Východiska: Histiocytózy jsou dle WHO klasifikace vzácné choroby charakterizované akumulací makrofágů a dendritických buněk nebo buněk odvozených z monocytů v různých orgánech a tkáních. Histiocytární choroby se vyskytují jak u dětí, tak u dospělých. Jejich klinická manifestace a morfologické formy jsou obvykle velmi divergentní. Histiocytózy je možné klasifikovat jak dle WHO klasifikace, poslední verze byla zveřejněna v roce 2022, tak dle klasifikace Histiocyte Society s poslední verzí z roku 2016. Cíl: V textu přikládáme přehled histiocytóz dle WHO klasifikace z roku 2022.
Background: Histiocytoses are rare disorders characterized by the accumulation of macrophages, dendritic cells, or monocyte-derived cells in various tissues and organs of children and adults, with a wide range of clinical manifestations, presentations, and histology. The histiocytoses are classified according to the WHO Classification, the last version of which was published in 2022, or according to the Histiocyte Society Classification, with the last version published in 2016. Purpose: This text provides an overview of histiocytoses as described in the WHO Classification 2022.
Východiska: Bez ohledu na typ nádorového onemocnění nebo fázi léčby pohybová aktivita (PA) prokazatelně snižuje riziko recidivy nádorového onemocnění a úmrtí. Současně je asociována s celou řadou pozitivních vlivů na fyzický i psychický stav pacientů, a to zejména v oblasti aerobní kondice, únavy, duševního zdraví i celkově vnímané kvality života. V současné onkologické praxi je však kombinace její indikace s léčbou stále ještě poměrně vzácná. Zároveň je i účast onkologických pacientů na pravidelných pohybových aktivitách zpravidla velmi nízká. Jelikož však PA představuje účinnou metodu podpory onkologické léčby a hraje významnou roli i v prevenci, je třeba hledat účinné strategie, které umožní zapojit pacienty do pohybových aktivit v širší míře. K tomuto účelu se jako velmi vhodné jeví programy pohybových aktivit organizované přímo zařízeními zabývajícími se komplexní onkologickou péčí. Cíl: Literární přehled mapuje hlavní překážky a podpůrné faktory ovlivňující zapojení onkologických pacientů do programů pohybových aktivit. Hlavní roli zde sehrávají zejména ekonomické faktory spojené se zdravotní politikou, promítající se do dostupnosti tohoto druhu podpůrné péče pro pacienty, úroveň zdravotní gramotnosti, organizace programů PA, poskytovatelé zdravotní péče – lékaři i pracovníci ve zdravotnictví, sociální opora a intrapsychické vlivy na straně pacientů. Jelikož implementace programů pohybové aktivity do stávajícího systému onkologické péče představuje poměrně náročný proces, předkládaný příspěvek se zabývá i možnostmi využití modelu přesvědčení o zdraví. V daném kontextu tento model umožňuje predikci a identifikaci překážek a podpůrných faktorů zapojení pacientů do programů PA s cílem maximalizovat jejich efektivitu a přizpůsobit je potřebám pacientů a současně i možnostem konkrétního lékařského zařízení.
Background: Regardless of cancer type or stage of treatment, physical activity (PA) has been shown to reduce the risk of cancer recurrence and death. It is associated with a range of positive effects on patients‘ physical and psychological well-being, particularly in the areas of aerobic fitness, fatigue, mental health and perceived overall quality of life. However, in current oncology practice, the combination of its indication with treatment is still relatively rare. At the same time, cancer patients‘ participation in regular physical activity is usually very low. However, as PA is an effective method to support cancer treatment and plays an important role in prevention, it is necessary to find effective strategies to involve patients more widely in physical activities. To this end, physical activity programmes organised directly by facilities providing comprehensive cancer care appear to be very suitable. Purpose: This literature review maps the main barriers and facilitators to cancer patients‘ participation in physical activity programmes. In particular, economic factors related to health policy, reflected in the availability of this type of supportive care for patients, the level of health literacy, the organization of PA programs, health care providers – both physicians and health care workers, social support and intrapsychic influences on the part of patients play a major role. Since the implementation of physical activity programmes into the existing cancer care system is a rather challenging process, the paper also deals with the possibilities of using the Health Belief Model. In the given context, this model allows the prediction and identification of barriers and supportive factors to patients‘ involvement in PA programs in order to maximize their effectiveness and adapt them to the needs of patients and, at the same time, to the capabilities of a specific medical facility.
Východiská: Včasná diagnostika zhubných nádorov je nevyhnutná pre ich účinnú liečbu. V súčasnosti sú zavedené skríningové testy špecifické pre jednotlivé typy zhubných nádorov, čo si vyžaduje testovanie pre každý typ zhubného nádoru zvlášť. Hlavným cieľom výskumu zhubných nádorov je vyvinúť metódy, ktoré dokážu odhaliť viacero typov malígnych nádorov z jednej vzorky telesnej tekutiny. Testy na včasnú detekciu viacerých typov zhubných nádorov sú zamerané na odhalenie fragmentov cirkulujúcej nádorovej DNA, voľnej DNA, cirkulujúcej mikroRNA alebo proteínov uvoľnených nádorovými bunkami v telesných tekutinách pacienta. Avšak kvôli vysokým nákladom nie sú tieto testy na prevenciu zhubných nádorov v bežnej zdravotnej starostlivosti vhodné. Preto sa v posledných rokoch venuje pozornosť skríningovým testom na zhubné nádory, ktoré detegujú prchavé organické zlúčeniny v moči onkologických pacientov. Na takéto testy sa často využívajú živé organizmy, napr. hlístovce Caenorhabditis elegans. C. elegans, ktorý meria iba 1 mm, má potenciál ponúknuť novú, účinnú, nákladovo efektívnu, rýchlu a bezbolestnú metódu na zisťovanie prítomnosti malígnych nádorov. Cieľ: Cieľom tohto článku je predložiť prehľad literatúry o vývoji a overovaní metód detekcie malígnych nádorov pomocou nematód C. elegans. Potenciálne benefity týchto testov sú významné, pretože by sa mohli stať cenným nástrojom pre skorú identifikáciu a diagnostiku zhubných nádorov, aj keď tento výskum je stále v počiatočných štádiách vývoja.
Background: Early diagnosis of cancer is essential for its effective treatment. Currently, established screening tests are cancer-specific and require screening for each type of cancer separately. The primary objective of cancer research is to develop methods that can detect multiple types of tumors from a single body fluid sample. Multicancer early detection tests aim to detect fragments of circulating tumor DNA, cell-free DNA, circulating microRNAs, or proteins released by cancer cells in the patient’s body fluids. However, these tests are not suitable for routine cancer prevention due to their high cost. Therefore, in recent years, cancer screening tests have been developed to detect volatile organic compounds in urine using living organisms, such as nematodes, Caenorhabditis elegans. Measuring only 1 mm in length, C. elegans has the potential to offer a new, efficient, cost-effective, quick, and painless method to detect the presence of tumor. Purpose: The purpose of this review is to present an overview of the literature on the development and validation of C. elegans-based cancer detection methods. The potential benefits of these assays are significant, as they could become a valuable tool for the early identification and diagnosis of cancer, even though this research is still in its initial stages of development.
Východiska: Radioterapie s modulovanou intenzitou svazku (intensity modulated radiotherapy – IMRT) stala v radioterapii standardem díky výhodám, které poskytuje z hlediska pokrytí cílových objemů a šetrnosti vůči orgánům. Možnost frakcionace dávek pro různé cíle navíc umožňuje ozařovat v rámci stejného sezení vysoce rizikové oblasti vyššími dávkami a volitelné objemy nižšími dávkami, což se označuje jako simultánní integrovaný boost (SIB). Cílem této studie byla retrospektivní analýza klinických výsledků a vzorců selhání léčby u pacientů, kteří byli v našem centru léčeni pro karcinomy orofaryngu pomocí SIB-IMRT a souběžné chemoterapie a zároveň analýza faktorů přispívajících k horším výsledkům. Materiál a metody: Údaje o pacientech s karcinomem orofaryngu léčených pomocí SIB-IMRT a souběžné chemoterapie byly získány z nemocniční databáze. Byly zdokumentovány demografické údaje pacientů, histopatologické znaky, staging, podrobnosti o léčbě, vzorce selhání léčby a výsledky. Byly vyhodnoceny všechny potenciální faktory ovlivňující výsledky. Ozařování probíhalo technikou SIB-IMRT. Celková dávka na plánovací cílový objem (planning target volume – PTV) s vysokým rizikem byla 66 Gy (2,2Gy/frakce), celkové dávky na PTV se středním a nízkým rizikem byly 60 Gy a 54 Gy. Primárním endpointem byla hodnocení míry lokální kontroly (local control – LC), regionální kontroly (RC) a lokoregionální kontroly (LRC) a sekundárním endpointem bylo hodnocení výsledků přežití: celkového přežití (overal survival – OS) a úmrtnost na nádorové onemocnění. Všechny analýzy přežití byly provedeny pomocí Kaplanovy-Meierovy metody. Výsledky: Do finální analýzy bylo zahrnuto 169 pacientů. Medián věku byl 55 let (rozmezí 20–78) a 95,3 % tvořili muži. Nejčastějším primárním místem výskytu nádoru byla báze jazyka. Celkem 54 % pacientů mělo negativní uzliny a u 38 % bylo onemocnění ve stadiu IV. LC u případů N0 vs. N+ byla 74,1 vs. 62,3 % (p = 0,046). Stejně tak čtyřletá RC pro případy N0 vs. N+ byla 94,4 vs. 83,5 % (p = 0,024). Při multivariační analýze vykazovala signifikantní rozdíl mezi oběma případy pouze čtyřletá RC (p = 0,039). Mezi stadii T nebyly zjištěny žádné rozdíly v LRC a OS. Čtyřletá LRC pro stadia 1 a 2 vs. 3 a 4 byla nevýznamná (69,2 vs. 66,3 %; p = 0,178). Čtyřleté OS bylo 81,3 %. Čtyřletá LC a LRC byla 67,8 a 89,5 %. Bylo zaznamenáno 54 lokálních a 17 regionálních selhání léčby. Medián doby do selhání léčby byl 13 měsíců (rozmezí 3,6– 82,9). Závěr: SIB-IMRT poskytuje u karcinomů orofaryngu srovnatelné výsledky. Celkové přežití a lokoregionální recidivy byly významně horší u onemocnění s pozitivními uzlinami.
Background: Intensity modulated radiotherapy (IMRT) has become a standard radiotherapy treatment delivery option owing to the advantages it offers in terms of target coverage and organ sparing. Furthermore, the ability to introduce different fractionation for different targets lets us deliver higher doses to the high-risk areas and lower doses to the elective volumes at the same sitting, referred to as simultaneous integrated boost (SIB). In the current study, we intended to retrospectively analyze the clinical outcomes and patterns of the failure of oropharyngeal cancers treated with SIB-IMRT and concurrent chemotherapy at our centre and analyze the factors contributing to poorer outcomes. Material and methods: Data of oropharyngeal cancer patients treated with SIB-IMRT and concurrent chemotherapy were retrieved from the institutional database. Patient demographic details, histopathological features, staging, treatment details, failure patterns and outcomes were documented. All potential factors were evaluated for outcomes. Radiation was delivered by using the SIB-IMRT technique. High-risk planning target volume (PTV) received 66 Gy in 2.2 Gy/fraction, intermediate and low-risk PTV received 60 Gy and 54 Gy, respectively. Primary endpoint was to assess local control (LC), regional control (RC) and loco-regional control (LRC) rates and secondary end point was to evaluate the survival outcomes – overall survival (OS) and cancer-specific mortality. All survival analyzes were performed using the Kaplan-Meier method. Results: A total of 169 cases were included in the final analysis. The median age was 55 years (range 20–78) with 95.3% males. The base of tongue was the most common primary site. Around 54% cases were node negative with 38% patients having stage IV disease. The local control rates for N0 vs. N+ cases were 74.1 vs. 62.3% (P = 0.046), respectively. Similarly, the 4-year RC rates for N0 vs. N+ cases were 94.4 vs. 83.5% (P = 0.024), respectively. On multivariate analysis, only 4-year RC rates showed significant difference between the two (P = 0.039). No differences were found between T stages in LRC and OS. The 4-year LRC rates for stages 1, 2 vs. 3, 4 were non-significant (69.2 vs. 66.3%; P = 0.178). The 4-year OS rate was 81.3%. The 4-year LC and LRC rates were 67.8 and 89.5%, respectively. There were 54 local and 17 regional failures. The median time to failure was 13 months (range 3.6–82.9). Conclusion: SIB-IMRT provides comparable outcomes for oropharyngeal cancers. OS and loco-regional recurrences were significantly worse for nodal positive disease.
Východiska: Osteosklerotická ložiska detekovaná u pacienta s monoklonální gamapatií znamenají většinou diagnózu syndromu POEMS. Osteosklerotický myelom bez dalších projevů patřících do obrazu syndromu POEMS je naprosto výjimečný nález. Popis případu: U 46leté ženy způsobily osteosklerotické změny temporoparietální oblasti zduření měkkých tkání nad ložiskem a bolest v této oblasti. Biopsie parietální kosti prokázala osteosklerózu s nevelkou klonální plazmocelulární infiltrací. Monoklonální imunoglobulin typu IgG-lambda (podtřídy IgG1) v séru byl v koncentraci 8 g/l. V kostní dřeni byla zjištěna jen nepočetná infiltrace (8 %) atypickými plazmatickými buňkami. Flow-cytometrické vyšetření kostní dřeně detekovalo mezi všemi jadernými buňkami 0,37 % plazmatických buněk, z nichž ale 91 % bylo klonálních s expresí lambda řetězců. V rámci hledání jiných příčin osteosklerózy bylo provedeno FDG-PET/CT vyšetření, které neodhalilo žádnou ložiskovou akumulaci FDG, tedy žádný jiný tumor (karcinom prsu anebo žaludku), který by mohl tyto kostní změny způsobit. Low-dose CT prokázalo nepravidelnou strukturu skeletu mimo kalvu. Jednoznačná osteosklerotická či osteolytická ložiska nebyla na low-dose CT zřetelná. Pro zmapování rozsahu ložisek intenzivní kostní novotvorby následovalo NaF-PET/CT vyšetření, které zviditelnilo mnohočetná ložiska s intenzivní novotvorbou kosti, a tedy i vysokou akumulací fluoridu. MR mozku zjistilo ložiska pachymeningitidy. Pacientka neměla příznaky syndromu POEMS, a tak jsme diagnózu uzavřeli jako monoklonální gamapatie klinického významu (monoclonal gamapathy of clinical significance – MGCS) s osteosklerózou, která se dříve nazývala osteosklerotický mnohočetný myelom. Závěr: MGCS s osteosklerotickými změnami skeletu bez známek syndromu POEMS je extrémně vzácná forma plazmocelulární dyskrazie. Od klasického mnohočetného myelomu se liší indolentním průběhem a příznivější prognózou. Publikace dokumentuje unikátní klinické projevy této nemoci a přínos zobrazení NaF-PET/CT.
Introduction: Multiple myeloma is a common plasma cell neoplasia usually accompanied by the formation of osteolytic foci, whereas osteosclerotic myeloma is a very rare form of plasma cell dyscrasia. When osteosclerotic myeloma is detected, osteosclerotic foci are usually part of the POEMS syndrome. Osteosclerotic myeloma without other manifestations of the POEMS syndrome is an unusual finding. Case description: In a 46-year-old woman, osteosclerotic changes of the temporoparietal region caused soft tissue induration over this lesion, which initiated further investigation. Imaging studies subsequently showed multiple osteosclerotic foci in the skull. Examination of blood proteins revealed 8 g/L of IgG-lambda monoclonal immunoglobulin, subclass IgG1. In search of the cause of the osteosclerotic changes, FDG-PET/CT was performed, which revealed no FDG accumulation, i.e., no other tumor (breast or stomach cancer). Low-dose CT showed irregular bone structure, but not significant osteolytic or osteosclerotic foci. To map the extent of osteosclerotic changes, NaF-PET/CT imagination followed, which revealed multiple spots with high fluoride accumulation. A parietal bone biopsy showed osteosclerosis with minor clonal plasma cell infiltration. Trepanobioptic bone marrow sampling revealed an infiltration of bone marrow with atypical plasma cells in 8%. Flow-cytometric examination of bone marrow showed 0,37% of plasma cells, however predominantly (91%) clonal with lambda expression. MRI of the brain identified asymptomatic meningeal thickening. There was no evidence of POEMS syndrome in the patient; thus, we concluded the diagnosis as monoclonal gammopathy of clinical significance with osteosclerosis which was previously termed osteosclerotic multiple myeloma. Conclusion: Monoclonal gammopathy of clinical significance (MGCS) with osteosclerotic skeletal changes, documented on CT and multiple foci with intensive osteoneogenesis, documented on NaF-PET/CT without evidence of POEMS syndrome, is an extremely rare form of plasma cell dyscrasia. This publication documents the unique clinical manifestations of IgG-lambda type plasma cell proliferation without signs of POEMS syndrome and the role of NaF-PET/CT imaging. Classification of this disease as MGSC with osteosclerotic manifestations is more consistent with the indolent nature of the disease with a significantly better prognosis, compared with multiple myeloma.
Východiska: K dnešnímu dni byla vyvinuta řada metod a technik pro prevenci a léčbu poradiační mukozitidy ústní dutiny a orofaryngu, ale uvedené přístupy stále nejsou dostatečně účinné. Pro zvýšení účinnosti prevence a léčby poradiační mukozitidy je proto nutné přistupovat k tomuto problému komplexně a individuálně a posoudit faktory ovlivňující vznik tohoto onemocnění. Materiál a metody: Tato prospektivní nerandomizovaná kontrolovaná klinická studie z jednoho centra analyzovala výsledky klinického sledování rozvoje komplikací po radioterapii a chemoradioterapii u 105 pacientů s nově diagnostikovaným dlaždicobuněčným karcinomem ústní dutiny a orofaryngu. Byly analyzovány faktory ovlivňující riziko vzniku poradiační mukozitidy stupně III, vč. věku, pohlaví pacientů, jejich celkového stavu před léčbou podle stupnice Světové zdravotnické organizace, typu léčby a její dávky, dodatečného podání imunoterapie alfa/beta defenziny, charakteristických příznaků nádorového procesu a všech ukazatelů imunitního stavu pacienta před léčbou. Výsledky: Metoda konstrukce a analýzy jednofaktorových logistických modelů regrese, ve kterých bylo analyzováno 24 ukazatelů jako faktoriální prvky, ukázala, že snížení rizika vzniku poradiační mukozitidy stupně III je predikováno několika faktory: imunoterapií, pohlavím a sérovými koncentracemi IgG a IgA. Bylo zjištěno snížení (p < 0,001) rizika vzniku poradiační mukozitidy stupně III, pokud byla do léčby pacientů zařazena imunoterapie alfa/beta defenziny v celkové dávce 40 mg (relativní poměr šancí (relative odds – RO) 0,05; 95% referenční interval (RI) 0,02–0,18) oproti pacientům ve skupině bez imunoterapie a ve skupině s touto imunoterapií v celkové dávce 60 mg (p = 0,001; RO 0,06; 95% RI 0,01–0,30). Dalším faktorem bylo pohlaví, konkrétně u mužů bylo ve srovnání s ženami riziko vzniku poradiační mukozitidy stupně III nižší (p = 0,003; RO 0,15; 95% RI 0,04–0,53). Bylo zaznamenáno zvýšení rizika (p = 0,024) mukozitidy stupně III při zvýšení výchozí hladiny sérové koncentrace IgG (RO 1,08; 95% RI 1,01–1,16) na každý 1 mg/ml a zvýšení (p = 0,044) pravděpodobnosti vzniku mukozitidy stupně III se zvýšením hladiny sérové koncentrace IgA (RO 1,23; 95% RI 1,01–1,50) na každý 1 mg/ml, také před léčbou. Multivariační analýza rovněž potvrdila, že riziko vzniku poradiační mukozitidy stupně III se zvyšuje (p = 0,008) s vysokou hladinou sérové koncentrace IgG před léčbou nebo se zvýšením tohoto ukazatele během léčby (RO 1,13; 95% RI 1,03–1,09) na každý 1 mg/ml (při standardizaci na ostatní rizikové faktory). Bylo zjištěno, že při standardizaci na další faktory (pohlaví, koncentrace IgG) je riziko vzniku mukozitidy stupně III při použití imunosupresiva alfa/beta defenzinů v celkové dávce 40 mg na kúru sníženo (p < 0,001; RO 0,08; 95% RI 0,02–0,27) ve srovnání s pacienty s karcinomem ústní dutiny a orofaryngu, kteří imunoterapii nedostávali. Podobně je riziko vzniku poradiační mukozitidy stupně III sníženo (p = 0,001) při použití imunoterapie ve vyšší dávce, tj. 60 mg na jeden cyklus (RO 0,03; 95% RI 0,004–0,24) ve srovnání s pacienty, kteří imunoterapii nedostali (při standardizaci na ostatní faktory). Závěr: Tato kontrolovaná klinická studie identifikovala další faktory, které kromě samotného ozařování ovlivňují riziko vzniku poradiační mukozitidy stupně III u pacientů s karcinomem ústní dutiny a orofaryngu během speciální léčby. Mezi tyto faktory patří zařazení imunoterapie alfa/beta defenziny do speciální léčby, pohlaví a výchozí sérové koncentrace IgG a IgA, přičemž platí, že čím vyšší jsou sérové koncentrace IgG a IgA v době zahájení léčby, tím větší je pravděpodobnost vzniku závažnější poradiační mukozitidy během speciální léčby. Výsledky studie humorálního stavu imunitního systému pacientů s karcinomem ústní dutiny a orofaryngu před zahájením chemoradioterapie lze využít jako prognostické rizikové faktory pro vznik závažné poradiační mukozitidy orofaryngu a také jako indikaci pro použití imunoterapeutických látek, zejména alfa/beta-defenzinů, které jsou díky imunomodulačnímu účinku schopny polarizovat imunitní odpověď směrem k pomocným T-lymfocytům typu 1.
Background: Today, a number of methods and ways of prevention and treatment of radiation- -induced mucositis of the oral cavity and oropharynx have been developed, but the represented approaches are still not effective enough. Therefore, to increase the effectiveness of the prevention and treatment of radiation-induced mucositis, it is necessary to approach this problem comprehensively and individually, and to evaluate the factors affecting the development of mucositis. Materials and methods: In this single-center prospective controlled non-randomized clinical trial, the results of clinical observation of the development of complications of radiation and chemoradiation therapy in 105 patients with a newly diagnosed squamous cell cancer of the oral cavity and oropharynx were analyzed. Factors affecting the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis including the age, gender of the patients, their general condition before the treatment according to World Health Organisation scales, type of the treatment and its doses, additional use of immunotherapy with alpha/beta defensins, characteristic signs of the tumor process and all indices of the immune status of the patients before the treatment have been analyzed. Results: The method of construction and analysis of one-factor logistic regression models, where 24 indices were analyzed as factorial features, showed that the reduction of the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis is predicted by several factors: immunotherapy, gender, serum concentrations of IgG and IgA. A decrease (P < 0.001) in the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis was revealed if immunotherapy with alpha/beta defensins (with a total dose of 40 mg) was included into the treatment scheme (relative odds (RO) 0.05; 95% reference interval (RI) 0.02–0.18), in comparison with patients of the groups where it was not present or this immune agent was used in a total dose of 60 mg (P = 0.001, RO 0.06; 95% RI 0.01–0.30). The next factorial sign was gender, namely the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis was lower for men (P = 0.003; RO 0.15; 95% RI 0.04–0.53) compared to women. An increase (P = 0.024) in the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis with an increase in the initial level of IgG serum concentration was revealed, (RO 1.08; 95% RI 1.01–1.16) for each 1 mg/mL, as well as an increase (P = 0.044) in the possibility of the appearance of grade III radiation-induced mucositis with an increase in the serum concentration of IgA (RO 1.23; 95% RI 1.01–1.50) for every 1 mg/mL also before the beginning of the treatment. Multifactorial analysis has also confirmed that the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis increases (P = 0.008) with a high serum IgG concentration before the treatment or with an increase in this index during therapy (RO 1.13; 95% RI 1.03–1.09) for every 1 mg/mL (when standardized by other risk factors). It was determined that when standardizing according to other factors (gender, IgG level), the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis in the use of the immune agent alpha/beta defensins in a total dose of 40 mg per course decreases (P < 0.001; RO 0.08; 95% RI 0.02–0.27) compared to patients with oral cavity and oropharynx cancer who were not treated with immunotherapy. The risk of the development of grade III radiation-induced mucositis also decreases (P = 0.001) in the use of immunotherapy in a higher dose, i.e. 60 mg per course (RO 0.03; 95% RI 0.004–0.24 compared to patients whose treatment did not include immunotherapy (when standardized by other factors). Conclusion: As a result of this controlled clinical study, some factors were determined in addition to the radiation as those affecting the risk of the development of grade III radiation-induced mucositis in patients with oral cavity and oropharynx cancer during special treatment. These factors comprise the inclusion of immunotherapy with alpha/beta defensins into the specific treatment; gender, and baseline levels of serum IgG and IgA concentrations suggest a pattern in which the higher the serum IgG and IgA concentrations are before the start of the treatment, the greater is the likelihood of severe radiation-induced mucositis degree during special therapy. The results of the study of humoral state of the immune system in patients with oral cavity and oropharynx cancer before the beginning of chemoradiation therapy can be used as prognostic risk factors for the development of severe gamma-irradiation-induced mucositis of the oropharyngeal area, as well as an indication for the use of immunotherapeutic agents (in particular, alpha/beta defensins) that are able to polarize the immune response towards type 1 T-helpers through their immunomodulatory action.
