný stav vyžadující důkladné porozumění. Je nutné o něm uvažovat v případě neúrazové bolesti končetiny nereagující na analgetika u pacientů užívajících antikoagulační léčbu. Pouze časné stanovení diagnózy a provedení neodkladné dermatofasciotomie může předejít katastrofálním trvalým následkům.

Introduction: Acute compartment syndrome is a serious complication of trauma and pathological disorders. Non-traumatic acute compartment syndrome is very rare and has no coherence with trauma. The case report demonstrates diagnostics difficulties and the treatment strategy. Case report: We present a 36-year-old man with acute onset of pain after manual labor with a shovel. He had been treated with anticoagulation therapy due to a heart valve replacement. Blood clotting test showed prolongation of prothrombin time of more than four times due to iatrogenic bleeding disorder. Symptoms were considered consistent with the diagnosis of tendovaginitis, however the worsening of the symptoms was underestimated. Four days after the onset of the first symptoms, the acute compartment syndrome developed and urgent fasciotomy of the forearm and hand was performed. The convalescence lasted 10 months with restoration of the function and range of motion of the hand. The patient was able to fully self-service and manually work with a light load. The permanent consequence remained a limitation of the hand grip strength and paresthesia and neuropathic pain due to median nerve impairment. Conclusion: Spontaneous compartment syndrome of the upper extremity is a rare but very dangerous entity requiring thorough understanding. It should be considered in the case of non-traumatic limb pain that does not respond to analgesics in patients receiving systemic anticoagulation. Only early diagnosis and immediate fasciotomy can prevent catastrophic permanent consequences.

• MeSH
• dítě MeSH
• fasciotomie MeSH
• kompartment syndrom * chirurgie   diagnóza   etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• předloktí * chirurgie   patologie   MeSH
• síla ruky MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Pakloub představuje jednu ze základních komplikací při hojení zlomenin. Diagnostika se opírá především o klinický a RTG/CT nález. Paklouby klasifikujeme dle Webera a Čecha na vitální a avitální. U pakloubů vitálních je základní příčinou nezhojení nízká mechanická stabilita osteosyntézy a cílem léčby je její zvýšení. U pakloubů avitálních chybí biologická aktivita a součástí léčby musí být navíc podpora biologie ve formě spongioplastiky a dekortikace. Léčba pakloubů je časově a finančně náročná a frekvence jejich výskytu se nesnižuje. Díky pochopení příčin jejich vzniku a rozvoji osteosyntetických materiálů však došlo v posledních desetiletích k výraznému pokroku a vyšší úspěšnosti v léčbě pacientů s touto poruchou hojení kosti. Prezentovaný případ hojení pakloubu po periprotetické zlomenině zahrnuje podrobný popis terapeutických rozvah a technik v jednotlivých fázích léčby včetně radiologické a obrazové dokumentace. Úspěšného zhojení bylo dosaženo po 6 měsících od užití předehnuté dlahy. Předehnutá dlaha (wave plate, Wellenplatte) je v našich zemích vzácně užívaný implantát, který však svými specifickými biomechanickými a biologickými vlastnostmi významně zvyšuje pravděpodobnost zhojení vybraných typů diafyzárních pakloubů.

Nonunion is one of the common fracture healing complications. Its diagnosis is based on clinical and X-ray/CT findings. Nonunions can be classified, according to Weber and Cech, as vital and nonvital. Low mechanical stability is the main underlying factor in the development of vital nonunions and therefore, the treatment should be focused on increasing their stability. Absence of biological activity is the causal factor in the development of nonvital nonunions; thus the therapy must be bolstered by bone grafting and decortication. Treatment of nonunions is time consuming and costly and the frequency of their incidence is not decreasing. However, significant progress has been made in the treatment of patients with this bone healing defect over the last decades owing to improved understanding of its genesis and the development of osteosynthetic materials. The presented case of nonunion after periprosthetic fracture includes a detailed description of the therapeutic considerations and techniques used in subsequent phases of treatment, accompanied by radiologic and pictorial documentation. Six months after application of a wave plate, the nonunion was successfully healed. The wave plate is a rarely used implant in our countries; however, its specific biomechanical and biological characteristics significantly support healing of indicated diaphyseal nonunions.

• MeSH
• biomechanika MeSH
• fraktury femuru * chirurgie   patologie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• kostní destičky MeSH
• lidé MeSH
• nezhojené fraktury * chirurgie   diagnostické zobrazování   etiologie   MeSH
• senioři MeSH
• transplantace kostí MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Zlomeniny kalkanea, jakožto nejčastější v oblasti tarsu, představují terapeutickou výzvu. Ani v dnešní době neexistuje jednoznačný názor na jejich ideální ošetření. Autoři předkládají přehled recentní literatury, týkající se této problematiky. Zaobírají se diagnostickými možnostmi a nejužívanějšími klasifikačními systémy. Je uvedena indikační rozvaha ke konzervativní nebo operační terapii, odpovídající aktuálním trendům. V rámci operačních technik a implantátů je diskutováno spektrum otevřených i miniinvazivních metod, šroubové, hřebové a dlahové osteosyntézy, stejně jako nejčastější komplikace, jejich prevence a řešení.

Calcaneal fractures, being the most common tarsal fractures, pose a therapeutic challenge. Even today there is no consensus on their ideal treatment. The authors present review of current literature focusing on this topic. Diagnostic techniques and most commonly used classification systems are discussed as well as the algorithm for conservative or surgical treatment based on the current trends. Among surgical procedures and implants, various open and minimally invasive techniques are presented, together with a variety of implants, including screws, nails and plates. Most frequent complications, their prevention and solutions are also scrutinized.

• MeSH
• fraktury kostí chirurgie   diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• patní kost * chirurgie   diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Cílem tohoto literárního přehledu je poskytnout informace o epidemiologii a současných trendech v diagnostice a terapii akutních i inveterovaných ruptur ve skupině pacientů středního i vyššího věku. Z epidemiologického hlediska pozorujeme nárůst počtu případů ruptur v celé populaci, zvláště pak u pacientů nad 65 let věku. V diagnostice se prosazuje koncept dynamické sonografie, umožňující i terapeutickou a indikační rozvahu. V terapii již delší dobu etablovaný koncept funkčně konzervativní léčby přináší v indikovaných případech výsledky srovnatelné s chirurgickou léčbou. Miniinvazivní techniky sutury za pomoci cíličů omezují rizika peroperačních komplikací výkonu a pooperačních poruch hojení zvláště u pacientů se sníženou mírou spolupráce či poruchou perfuze končetiny. V případech zastaralých ruptur dominují v rekonstrukčních technikách statické plastiky, zvláště kombinace V-Y plastiky a fasciálních laloků. K aktuálně diskutovaným komplikacím patří kromě reruptur a infektů nověji i hluboká žilní trombóza, v jejíž prevenci se zvažuje benevolentnější indikační schéma tromboprofylaxe.

This review presents information on the epidemiology and current trends in the diagnosis and therapy of acute and chronic Achilles tendon ruptures in middle-aged and elderly patients. Epidemiological data show an increasing incidence of ruptures among the entire population, especially in patients over 65 years of age. Dynamic sonography has become the gold standard diagnostic assessment, facilitating even therapeutic decision- making. The well established conservative-functional therapy can in indicated cases achieve results comparable to those of surgical treatment. Minimally invasive suture techniques using aiming devices reduce the risk of surgical damage and soft tissue complications, particularly in noncompliant patients and patients with restricted perfusion. Reconstruction of chronic tendon ruptures is mostly performed using static techniques, especially the combination of V-Y plasty and fascial flaps. In addition to reruptures and infections, the currently discussed complications also include deep vein thrombosis where a more generous indication scheme of thromboprophylaxis is under consideration.

• MeSH
• Achillova šlacha * chirurgie   diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
• poranění šlachy diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• ruptura diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Otevřená chirurgická léčba poranění Achillovy šlachy je zatížena značným výskytem komplikací. Retrospektivně jsme analyzovali komplikace spojené s otevřenou suturou na našem pracovišti a pokusili se identifikovat kohortu pacientů, která by profitovala z mini-invazivních technik. Metody: Analyzováni byli všichni pacienti s chirurgickým řešením akutní ruptury Achillovy šlachy mezi lety 2014 a 2020. Z dokumentace byly získány jak údaje o operaci a případných komplikacích (zkušenost operatéra, délka operace, typ anestezie), tak epidemiologické údaje (pohlaví, strana, věk a anamnéza s důrazem na sport, diabetes, kouření a ischemickou chorobu dolních končetin). Následně jsme provedli statistickou analýzu získaných dat. Do analýzy jsme zařadili 134 ruptur Achillovy šlachy. Ve vzorku převažovali muži (83,6 %) a levostranné poranění (51,5 %). Průměrný věk byl 45 let. Výsledky: Časné komplikace se vyskytly v 10,9 % – nejčastěji dehiscence rány (8,6 %) a trombóza (2,3 %). Pozdní komplikace pak ve 24,2 % – nejčastěji trombóza (8,6 %) a infekce (6,25 %). Statistická analýza odhalila významný vliv věku pacientů a kouření v anamnéze na výskyt některých typů komplikací. Závěr: Otevřená sutura Achillovy šlachy je na našem pracovišti zatížena poměrně vysokou mírou komplikací. Mini-invazivní technika by mohla omezit jejich výskyt především ve skupině starších kouřících pacientů.

Introduction: Open surgical treatment of Achilles tendon rupture comes with high ratio of complications. We have retrospectively evaluated those complications to find patients that would benefit from the mini-invasive technique. Methods: We analysed all patients after surgical treatment of acute Achilles' tendon rupture between the years 2014 and 2020. Information about the surgery, the following complications and patient's characteristics were extracted from our documentation. Statistical analysis was concluded to evaluate their significance. We have included 134 patients with the Achilles tendon rupture in our analysis. The majority of patients were men (83.6%) and left-sided injuries were more common (51.5%). The average age was 45 years. Results: Our results show that the most common complications after the treatment of Achilles tendon rupture in our clinic are wound dehiscence, thrombosis and infection. On the other hand, paresthesia and rupture are rare. We have confirmed that most complications occur in smoking patients. Our data show that age is a risk factor as well. Contrary to the previous study, our data did not show the female sex to be a risk factor. Conclusion: Open surgical treatment of Achilles tendon rupture in our clinic is accompanied with relatively high complication rate. Mini-invasive techniques could improve the outcomes in the cohort of smoking older patients with acute Achilles tendon rupture. Please kindly refer to the corresponding author to obtain full data in English.

• Klíčová slova
• sutura podle Kesslera,
• MeSH
• Achillova šlacha * chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• poranění šlachy * chirurgie   etiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• ruptura chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Rozsáhlé kostní defekty jsou nejčastěji způsobeny traumatem, infekcí nebo tumorem a jsou jednou z největších výzev muskuloskeletální chirurgie. V dnešní době máme při jejich řešení na výběr z několika technik ošetření. Jednou z nich je i dvoufázová rekonstrukční metoda popsaná Alainem Masqueletem, která vychází z principu cizím tělesem indukované membrány v kombinaci s autologním kostním štěpem. Membrána indukovaná cementovým spacerem oblast defektu uzavírá a brání tak nadměrnému vstřebávání autologního štěpu. V této práci sdělujeme naše zkušenosti s touto metodou. Metody: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor pacientů operovaných na našem pracovišti mezi roky 2012−2020. Sledovány byly kromě základních epidemiologických dat hlavně údaje týkající se mechanismu poranění, velikosti defektu, přítomnosti infektu a infekčního agens, použitého typu spaceru a doby jeho ponechání, typu stabilizace kosti, doby do plné zátěže a plného prohojení. Výsledky: Zhodnotili jsme 10 pacientů s kostními defekty (5 traumatického a 5 infekčního původu), operovaných na našem pracovišti. Optimálního zhojení bez komplikací jsme dosáhli u 50 % pacientů, s přihlédnutím k opakovanému provedení 2. fáze pak u 70 % pacientů. Ke komplikacím, které jsme zaznamenali, patřily dvě refraktury, dva infekty a jedno zpomalené kostní hojení. Závěr: Řešení kostních defektů modifikovanou technikou podle Masqueleta má na poli rekonstrukční chirurgie své důležité místo. V případě dodržení indikačních kritérií a správných postupů v kombinaci s motivovanými a spolupracujícími pacienty má příznivé výsledky, zvláště u neinfekčních defektů. V porovnání s dalšími možnostmi řešení kostních defektů se jedná o techniku méně náročnou, a to jak pro pacienta, tak pro operatéra.

Introduction: Extensive bone defects are mostly caused by trauma, bone infection or bone tumours. The treatment is one of the most challenging issues of musculoskeletal surgery. Nowadays we have several techniques to deal with this problem. One of them is a two staged procedure described by Alain Masquelet, based on the principle of a foreign body-induced membrane with an autologous bone graft. The membrane, induced by a cement spacer, closes the defect and prevents resorption of the bone graft. In this paper we share our experience with this method. Methods: We retrospectively analysed 10 patients who had been treated at our department between years 2012 and 2020. In addition to basic epidemiological data, we also collected data concerning the mechanism of injury, size of the defect, presence of infection and the infectious agent, type of spacer used and its retention, type of bone stabilization, time to full load, and time of full consolidation. Results: We evaluated 10 patients with bone defects (5 of traumatic and 5 of infectious origin) operated at our department. Optimal healing free of complications was achieved in 50% of patients, and together with those where the 2nd phase had to be repeated, the success rate was 70%. Observed complications included two refractures, two cases of infection and one case of prolonged healing. Conclusions: Bone defect management using the modified Masquelet technique has an important place in reconstructive surgery. If the indication criteria and correct procedures are observed, combined with motivated and cooperating patients, the results are favourable, particularly in the group of non-infectious defects. Compared to other options of bone defect management, this technique is less demanding both for the patient and the surgeon.

• Klíčová slova
• indukovaná membrána, Masqueletova technika,
• MeSH
• hojení ran MeSH
• lidé MeSH
• osteomyelitida * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transplantace kostí MeSH
• zákroky plastické chirurgie * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Inveterované ruptury Achillovy šlachy vznikají jako následek akutních ruptur nepoznaných při primárním ošetření nebo jako non-compliance ze strany pacienta. V léčbě je často užívána otevřená operační revize s možností využití široké škály technik statických nebo dynamických plastik. Tato práce na dvou popsaných případech dokumentuje techniku otevřené operační revize s využitím statických plastických výkonů, a to i při větších defektech do 10 cm, které vedly k plné obnově funkce postižené šlachy.

Chronic Achilles tendon ruptures arise as a result of acute ruptures unrecognized during primary examination or due to non-compliance of the patient. In the treatment, surgical revision is often used, with the possibility of static or dynamic plasties, together with augmentation techniques. This paper presents two cases where static plasty was used to bridge a tendon defect of up to 10 cm, resulting in full restoration of tendon function.

• Klíčová slova
• plastika šlachy,
• MeSH
• Achillova šlacha * chirurgie   MeSH
• chronická nemoc MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• poranění šlachy * chirurgie   MeSH
• ruptura chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH