• Klíčová slova
• katecholaminová hypotéza deprese, desenzibilační hypotéza deprese, dysregulační hypotéza deprese, molekulární a buněčná hypotéza deprese, Hamiltonova stupnice pro deprese, stupnice Montgomeryho a Asbergové,
• MeSH
• antidepresiva aplikace a dávkování   MeSH
• bipolární porucha MeSH
• chronobiologické poruchy MeSH
• depresivní poruchy * etiologie   farmakoterapie   genetika   metabolismus   patofyziologie   MeSH
• dospělí MeSH
• katecholaminy farmakokinetika   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mezinárodní klasifikace nemocí MeSH
• neuroanatomie MeSH
• poruchy nálady * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   genetika   klasifikace   metabolismus   MeSH
• psychofarmakologie MeSH
• sebevražda statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cílem dvojitě-slepé studie bylo prověřit účinnost prefrontální kvantitativní EEG (QEEG) kordance v pásmu theta v predikci odpovědi na 4týdenní IHz, pravostrannou frontální repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci (rTMS) a porovnat jí s predikční kapacitou kordance pro léčbu venlafaxinem ER u pacientů s rezistentní depresí. Metoda: EEG data 50 pacientů (25 subjektů v každé skupině), kteří dokončili studii, byla snímána před zahájením léčby a po jejím prvním týdnu. QEEG kordance byla kalkulována z 3 frontálních elektrod (Fpl, Fp2, Fz). Depresivní příznaky byly hodnoceny Stupnicí Montgomeryho a Asbergové pro hodnocení deprese (MADRS) před zahájením léčby. po jejím 1. týdnu a na konci studie. Výsledky: Všichtú respondéři (redukce skóru MADRS na konci studie > 50 %) a šest z 16 non-respondérů v rTMS skupině redukovali hodnotu kordance po 1. týdnu léčby (p < 0,01). U respondérů byla také identifikována vyšší bazálni hodnota kordance. Plochy pod křivkou (AUG) změny kordance po 1. týdnu léčby (0,75) a bazálni kordance (0,82) vzhledem k odpovědi na léčbu se nelišily (p = 0,6). Při porovnání AUG obou parametrů mezi skupinami léčenými venlafaxinem a rTMS nebyl detekován významný rozdíl. Závěr: Naše výsledky ukazují, že prefrontální QEEG kordance v pásmu theta může být užitečným nástrojem v predikci efektu nikoliv pouze antidepresiv, ale také rTMS a její predikční kapacita je pro oba typy intervencí srovnatelná.

Objectives: The aims of the double-blind study were to examine efficacy of theta prefrontal quantitative EEG (QEEG) cordance in the prediction of response to 4-week, right, prefrontal, 1-Hz repeti- tive transcranial magnetic stimulation (rTMS) and to compare it with predictive values of cordance for venlafaxine ER treatment in resistant depressive patients. Methods: EEG data of 50 inpatients (25 subjects in each group) that finished study were monitored at baseline and after one week. QEEG cordance was computed at 3 frontal electrodes (Fp1, Fp2, Fz). Depressive symptoms were assessed using Montgomery- Å sberg Depression Rating Scale (MADRS) at baseline and after 1 and 4 weeks of treatment. Results: All responders (reduction of MADRS > 50 %) and six of 16 non-responders in rTMS group reduced cordance value at week 1 (p<0.01). Responders achieved also higher baseline cordance value. Areas under curve (AUC) of cordance change at week 1 (0.75) and baseline cordance (0.82) for response prediction were not different (p = 0.6). Comparing AUCs of both parameters between rTMS and venlafaxine ER groups there were no significant differences. Conclusion: The results indicate that the prefrontal theta QEEG cordance might be a useful tool in the prediction of response not only to antidepressants but also to rTMS and its predictive efficacy is comparable for both interventions.

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Některé předchozí studie nalezly asociaci mezi zvýšenou hladinou cholesterolu (> 200 mg/dl neboli > 5,17 mmol/1) a nedostatečnou odpovědí na léčbu antidepresivy u pacientů s depresivní poruchou. Cílem předkládané studie je ověřit, zda hladina cholesterolu před léčbou souvisí S odpovědí na léčbu různými antidepresivními intervencemi u pacientů s depresivní poruchou. Metody: 104 pacientů s depresivní poruchou, kteří nedosáhli zlepšení po předchozím léčebném pokusu, bylo zařazeno do otevřeného sledování v trvání alespoň 4 týdnů. Volba nové antidepresivní intervence (monoterapie, kombinace či augmentace) byla vedena kliniekým úsudkem lékaře. Před začátkem nové léčby byla u všech pacientů stanovena hladina cholesterolu a jeho frakcí. Za zvýšenou hladinu cholesterolu byly považovány hodnoty > 5,17 mmol/l (> 200 mg/dl) a odpověď na léčbu byla stanovena jako > 50% pokles skóru V stupnici Montgomeryho a Äsbergové pro posuzování deprese (MADRS). Výsledky: Na konci sledování 50 pacientů (48 %) odpovědělo na léčbu a u 46 pacientů (44 %) byla zjištěna zvýšená vstupní cholesterolémie. Nenalezli jsme rozdíl v podílu pacientů se zvýšenou hladinou cholesterolu ani v hodnotách vstupního cholesterolu mezi respondéry nonrespondéry na léčebné intervence ani souvislost mezi hladinou cholesterolu a změnou psychopatologie v průběhu a na konci sledování. Výsledek zůstal beze změn i po zohlednění potenciálně zavádějících faktorů (věk, pohlaví, body-mass index, délka a typ léčby apod.) Zaver: V našem souboru pacientů s depresivní poruchou jsme nenalezli souvislost mezi vstupní hladinou cholesterolu a odpovědí na léčbu různými antidepresivními intervencemi.

Some previous studies reported that elevated serum cholesterol levels ( > 200 mg/dl or > 5,17 mmol/l) were associated with poorer response to antidepressant treatment in patients with depressive disorder. The aim of this study was to examine the relationshi p between pretreatment serum cholesterol levels and clinical response to treatment with different antidepresants among inpatients with de pressive disorder. Methods: One hundred and four inpatients with depressive disorder who did not respond to previous treatment were enrolled in open study and then followed for at least 4 weeks. New treatment (different antidepressant monotherapies, combinations or augmentati - ons) was chosen according to clinical judgment. Before starting new treatment serum cholesterol levels were obtained for all pa tients. Cholesterol levels were classified as either elevated ( > 200 mg/dl) or nonelevated. Clinical response was defined as > 50% decrease in the Montgomery Åsberg Depression Rating Scale (MADRS) score at endpoint compared to baseline. Results: Fifty patients (48 %) were classified as responders at endpoint of study and forty-six patient (44 %) were indentified as havin g elevated cholesterol levels at baseline. We found no difference in the proportion of patients with elevated cholesterol as well as no difference in pretreatment cholesterol level cholesterol between responders and nonresponders. Furthermore, we did not reveal asso ciati- on between cholesterol level and change of psychopathology over the study. The result remained unchanged even when taking into ac- count the potentially confounding factors (age, gender, body-mass index, length and type of treatment, etc.) Conclusion: We did not demonstrate association between pretreatment cholesterol level and response to treatment in depressive disorder.

• Klíčová slova
• prediktor,
• MeSH
• antidepresiva MeSH
• depresivní poruchy metabolismus   terapie   MeSH
• financování organizované MeSH
• hypercholesterolemie MeSH
• lidé MeSH
• prospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH