Historicky byla hraniční porucha osobnosti (HPO) vnímána jako celoživotní a vysoce invalidizující porucha. Výzkumy provedené v posledních dvou desetiletích však toto chápání HPO vyvracejí. HPO je nejčastěji diagnostikována v časné dospělosti a průběh poruchy je obecně podobný, s klesající symptomatologií v průběhu času. Cílem přezkumu je poskytnout aktuální informace o konceptu zotavení u pacientů s HPO a možnostech, jak toho dosáhnout. Počítačové vyhledávání v databázi bylo provedeno v PubMed a Web of Science za použití různých kombinací klíčových slov relevantních pro dané téma. Hledání bylo filtrováno na období mezi lednem 1990 a prosincem 2019. Výsledky byly přezkoumány a diskutovány ve čtyřech různých kategoriích souvisejících s cílem této studie: 1) Proč je smysluplné zvážit koncept zotavení v HPO, 2) Zotavení spojené se zmírněním příznaků v průběhu času, 3) Účinná léčba HPO a zotavení, 4) Převzetí odpovědnosti pacienta za zotavení. Po přezkoumání současné literatury bychom mohli navrhnout závěr, že uzdravení je nejen snížení příznaků, ale také budování pozitivní osobní identity a účelného života, lze považovat za dosažitelný cíl léčby. Nezbytným požadavkem je však vlastní zapojení pacienta do převzetí odpovědnosti za terapii.
Historically, borderline personality disorder (BPD) has been viewed as alifelong and highly disabling disorder. However, investigations throughout the past two decades have confronted these postulations. BPD is most commonly diagnosed during early adulthood, and the course of the disorder is generally similar, with decreasing symptomatology over time. The review aims to deliver up-to-date information on the concept of recovery in BPD patients, and possibilities to reach it. Acomputerized database search was conducted in PubMed and Web of Science, using various combinations of keywords relevant to the topic. The search was filtered for the time period between January 1990 and December 2019 The results were reviewed and discussed in four distinct categories relevant to the aim of this study: 1) Why it is meaningful to consider the concept of recovery in BPD, 2) Recovery connected to alleviation of symptoms during the course of time, 3) Effective treatment of the BPD and recovery, 4) Patient'staking responsibility for the recovery. After reviewing the current literature, we could propose aconclusion, that the recovery, including not only reduction of symptoms, but also building apositive personal identity and purpose of life, could be viewed as areachable treatment objective. However, the necessary requirement is patient'sown involvement in taking responsibility for the therapy. Results: Complete remission or complete disappearance of the symptoms of borderline personality disorder usually does not occur soon after the start of treatment, so we consider complete recovery as adistant goal. Patients with BPD do not have apoor prognosis if they seek treatment and are actively involved. Patients with BPD are open to treatment and can be treated well, but the condition is that they follow their treatment program and monitor their progress and learn how to cope effectively with their problems. Conclusion: Recovery is an achievable goal in the treatment of individuals with BPD. Stable recovery is an option that requires long-term maintenance of adaptive patterns created in treatment and awillingness to seek help in the event of acrisis. Aprerequisite for recovery is the patient taking responsibility for his or her health condition. Psychotherapy and psychosocial rehabilitation and, in addition, pharmacotherapy help people with borderline personality disorder increase their quality of life and can significantly help on their personal path to recovery.
Při práci se židlemi využíváme techniky klasického psychodramatu (prázdná židle, výměna rolí, dvojník, zrcadlení) i specifické schématerapeutické přístupy, týkající se práce s módy. Módy jsou ohraničené komplexní vzorce emočního prožívání, myšlení, tělesných reakcí a chování, které se spouští při aktivaci raného maladaptivního schématu. Přesedání mezi židlemi umožňuje pacientovi a terapeutovi lépe identifikovat jednotlivé módy a související myšlenky, prožívání a chování, které jsou s nimi spojeny. To umožňuje zvýšení sebereflexe a následně i sebekontroly. V případě vnitřních konfliktů je možné vést mezi jednotlivými módy dialog, kdy pacient přesedá mezi židlemi zapojených módů. Článek probírá možnosti, jak s pomocí židlí vést dialogy módů a pomoci pacientovi k hlubší sebereflexi a volbě konstruktivního chování.
Chairwork contains techniques of classical psychodrama (empty chair, change of roles, double, mirroring), as well as specific schema therapeutic approaches related to working with schema modes. Modes are complex patterns of emotional experience, thinking, bodily reactions, and behaviors that occur after activation of an early maladaptive schema. Chairwork is useful for easier identification of individual modes and their associated thoughts, experiences, and behaviors. This allows to increase self-reflection and subsequently self-control. In the case of internal conflicts, it is possible to conduct dialogues between the individual modes, where the patient moves between the chairs of the particular modes. This article discusses various options for using chairs to conduct mode dialogues and help the patient to increase their self-reflection and constructive behavior.
