Pacienti s diabetes mellitus 2. typu mají své 13. komnaty, které hrají zásadní roli ve vztahu ke kompenzaci této chronické metabolické choroby. Pro diabetiky 2. typu se suboptimální glykemickou kontrolou během léčby perorálním antidiabetikem nebo GLP-1 RA doporučují ADA a EASD postupy, aby se podle potřeby přidaly také deriváty sulfonylurey nebo inzulín. 1 V současné době probíhají světem diabetologie dvě studie, které se zabývají touto problematikou, a to ověřením dat z klinické praxe – efektivnosti a účinnosti kombinační terapie GLP-1 RA a bazálního inzulínu. Jedná se o studie Restore-G 2–4 a Deliver-G 1 . U naší pacientky přidáním inzulínu glargin 300 U/ml k GLP-1 RA došlo nejen ke zlepšení kompenzace a prodloužení TIR (time in range), ale i ke snížení variability glykemií bez významnějších hypoglykemických epizod i přes přetrvávající nepříznivé socio-psychologické aspekty, které se negativně odrazily do well-being naší pacientky a sekundárně pak i do kompenzace diabetu.

Patients with type 2 diabetes mellitus have their own skeletons in their closets which play a significant role in relation to compensating this chronic metabolic disease. For type 2 diabetics with suboptimal glycaemic control when treated with oral antidiabetics or GLP-1 RA, the ADA and EASD guidelines recommend adding sulfonylurea derivatives or insulin as required. Currently, circling the world of diabetology, there are two studies dealing with this subject, namely by verifying data from clinical practice – the effectiveness and efficiency of the combination therapy of GLP-1 RA and basal insulin. The studies are called Restore-G and Deliver-G. In our patient, the addition of insulin glargine 300 U/mL to the GLP-1 RA therapy led to improved glycaemic control and prolonged time in range as well as reduced variability of diabetes with no significant hypoglycaemic episodes, despite persistent adverse socio-psychological aspects that had a negative impact on the patient’s well-being and secondarily on diabetes control.

V kazuistice prezentujeme dobře spolupracujícího diabetika 2. typu, který dosáhl nyní dvouleté stabilní kompenzace diabetes mellitus při léčbě kanagliflozinem v dávce 300 mg denně. Původně byl léčen monoterapií metforminem, avšak pro intoleranci metforminu bylo třeba najít jiný druh léčby. Kanagliflozin se pro něj ukázal jako ideální volba.

This case report presents a diabetic with type 2 diabetes mellitus who has maintained stable diabetes control for two years now using treatment with canagliflozin. He used to be treated with the monotherapy of metformin, but he could not accept the therapy because of intolerance. Canagliflozin turned out to be an ideal solution.

Pacient byl dlouhou veden a léčen pod diagnózou diabetes mellitus 2. typu. Laboratorní hodnoty potvrzovaly společně s přítomnou arteriální hypertenzí diagnostická kritéria syndromu inzulínové rezistence. Tato kombinace vyústila v mnohočetné závažné specifické i nespecifické komplikace diabetu. Jistá liknavost pacienta vedla ke zpomalení diagnostického procesu, nicméně průkaz významného poklesu sekrece inzulínu a přítomnost protilátek antiGAD vedly k překvalifikování diagnózy na LADA s možností využití moderní a bezpečné intervence inzulínovou pumpou MiniMed 780G, propojenou v okruhu se senzorem. Výsledek byl velmi pozitivní stran zlepšení kompenzace diabetu, během dvou měsíců se glykovaný hemoglobin snížil z 88 na 45 mmol/mol bez komplikací. Předkládaná kazuistika upozorňuje na potřebu neustále přehodnocovat „diagnózu“ typu diabetu s cílem optimalizovat terapii.

The patient was managed and treated for a long time under the diagnosis of type 2 diabetes mellitus. Laboratory values, together with the presence of arterial hypertension, confirmed the diagnostic criteria of insulin resistance syndrome. This combination has resulted in multiple severe specific and non-specific complications of diabetes. A certain idleness of the patient led to a slowdown of the diagnostic process. However, evidence of a significant decrease in insulin secretion and the presence of anti-GAD antibodies led to reclassification of the diagnosis to LADA with the possibility of using a modern and safe intervention with a MiniMed 780G insulin pump connected in a circuit with a sensor. The result was very positive in terms of improvement in diabetes control, glycohaemoglobin decreased from 88 to 45 mmol/mol within 2 months without complications. The presented case report draws attention to the need to constantly reassess the diagnosis of the type of diabetes in order to optimize the therapy.