Sinonazální papilomy jsou druhým nejčastějším benigním tumorem nosu a vedlejších nosních dutin. Ačkoliv se jedná o benigní tumor, je diagnostice a léčbě těchto tumorů věnován poměrně velký zájem pro jejich lokální agresivitu, vysokou tendenci k rekurencím a riziko maligní transformace. V posledních letech jsou v odborné literatuře také velmi často diskutovány možnosti léčby, a to zejména volba chirurgického přístupu, a současné limity a úspěšnost endoskopické endonazální chirurgie.

Sinonasal papillomas are the second most common benign tumour in the nose and paranasal sinuses. Diagnosis and treatment of these tumours is of special interest even though they are benign. The cause of it is high tendency for recurrent disease, local aggressiveness and also their potential for malignant transformation. Possibilities of treatment have been discussed in literature lately especially surgical approaches and current limits and efficacy of endoscopic sinus surgery.

• MeSH
• endoskopie * MeSH
• invertovaný papilom * diagnóza   prevence a kontrola   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory nosu * diagnóza   klasifikace   terapie   MeSH
• pooperační péče MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Porovnání výskytu recidiv po zevních a endoskopických výkonech pro invertovaný papilom nosu a vedlejších nosních dutin Typ studie: Retrospektivní studie. Materiál a metoda: Retrospektivně byl hodnocen soubor pacientů léčených pro invertovaný papilom nosu a vedlejších nosních dutin. V letech 1994 – 2004 bylo chirurgicky bylo léčeno dvanáct pacientů. Převažovali muži (n=8) nad ženami (n=4). Nejmladší pacientkou byla třicetiletá žena, nejstarším 69letý muž. Nebyla pozorována stranová predilekce (5krát vpravo, 5krát vlevo), dvakrát byl pozorován oboustranný výskyt. Celkem bylo operováno 14 stran. Devětkrát byl zvolen endoskopický přístup, 5krát zevní - převažovala mediální maxilektomie přístupem přes laterální rinotomii (4krát), jedenkrát byl proveden midfacial degloving. Výsledky: Pooperační sledování bylo průměrně 57 měsíců (medián 58 měsíců), nejkratší doba sledování byla sedm měsíců, nejdelší sledování bylo 120 měsíců. Recidivy byly pozorovány ve 4 případech po endoskopickém výkonu (4/9, tj. 44 %), v jednom případě po výkonu zevním (1/5, tj. 20 %). Celkově byly recidivy pozorovány v 35 %, nejdříve po jednom měsíci, nejdéle po 33 měsících, průměrně po 16,5 měsících. Závěr: Poměrně vysoký počet recidiv nás nutí k zamyšlení o vhodnosti endoskopického přístupu v řešení IP. Z retrospektivního rozboru sestavy pacientů operovaných na našem oddělení vyplývá, že nebyly plně dodržovány některé principy zdůrazňované autory obhajujícími endoskopický endonazální přístup (radikalita, užití frézy). Je zřejmé, že v případě užití endoskopického endonazálního přístupu je nutná větší radikalita, jejímž základním předpokladem je dostatečný přehled v operované oblasti. Vysoký počet recidiv po endoskopickém řešení IP v našem souboru není dle našeho názoru důvodem ke změně indikačních schémat při volbě zevních a endoskopických přístupů, ale je důvodem ke zvýšení radikality endoskopického přístupu.

A comparison of the incidence of relapses after external and endoscopic interventions for inverted papilloma of the nose and paranasal sinuses Type of study: A retrospective study. Materials and Methods: The authors made a retrospective analysis of the group of patients having been treated for inverted papilloma of the nose and paranasal sinuses. In 1994 – 2004 twelve patients were treated by surgery. Men (n=8) were more frequent than women (n=4).A thirty years old woman was the youngest patient, whereas a 69-year man was the oldest one. No side predilection was noticed (5 cases on the left and 5 cases on the right), and bilateral localization was observed in two cases. Fourteen sides were surgically treated on the whole. The endoscopic approach was selected nine times, the external one five times – medial maxillectomy prevailed with the access via lateral rhinotomy (4 times), the midfacial degloving was performed once. Results: The postoperative observation was 57 months on the average (median 58 months) and the shortest period of observation was seven months, the longest one for 120 months. The relapses were observed in four cases after endoscopic intervention (4/9, i.e. 44%), in one case after the external intervention (1/5, i.e. 20%). The relapses were encountered in 35%, the longest one being after 33 months, 16.5 months on the average. Conclusion: The relatively high number of relapses clearly indicates that we should think about the suitability of endoscopic approach in solving IP. The retrospective analysis of the group of patients operated on at our ward make it clear that some principles to which the authors defending the endoscopic endonasal approach had drawn particular attention (radicality, the use of milling machine) were not observed. It has become apparent that when the endoscopic endonasal approach is used a greter radicality becomes necessary and the basic prerequisite is a sufficient view of the operation field. The high frequency of relapses after endoscopic solution of IP in our group does not necessarily mean that the indication schemes should be changed when the selection of external and endoscopic approaches are considered, but is an argument in favor of increased radicality of endoscopic approach.

• MeSH
• endoskopie klasifikace   metody   trendy   MeSH
• invertovaný papilom chirurgie   komplikace   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru diagnóza   chirurgie   terapie   MeSH
• nosní dutina MeSH
• nosní polypy MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• srovnávací studie MeSH