- MeSH
- imunoglobuliny * aplikace a dávkování MeSH
- intravenózní infuze * statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- subkutánní infuze * statistika a číselné údaje MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- MeSH
- adrenalin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- cévní mozková příhoda komplikace mortalita MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- elektrická defibrilace statistika a číselné údaje trendy MeSH
- hyperoxie komplikace terapie MeSH
- hypokapnie komplikace MeSH
- intratracheální intubace mortalita statistika a číselné údaje využití MeSH
- intravenózní infuze statistika a číselné údaje MeSH
- kardiopulmonální resuscitace * metody trendy výchova MeSH
- kojenec MeSH
- kraniocerebrální traumata komplikace mortalita MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mortalita MeSH
- novorozenec MeSH
- oxygenoterapie využití MeSH
- polytrauma ošetřování MeSH
- předškolní dítě MeSH
- první pomoc * dějiny metody trendy MeSH
- resuscitace * dějiny metody trendy MeSH
- senioři MeSH
- terapeutická hypotermie statistika a číselné údaje využití MeSH
- traumatologie metody MeSH
- urgentní lékařství dějiny metody trendy MeSH
- ventilace umělá s výdechovým přetlakem metody MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * ošetřování terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- kojenec MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- senioři MeSH
V klinické praxi je nutno redukovat denní dávku inzulinu pridanou do all-in-one systému parenterální výzivy ve srovnání s denní dávkou aplikovanou intravenózne lineárním dávkovacem ve fyziologickém roztoku. Cílem práce je posoudit vliv nosného roztoku na biologickou dostupnost inzulinu, vyjádrenou hodnotou celkového inzulinu RIA metodou a sledování vlivu nosného roztoku na koncentraci inzulinu v case. Metodika: Provedli jsme 15 merení koncentrace celkového inzulinu ve fyziologickém roztoku aplikovaného lineárním dávkovacem (8j Actrapid HM + 20 ml fyziologického roztoku) v casových intervalech 1, 5, 10, 30, 60, 90 a 210 minut a l5 merení ve smesi all-in-one výzivy (8j Actrapid + 20 ml all-in-one roztoku) stejným zpusobem. Celkový inzulin byl meren pomocí radioimunoanalýzy (RIA). Výsledky byly statisticky hodnoceny párovým t-testem. Výsledky: Koncentrace inzulinu ve fyziologickém roztoku v 5. a 10. minute významne poklesla, pri dalších mereních se postupne vrátila na hodnoty zjištené v 1. minute. Prumerné hodnoty koncentrace inzulinu ve fyziologickém roztoku v daných casových intervalech byly 187,1 ± 31,3 mIU/l (46,9 ± 7,1 % teoreticky vypoctené koncentrace). Hladina inzulinu v roztoku all-in one se v case nemenila a dosahovala hodnot 292,5 ± 21,8 (73,2 ± 6,8 % teoreticky vypoctené koncentrace). Záver: Dostupnost inzulinu, podávaného lineárním dávkovacem v all-in-one roztoku je významne vyšší nez ve fyziologickém roztoku, rovnez stabilita inzulinu v case je vyšší. Rozdíl je pravdepodobne zpusoben nizší adsorpcí inzulinu na steny stríkacky a setu úcinkem aminokyselin ve smesi all-in-one.
In clinical practice, it is necessary to reduce the daily dose of insulin added to all-in-one system in comparison with the daily dose administered by a linear dosing device (perfusor) in physiological solution. The aim of the study is to asses the influence of the base solution on biological insulin availability expressed in the value of total insulin using the RIA method, and to monitor the influence of the base solution on total insulin concentration in time. Methods: 15 measurements of total insulin concentration in physiological solution applied by a linear dosing device (8j Actrapid HM + 20 ml physiological solution) were carried out in time intervals of 1, 5, 10, 30, 60, 90 and 210 minutes and 15 measurements in mixture of all-in-one nutrition (8j Actrapid + 20 ml all-in-one solution) were carried out in the same way. Total insulin was measured using the RIA method. For statistical evaluation, the MANOVA, ANOVA and paired T-test with Bonferroni correction were used. Results: Average values of insulin concentration in physiological solution were in the given time intervals 21.5 ± 11.3 IU/l (5.4 %of the theoretically calculated concentration). When separate time points for saline were analysed major changes were seen at the very beginning of the experiment (a decrease from 26 ± 8.47 at baseline to 20 ± 7.57 at 5 minutes; P < 0.001). Significant changes were also measured between 30 and 60 minutes (21 ± 9.60 vs. 26 ± 11.00); P < 0.05) and 60 and 90 minutes (26 ± 11.00 vs. 25 ± 6.94; P = 0.01) showing a stepwise IRI concentration increase. The level of insulin in all-in-one solution did not change in time and it reached the values of 115.2 ± 22.3 (28.8 % of the theoretically calculated concentration). Conclusion: The availability of insulin applied by a linear dosing device is significantly higher in all-in-one solution than in physiological solution, furthermore the insulin stability in time is higher. The difference is most probably caused by smaller insulin absorption to syringe walls and to the set, owing to the amino-acids in the mixture.
