Cíl: Cílem práce je upozornit na obtížnost diferenciální diagnostiky vzácného adenokarcinomu apendixu a histologickou různorodost ovariálních tumorů. Kazuistika: Prezentujeme případ 62leté pacientky odeslané ošetřujícím gynekologem pro nález asymptomatického adnextumoru diagnostikovaného při běžné preventivní prohlídce. Na základě předoperačních vyšetření bylo vysloveno podezření na maligní tumor ovaria. Byl proveden standardní operační výkon v rozsahu hysterektomie s oboustrannou adnexektomií, totální omentektomie, apendektomie, pelvická a paraaortální lymfadenektomie. Definitivní histopatologický rozbor odhalil, že se jednalo o sekundární ovariální tumor, přičemž primárním ložiskem se ukázal být adenokarcinom apendixu. Závěr: Až 25 % všech ovariálních tumorů představují sekundární metastatické tumory. V diferenciální diagnostice pravostranných adnextumorů by mělo být pomýšleno i na neoplazie apendixu. Ty mohou během zobrazovacích vyšetření vzhledem ke své lokalizaci tumor ovaria pouze imitovat nebo mohou být primárním origem metastaticky postiženého ovaria jako v našem případě.
Objective: The aim of this work is to draw attention to the difficulty of differential diagnosis of rare adenocarcinoma of the appendix and the histological diversity of ovarian tumors. Case report: We present a case of a 62-year-old patient sent by an attending gynecologist for the finding of an asymptomatic adnextumor diagnosed during a routine preventive examination. Based on preoperative examinations, a malignant ovarian tumor was suspected. Standard surgery was performed including hysterectomy with bilateral adnexectomy, total omentectomy, appendectomy, pelvic and paraaortic lymphadenectomy. Definitive histopathological analysis revealed a secondary ovarian tumor, with the adenocarcinoma of the appendix appearing to be the primary site. Conclusion: Up to 25% of all ovarian tumors are secondary metastatic tumors. Appendix neoplasia should be considered in the differential diagnosis of right-sided adnextumors. Due to their localization, they can only mimic an ovarian tumor during imaging examinations, or they can be the primary origin of an already metastatic ovary, as in our case.
Introduction: Colorectal cancer is one of the most common cancers. Surgical treatment consists of radical resection with lymphadenectomy. Resection is performed laparotomically, laparoscopically or robotically. Laparoscopic operations are more time consuming, while short-term perioperative morbidity appears to be lower. Operations of the colon are costly, and laparoscopic procedures seem to be more expensive in our conditions. The costs are reduced mainly by lower postoperative morbidity and shorter hospital stay. Methods: We prospectively compared both approaches in the length of the operation, hospitalization, stay in the ICU, in the occurrence of complications and in the costs reported to health insurance companies to evaluate their cost-benefit. Results: It was shown that the duration of surgery was significantly higher in the observed period for laparoscopies (median = 119 min) than for open surgery (median = 105 min), p = 0.047. The length of hospitalization in the case of laparoscopies was 10.1 days (median = 8.5 days), in the case of open resection 11.8 days (median = 10.0 days), the value of p = 0.150, ie without a statistically significant difference. The stay in the ICU was shorter in laparoscopies (median = 3.5 days) than in open operations (median = 6.0 days), p = 0.373, therefore no statistically significant difference was found here either. There was also no statistically significant difference in other monitored parameters. Conclusion: We did not find a statistically significant difference in the main monitored parameters - in the length of hospitalization and stay in the ICU, which is probably due to the size of both groups. In the case of a higher number of operations, a difference with statistical significance would probably already be proven. We demonstrated a statistically significant difference between the two groups in the length of surgery. Furthermore, we found up to 2.75 times higher value of ZUM in the group of laparoscopic resections.
- MeSH
- délka pobytu * statistika a číselné údaje MeSH
- dospělí MeSH
- elektivní chirurgické výkony klasifikace metody MeSH
- hospitalizace statistika a číselné údaje MeSH
- kolorektální chirurgické výkony klasifikace metody MeSH
- kolorektální nádory chirurgie MeSH
- laparoskopie * klasifikace metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- prospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- randomizované kontrolované studie MeSH
K nejčastějším nádorovým onemocněním patří karcinom jícnu. Základním terapeutickým přístupem je ezofagektomie, která představuje jeden z nejrozsáhlejších operačních výkonů všeobecné chirurgie s možným rozvojem závažných pooperačních komplikací, především respiračních. Cílem předložené studie byla klinická a mikrobiologická charakteristika souboru pacientů po exstirpaci jícnu pro karcinom. V roce 2020 bylo operováno celkem 14 nemocných. Respirační komplikace se vyskytly u 57 % pacientů, přičemž pneumonie s rozvojem respiračního selhání a ARDS byly zaznamenány u 21 %. Jako bakteriální patogeny byly prokázány kmeny Acinetobacter johnsonii, Enterobacter cloacae, Serratia marcescens, Pseudomonas aeruginosa, Stenotrophomonas maltophilia a Enterococcus faecium. U jednoho pacienta byl stav komplikován i mykotickou infekcí vyvolanou kmenem Candida krusei. Výsledky studie potvrzují nutnost úzké spolupráce mezi mikrobiologem a ošetřujícím lékařem, která musí být kontinuální a vycházet z každodenního posouzení výsledků mikrobiologických vyšetření i klinického stavu pacienta.
One of the most common cancers is esophageal carcinoma. The basic therapeutic approach is esophagectomy, one of the most extensive procedures in general surgery, potentially leading to serious postoperative complications, in particular respiratory complications. The objective was clinical and microbiological characterization of patients after the surgical removal of the esophagus for carcinoma. In 2020, a total of 14 patients underwent the surgery. Respiratory complications occurred in 57 % of them, with pneumonia leading to respiratory failure and acute respiratory distress syndrome being noted in 21 %. The identified bacterial pathogens were strains of Acinetobacter johnsonii, Enterobacter cloacae, Serratia marcescens, Pseudomonas aeruginosa, Stenotrophomonas maltophilia and Enterococcus faecium. In one case, the patient’s condition was complicated by fungal infection caused by Candida krusei. The study results warrant the need for close collaboration between the physician caring for a particular patient and a microbiologist that must be continuous and based on daily assessment of both microbiology test results and the patient’s clinical condition.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Apendicitida je jednou z nejčastějších diagnóz v dětské chirurgii a její terapie zahrnuje kombinaci chirurgické a antibiotické (ATB) léčby. Na základě medicíny založené na důkazech byla publikována nová doporučení pro její léčbu. Cílem práce bylo zhodnocení současné praxe v České republice z pohledu dětských chirurgů. Metoda: V multicentrické retrospektivní dotazníkové online studii bylo osloveno 15 dětských chirurgických pracovišť v ČR (univerzitní pracoviště, samostatná oddělení, ordinariáty dětské chirurgie na pracovištích všeobecné chirurgie). Dotazník obsahoval 10 otázek. Sledovanými parametry byly počty operací, operační přístup, ATB profylaxe a terapie, pooperační komplikace na jednotlivých pracovištích za rok 2017. K anonymnímu sběru dat byl použit program SurveyMonkey Inc. Questionnaire. Výsledky: Čtrnáct z patnácti oslovených pracovišť vyplnilo dotazník (93 %). V roce 2017 bylo provedeno 1379 apendektomií, z toho 456 (33 %) laparoskopicky s nutností konverze ve 2 %. Jedna čtvrtina pacientů měla komplikovanou apendicitidu (gangréna, perforace) a byla v 70 % operována klasicky. ATB profylaxe byla na 4 (29 %) pracovištích podána vždy, na 4 pracovištích podle rozhodnutí operatéra, na 4 pracovištích nebyla podána a na 2 pracovištích byla podána jen při laparoskopii. K ATB profylaxi bylo na všech pracovištích použito 5 druhů antibiotik. Při nálezu flegmonózní apendicitidy byla ATB terapeuticky podána vždy na 2 pracovištích (14 %), na 8 pracovištích (57 %) podle rozhodnutí operatéra a na 4 pracovištích podána nebyla. U komplikované apendicitidy byla ATB terapeuticky podána ve 100 % případů. Celkem bylo v souboru 6,7 % (93/1379) komplikací – po klasické apendektomii se vyskytly v 6,9 % (64/923), po laparoskopické apendektomii v 6,4 % (29/456). Závěr: Z dotazníkové studie vyplývá, že výsledky léčby apendicitidy u dětí jsou v České republice srovnatelné s literárně uváděnými výsledky. Na dětských chirurgických pracovištích v ČR převažovala v rozporu se zahraničním trendem klasická apendektomie nad laparoskopickým přístupem. Indikace ATB profylaxe a terapie u dětských pacientů s akutní apendicitidou je nejednotná, jak v rámci různých pracovišť napříč ČR, tak i v rámci jednoho pracoviště.
Introduction: Appendicitis is one of the most common diagnoses in pediatric surgery and its therapy involves a combination of surgical and antibiotic (ATB) treatment. Based on evidence-based medicine, new recommendations for its treatment have been published. The aim of this work was to evaluate current practice in the Czech Republic from the perspective of pediatric surgeons. Methods: In a multicentre retrospective online questionnaire, 15 pediatric-surgical departments in the Czech Republic (university clinics, independent departments, pediatric surgery ordinariates at general surgery departments) were addressed. The questionnaire contained 10 questions. The monitored parameters were the number of operations, surgical approach, ATB prophylaxis and therapy, postoperative complications at individual departments in 2017. SurveyMonkey Inc. questionnaire was used for anonymous data collection. Results: Fourteen of the fifteen surveyed departments completed the questionnaire (93%). In 2017, 1,379 appendectomies were performed, of which 456 (33%) were laparoscopically. The necessity of conversion was 2%. 1/4 of the patients had complicated appendicitis (gangrene, perforation) and were operated in 70% classically. ATB prophylaxis was always given in 4 (29%) departments, in 4 departments according to the surgeon's decision, in 4 departments it was not administered and in 2 departments ATB was administered only during laparoscopy. Five types of antibiotics were used for ATB prophylaxis at all departments. In cases of phlegmonous appendicitis, ATB was administered therapeutically in 2 departments (14%), in 8 departments (57%) as decided by the surgeon and in 4 departments it was not administered. In complicated appendicitis, ATB was therapeutically administered in 100% of cases. There were 6.7% (93/1379) complications overall - after classical appendectomy, they occurred in 6.9% (64/923), after laparoscopic appendectomy in 6.4% (29/456). Conclusion: In 2017, two-thirds of appendectomies were operated classically in the questioned departments. The prophylaxis and therapy of ATB vary from department to department and even varies inside one department. The percentages of complications and inconsistency in ATB use are comparable to those reported in the literature, however, we differ in the number of appendectomies performed laparoscopically.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- antibiotická profylaxe MeSH
- apendektomie MeSH
- apendicitida * farmakoterapie chirurgie komplikace MeSH
- dítě MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Rozšířené tracheobronchoplastické resekce s karinálním postižením u bronchogenního karcinomu patří mezi technicky nejnáročnější výkony v plicní chirurgii. Přes určitý pokrok v onkologické léčbě zůstávají prakticky jedinou skutečně kurabilní metodou léčby nemalobuněčného karcinomu v této lokalizaci. Komplikace po těchto výkonech však mívají závažný charakter, a proto i mortalita je relativně vysoká (7−11 %). Její hlavní příčinou bývají infekční komplikace (bronchopneumonie, sepse, ARDS), nejčastěji na podkladě tracheobronchopleurální píštěle. Pokud dojde k rozvoji ARDS (acute respiratory distress syndrome), dosahuje mortalita až 70 %. Léčba tracheobronchopleurální píštěle je svízelná, dlouhodobá a v zásadě multioborová. V této kazuistice autoři představují případ 58letého pacienta, u kterého se časně objevila tracheobronchopleurální píštěl po pravostranné sleeve pulmektomii pro centrálně uložený spinocelulární karcinom pravé plíce. Píštěl byla primárně ošetřena suturou a pojištěna muskulárním lalokem. Pro recidivu bylo do píštěle aplikováno tkáňové lepidlo v kombinaci se zavedením plastového stentu, na kterém došlo k vyhojení píštěle.
Extended tracheo-bronchoplastic resection for lung cancer with carinal involvement ranks among technically demanding procedures. Despite certain progress in oncological therapy, this type of resection remains the only potentially curative treatment of NSCLC in this localization. However, given the severity of complications postoperative mortality is relatively high (7−11%). The main cause of death is tracheobronchopleural fistula complicated by thoracic empyema, bronchopneumonia and septic shock. If ARDS (acute respiratory distress syndrome) develops, the mortality rate rises up to 70%. The treatment of tracheobronchopleural fistula is arduous, long-term and essentially multidisciplinary. In this case report, the authors present the case of a 58 years old patient developing the tracheobronchopleural fistula early after carinal resection and sleeve pneumonectomy for a centrally localised squamous cell carcinoma of the right lung. The fistula was primarily sutured and secured using a muscular flap. For recurrence of the fistula, tissue adhesive glue was applied in combination with the introduction of a plastic stent, which resulted in healing of the tracheobronchopleural fistula.
- MeSH
- anastomóza chirurgická MeSH
- bronchoskopie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- nádory plic diagnóza chirurgie terapie MeSH
- nádory průdušek diagnóza chirurgie terapie MeSH
- píštěle dýchací soustavy MeSH
- pneumektomie metody MeSH
- spinocelulární karcinom * diagnóza chirurgie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Solidní pseudopapilární neoplazie (SPN) patří mezi vzácná onemocnění, která se v 90 % vyskytují u dívek a mladých žen, věkové rozmezí je mezi 7. a 79. rokem života, medián je 28 let. Poprvé tento tumor popsala roku 1959 Virginia Frantz jako papilární cystický tumor pankreatu. Metody: Cílem této retrospektivní studie bylo analyzovat výskyt SPN u všech pacientů operovaných na I. chirurgické klinice FN Olomouc pro tumor pankreatu v období 2006−2015. Studie byla zaměřena na hodnocení klinických příznaků, lokalizaci a velikost tumoru, využité zobrazovací metody, tumor markery, histologický nález, pooperační komplikace a disease – free interval. Výsledky: Ze 454 pacientů operovaných za období 2006−2015 byla zjištěna diagnóza SPN u 5 pacientek. V rámci předoperační diagnostiky byly využity zobrazovací metody – CT, MRI, PET/CT, endosonografie. U čtyř pacientek byla lokalizace tumoru v oblasti kaudy pankreatu, tyto pacientky podstoupily levostrannou resekci pankreatu. U jedné pacientky byl tumor lokalizován v hlavě slinivky, u této nemocné byla provedena pravostranná pylorus šetřící duodenohemipankreatektomie. Komplikace byla pouze u jedné pacientky, která byla první pooperační den revidována pro krvácení z resekční plochy pankreatu. U žádné z pacientek nebyla prokázána pankreatická píštěl. Vzhledem k radikálnímu resekčnímu výkonu a negativitě resekční linie byl operační výkon z onkologického hlediska považován za dostatečný, a proto u žádné pacientky nebyla indikována adjuvantní onkologická terapie. U žádné z pacientek za sledované období nebyla zjištěna recidiva tumoru. Závěr: Solidní pseudopapilární neoplazie pankreatu je vzácné onemocnění s nízkým maligním potenciálem vyskytující se zejména u mladých žen. SPN je onemocnění obecně s dobrou prognózou, výjimečně se ale můžeme setkat s pokročilým stadiem onemocnění a výskytem vzdálených metastáz. Za kurativní metodu se považuje radikální chirurgický resekční výkon.
Introduction: Solid pseudopapillary neoplasm (SPN) is a very rare neoplasm that occurs in girls and young women in 90% of cases; the range is 7−79 years of age, and the median is 28 years of age. This tumour was first described by Virginia Frantz in 1959 as a papillary cystic tumour of the pancreas. Methods: The aim of this retrospective study was to analyse the incidence of SPN in all patients with a pancreatic tumour operated at the 1st Dept. of Surgery, University Hospital Olomouc between years 2006 and 2015. Clinical symptoms, imaging methods used, tumour marker positivity, histological findings, postoperative complications and disease-free interval were all evaluated. Results: Of the 454 patients operated on between 2006−2015, the diagnosis of SPN was made in five female patients. The following imaging methods were used in the preoperative diagnostic process: CT, MRI, PET/CT and endosonography. In four patients the tumour was localised in the tail of the pancreas; these women underwent left-sided pancreatectomy. In one patient, the tumour was located in the pancreatic head and a pylorus-preserving pancreaticoduodenectomy was performed. Complications were seen only in one patient who underwent revision on the first postoperative day for bleeding from the pancreatic cut surface. Pancreatic fistula was not observed in any of the patients. The procedures were considered as sufficient from the oncological viewpoint due to the radical resection procedure and negative resection margin, and therefore no adjuvant oncological treatment was indicated in any of the patients. During the follow-up period, recurrence was not observed in any one of the patients. Conclusion: Solid pseudopapillary neoplasm of the pancreas is a rare disorder with a low malignant potential occurring primarily in young women. Generally, SPN has a good prognosis; however, advanced stages of the disease with distant metastases may be encountered in rare cases. The only curative treatment is radical surgical resection.
- Klíčová slova
- solidní pseudopapilární neoplazie, Frantz tumor,
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- incidence MeSH
- lidé MeSH
- lymfadenektomie MeSH
- nádory cystické, mucinózní a serózní MeSH
- nádory slinivky břišní * diagnostické zobrazování diagnóza chirurgie MeSH
- předoperační vyšetření MeSH
- prognóza MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- vzácné nemoci MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Úvod: Krvácení je považováno za nejzávažnější specifickou komplikaci po resekcích pankreatu. Na celkové pooperační mortalitě se podílí v 11−38 %. Řešení těchto komplikací patří k nejsložitějším, nejnákladnějším a vyžaduje dokonalou mezioborovou spolupráci. Cílem práce je stanovit prevalenci postpankreatektomické hemoragie (PPH) ve vlastním souboru nemocných, analyzovat diagnostiku a možnosti řešení. Metoda: Jde o retrospektivní analýzu souboru nemocných operovaných v období 2006–2015 s klinicky relevantní PPH (typ B, C). Analyzovány byly: operační diagnóza, typ PPH a její stupeň, doba vzniku PPH, přítomnost tzv. sentinelového krvácení, způsob diagnostiky a léčby, počet podaných transfuzí, nutnost rehospitalizace, 30denní mortalita, 90denní mortalita, in-hospital mortalita a délka hospitalizace. Pro klasifikaci PPH pak byla retrospektivně použita klasifikace ISGPS. Pro statistickou analýzu byly využity metody deskriptivní statistiky. Výsledky: V daném období bylo operováno 449 nemocných (DPE nebo PPDPE 76,4 %, LPE 19,8 %, TPE 3,8 %), 190 žen a 259 mužů, průměrný věk byl 61,5?11,1 roku, rozmezí 21−82 let. Vaskulární resekce byla provedena celkem v 17 případech (3,8 %). Žádná nebo 1 transfuzní jednotka byla podána u 43 % operovaných, 2 u 27,6 %, 3 u 4,4 % a 4 a více u 25 %. V celém souboru bylo identifikováno 23 případů PPH (5,1 %), o klinicky relevantní PPH (B, C) se jednalo ve 4,7 %. Časná PPH se objevila v 8 případech (35 %) a v 15 případech se jednalo o pozdní PPH (65 %). Pozdní PPH nastala ve 14 případech po DPE/PPDPE a jedenkrát po LPE. Sentinelové krvácení bylo zaznamenáno v 53,3 % případů pozdní PPH. U čtyř případů bylo indikováno CT/CTA s následnou DSA ve 3 případech. Jedenkrát bylo DSA průkazné – pseudoaneuryzma pahýlu gastroduodenální tepny – řešeno stentem. Ostatní tři případy si vynutily chirurgickou revizi. Šest případů PPH bylo indikováno pro rychle progredující stav do oběhové nestability přímo k chirurgické revizi. Jedenkrát byla revize pro CT prokázaný absces a hematom, dvakrát byla léčba krvácení konzervativní, dvakrát byla provedena gastroskopie s ošetřením vředové léze jako zdroje krvácení. Celková 30denní mortalita je 1,5 %, in-hospital mortalita 2,4 % a 90denní mortalita 3,1 %. Specifická mortalita ve skupině s PPH je 17,4 %, ve skupině nemocných s PPH a konstrukcí pankreatojejunální anastomózy (PJA) je 22,2 %, ve skupině pozdní PPH a PJA pak 28,6 % a v terénu pooperační pankreatické píštěle pak již 44 %. Ve skupině časných PPH bylo použito průměrně 10,1?2,5 TU krevních převodů, délka hospitalizace byla v průměru 17,5?4,8 dne, s nulovou mortalitou. Ve skupině pozdní PPH pak bylo použito v průměru 11,7?10 TU krevních převodů, průměrná délka hospitalizace byla 29,9?14,6 dne a mortalita 26,6 %. Závěr: PPH je závažná komplikace, která sice není nejčastější, ale má vysokou mortalitu, zejména pokud k ní dojde v souvislosti s pankreatickou píštělí. V řešení PPH v současnosti dominují metody intervenční radiologie s poměrně vysokou úspěšností. K jejich většímu rozšíření je nutná včasná klinická a zobrazovací diagnostika krvácení a zjištění její příčiny. Velmi úzká intenzivní spolupráce s odborníky oboru radiodiagnostiky a intervenční radiologie je předpokladem pro větší rozšíření smysluplného využití radiologických intervenčních metod, pomocí nichž lze redukovat počet chirurgických revizí pro PPH.
Introduction: Postpancreatectomy haemorrhage (PPH) is considered to be the most severe specific postoperative complication following pancreatic resections and its treatment is difficult and requires coordinated interdisciplinary collaboration. PPH causes 11–38% of all post-pancreatectomy deaths. The aim of this study was to determine the prevalence of PPH in a set of patients operated on within the last 10 years, and to analyze the diagnostic methods, treatment modalities and the outcomes. Methods: A retrospective analysis of patients undergoing pancreatic resections between 2006 and 2015. Clinically relevant PPH (types B and C) were the subject of interest. The onset, location and severity of PPH were analysed. Other factors analysed included operation diagnosis of PPH, diagnostic methods along with signs of sentinel bleeding, treatment options undertaken including the number of transfusions. 30-day, 90-day and in-hospital mortality, as well as the length of hospital stay and readmission rate were calculated. A descriptive statistical method was used. Results: A total of 449 patients were operated on. Pancreatoduodenectomy (DPE) or pylorus-preserving pancreatoduodenectomy (PPPD) was done in 76.4%, left sided pancreatectomy (LPE) in 19.8% and total pancreatectomy (TPE) in 3.8%. 190 of the patients (42.3%) were women and 259 (57.7%) men, with the mean age of 61.5?11.1 years. A total of 23 (5.1%) PPH cases were identified, 21 (4.7%) were clinically relevant. Eight patients (35%) developed early PPH with direct reoperation, late PPH was seen in 14 patients after DPE and in one after LPE. Sentinel bleeding was present in 53.3% of late PPH cases. CT/CTA was performed in four patients with subsequent DSA performed in three. DSA identified a gastroduodenal artery stump pseudoaneurysm in one patient, which was resolved using a stent. Surgical intervention for late PPH was required in 10 patients in total, six of whom needed direct surgery due to the rapid development of circulatory instability and 3 due to inconclusive radiological management. One patient needed surgical drainage of both an abscess and haematoma. In two patients the origin of bleeding was due to a gastric ulcer, which was proven and solved endoscopically and 2 patients required conservative treatment only. The specific mortality for PPH was 17.4%. In the group of patients that suffered with any PPH following DPE and PPDPE the mortality rate was 22.2%, and 28.6% for late PPH. If late PPH developed coincidentally with postoperative pancreatic fistula (POPF), the mortality was 44%. In the early PPH group, an average of 10.1?2.5 transfusion units (TUs) were used with an average length of hospital stay 17.5?4.8 days and zero mortality in comparison to an average of 11.7?10 TUs and 29.9?14.6 days in hospital and 26.6% mortality in the late PPH group. Conclusion: PPH is a severe complication, which has a high mortality rate. It also often coincidentally develops with POPFs. Early clinical diagnosis with identification of its cause plays a key role in management. The use of interventional radiology in the treatment of PPH has begun to dominate other treatment modalities due to a very high success rate, and close collaboration with interventional radiologists is necessary in order to reduce the rate of surgical intervention required in PPH.
- MeSH
- dospělí MeSH
- intervenční radiologie metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pankreas chirurgie MeSH
- pankreatektomie * mortalita MeSH
- pooperační krvácení * diagnóza etiologie mortalita MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
