- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
[Vaginal birth in primiparas and anal incontinence]
Cíl práce: Zjistit incidenci a stupeň anální inkontinence po vaginálním porodu mezi prvorodičkamia definovat sdružená rizika.Typ studie: Prospektivní observační studie.Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF a FN v Plzni, Plzeň.Metodika: Do studie bylo zahrnuto 346 prvorodiček po konsekutivním vaginálním porodu v období23. 5. 2000 až 12. 2. 2001. Všechny rodičky porodily v litotomické poloze. Dotazníky byly rozdányněkolik dní po porodu a znovu za 2 a za 6 - 9 měsíců po porodu. Pokud rodičky neodpověděly, bylyještě jednou obeslány. Analýza došlých záznamů. Hodnoceno: urgence bez úniku, únik plynů, únikřídké - tekuté stolice, únik tuhé stolice. Zahrnuto 28 porodnických parametrů.Výsledky: 46,5 % žen zodpovědělo dotazníky. Únik plynů již před porodem udalo 23 žen (15 %).2 měsíce po porodu měla 1 (0,6 %) pacientka symptomy fekální inkontinence a 22 (14,3 %) udalopříznaky úniku plynů de novo nebo jejich zhoršení. 6 - 9 měsíců postpartum stejná pacientkavykazovala příznaky fekální inkontinence (0,6 %) a 16 žen (10,4 %) únik plynů. 10 žen hlásilosníženou kvalitu života. Anální inkontinence se v průběhu času po porodu postupně zlepšuje(v 76 %). Rizikové faktory anální inkontinence 6 - 9 měsíců po porodu byly váha a BMI žen 6 - 9 měsícůpo porodu. Žádná z 9 pacientek po klešťovém porodu (Breusovy trakční kleště), které vrátilydotazníky, nenahlásily žádné symptomy anální inkontinence. Rozsah epiziotomie ani délka hrázeneměly vztah k vývoji postpartální anální inkontinence. Epiziotomie však byla protektivním faktoremruptury perinea 3. stupně (RR 0,24). Ruptura perinea 3. a většího stupně se vyskytla v 7 případech(2 %), 3 ze 6 pacientek (50 %) udaly anální inkontinenci po porodu.Závěr: Tato studie prokazuje poměrně častý únik plynů po vaginálním porodu u primipar. Tytosymptomy se většinou postupně zmírňují. Minimumžen po porodu trpí pravou fekální inkontinencí.42% žen s únikemplynů udává zhoršení kvality života. Při kontrole po šestinedělí by měla být každá žena dotázána na příznaky anální (tj. močové inkontinence). V pozitivním případě by měla býtpoučena, kam se může se svými problémy obrátit.
Structured AbstractObjective: An investigation of incidence and degree of anal incontinence after vaginal deliveryamong primiparas and characterizing of the risk factors.Design: Prospective observational study.Setting: Department of Gynecology and Obstetrics, Charles University and Faculty Hospital Pilsen.Methods: 346 primiparas after consecutive vaginal delivery between May 2000 and February 2001were included. All delivered in lithotomy position. Questionnaires were sent few days after deliveryand then two and 6 - 9 months later. Analysis of the returned questionnaires. 28 obstetric parametersassessed.Results: 46.5% women responded. 23 women registered leakage of flatus before delivery.Twomonthspostpartum one (0.6%) patient reported fecal incontinence and 22 (14.3%) flatus incontinence denovo or impaired already present incontinence. 6 - 9 months after delivery the same patient (0.6%)reported fecal incontinence and 16 women (10.4%) incontinence of flatus. Ten of them felt impairedquality of life. Anal incontinence gradually improved during the time (in 76%). Risk factors ofdeveloping (worsening) of anal incontinence were antenatal anal incontinence (in two monthsperiod) and women weight (or BMI) measured at 6 - 9 months after birth. None of nine patients afterforceps delivery (Breus traction forceps) which responded reported signs of anal incontinence.Neither the range of episiotomy nor the length of perineum had any relation to the development ofanal incontinence. However episiotomy has been shown to be a protective factor of 3rd degree tearin primiparas (RR 0.24). Third degree tear was diagnosed in seven cases (2%), three out of 6 womenreported anal incontinence postpartum.Conclusion: This study shows relatively frequent development of flatus incontinence after vaginaldelivery in primiparas. These symptoms usually improve within the time. Only minimum of womenafter vaginal delivery suffers of fecal incontinence. 42% of women with anal incontinence feelimpaired quality of life. At the first postpartum check every woman should be asked, whether shehas any symptoms of anal or urine incontinence or impaired sexual health. If positive the answer,the woman should get information where to find a help.
V klinické praxi je nutno redukovat denní dávku inzulinu pridanou do all-in-one systému parenterální výzivy ve srovnání s denní dávkou aplikovanou intravenózne lineárním dávkovacem ve fyziologickém roztoku. Cílem práce je posoudit vliv nosného roztoku na biologickou dostupnost inzulinu, vyjádrenou hodnotou celkového inzulinu RIA metodou a sledování vlivu nosného roztoku na koncentraci inzulinu v case. Metodika: Provedli jsme 15 merení koncentrace celkového inzulinu ve fyziologickém roztoku aplikovaného lineárním dávkovacem (8j Actrapid HM + 20 ml fyziologického roztoku) v casových intervalech 1, 5, 10, 30, 60, 90 a 210 minut a l5 merení ve smesi all-in-one výzivy (8j Actrapid + 20 ml all-in-one roztoku) stejným zpusobem. Celkový inzulin byl meren pomocí radioimunoanalýzy (RIA). Výsledky byly statisticky hodnoceny párovým t-testem. Výsledky: Koncentrace inzulinu ve fyziologickém roztoku v 5. a 10. minute významne poklesla, pri dalších mereních se postupne vrátila na hodnoty zjištené v 1. minute. Prumerné hodnoty koncentrace inzulinu ve fyziologickém roztoku v daných casových intervalech byly 187,1 ± 31,3 mIU/l (46,9 ± 7,1 % teoreticky vypoctené koncentrace). Hladina inzulinu v roztoku all-in one se v case nemenila a dosahovala hodnot 292,5 ± 21,8 (73,2 ± 6,8 % teoreticky vypoctené koncentrace). Záver: Dostupnost inzulinu, podávaného lineárním dávkovacem v all-in-one roztoku je významne vyšší nez ve fyziologickém roztoku, rovnez stabilita inzulinu v case je vyšší. Rozdíl je pravdepodobne zpusoben nizší adsorpcí inzulinu na steny stríkacky a setu úcinkem aminokyselin ve smesi all-in-one.
In clinical practice, it is necessary to reduce the daily dose of insulin added to all-in-one system in comparison with the daily dose administered by a linear dosing device (perfusor) in physiological solution. The aim of the study is to asses the influence of the base solution on biological insulin availability expressed in the value of total insulin using the RIA method, and to monitor the influence of the base solution on total insulin concentration in time. Methods: 15 measurements of total insulin concentration in physiological solution applied by a linear dosing device (8j Actrapid HM + 20 ml physiological solution) were carried out in time intervals of 1, 5, 10, 30, 60, 90 and 210 minutes and 15 measurements in mixture of all-in-one nutrition (8j Actrapid + 20 ml all-in-one solution) were carried out in the same way. Total insulin was measured using the RIA method. For statistical evaluation, the MANOVA, ANOVA and paired T-test with Bonferroni correction were used. Results: Average values of insulin concentration in physiological solution were in the given time intervals 21.5 ± 11.3 IU/l (5.4 %of the theoretically calculated concentration). When separate time points for saline were analysed major changes were seen at the very beginning of the experiment (a decrease from 26 ± 8.47 at baseline to 20 ± 7.57 at 5 minutes; P < 0.001). Significant changes were also measured between 30 and 60 minutes (21 ± 9.60 vs. 26 ± 11.00); P < 0.05) and 60 and 90 minutes (26 ± 11.00 vs. 25 ± 6.94; P = 0.01) showing a stepwise IRI concentration increase. The level of insulin in all-in-one solution did not change in time and it reached the values of 115.2 ± 22.3 (28.8 % of the theoretically calculated concentration). Conclusion: The availability of insulin applied by a linear dosing device is significantly higher in all-in-one solution than in physiological solution, furthermore the insulin stability in time is higher. The difference is most probably caused by smaller insulin absorption to syringe walls and to the set, owing to the amino-acids in the mixture.
