Biventricular pacing (Biv) and left bundle branch area pacing (LBBAP) are methods of cardiac resynchronization therapy (CRT). Currently, little is known about how they differ in terms of ventricular activation. This study compared ventricular activation patterns in left bundle branch block (LBBB) heart failure patients using an ultra-high-frequency electrocardiography (UHF-ECG). This was a retrospective analysis including 80 CRT patients from two centres. UHF-ECG data were obtained during LBBB, LBBAP, and Biv. Left bundle branch area pacing patients were divided into non-selective left bundle branch pacing (NSLBBP) or left ventricular septal pacing (LVSP) and into groups with V6 R-wave peak times (V6RWPT) < 90 ms and ≥ 90 ms. Calculated parameters were: e-DYS (time difference between the first and last activation in V1-V8 leads) and Vdmean (average of V1-V8 local depolarization durations). In LBBB patients (n = 80) indicated for CRT, spontaneous rhythms were compared with Biv (39) and LBBAP rhythms (64). Although both Biv and LBBAP significantly reduced QRS duration (QRSd) compared with LBBB (from 172 to 148 and 152 ms, respectively, both P < 0.001), the difference between them was not significant (P = 0.2). Left bundle branch area pacing led to shorter e-DYS (24 ms) than Biv (33 ms; P = 0.008) and shorter Vdmean (53 vs. 59 ms; P = 0.003). No differences in QRSd, e-DYS, or Vdmean were found between NSLBBP, LVSP, and LBBAP with paced V6RWPTs < 90 and ≥ 90 ms. Both Biv CRT and LBBAP significantly reduce ventricular dyssynchrony in CRT patients with LBBB. Left bundle branch area pacing is associated with more physiological ventricular activation.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
V posledních letech se do klinické praxe dostávají nové metody trvalé kardiostimulace, které se v literatuře nazývají fyziologickou stimulací či stimulací Hisova-Purkyňova převodního systému. Patří mezi ně stimulace Hisova svazku, přímá stimulace levého Tawarova raménka a stimulace myokardu levokomorového septa. Tyto stimulační techniky jsou spojeny se změnou přístupu k trvalé kardiostimulaci, jak ji známe v posledních desetiletích. Na rozdíl od myokardiální stimulace pravé komory srdeční je u nich stimulační elektroda fixována přímo do oblasti výskytu buněk převodního systému (Hisova svazku či levého Tawarova raménka), či do jejich těsné blízkosti. Dalším významným rozdílem je nutnost použití speciálního vybavení k dosažení optimálního místa stimulace a obvykle i využití speciálních manévrů k potvrzení uchvácení buněk převodního systému. Narůstající evidence o bezpečnosti a účelnosti těchto metod se odrazila v doporučených postupech některých národních společností pro kardiostimulaci. Fyziologická stimulace (především stimulace Hisova svazku) je ve specifických indikacích doporučována jako alternativa pro pravokomorovou nebo biventrikulární stimulaci. Tento přehledový článek popisuje jednotlivé typy fyziologické stimulace, techniku jejich provádění, způsoby potvrzení typu komorové aktivace a výhody či nevýhody jejich použití u pacientů s indikací k implantaci kardiostimulátoru pro bradykardii.
New methods of cardiac pacing are being adopted in clinical practice in recent years. They are called physiological pacing or conduction system pacing and include His bundle pacing, direct left bundle branch pacing, and left ventricular septal pacing. These methods differ significantly from a standard pacemaker implant procedure. The lead is fixed directly into or adjacent to the tissue of the conduction system of the heart as opposed to lead fixation in myocardial tissue of the right ventricle. Specialized tools and maneuvers for confirming conduction system capture are necessary during the implant procedure. Growing evidence on the safety and feasibility of these methods is reflected in latest guidelines on cardiac pacing of several national societies. They recommend physiological pacing (mainly His bundle pacing) in some specific indications as an alternative to right ventricular myocardial or biventricular pacing. This review describes types of physiological pacing, implant technique, methods of confirming conduction system capture, and its advantages and disadvantages in patients with bradycardia and indication for pacemaker implantation.
- MeSH
- blokáda Tawarova raménka terapie MeSH
- Hisův svazek fyziologie MeSH
- implantované elektrody MeSH
- kardiostimulace umělá * metody MeSH
- lidé MeSH
- myokard MeSH
- převodní systém srdeční * fyziologie MeSH
- srdce - funkce komor fyziologie MeSH
- srdeční septum fyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Souhrn: Stimulace oblasti levého Tawarova raménka (LBBAP) je nový způsob stimulace u nemocných s bradykardií či indikací k resynchronizační terapii (CRT). Údajů o peroperačních a pooperačních výsledcích této metody je nedostatek. Metody: Do registru byli zařazeni všichni nemocní s bradykardií nebo indikací k CRT, u kterých byla v období 11/2018-5/2021 v průběhu operačního zákroku prováděna LBBAP v Kardiocentru FNKV a 3. LF UK. Většina pacientů byla do registru zařazena prospektivně a vybrané ukazatele byly doplňovány retrospektivně. Ke shromáždění základních klinických, peroperačních a pooperačních ukazatelů byly použity údaje z elektronického nemocničního infomačního systému a elektrofyziologického zařízení používaného v průběhu operačních zákroků. Výsledky: LBBAP byla prováděna u 329 pacientů, z toho se jednalo o 237 nemocných s bradykardií a 92 nemocných se CRT indikací. Stimulační prahy k dosažení LBBAP byly průměrně 0,6 ± 0,5V na 0,5 ms a při průměrné délce sledování 5 ± 5 měsíců byly stabilní (0,7 ± 0,3V na 0,4 ms). Komplikace byly pozorovány u 26 pacientů (8 %), z toho se u 15 z nich jednalo o komplikace specifické pro LBBAP (12× peroperační penetrace elektrody do dutiny LKS, 1× bolest na hrudi a 1× bolest na hrudi s elevacemi ST úseků po fixaci elektrody), které však odezněly bez následků ještě v průběhu zákroku. Celková úspěšnost LBBAP byla 89 % a byla signifikantně vyšší u pacientů s bradykardií, než u pacientů se CRT indikací (92 % vs. 83 %, p = 0,02). Byl pozorován významný vliv počtu provedených zákroků na úspěšnost LBBAP a výskyt některých komplikací. Závěr: LBBAP je možnou alternativou trvalé kardiostimulace u pacientů s bradykardií a indikací k CRT. Vyskytují se u ní některé specifické komplikace, jejichž význam je potřeba posoudit v kontextu benefitu metody v randomizovaných studiích.
Summary: Left bundle branch area pacing (LBBAP) is a new method of pacing in patients who have bradycardia or are indicated to receive cardiac resynchronization therapy (CRT). Data on intraoperative and postoperative outcomes of this method are lacking. Methods: All patients with bradycardia or an indication for CRT, who underwent LBBAP during a surgical procedure at the Heart Centre of the Kralovske Vinohrady University Hospital and the Third Faculty of Medicine of Charles University in the period from 11/2018 to 05/2021, were included in the registry. Most patients were included in the registry in a prospective manner, and selected parameters were added retrospectively. To obtain basic clinical, intraoperative, and postoperative parameters, data from the electronic hospital information system and the electrophysiological device employed during the course of surgical procedures were used. Results: LBBAP was performed in 329 patients, of which 237 had bradycardia and 92 were indicated to receive CRT. The pacing thresholds for achieving LBBAP were 0.6 ± 0.5 V per 0.5 ms on average, and were stable with a mean follow-up duration of 5 ± 5 months (0.7 ± 0.3 V per 0.4 ms). Complications were seen in 26 patients (8%), of which 15 were specific complications related to LBBAP (12 cases of intraoperative lead penetration into the right ventricle, 1 case of chest pain, and 1 case of chest pain with ST segment elevation after lead placement) which, however, resolved without sequelae during the course of the procedure. The overall success rate of LBBAP was 89% and was significantly higher in patients with bradycardia than in those indicated to receive CRT (92% vs 83%, p = 0.02). A significant effect of the number of procedures performed on the success rate of LBBAP and the rate of some complications was observed. Conclusion: LBBAP is a possible alternative to permanent cardiac pacing in patients who have bradycardia or are indicated to receive CRT. It is associated with certain specific complications, whose significance requires evaluation in terms of the method's benefit in randomized trials.
BACKGROUND: Right ventricular (RV) pacing causes delayed activation of remote ventricular segments. We used the ultra-high-frequency ECG (UHF-ECG) to describe ventricular depolarization when pacing different RV locations. METHODS: In 51 patients, temporary pacing was performed at the RV septum (mSp); further subclassified as right ventricular inflow tract (RVIT) and right ventricular outflow tract (RVOT) for septal inflow and outflow positions (below or above the plane of His bundle in right anterior oblique), apex, anterior lateral wall, and at the basal RV septum with nonselective His bundle or RBB capture (nsHBorRBBp). The timings of UHF-ECG electrical activations were quantified as left ventricular lateral wall delay (LVLWd; V8 activation delay) and RV lateral wall delay (RVLWd; V1 activation delay). RESULTS: The LVLWd was shortest for nsHBorRBBp (11 ms [95% confidence interval = 5-17]), followed by the RVIT (19 ms [11-26]) and the RVOT (33 ms [27-40]; p < .01 between all of them), although the QRSd for the latter two were the same (153 ms (148-158) vs. 153 ms (148-158); p = .99). RV apical capture not only had a longer LVLWd (34 ms (26-43) compared to mSp (27 ms (20-34), p < .05), but its RVLWd (17 ms (9-25) was also the longest compared to other RV pacing sites (mean values for nsHBorRBBp, mSp, anterior and lateral wall captures being below 6 ms), p < .001 compared to each of them. CONCLUSION: RVIT pacing produces better ventricular synchrony compared to other RV pacing locations with myocardial capture. However, UHF-ECG ventricular dysynchrony seen during RVIT pacing is increased compared to concomitant capture of basal septal myocytes and His bundle or proximal right bundle branch.
BACKGROUND: Right ventricular myocardial pacing leads to nonphysiological activation of heart ventricles. Contrary to this, His bundle pacing preserves their fast activation. Ultra-high-frequency electrocardiography (UHF-ECG) is a novel tool for ventricular depolarization assessment. OBJECTIVE: The purpose of this study was to describe UHF-ECG depolarization patterns during myocardial and His bundle pacing. METHODS: Forty-six patients undergoing His bundle pacing to treat bradycardia and spontaneous QRS complexes without bundle branch block were included. UHF-ECG recordings were performed during spontaneous rhythm, pure myocardial para-Hisian capture, and His bundle capture. QRS duration, QRS area, depolarization time in specific leads, and the UHF-ECG-derived ventricular dyssynchrony index were calculated. RESULTS: One hundred thirty-three UHF-ECG recordings were performed in 46 patients (44 spontaneous rhythm, 28 selective His bundle, 43 nonselective His bundle, and 18 myocardial capture). The mean QRS duration was 117 ms for spontaneous rhythm, 118 ms for selective, 135 ms for nonselective, and 166 ms for myocardial capture (P < .001 for nonselective and myocardial capture compared to each of the other types of ventricular activation). The calculated dyssynchrony index was shortest during spontaneous rhythm (12 ms; P = .02 compared to selective and P = .09 compared to nonselective), and it did not differ between selective and nonselective His bundle capture (16 vs 15 ms; P > .99) and was longest during myocardial capture of the para-Hisian area (37 ms; P < .001 compared to each of the other types of ventricular activation). CONCLUSION: In patients without bundle branch block, both types of His bundle, but not myocardial, capture preserve ventricular electrical synchrony as measured using UHF-ECG.
- MeSH
- blokáda Tawarova raménka patofyziologie terapie MeSH
- elektrokardiografie metody MeSH
- funkce levé komory srdeční fyziologie MeSH
- funkce pravé komory srdeční fyziologie MeSH
- Hisův svazek patofyziologie MeSH
- kardiostimulace umělá metody MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- srdeční frekvence fyziologie MeSH
- srdeční komory patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Prezentujeme případ 62letého pacienta s významně sníženou ejekční frakcí levé komory srdeční, u kterého byla indikována resynchronizační terapie pro srdeční selhání. Resynchronizace bylo dosaženo pomocí stimulace Hisova svazku. Po šesti týdnech od zákroku došlo u pacienta k vymizení symptomů srdečního selhání a značnému zlepšení echokardiografických parametrů. Korekce blokády levého Tawarova raménka stimulací Hisova svazku u tohoto pacienta zásadně ovlivnila další průběh onemocnění.
We present a case of a 62-year-old male with significantly reduced ejection fraction and heart failure who underwent resynchronization therapy. During the procedure a left bundle branch block was corrected with His bundle pacing. A dramatic improvement of echocardiographic parameters and symptoms has been observed 6 weeks after the procedure.
- MeSH
- defibrilátory implantabilní MeSH
- kardiostimulace umělá metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- prostředky srdeční resynchronizační terapie MeSH
- srdeční selhání * diagnóza terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
