Q131282054 Dotaz Zobrazit nápovědu
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- COVID-19 * MeSH
- hernie * epidemiologie MeSH
- lidé MeSH
- pandemie * MeSH
- prospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Úvod: Cílem sdělení je systematicky shrnout doposud publikovanou literaturu týkající se postupu u pacienta po manuální repozici uskřinuté tříselné kýly.Metody: Analyzovali jsme dostupnou literaturu týkající se uskřinuté nebo strangulované tříselné kýly publikované do 31.3.2019. Z celkem 32 021 nalezených článků bylo k finální analýze použito 20. Výsledky: Pojmy "uskřinutá" a "strangulovaná" byly v dohledaných publikacích používány zaměnitelně, nebylo tedy možné udělat analýzu jednotlivých skupin samostatně. Z doposud publikovaného se zdá, že je použití síťky ve srovnání s plastikou bez použití síťky stran recidivy výhodnější za cenu signifikantně vyššího počtu raných infekcí zejména ve skupině pacientů s nekrózou střeva. Laparoskopický přístup umožňuje vyhnout se zbytečné laparotomii a snížit tak výrazně morbiditu. Vyžaduje ale dostupnost laparoskopického vybavení a zkušenější chirurgický tým.Závěr: Po manuální repozici uskřinuté tříselné kýly snižuje použití síťky počet recidiv, ale zvyšuje počet raných infekcí v závislosti na míře kontaminace. Pokud je k dispozici zkušený chirurgický tým a potřebné vybavení, laparoskopický přístup se zdá jako výhodnější zejména proto, že pomůže zabránit zbytečnému provedení laparotomie.
Introduction: Topic of this review is to provide a systematic overview of the current evidence on the management of patients after manual reduction of an incarcerated inguinal hernia. Methods: Available literature regarding incarcerated or strangulated inguinal hernias published until March 2019 was obtained and reviewed. 32,021 papers were identified, of which only 20 were of a sufficient value to be used in this review. Results: The terms ‘incarcerated’ and ’strangulated’ are used interchangeably in the literature making separate analysis of these two entities almost impossible, although manual reduction is very unlikely to be successful when the hernia has strangulated contents. Following successful manual reduction, mesh repair is generally superior compared to pure tissue repair with regard to recurrence rates. Nevertheless, mesh repair is associated with a significant increase in the surgical site infection (SSI) rate, especially when bowel necrosis is present. The laparoscopic approach provides the benefits of avoiding an unnecessary laparotomy and reducing associated morbidity, but it does require the availability of appropriate equipment and an appropriately skilled surgical team. Conclusion: A mesh repair is generally superior to a pure tissue repair in the surgical management of emergency inguinal hernias, reducing the recurrence rate, but can be associated with an increased risk of SSI depending on the level of contamination. The laparoscopic approach is recom-mended if an experienced surgical team and necessary equipment are available.
- Klíčová slova
- uskřinutí,
- MeSH
- chirurgické síťky MeSH
- inguinální hernie * chirurgie MeSH
- laparoskopie metody MeSH
- lidé MeSH
- operace kýly metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Insuficience anastomózy (anastomotický leak, AL) patří mezi nejzávažnější chirurgické komplikace po resekci jícnu. V léčbě se uplatňují metody endoskopické, radiologické a chirurgické. Předmětem sdělení je retrospektivní zhodnocení terapeutických postupů a výsledků léčby AL po transtorakální resekci jícnu s hrudní anastomózou (Ivor Lewis ezofagektomie, ILE). Metody: Retrospektivní audit všech ILE provedených v letech 2005−2019. Zhodnocení výsledků léčby AL podle Esophagectomy Complication Consensus Group (ECCG) klasifikace a podle primárního terapeutického postupu se zaměřením na léčbu jícnovým stentem. Výsledky: Z celkového počtu 817 pacientů s ILE byl AL zjištěn u 80 nemocných (9,8 %). Podle ECCG klasifikace mělo typ I 33 (41 %), typ II 23 (29 %) a typ III 24 (30 %) pacientů. Konzervativně bylo léčeno 33 pacientů (41 %). Jícnový stent byl zaveden u 39 pacientů (49 %), z toho 18 (23 %) mělo perkutánní drenáž a 17 (21 %) bylo reoperováno. Reoperace bez stentu byla provedena u 7 pacientů (9 %). Diverze jícnu s krční ezofagostomií byla provedena celkem u 16 nemocných (20 %). Léčba jícnovým stentem byla úspěšná u 24/39 pacientů (62 %). Píštěl do dýchacích cest se objevila u 4 pacientů léčených stentem (10 %). Endoskopická podtlaková terapie byla úspěšně použita u tří nemocných po selhání stentu. V důsledku AL zemřelo 8 pacientů (10 %). Mortalita AL typu I, II a III byla 0 %, 4 % a 29 %. Závěr: Úspěšná léčba AL vyžaduje individuální a multidisciplinární přístup. Na místě je primární snaha o anastomózu záchovný výkon s využitím endoskopických a radiologických metod. Při nedostatečném klinickém efektu doporučujeme neváhat s reoperací. Při selhání primární terapie je život zachraňujícím výkonem krční ezofagostomie.
Introduction: Anastomotic leak (AL) is one of the most serious surgical complications after esophagectomy. Endoscopic, radiological and surgical methods are used in the treatment of AL. The aim of this study was to retrospectively evaluate our therapeutic procedures and results of AL treatment after Ivor Lewis esophagectomy (ILE). Methods: Retrospective audit of all ILEs performed in the years 2005−2019. Evaluation of AL treatment results according to Esophagectomy Complication Consensus Group (ECCG) classification and according to the primary therapeutic procedure with a focus on the treatment with esophageal stent. Results: Out of 817 patients with ILE, AL was detected in 80 patients (9.8%): ECCG type I 33 (41%), type II 23 (29%) and type III 24 (30%) patients. Some 33 patients (41%) were treated conservatively. Esophageal stents were used in 39 patients (49%), of which 18 (23%) had concomitant percutaneous drainage and 17 (21%) were reoperated. Reoperation without a stent insertion was performed in 7 patients (9%). Esophageal diversion with cervical esophagostomy was performed in a total of 16 patients (20%). Esophageal stent treatment was successful in 24/39 patients (62%). Airway fistula occurred in 4 patients treated with stent (10%). Endoscopic vacuum therapy was successfully used in three patients after stent failure. Eight patients (10%) died as a result of AL. Mortality of AL type I, II and III was 0%, 4% and 29%. Conclusion: Successful treatment of AL requires an individual and multidisciplinary approach. The primary effort should aim to preserve anastomosis using endoscopic and radiological methods. In case of insufficient clinical effect, we recommend not to hesitate with reoperation. If primary therapy fails, the life-saving procedure is a cervical esophagostomy.
