Q95149227
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Infekční pseudoaneurysma aorty je rychle progredující onemocnění s vysokou mortalitou, pro něž je zásadní časná diagnostika a kombinovaná terapie. Symptomy jsou kombinací příznaků aortálního syndromu s elevací zánětlivých markerů. Základem terapie je několikatýdenní antibiotická terapie (ideálně cílená dle pozitivity hemokultur) v kombinaci s chirurgickou či endovaskulární terapií dle celkového stavu pacienta. Komplikací je ruptura pseudoaneurysmatu s fatálními následky, která je v závislosti na rychlosti progrese růstu pseudoaneurysmatu značným rizikem.
Infectious pseudoaneurysm of the aorta is a rapidly progressive disease with high mortality. Therefore, early diagnosis and combination therapy are crucial. The condition is manifested by signs of aortic syndrome and elevated inflammatory markers. The treatment consists of antibiotic therapy (based on blood cultures) in combination with surgical or endovascular approach according to the general condition of the patient. The main complication, depending on the rate of progression, is aortic wall rupture with fatal consequences.
- MeSH
- aneurysma hrudní aorty * diagnostické zobrazování etiologie komplikace patologie terapie MeSH
- aortitida * diagnostické zobrazování etiologie komplikace patologie terapie MeSH
- CT angiografie MeSH
- fatální výsledek MeSH
- lidé MeSH
- nepravé aneurysma diagnostické zobrazování etiologie komplikace patologie terapie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Dunbarův syndrom je onemocnění způsobené útlakem truncus coeliacus (TC) nejčastěji zde procházejícím ligamentem arcuatum mediale. Chronická repetitivní komprese TC tímto ligamentem při dýchání vede k fibrózní přestavbě stěny tepny a vzniku fixované stenózy. Tento útlakový syndrom doprovázejí specifické příznaky, jako časná postprandiální bolest v epigastriu a váhový úbytek. V této studii shrnujeme naše zkušenosti na souboru 14 pacientů. Metody: U celkem 14 pacientů, u kterých byl diagnostikován Dunbarův syndrom a kteří byli indikováni k operačnímu řešení, jsme během operace prováděli invazivní měření systémového tlaku cestou a. radialis a porovnávali ho s invazivně měřeným tlakem v a. gastrica sinistra za stenózou, a to před a po důkladné deliberaci TC. U 13 (93 %) pacientů, u kterých přetrvávala významná stenóza (gradient nad 15 mmHg), byl proveden bypass. Výsledky: Tlakový gradient, který byl iniciálně 56 ± 19 mmHg, poklesl po uvolnění TC na 39 ± 16 mmHg (p < 0,0001). U 13 pacientů s přetrvávajícím gradientem nad 15 mmHg byl proveden bypass. Následné přeměření gradientu ukázalo jeho pokles na 5 ± 3 (p < 0,0001). U všech pacientů došlo ke klinickému zlepšení a rok po operaci byli bez obtíží. Během sledování jsme nezaznamenali žádné komplikace či nutnost provedení dalšího zákroku. Závěr: Chirurgické řešení Dunbarova syndromu je bezpečnou léčebnou modalitou s dlouhodobě uspokojivými výsledky. Domníváme se, že při chirurgickém řešení Dunbarova syndromu je vždy vhodné posoudit, jak úspěšné bylo uvolnění TC, a případě významné reziduální stenózy zvážit další postup - našem případě přemostění stenotického úseku TC bypassem.
Introduction: Dunbar syndrome is caused by compression of the truncus coeliacus (TC), most commonly by the median arcuate ligament. Chronic irritation of the TC during breathing leads to fibrous changes of the arterial wall and formation of fixed stenosis. This compression syndrome is often associated with specific complaints including weight loss and early postprandial epigastric pain. In this study, we summarize our experience with a group of 14 patients from a single institution. Methods: In 14 patients who were diagnosed with Dunbar syndrome and who were referred for surgery, we performed an invasive measurement of systemic pressure in a. radialis during the operation and compared it with invasively measured pressure in a. gastrica sinistra before and after the release of TC. In patients with significant stenosis (pressure gradient above 15 mmHg), a bypass was performed. Results: The initial pressure gradient of 56 ± 19 mmHg decreased after the release of TC to 39 ± 16 mmHg (p < 0.0001). In 13 (93%) patients with a persisting elevated gradient (above 15 mmHg) this decreased by 5 ± 3 (p < 0.0001) after subsequent bypass surgery. All patients experienced a clinical improvement, and one year after the operation their symptoms disappeared altogether. During the follow-up, we did not record any complications or the need to perform an additional procedure. Conclusion: Surgical treatment of Dunbar syndrome is a safe modality with satisfactory long-term results. We believe that it is always convenient to assess how successful the release of TC was and, in the case of a significant residual stenosis, to consider further steps in our case bypassing the stenotic segment.
