Článek se zabývá dějinami hydroterapie od doby antické po současnost. Shrnuje základní myšlenky Hippokratovy, Asklépiadovy a Celsovy a po poklesu zájmu o hydroterapii ve středověku jmenuje osobnosti novověku. Zvláštní pozornost je věnována lékaři Jánu Karolu Lübeckovi, Vincenzu Priessnitzovi a Sebastianu Kneippovi. V. Priessnitz propracoval terapii 28 akutních nemocí a pozvedl hydroterapii na celosvětovou úroveň; léčba S. Kneippa byla založena hlavně na léčbě studenou vodou a propagovala otužování a zdravý životní styl. Hydroterapie si zachovala své místo i v soudobém lázeňství.
The article deals with the history of hydrotherapy from ancient times to the present. It summarizes the basic ideas of Hippokratés, Asklépiadés and Celsus and after declining interest in hydrotherapy in the Middle Ages names the personalities of modern times. Special attention is paid to doctor Ján Karol Lübeck, Vincenz Priessnitz and Sebastian Kneipp. V. Priessnitz elaborated therapy of 28 acute diseases and elevated hydrotherapy to a worldwide level; treatment of S. Kneipp was mainly based on cold water and promoted hardening and a healthy lifestyle. Hydrotherapy has its place in the modern balneology.
- MeSH
- dějiny lékařství MeSH
- hydroterapie * dějiny MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- dějiny lékařství MeSH
- dějiny starověku MeSH
- hydroterapie * dějiny MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- dějiny starověku MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
Základní principy životosprávy, jak je charakterizuje Aulus Cornelius Celsus ve svém díle De medicina, představují starověké širší pojetí životosprávy jako způsobu života zahrnující stravování, péči o tělo, práci a odpočinek, životní prostředí i další faktory. Celsus se netajil tím, že Hippokratés a jeho žáci pro něho byli autoritou. Z řady citovaných dokladů vyplývá shoda mezi těmito autory zejména v názorech týkajících se vlivu počasí a jednotlivých ročních období na zdraví člověka. V charakteristice dalších oblastí způsobu života se však oba autoři rozcházejí. Přestože je Celsovo dílo prostoupeno myšlenkami antické filozofie, především teorií rovnováhy, míry a uměřenosti ve všech oblastech života a tím, že autor pohlíží na lidské zdraví komplexně, v souvislostech mezi zdravím tělesným a duševním i vlivy prostředí, třebaže zatím v náznacích, se jeho vnímání blíží pojetí životního stylu moderní doby.
Aulus Cornelius Celsus worked up the basic principles of regimen in the first book of his encyclopedic treatise De medicina. In fact, it deals with ancient, broader concept of regimen as a way of living, including recommendation with respect of food, body care, work and leisure, environment as well as other factors. Celsus made no secret that Hippocrates and his disciples served to him as authorities. From number of cited examples follows that there is a consensus among these authors, especially in views concerning the impact of weather and seasons on human health. However, in characteristic of other spheres way of living the both authors diverge. Yet Celsus' work is steeped in the ideas of ancient philosophy, especially of theory of equilibrium, limit and restraint in all spheres of living and in that the author looks at the health comprehensively, in connection between health physical and mental and environmental conditions, thus Celsus' concept of lifestyle is similar to modern times concept of lifestyle.
Farmakologická literatura v období pozdní antiky navazovala na římskou tradici a hojně využívala zejména Scribonia Larga a výtahů ze spisů Plinia Staršího. Literatura vznikala jednak v západní části římské říše, jednak v severní Africe v Kartágu. Byly napsány příručky o léčivých rostlinách (Herbarius Pseudo-Apuleia, De herba vettonica Pseudo-Musy), o lécích získávaných z říše živočišné (Liber medicinae Sexta Placita) nebo spisy obsahující obojí (De medicina Cassia Felica, De medicamentis Marcella Empirica). Přínosem této literatury je zprostředkování antických vědomostí středověku.
Pharmacological literature in the Late Antique period followed the Roman tradition and widely used Scribonius Largus and excerpts from the writings of Pliny the Elder. Literature was created both in the western part of the Roman Empire and in North Africa in Carthage. Manuals have been written about medicinal plants (Herbarius of Pseudo-Apuleius, De herba vettonica of Pseudo-Musa), for drugs obtained from the animal kingdom (Liber medicinae of Sextus Placitus) or documents containing both (De medicina of Cassius Felix, De medicamentis of Marcellus Empiricus). The contribution of this literature is the mediation of ancient knowledge into the Middle Ages.
- MeSH
- dějiny lékařství * MeSH
- dějiny starověku * MeSH
- lidé MeSH
- literatura MeSH
- Check Tag
- dějiny starověku * MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
Článek je příspěvkem k dějinám farmakologie v období raného římského císařství. Vybírá především texty psané latinsky, a to díla Aula Cornelia Celsa, Scribonia Larga a Plinia Staršího. Charakterizuje jejich strukturu a přínos k dějinám medicíny. Uvádí příklady některých receptů a léčiv v originále i v českém překladu.
This article is a contribution to the history of pharmacology in the early Roman empire. It contains texts mainly written in Latin: the works of Aulus Cornelius Celsus, Scribonius Largus and Plinius Maior (Pliny the Elder). It describes their structure and contributions to the history of medicine and gives examples of some prescriptions and drugs in the original language and in Czech.
Článek se zabývá vybranými pasážemi ze spisů M. Tullia Cicerona De natura deorum a Cato Maior De senectute, které se týkají lékařství. Jejich prostřednictvím se pokouší ilustrovat znalosti vzdělanců o medicíně ve starověkém Římě. Výše uvedená díla nemají vědecký charakter v pravém slova smyslu. Omyly, které se v těchto dílech nacházejí, však patří době, v níž Marcus Tullius Cicero žil. Článek podává ukázky Ciceronových anatomických znalostí.
The article deals with the selected parts of the writings of M. Tullius Cicero De natura deorum and Cato Maior De senectute dealing with medicine. It is an attempt to illustrate medical knowledge of educated people in ancient Rome. In its true sense, the above given writings have not a scientific character. However, the errors that the writings contain belong to the time when Marcus Tullius Cicero had lived. Cicero’s knowledge in anatomy is given as an example.
Aulus Cornelius Celsus je římský vzdělanec v době 1. stol. n. l., autor encyklopedického díla Artes, z něhož se však zachoval pouze spis De medicina o osmi knihách, nejlepší a nejslavnější dochované lékařské dílo starověku v latině. První kniha začíná zásadami pro uchování zdraví zdravého člověka, druhá se věnuje již příznakům nemocí, třetí popisuje speciální léčbu nemocí, které zachvacují celý organismus, a čtvrtá kniha se orientuje na nemoci, u nichž příčinu můžeme nalézt pouze v určité části těla, např. v hlavě, plicích apod. Knihou pátou a šestou přispívá Aulus Cornelius Celsus k dějinám farmakologie a knihu sedmou a osmou věnuje chirurgii, úrazům a všemu, co se týká kostí. Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1478 ve Florencii.
Aulus Cornelius Celsus was a Roman scholar at the time of 1 century, the author of encyclopedic work Artes, from which was kept in original state only the treatise De medicina composed of eight books. This masterpiece is considered like the best and the most famous ancient extant medical work written in Latin. The first book is begun with the principles for the preservation of health of a healthy person; the second is dedicated to the symptoms of diseases; in the third is described the special treatment of diseases which affect the whole organism and the fourth is focused on the diseases where the cause is found only in certain parts of the body, such as in head, lungs etc. By the fifth and the sixth book Aulus Cornelius Celsus contributes to the history of pharmaco-logy. The sixth as well as the eighth book is dealing with the surgery, the injuries and also with everything what is related to bones. The work was firstly published in 1478 in Florence.
- MeSH
- dějiny starověku * MeSH
- lékaři * dějiny MeSH
- lidé MeSH
- literatura * MeSH
- Check Tag
- dějiny starověku * MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
V článku jsou popisovány dějiny lékařství ve starověkém Řecku od kultu boha Asklépia k zakladateli vědecké racionální medicíny Hippokratovi. Je vysvětlována Hippokratova humorální teorie (lidské tělo se skládá ze čtyř šťáv) a je zdůrazněn i Hippokratův ideál přístupu lékaře k nemocnému. V období helénismu pokračoval vývoj medicíny v lékařské škole v Alexandrii (Hérofilos a Erasistratos). Medicíně ve starověkém Římě a vědecké ochraně zdraví zpočátku nebyla věnována zvláštní pozornost. Teprve od roku 293 př. n. l. byli zváni do Říma lékaři z Řecka – např. Asklépiadés. Za C. Iulia Caesara bylo uděleno cizincům, kteří provozovali lékařskou praxi, římské občanství a díky dalším výhodám došlo k rozkvětu lékařského stavu za římského císařství. Zřizovaly se lékařské ordinace (iatreia), ošetřovny (valetudinaria) a pod vlivem křesťanství i nemocnice. Ve 2. stol. n. l. pak dosahuje antická medicína svého vrcholu v osobě lékaře Galéna, který vytvořil soustavu celé lékařské vědy a stal se nejvýznamnější, ale zároveň i poslední osobností medicíny starověkého Říma.
This article deals with the history of medicine in the ancient Greece; from the cult of the God Asklepios, to the founder of the scientific rational medicine, Hippokrates. The humoral theory of Hippokrates is explained (the human body consists from four liquids) and his ideal of a physician's approach to a patient is emphasized. In the Hellenistic period the medical development continued in the Alexandria Medical School (Herofilos and Erasistratos). At first, not much attention was given to medicine and scientific health prevention in ancient Rome. Only 293 AD have physicians from Greece first been invited to Rome – e.g. Asklepiades. During the reign of C. Iulius Caesar, foreigners, who engaged in medical practice, were granted Roman citizenship and thanks to a number of benefits the medical condition in Roman Empire blossomed. Medical clinics (iatreia), infirmaries (valetudinaria) and, under the influence of Christianity, hospitals were established. In the 2nd century AD ancient medicine reached its climax with physician Galenos, who created the entire system of medical science and became the most significant, but also last medical figure of ancient Rome.
- Klíčová slova
- lékařství ve starověkém Řecku, Hippokrates, alexandrijská škola, lékařství ve starověkém Římě, Asklépiadés, Galénos,
- MeSH
- dějiny lékařství MeSH
- dějiny starověku MeSH
- ekonomika lékařská dějiny MeSH
- lékařská etika dějiny MeSH
- lékařská praxe - způsoby provádění dějiny MeSH
- lidé MeSH
- studium lékařství dějiny MeSH
- Check Tag
- dějiny starověku MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
- Geografické názvy
- Egypt MeSH
- Řecko MeSH
- Řím MeSH
- starověké země MeSH
