Nádory appendixu a pseudomyxom peritonea (PMP) jsou vzácné. Nejčastějším zdrojem PMP jsou perforované epiteliální nádory appendixu. Toto onemocnění je charakterizováno přítomností částečně na povrchy adherujícího mucinu různého stupně konzistence. Samotné apendikální mukokély jsou taktéž velmi vzácné a zpravidla jejich léčba zahrnuje pouze prostou apendektomii. Cílem této práce bylo vytvořit aktuální přehled doporučení pro diagnostiku a léčbu těchto malignit podle aktuálních doporučení skupiny PSOGI (The Peritoneal Surface Oncology Group International) a Modré knihy České onkologické společnosti ČLS JEP.

Appendiceal tumors and pseudomyxoma peritonei (PMP) are rare tumors. Perforated epithelial tumors of the appendix are the most common source of PMP. This disease is characterized by the presence of mucin of varying degrees of consistency, partially adherent to the surfaces. Appendiceal mucoceles themselves are also very rare and usually their treatment involves only a simple appendectomy. The aim of this study was to provide an up-to-date review of the recommendations for the diagnosis and treatment of these malignancies according to the current guidelines of The Peritoneal Surface Oncology Group International (PSOGI) and the Blue Book of the Czech Society for Oncology of the Czech Medical Association of J. E. Purkyně (ČOS ČLS JEP).

• MeSH
• hypertermická intraperitoneální peroperační chemoterapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory apendixu * chirurgie   farmakoterapie   MeSH
• pseudomyxom peritonea * chirurgie   farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

OBJECTIVES: The aim of this study is to evaluate the results of treatment of diffuse malignant peritoneal mesothelioma (DMPM) by cytoreductive surgery (CRS) and hyperthermic intraperitoneal chemotherapy (HIPEC) at a single center. METHODS: We conducted a retrospective single-center observational cohort study of consecutive patients with DMPM treated by CRS-HIPEC at the Department of Surgery I of the University Hospital in Olomouc, Czech Republic. RESULTS: Data on a total of 16 patients were processed. The study group of 16 patients had six (37.5 %) women. The mean age was approximately 62 years. Complete cytoreduction was achieved in all patients (100 %) (CC0: 75 %, CC1: 25 %). All patients underwent a closed form of HIPEC with cisplatin and doxorubicin for 90 min. The mean hospital stay was 13.5 days, including 4.38 days in the ICU (13.5 ± 5.07 and 4.38 ± 1.49, respectively). Major postoperative complications (CD grades 3–4) occurred in four patients (25 %). In-hospital mortality was 6.25 %. In the study group, the median overall survival was 20 months, and the median disease-free survival was 10.3 months. CONCLUSIONS: Also under the conditions at our specialized center, CRS-HIPEC is considered as an effective, affordable, and safe therapy with OS, DFS, morbidity, and mortality rates comparable to those reported in the literature (Tab. 5, Fig. 2, Ref. 28).

• MeSH
• biologické markery MeSH
• bronchopneumonie * diagnóza   epidemiologie   komplikace   mikrobiologie   mortalita   terapie   MeSH
• cévní přístupy klasifikace   MeSH
• chirurgie plic škodlivé účinky   MeSH
• intravenózní infuze metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• klinické rozhodování MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace * diagnóza   epidemiologie   mikrobiologie   mortalita   terapie   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zajištění dýchacích cest metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Úvod: Infekční komplikace po operacích plic jsou nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím mortalitu a morbiditu, prodlužují délku hospitalizace a zvyšují finanční náklady. Třicetidenní mortalita po plicních resekcích dosahuje dle různých zdrojů 1−23 %. Infekční komplikace se na celkové mortalitě podílejí 20–75 %. Klinickým obrazem infekce je nejčastěji pooperační pneumonie (POP). Základem léčby infekcí je empirická a cílená antibiotická terapie. Časová prodleva zahájení účinné antibiotické terapie zásadně zvyšuje morbiditu i mortalitu. Pooperační pneumonie je definována podle současných guidelines Americké hrudní společnosti z roku 2016 jako nozokomiální nebo ventilátorová pneumonie u pacientů po chirurgickém výkonu. Metody: Zhodnocení rizikových faktorů, infekčních agens, morbidity a mortality u pacientů po plicních resekcích jednoho pracoviště v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019. Výsledky: Z našeho souboru 190 pacientů mělo POP 21 (11,1 %) pacientů, z toho 6 (33 % s POP) s těžkým průběhem, arteficiální oxygenaci pro saturaci pod 92 % vyžadovalo 11 pacientů s POP. Dva pacienti s POP museli být pro respirační selhání intubováni, tři pacienti vyžadovali podporu oběhu noradrenalinem. Jeden pacient s těžkou POP zemřel na multiorgánové selhání při rozvoji refrakterní sepse. Závěr: Časná identifikace plicní infekce a časné zahájení terapie POP jsou kritickými body pro redukci morbidity a mortality po plicních resekcích. Rozšířené antibiotické režimy pro POP stratifikují riziko mortality a infekce multirezistentními bakteriálními kmeny. Režimy však vyžadují modifikaci dle epidemiologické situace pracoviště s individualizací konkrétního postupu. Identifikace validních markerů počátečních fází infekce, cílenost antibiotické terapie dle stratifikace rizika a vztah fyziologické flory jsou dalšími úkoly výzkumu.

Introduction: Infectious complications after lung surgery are the most important factor that affects mortality and morbidity, prolongs hospital stays and increases financial costs. According to various sources, 30-day mortality after lung resections reaches 1−23%. Infectious complications account for 20−75% of overall mortality. The infections most often present as postoperative pneumonia (POP), and their treatment is based on empirical and targeted antibiotic therapy. Any time lag in initiating effective antibiotic therapy significantly increases morbidity and mortality. Postoperative pneumonia is defined according to current guidelines of the American Thoracic Society of 2016 as nosocomial or ventilator pneumonia in patients after surgery. Methods: Evaluation of risk factors, infectious agents, morbidity and mortality in patients after lung resections at a single site in the period from 1 January 2018 to 31 December 2019. Results: Of our group of 190 patients, 21 (11.1%) patients had POP which was severe in 6 (33% with POP) patients, and 11 patients with POP required artificial oxygenation for saturation below 92%. Two patients with POP had to be intubated for respiratory failure, and 3 patients required noradrenaline circulatory support. One patient with severe POP died of multiorgan failure after developing refractory sepsis. Conclusion: Early identification of lung infection and early initiation of POP therapy are critical points for reducing morbidity and mortality after lung resections. Advanced antibiotic regimens for POP stratify the risk of mortality and infection with multidrug-resistant bacterial strains. However, the regimes require modification according to the epidemiological situation at the site with individualization of the specific procedure. Other research tasks include identification of valid markers of the initial stages of infection, and targeting of antibiotic therapy according to risk stratification and the relationship with physiological flora.

• Klíčová slova
• pooperační bronchopneumonie,
• MeSH
• antibakteriální látky * aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• infekce diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• plicní nemoci chirurgie   komplikace   MeSH
• pneumonie * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• pooperační komplikace etiologie   farmakoterapie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Cysty mediastina představují nevelkou, avšak diagnosticky důležitou skupinu, která tvoří 5-18 % všech primárních tumorů mediastina. Perikardiální cysty jsou převážně benigního charakteru, lokalizované ve středním mediastinálním kompartmentu, zejména v pravém kardiofrenickém úhlu. Soubor 7 nemocných indikovaných k chirurgickému odstranění perikardiální cysty v letech 2009-2019 (5 žen a 2 mužů) byl hodnocen retrospektivně, průměrný věk pacienta 51,5 let. Cysty byly nejčastěji nacházeny v pravé pleurální dutině (5x), všechny byly kompletně odstraněny miniinvazivně, průměrný operační čas byl 51 minut. Průměrná doba hospitalizace byla 4, 57 dne, největší rozměr cysty byl 40x95 mm. U jedné nemocné se objevila po měsíci stehová píštěl v místě operační rány. Pacienti v našem souboru byli indikováni k operaci dle jasných indikačních kritérií, pooperační komplikace prakticky nebyly a závěrem lze konstatovat, že videothorakospická exstirpace je zlatým standardem k chirurgickém řešení perikardiálních cyst.

Mediastinal cysts represent a small, diagnostically important group that constitute for 5-18% of all primary tumors of the mediastinum. Pericardial cysts are predominantly benign in nature, located in the middle mediastinal compartment, especially in the right cardiophrenic angle. A group of 7 patients indicated for scheduled surgical removal of a pericardial cyst in the years 2009-2019 (5 women and 2 men) was evaluated retrospectively, the average age of the patient was 51,5 years. The cysts were most often found in the right pleural cavity (5x), all were completely removed minimally invasively, the average operating time was 51 minutes. The average length of hospitalization was 4.57 days, the largest size of the cyst was 40x95 mm. One patient developed a sutural fistula at the site of the surgical wound after a month. The patients in our group were indicated for surgery according to distinct indication criteria, there were practically no postoperative complications, and in conclusion it can be stated that videothoracoscopic exstirpation is the gold standard for the surgical treatment of pericardial cysts.

Maligní mezoteliom pleury patří k nejagresivnějším maligním onemocněním s velmi špatnou prognózou. Optimální je multimodální způsob léčby, který zahrnuje tři modality − chemoterapii, radioterapii a cytoreduktivní chirurgii. Možností, jak zlepšit dosavadní výsledky léčby mezoteliomu, je zařazení dalších metod léčby, např. hypertermické peroperační intrapleurální chemoterapie či fotodynamické terapie. Na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc se kombinace hypertermické peroperační chemoterapie spolu s cytoreduktivní chirurgií v rámci multimodální terapie maligního mezoteliomu využívá od roku 2017. Autoři uvádějí případ 47letého muže s maligním epiteloidním mezoteliomem pleury vlevo. Po neoadjuvantní chemoterapii byla u tohoto pacienta provedena extrapleurální pneumonektomie s peroperačním intrakavitárním podáním hypertermické chemoterapie. Pooperační průběh byl komplikován nestabilitou oběhu a později tenzním chováním fluidotoraxu se známkami srdečního selhání. Pacient je v současnosti 8 měsíců po operaci a bez známek recidivy nemoci.

Malignant pleural mesothelioma is one of the most aggressive malignancies with a very poor prognosis. Multimodal treatment consisting of three modalities – chemotherapy, radiotherapy and cytoreductive surgery is optimal. The use of new therapeutic modalities, such as hyperthermic intraoperative intrapleural chemotherapy or photodynamic therapy can improve the current results of mesothelioma treatment. Combined hyperthermic intraoperative chemotherapy and cytoreductive surgery as part of multimodal therapy of malignant mesothelioma has been used since 2017 at the 1st Department of Surgery of University Hospital Olomouc. The authors report the case of a 47-year-old man with malignant epithelioid mesothelioma of the left pleural cavity. Following neoadjuvant chemotherapy, this patient underwent extrapleural pneumonectomy with intraoperative intracavitary hyperthermic chemotherapy. The postoperative period was complicated by circulatory instability and later by tension fluidothorax with signs of heart failure. Currently, 8 months have elapsed from the surgery and the patient remains without any signs of recurrence.

• MeSH
• hrudní chirurgické výkony metody   MeSH
• hypertermická intraperitoneální peroperační chemoterapie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mezoteliom chirurgie   farmakoterapie   MeSH
• nádory pleury * chirurgie   farmakoterapie   MeSH
• protokoly protinádorové léčby MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Rib fractures represent one of the most common fractures sustained by 10-40% of all patients with blunt chest trauma, their incidence increases with age. In the current literature, however, new indication criteria continue to emerge. The purpose of this study is to assess the indication criteria, the timing of surgery and the use of individual plates in dependence on fracture location in our patients after the chest wall stabilisation in a retrospective analysis. MATERIAL AND METHODS Our group of patients (n = 349) included the patients who were hospitalised in the Trauma Centre of the University Hospital Olomouc from 1 January 2015 to 31 January 2019, of whom 16 patients were indicated for a surgery. In case of polytrauma, spiral CT was performed, while all patients with a more serious wall chest trauma underwent 3D CT chest wall reconstruction. The surgical approach was chosen based on the fracture location, most frequently posterolateral thoracotomy was opted for. The type of plates was chosen based on the location and type of the fracture. The most common was the lateral type of fracture. RESULTS The most common indication for surgery was multiple rib fractures with major chest wall disfiguration with the risk of injury to intrathoracic organs, present hemothorax or pneumothorax. The age of patients ranged from 44 to 92 years. 8 patients sustained a thoracic monotrauma, the remaining patients suffered multiple injuries, mostly craniocerebral trauma, pelvic or long bone fractures or parenchymal organ injury. The patients were indicated for surgery between 1 hour and 7 days after the hospital admission, on average 3 plates per patient were used and the most commonly used type of plate was the newly modified Judet plate made by Medin. All the patients underwent a surgical revision of pleural cavity, in 3 patients diaphragmatic rupture was found despite a negative preoperative CT scan. The duration of mechanical ventilation in polytrauma patients was 16 days, in thoracic monotrauma patients it was 2 days. CONCLUSIONS Prevailing majority of patients with a blunt chest trauma with rib fractures is still treated non-operatively, which is confirmed also by our group of patients. Nonetheless, correctly and early indicated stabilisation of the chest wall based on accurate indication criteria is of a great benefit to the patients. The aim of each and every trauma centre should be to develop a standardised protocol for the management of blunt chest trauma (the so-called "rib fracture protocol"), which comprises precisely defined criteria for patient admission, multimodal analgesia, indications for surgery, comprehensive perioperative and postoperative care and a subsequent rehabilitation of patients. Key words: rib fracture protocol, chest wall stabilisation, flail chest.

• MeSH
• fraktury žeber * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• hrudní stěna * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• paradoxní dýchání * diagnostické zobrazování   etiologie   chirurgie   MeSH
• poranění hrudníku * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• tupá poranění * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Epiteliální ovariální karcinomy představují jednu z nejčastějších příčin úmrtí na nádorová onemocnění u žen. Více než polovina bývá diagnostikována v pokročilém stadiu. Důvodem bývá zpravidla lokoregionální šíření s tvorbou peritoneální karcinomatózy. V léčbě se uplatňuje zejména systémová chemoterapie v kombinaci s chirurgickým cytoredukčním výkonem. Nicméně peritoneum je velmi špatně dostupné konvenční chemoterapií kvůli plazmaperitoneální bariéře. Proto intraperitoneální podání chemoterapie může zlepšit výsledky přežívání eliminací reziduální mikroskopické peritoneální chemoterapie. Kombinace intravenózního a intraperitoneálního podání může snížit plazmatickou toxicitu a zvýšit efektivitu cytostatika během hypertermie. Celá řada odborníků tedy celosvětově zkoumá efekt cytoredukční chirurgie a hypertermické intraperitoneální chemoterapie pro primární i recidivující ovariální karcinomy. Tato metoda se na základě výsledků posledních randomizovaných studií ukazuje jako slibná metoda, která je schopná pozitivně ovlivnit celkové přežívání nemocných a prodloužit také období bez choroby. I když zatím není tato metoda součástí standardních guidelines a je předmětem řady dalších klinických studií, měla by být indikace zvažována u žen v případě významného nádorového rezidua po neoadjuvantní chemoterapii, neboť právě tato skupina žen může při únosném riziku morbidity a mortality profitovat z komplexního onko-gynekologicko-chirurgického resekčního výkonu doplněného o hypertermickou intraperitoneální chemoterapii jako prevenci lokoregionálních recidiv.

Epithelial ovarian cancer is one of the most common causes of cancer-related death in women. More than half of patients are diagnosed at an advanced stage, usually due to locoregional spread of peritoneal carcinomatosis. A combination of systemic chemotherapy and cytoreductive surgery has been the standard treatment since the mid-1990s. However, conventional chemotherapy is poorly delivered to the peritoneum due to the plasma-peritoneal barrier. Intraperitoneal chemotherapy can improve survival by eliminating residual microscopic disease. A combination of hyperthermic intravenous and intraperitoneal chemotherapy may reduce plasma toxicity and increase therapeutic effectiveness. Several experts are investigating the effectiveness of cytoreductive surgery and hyperthermic intraperitoneal chemotherapy for both primary and recurrent ovarian cancer worldwide. Recent randomized studies indicate that this method prolongs overall patient survival and the disease-free interval. This approach is not yet part of standard guidelines and is the subject of several other clinical trials. However, indications should be considered in women with significant residual disease after neoadjuvant chemotherapy because these patients can benefit from comprehensive surgical resection in combination with hyperthermic intraperitoneal chemotherapy to prevent locoregional relapses.

• Klíčová slova
• hypertermická intraperitoneální chemoterapie, HIPEC,
• MeSH
• analýza přežití MeSH
• cytoredukční chirurgie metody   MeSH
• indukovaná hypertermie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory vaječníků * terapie   MeSH
• protokoly protinádorové léčby MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

INTRODUCTION: Anastomotic leak after colorectal surgery is a major problem associated with higher morbidity and mortality. In most cases of contained leaks, treatment recommendations are clear and effective. However, in rare cases like necrotizing pelvic infection, there is no clear treatment of choice, despite the mortality rate almost 21%. We present successful management with endoscopic vacuum-assisted closure therapy. THE PRESENTATION OF A CASE: A 68-year-old female patient with BMI 26, hypothyroidism and high blood pressure was indicated to low anterior rectal resection because of high-risk neoplasia of lateral spreading tumor type of the upper rectum. Four days after the primary operation, sepsis (SOFA 12) with diffuse peritonitis and unconfirmed leak according to CT led to surgical revision with loop ileostomy. On postoperative days 6-10, swelling, inflammation and subsequent necrosis of the right groin and femoral region communicating with the leak cavity developed. The endoscopy confirmed a leak of 30% of the anastomotic circumference with the indication of debridement and endoscopic vacuum-assisted closure therapy. EVAC sessions with 3-4 day intervals healed the leak cavity. Secondary healing of the skin defects required 4 months. CONCLUSION: Necrotizing pelvic infection after a leak of the colorectal anastomosis is a very rare complication with high morbidity and mortality. Endoscopic vacuum-assisted closure therapy should be implemented in the multimodal therapeutic strategy in case of major leaks, affecting up to 270° of the anastomotic circumference.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH