Úvod: Akutní hyperkapnické respirační selhání (AHRS) je stav, kdy respirační ústrojí není schopno plnit svoji základní funkci, tedy obohacování krve kyslíkem a vylučování oxidu uhličitého. Jeho přítomnost znamená malé ventilační rezervy, a proto je důležité pacienty po jeho prodělání komplexně vyšetřit a dlouhodobě sledovat. Metody: Pacienti zahrnutí do analýzy byly konsekutivní případy hospitalizované na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy, FN Olomouc s diagnózou akutního hyperkapnického respiračního selhání za období 2015-2022. U všech případů byla doplněna data demografická, antropometrická a přítomnost komorbidit. Pomocí statistických metod byly identifikovány protektivní a rizikové faktory časné mortality. Výsledky: Do sledování bylo celkem zahrnuto 127 osob (63 mužů) s průměrným věkem 69,3 ± 12,1 let. Průměrné BMI bylo 29,6 ± 9,2 kg/m2. Nejčastějším dominantně etiologickým faktorem pro vznik AHRS byla diagnóza CHOPN (56,7 %) a nejčastějším zhoršujícím kofaktorem pneumonie (50,4 %). Celkem 74 % osob mělo více než jeden chorobný stav, vedoucí ke vzniku AHRS. 86 pacientů (67,7 %) v průběhu sledování zemřelo. Úmrtnost do 30 dnů při AHRS byla 24,4 %, do 90 dní 33,9 % a do 1 roku 47,2 %. Aproximovaný výpočet průměrné délky přežití pro celý soubor dosahuje 45 měsíců (95% interval spolehlivosti je 31,9-58,2). Nižší BMI predikovalo mortalitu do 30 i 90 dnů. Přítomnost pneumonie zvyšuje 90denní mortalitu. Léčený syndrom spánkové apnoe (OSAS) a hypoventilační syndrom při obezitě (OHS) pravděpodobnost úmrtí v 90 dnech a 1 roku snižovaly s poměrem rizik pro léčený OSAS: RR 0,406 (95% CI 0,199 – 0,827) a léčený OHS: RR 0,372 (95% CI 0,190 – 0,727). Závěr: U pacientů po AHRS je velmi vysoká krátkodobá i dlouhodobá mortalita. Diagnostikou a správnou léčbou vyvolávajících příčin je možné významně zlepšit prognózu nemocných, což prokazuje redukce rizika mortality u pacientů s léčeným OHS a OSAS.
x
Tento přehledový článek shrnuje problematiku akutního hyperkapnického respiračního selhání. Akutní respirační selhání je stav, kdy respirační ústrojí není schopno plnit svoji základní funkci, tedy obohacování krve kyslíkem a vylučování oxidu uhličitého. Respirační selhání dělíme podle trvání na akutní a chronické, podle manifestace na hypoxemické nebo hypoxemické s hyperkapnií. Při vzniku hypoxemicko-hyperkapnického (globálního) respiračního selhání se uplatňují vícečetné faktory, například snížení ventilace a navýšení mrtvého prostoru různé etiologie. K diagnostice se využívá klinický obraz pacienta, ale definitivním potvrzením diagnózy je laboratorní vyšetření krevních plynů a acidobazické rovnováhy (nejlépe z arteriální krve). K nastolení normokapnie je v nepřítomnosti kontraindikací využívána neinvazivní ventilace.
This review summarizes the issue of acute hypercapnic respiratory failure. Acute respiratory failure is a condition in which the respiratory system is unable to fulfill its basic function, i.e. enriching the blood with oxygen and excreting carbon dioxide. Chronologically, we divide it into acute and chronic, and according to the manifestation into hypoxemic or hypoxemic with hypercapnia. Multiple factors, such as reduced ventilation and increased dead space, contribute to the development of hypoxemic-hypercapnic (global) respiratory failure. Both the patient's clinical presentation and laboratory examination of blood gases and acid-base balance (preferably from arterial blood) are used for diagnosis. In the absence of contraindications, non-invasive ventilation is used to establish normocapnia.
- MeSH
- chronická obstrukční plicní nemoc komplikace MeSH
- hyperkapnie * diagnóza patologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- neinvazivní ventilace MeSH
- respirační insuficience * diagnóza terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
