Q95375074
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Jessenius
105 s. : il. ; 19 cm
Léčba poranění srdce, podobně jako celá lékařská věda, udělala v posledních dvou dekádách znatelný pokrok podložený zapracováním nových doporučení, nových lékařských postupů do praxe, vývojem lékařské techniky, materiálů a v neposlední řadě i nových medikamentů. Přestože se péče o nemocné s poraněním srdce přesunula do specializovaných center, publikace si klade za cíl systematicky a přehledně problematiku zdokumentovat a přiblížit ji tak čtenářům z řad široké odborné veřejnosti. Kniha kolektivu autorů vedeného dr. Škorpilem je zasvěceným návodem pro chirurgy všech úrovní, od prvního kontaktu s poraněným až po specializovanou péči.
- MeSH
- kardiochirurgické výkony metody přístrojové vybavení trendy využití MeSH
- penetrující rány chirurgie ošetřování patofyziologie patologie terapie MeSH
- poranění srdce diagnóza chirurgie klasifikace terapie MeSH
- tupá poranění chirurgie ošetřování patofyziologie patologie terapie MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- kardiologie
- traumatologie
- NLK Publikační typ
- kolektivní monografie
Úvod: Retrospektivní analýza pětiletého souboru nemocných ošetřovaných pro traumatický pneumotorax v Traumacentru Fakultní nemocnice Plzeň. Metoda: Ve zkoumaném období let 2012–2016 bylo ošetřováno 322 zraněných s traumatickým pneumotoraxem. Do souboru byly zařazeny osoby, jejichž zranění odpovídalo definici traumatického pneumotoraxu a u kterých se jednalo o primární ošetření, resp. o sekundární transport do traumacentra po základním ošetření v jiném zdravotnickém zařízení ještě v den vzniku traumatu. Vylučujícím kritériem byl pneumotorax <1 cm, do souboru dále nebyli zařazeni pacienti, kteří měli sporné nálezy při zobrazovacích vyšetřeních. V souboru byly zjišťovány základní demografické údaje, mechanismus vzniku traumatického pneumotoraxu, jeho typ, lateralita, hodnota Injury Severity Score, přidružená poranění, diagnostické postupy, načasování, způsob a výsledek léčby, výskyt komplikací a reoperací. Hodnocen byl rovněž počet úmrtí zraněných s traumatickým pneumotoraxem, jejich příčiny a doba úmrtí ve vztahu k času přijetí do traumacentra. Výsledky: Naprostá většina traumatických pneumotoraxů (94,1 %) vznikla v důsledku tupého poranění hrudníku, přičemž nejčastějším mechanismem byla autonehoda (cca 28 %). Jednoznačně dominovaly zavřené pneumotoraxy (91,3 %). Traumatický pneumotorax byl součástí polytraumatu u cca ? zraněných. Průměrná hodnota Injury Severity Score v souboru činila 20 bodů. Diagnóza traumatického pneumotoraxu byla stanovena u více než ? zraněných na základě klinického vyšetření a výpočetní tomografie. Nejčastějším terapeutickým zákrokem byla drenáž příslušné pleurální dutiny (259 osob, tj. 80,5 %). Téměř 2/3 operačních zákroků byly provedeny do 1 hodiny od přijetí zraněného do traumacentra. V souvislosti s léčbou traumatického pneumotoraxu byly zaznamenány komplikace u 10,2 % případů, bylo provedeno 33 reoperací. V souboru zemřelo 15 osob (4,7 %), z toho v den úrazu 12 zraněných, všichni pod obrazem dekompenzovaného traumatického šoku. Závěr: Traumatický pneumotorax je poměrně častým typem poranění hrudníku, nacházíme jej až u poloviny zraněných, kteří mají poraněn hrudník v rámci polytraumatu. Zpravidla se jedná o pneumotorax zavřený, vznikající v důsledku tupého poranění hrudníku. Základem diagnostického procesu zůstává klinické vyšetření a skiagram hrudníku, nicméně ultrasonografie by v akutních situacích mohla být alternativou ke skiagramu hrudníku. Při závažnějších traumatech a sporných nálezech je metodou 1. volby výpočetní tomografie. U naprosté většiny zraněných postačuje k vyřešení stavu kvalitní drenáž příslušné pleurální dutiny. Prognóza pacientů s traumatickým pneumotoraxem je při včasné diagnóze a adekvátním terapeutickém zásahu příznivá.
Introduction: Retrospective analysis of a set of patients treated for traumatic pneumothorax in the Trauma Centre of Teaching Hospital in Pilsen over a period of five years. Method: In total, 322 patients with traumatic pneumothorax were treated in the study period 2012−2016. The set included subjects whose injury fell within the definition of traumatic pneumothorax and who underwent either primary treatment or secondary transport to the Trauma Centre following basic treatment in another health facility on the day that the trauma occurred. The exclusion criterion was a pneumothorax <1 cm; in addition, patients with inconclusive findings from imaging screening were not included in the set. Basic demographic information, the mechanism, type and laterality of the traumatic pneumothorax, the Injury Severity Score, associated injuries, diagnostic procedures, timing, method and outcome of the treatment, as well as any complications and reoperations, were identified in the set. Other assessed information included deaths of patients with traumatic pneumothorax, including the cause and time of death in relation to the time of admission to the Trauma Centre. Results: The vast majority of traumatic pneumothoraces (94.1%) occurred as a result of blunt chest trauma, car accidents being the most common mechanism (about 28%). Closed pneumothoraces dominated (91.3%). Traumatic pneumothorax was part of a polytrauma in about one half of the injured. The average Injury Severity Score within the set was 20 points. Traumatic pneumothorax was diagnosed in more than three quarters of the patients based on clinical examination and computed tomography. The most common therapeutic procedure was drainage of the relevant pleural cavity (259 patients – 80.5%). Almost two thirds of surgical procedures were carried out within 1 hour of admission to the Trauma Centre. Complications associated with traumatic pneumothorax treatment were reported in 10.2% of the cases, and 33 reoperations were carried out. 15 patients (4.7%) in the set died, out of which 12 on the day of the trauma, all of them as a result of decompensated traumatic shock. Conclusion: Traumatic pneumothorax is a relatively frequent type of chest trauma found in up to half of the patients with chest trauma as part of a polytrauma. It usually occurs as closed pneumothorax as a result of blunt chest trauma. The diagnostic process is based on clinical examination and chest radiogram. However, ultrasound examination could be an alternative to chest radiogram in emergency situations. Computed tomography is the method of first choice for more serious traumas and inconclusive findings. To manage this condition, proper drainage of the relevant pleural cavity is sufficient in the vast majority of the patients. With timely diagnosis and adequate therapeutic intervention, the prognosis for patients with traumatic pneumothorax is favourable.
Úvod: Retrospektivní analýza sedmnáctiletého souboru nemocných ošetřovaných pro penetrující poranění hrudníku v Traumacentru Fakultní nemocnice Plzeň. Metoda: Ve zkoumaném období let 2000–2016 bylo ošetřováno 96 zraněných s penetrujícím poraněním hrudníku. V souboru byly zjišťovány základní demografické údaje, mechanismus vzniku penetrujícího poranění hrudníku, jeho typ, lokalizace a rozsah, hodnota Injury Severity Score, přítomnost přidružených poranění, diagnostické postupy, načasování a způsob léčby penetrujícího poranění hrudníku, výskyt případných komplikací a reoperací. Sledován byl rovněž počet úmrtí zraněných, jejich příčiny a doba úmrtí ve vztahu k času přijetí do Traumacentra. Výsledky: Nejčastějším mechanismem vzniku poranění bylo napadení bodnou zbraní (54 %), nejčastějším typem poranění pak lacerace plíce (33 %). Průměrná hodnota Injury Severity Score v souboru činila 24 bodů. Nejčastějším terapeutickým zákrokem byla drenáž příslušné pleurální dutiny (47 osob), u necelých 40 % případů bylo nutno provést operační revizi cestou torakotomie, resp. sternotomie. Jedna osoba zemřela bezprostředně po přijetí do Traumacentra bez možnosti jakéhokoli terapeutického zákroku, další 3 pak během resuscitační torakotomie, resp. laparotomie. Pooperační komplikace se vyskytly u 13 osob (13,5 %) a vyžádaly si 14 reoperací. Závěr: Diagnosticko-léčebný algoritmus penetrujícího poranění hrudníku se primárně odvíjí od stavu zraněného. U poloviny zraněných postačuje k vyřešení stavu kvalitní drenáž příslušné pleurální dutiny, na druhou stranu 40 % traumat, zejména poranění srdce, velkých cév a střelná zranění, si vynutí urgentní operační revizi cestou torakotomie či sternotomie. Pakliže je zraněný včas transportován k ošetření na specializované pracoviště, je prognóza penetrujících poranění hrudníku poměrně příznivá.
Introduction: Retrospective analysis of a set of patients treated for penetrating chest trauma in the Trauma Centre at University Hospital Pilsen over seventeen years. Method: Overall, 96 injured with penetrating chest trauma were treated in the study period 2000–2016. Basic demographics, the mechanism, type, location and extent of the penetrating chest trauma, Injury Severity Score, existence of associated injuries, diagnostic procedures, timing and method of the chest trauma treatment as well as any complications and reoperations were identified in the set. Other collected information included deaths of the injured, and the cause and time of death in relation to the time of admission to the Trauma Centre. Results: The most common mechanism of injury was attack by a stabbing weapon (54%) and the most common type of injury was pulmonary laceration (33%). The average Injury Severity Score within the set was 24 points. The most common therapeutic procedure was pleural cavity drainage (47 patients), and less than 40% of the cases required revision surgery by means of thoracotomy or sternotomy. One patient died immediately after being admitted to the Trauma Centre without a chance to apply any therapy; three other patients died during resuscitative thoracotomy or laparotomy. Post-operative complications occurred in 13 patients (13.5%) and required 14 reoperations. Conclusions: The diagnostic and therapeutic algorithm of penetrating chest trauma is primarily determined by the condition of the injured. Adequate drainage of the relevant pleural cavity is sufficient to treat one half of the patients; on the other hand, 40% of traumas, injuries of the heart, large vessels and gunshot wounds in particular, require urgent revision surgery by means of thoracotomy or sternotomy. If the injured patient is transported to a specialized centre for timely treatment, the prognosis of penetrating chest traumas is quite favourable.
Penetrující srdeční poranění je zatíženo vysokým rizikem úmrtí. Incidence poranění je v evropských zemích nízká (0,1 % všech přijatých traumat), bohužel 80–94 % nemocných v jejich důsledku zemře dříve, než se jim dostane adekvátního ošetření, a to z důvodu srdeční tamponády nebo exsanguinace. V souvislosti s anatomickým uložením srdce je nejčastěji poraněna pravá komora srdeční následovaná komorou levou, pravou síní a poraněním odstupujících velkých cév. Souběžné poranění koronárních tepen je udáváno mezi 3 a 9 % případů. Pro přežití nemocných je zásadní jejich rychlé zajištění na místě nehody, monitorovaný transport a neodkladné provedení chirurgického ošetření. Průkaz perikardiální efuze (> 5 mm) pomocí echokardiografie nebo CT angiografie u penetrujícího hrudního traumatu je indikací k chirurgické revizi. Hemodynamická nestabilita, asystolie nebo elektromechanická disociace jsou nezávislými prediktory úmrtí nemocných, rovněž časové zpoždění mezi vznikem poranění a definitivním ošetřením přímo koreluje s prognózou nemocných. V souborech operovaných kardiochirurgickými pracovišti je udáváno 80–100% přežití nemocných s jejich následnou plnohodnotnou integrací do normálního života.
Penetrating cardiac injury remains a highly lethal form of trauma today. Although the incidence in European countries is low (approximately 0.1% of all hospital‑admitted traumas), the mortality rate ranges between 80 and 94% due to cardiac tamponade or exsanguination. Due to the anatomic position of the heart, right ventricle injury dominates, followed by injury of the left ventricle, right atrium, and great vessels. Concomitant coronary artery injury is present in 3–9% of all cases. The only meaningful treatment is a scoop‑and‑run approach and emergency operative intervention. Pericardial effusion (> 5mm) confirmed by sonography or CT‑angiography in a thoracic penetrating trauma is an indication for surgical intervention. Hemodynamic instability, cardiac arrest, electromagnetic dissociation and prolonged injury‑to‑gate time represent independent risk factors for death. However, the survival rate of patients revised by a cardiothoracic surgeon ranges from 80% to 100%, with a high chance of returning back to normal life.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- echokardiografie MeSH
- hemodynamika MeSH
- kardiochirurgické výkony MeSH
- lidé MeSH
- penetrující rány * diagnóza chirurgie MeSH
- poranění srdce * diagnóza chirurgie mortalita MeSH
- prognóza MeSH
- první pomoc MeSH
- vyšetření u lůžka MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
