Východiská: Vývoj vysoko účinných protinádorových terapií za posledných niekoľko desaťročí zásadným spôsobom zmenil situáciu pacientov so zhubným nádorovým ochorením, ktorí v súčasnosti dosahujú vysokú mieru vyliečenia v skorých štádiách ochorenia. Napriek obrovskému pokroku chemoterapia naďalej zostáva základnou liečebnou modalitou včasného karcinómu prsníka. Komplikácie súvisiace s chemoterapiou majú však zásadný vplyv na kardiovaskulárnu morbiditu a mortalitu tejto skupiny pacientov. Takmer 80 % žien s diagnostikovanou rakovinou prsníka má viac ako 50 rokov a má prítomné rizikové faktory pre kardiovaskulárne ochorenie, ako je vek, rodinná anamnéza, hypertenzia, zvýšený cholesterol, fajčenie, cukrovka a zvýšený index telesnej hmotnosti. Väčšina pacientok na rakovinu prsníka nezomrie a v súlade s celkovou populáciou zostávajú kardiovaskulárne ochorenia najčastejšou príčinou úmrtia. Preklinický výskum, retrospektívne analýzy a zopár prospektívných prác popisujú dyslipidemický účinok cytostatík, ktorý môže predisponovať k vzniku aterosklerotických kardiovaskulárnych ochorení. Podanie neoadjuvantnej alebo adjuvantnej chemoterapie na báze antracyklínov a taxánov môže viesť k zvýšeniu celkového cholesterolu, triacylglyceridov, LDL cholesterolu a poklesu HDL cholesterolu. Abnormálne vysoké koncentrácie lipidov v krvi predstavujú jeden z hlavných rizikových faktorov pre rozvoj a progresiu kardiovaskulárnych ochorení. Práce naznačujú i koreláciu medzi hladinami sérových lipidov a mierou dosiahnutia patologickej kompletnej remisie po podaní neoadjuvantnej chemoterapie. Dyslipidémia je u pacientiek s rakovinou prsníka liečených neoadjuvantnou chemoterapiou asociovaná s horšou prognózou. Cieľ: Cieľom práce je poukázať na dyslipidemické účinky cytostatík a riziká vzniku aterosklerotických kardiovaskulárnych ochorení u pacientok s karcinómom prsníka, ktoré absolvovali adjuvantnú alebo neoadjuvantnú chemoterapiu pre včasný karcinóm prsníka. Identifikácia kardiovaskulárnych rizikových faktorov na začiatku onkologickej liečby, monitorácia lipidového spektra a včasná intervencia liečby dyslipidémie unikajú v súčasnosti pozornosti.
Backround: The development of highly effective anti-cancer therapies over the past several decades has dramatically changed the situation of patients with malignant tumor disease, who currently achieve a high rate of cure in the early stages of the disease. Despite tremendous progress, chemotherapy remains the primary treatment modality for early breast cancer. However, chemotherapy-related complications have a major impact on cardiovascular morbidity and mortality in this group of patients. Almost 80% of women diagnosed with breast cancer are over 50 years of age and already have risk factors for cardiovascular disease, such as age, family history, hypertension, elevated cholesterol, smoking, diabetes, and elevated body mass index. Most breast cancer patients do not die and, in line with the general population, cardiovascular disease remains the most common cause of death. Clinical research, extensive retrospective analyzes and prospective works describe the dyslipidemic effect of cytostatics, which may predispose to the development of atherosclerotic cardiovascular diseases. The administration of neoadjuvant or adjuvant chemotherapy based on anthracyclines and taxanes can lead to an increase in total cholesterol, triacylglycerides, LDL cholesterol and a decrease in HDL cholesterol. Abnormally high concentrations of lipids in the blood represent one of the main risk factors for the development and progression of cardiovascular diseases. The works also indicate a correlation between serum lipid levels and the rate of achieving pathological complete remission after the administration of neoadjuvant chemotherapy. Dyslipidemia is associated with a worse prognosis in breast cancer patients treated with neoadjuvant chemotherapy. Purpose: The aim of the thesis is to point out the dyslipidemic effects of cytostatics and the risks of atherosclerotic cardiovascular diseases in breast cancer patients who have undergone adjuvant or neoadjuvant chemotherapy for early breast cancer. The identification of cardiovascular risk factors at the beginning of oncological treatment, the monitoring of the lipid spectrum during the treatment and the timely intervention of dyslipidemia treatment escape attention at present.
- MeSH
- antracykliny farmakologie terapeutické užití MeSH
- cytostatické látky * farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- dyslipidemie * chemicky indukované etiologie krev MeSH
- farmakoterapie klasifikace metody MeSH
- kardiovaskulární nemoci chemicky indukované etiologie MeSH
- lidé MeSH
- nádory prsu diagnóza epidemiologie farmakoterapie MeSH
- rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Metastatický duktální karcinom pankreatu (metastatic pancreatic ductal adenocarcinoma – mPDAC) patří mezi maligní onemocnění s nejvyšší letalitou. Dnešní terapeutické možnosti zahrnují podle doporučení Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) v 1. linii dublet chemoterapii gemcitabin + nab-paklitaxel (Gem/Nab-P) nebo modifikovaný režim FOLFIRINOX (mFOLFIRINOX) a u pacientů v horším celkovém stavu monoterapii gemcitabinem. Nepřímé srovnání základních studií s Gem/Nab-P a mFOLFIRINOX v porovnání s gemcitabinem v monoterapii (PRODIGE-4 a MPACT) naznačilo delší celkové přežití (overall survival – OS) u pacientů s mFOLFIRINOX. Je ale třeba vzít v úvahu, že do studie MPACT s Gem/Nab-P byli zařazováni pacienti s celkově horším výkonnostním stavem. Přímé porovnání těchto režimů chemoterapie chybělo. Nepřímá porovnání z reálné praxe ukazují jejich srovnatelnou účinnost z hlediska OS, přežití bez progrese i podílu léčebných odpovědí, konzistentně odlišný je profil bezpečnosti. Nedávno publikovaná studie fáze II/III GENERATE, která přímo porovnávala Gem/Nab-P a mFOLFIRINOX u nepředléčených pacientů s mPDAC, prokázala významně delší OS u pacientů léčených Gem/Nab-P přesahující 17 měsíců při nižší incidenci nehematologické toxicity. Výsledky vyvolaly na kongresu ESMO 2023 živou diskuzi. Porovnání Gem/Nab-P a mFOLFIRINOX se ve své prezentaci na konferenci PragueONCO 2024 věnoval i prof. Prager, který vyzdvihl minimálně srovnatelnou účinnost obou režimů a lepší bezpečnost Gem/Nab-P a doložil přínos Gem/Nab-P také u pacientů starších 70 let a pacientů s výkonnostním stavem (performance status – PS) podle Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) PS 2. Je třeba také vzít v úvahu, že volba 1. linie léčby určuje terapeutické možnosti ve 2. linii. Při aplikaci Gem/Nab-P lze dnes ve 2. linii využít pegylovaný lipozomální irinotekan (nal-IRI) v kombinaci s 5-fluorouracilem a leukovorinem (5-FU/LV), který prokázal prodloužení OS v porovnání s 5-FU/LV ve studii III. fáze NAPOLI-1. U pacientů předléčených režimem mFOLFIRINOX lze ve 2. linii využít gemcitabin nebo Gem/Nab-P. Včasné vyšetření molekulárních prediktivních parametrů umožní identifikovat případy, pro které je k dispozici vhodná cílená léčba nebo imunoterapie.
Background: Metastatic pancreatic ductal carcinoma (mPDAC) is one of the most lethal malignancies. The European Society for Medical Oncology (ESMO) guidelines recommend a gemcitabine doublet + nab-paclitaxel (Gem/Nab-P) or a modified FOLFIRINOX regimen (mFOLFIRINOX) as options for systemic chemotherapy. Gemcitabine monotherapy is an option for patients in a worse performance status (PS). Indirect comparisons of pivotal trials with Gem/Nab-P and mFOLFIRINOX vs. gemcitabine monotherapy (PRODIGE-4 and MPACT) indicated longer overall survival (OS) in patients treated with mFOLFIRINOX. However, it should be taken into account that the MPACT study with Gem/Nab-P included patients with an overall worse performance status. A direct comparison of these chemotherapy regimens was lacking. Indirect comparisons from real practice show their comparable effectiveness in terms of OS, progression-free survival and overall response rate. The safety profile is consistently different. The recently published phase II/III GENERATE trial, which directly compared Gem/Nab-P and mFOLFIRINOX in treatment-na?ve mPDAC patients, demonstrated significantly longer OS in Gem/Nab-P-treated patients exceeding 17 months with a lower incidence of non-hematologic toxicity. The results sparked a lively discussion at the ESMO 2023 Congress. The comparison of Gem/Nab-P and mFOLFIRINOX was also addressed by prof. Prager in his presentation at the PragueONCO 2024 conference. Prager, who highlighted comparable efficacy of both regimens and better safety of Gem/Nab-P and demonstrated the benefit of Gem/Nab-P also in patients older than 70 years and those with Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) performance status (PS) 2. It should also be taken into account that the choice of first line treatment determines the therapeutic options in the 2nd line. If the Gem/Nab-P regimen is used in the first line, pegylated liposomal irinotecan (nal-IRI) in combination with 5-fluorouracil and leucovorin (5-FU/LV) can be used in the second line. This regimen demonstrated prolongation of OS compared to 5-FU/LV in phase III study NAPOLI-1. In patients pretreated with the mFOLFIRINOX regimen, gemcitabine monotherapy or Gem/Nab-P can be used in the second line. Early examination of molecular predictive parameters will enable the identification of cases for which appropriate targeted therapy or immunotherapy is available.
- Klíčová slova
- studie GENERATE, FOLFIRINOX,
- MeSH
- duktální karcinom pankreatu farmakoterapie mortalita sekundární MeSH
- gemcitabin * farmakologie terapeutické užití MeSH
- irinotekan farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- kombinovaná farmakoterapie metody MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- paclitaxel * farmakologie terapeutické užití MeSH
- protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- multicentrická studie MeSH
Východiska: Cílem léčby dlaždicového análního karcinomu (anal squamous cell carcinoma – ASCC) je zachování funkčního análního svěrače a udržení co nejlepší kvality života. Chirurgická excize je rezervována pouze pro velmi časná stadia a většinou je v léčbě ASCC užívána konkomitantní chemoradioterapie (CHRT). Cílem práce je retrospektivní analýza souboru pacientů s ASCC léčených CHRT s využitím akcelerované radioterapie na Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a Fakultní nemocnice Bulovka v Praze. Soubor pacientů a metody: V letech 2014–2022 podstoupilo 73 pacientů s ASCC definitivní CHRT. Pacienti byli léčeni akcelerovanou radioterapií ve 25 frakcích – na tumor a postižené lymfatické uzliny ? 2,3 Gy do dávky 57,5 Gy a na oblast spádových lymfatik ? 1,8 Gy do dávky 45 Gy. Konkomitantně byla podávána převážně chemoterapie mitomycin + 5-fluorouracil, později mitomycin + kapecitabin. Výsledky: Celkem 64 (87,7 %) pacientů podstoupilo CHRT, ve zbývajících 9 (12,3 %) případech byla provedena samostatná radioterapie. Bylo dosaženo 2letého a 5letého celkového přežití 85,8 %, resp. 76,3 %, přežití bez nemoci 88,0 %, resp. 86,3 %, lokální kontroly 91,9 %, resp. 91,9 % a intervalu bez kolostomie 68,5 %, resp. 68,5 %. Mediánu těchto parametrů nebylo dosaženo. Akutní toxicita stupně G3–4 byla zjištěna u 51 (69,8 %) pacientů, pozdní toxicita G3–4 byla zaznamenána v 10 (13,7 %) případech, toxicita G5 se nevyskytla. Závěr: Akcelerovaná radioterapie v rámci radikální léčby ASCC vedla k příznivé kontrole onemocnění, ale byla zatížena významnou toxicitou.
Background: The goal of treatment for anal squamous cell carcinoma (ASCC) is to preserve a functional anal sphincter and maintain the best quality of life. Surgical excision is reserved only for very early stages, and concomitant chemoradiotherapy (CHRT) is usually used in the treatment of ASCC. The aim of the study is a retrospective analysis of a group of patients with ASCC treated with CHRT using accelerated radiotherapy at the Institute of Radiation Oncology of Bulovka University Hospital in Prague (IRO BUH). Patients and methods: Between 2014 and 2022, 73 patients with ASCC underwent definitive CHRT. Patients were treated with accelerated radiotherapy in 25 fractions – to the tumor and affected lymph nodes at 2.3 Gy to a dose of 57.5 Gy and to the area of the lymphatics at 1.8 Gy to a dose of 45 Gy. Concomitant chemotherapy mitomycin + 5-fluorouracil, later mitomycin + capecitabine was administered. Results: A total of 64 (87.7%) patients underwent CHRT, in the remaining 9 (12.3%) cases only radiotherapy was applied. The 2- and 5-year overall survival rates were 85.8% and 76.3%, disease-free survival 88.0% and 86.3%, local control 91.9% and 91.9%, and colostomy-free interval 68.5% and 68.5%, respectively. The median of these parameters was not reached. Acute toxicity grade G3–4 was reported in 51 (69.8%) patients, late toxicity G3–4 was detected in 10 (13.7%) cases. No grade 5 toxicity occurred. Conclusion: Accelerated radiotherapy in the treatment of ASCC resulted in favorable disease control but was burdened with significant toxicity.
- MeSH
- chemoradioterapie klasifikace metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- nádory anu * farmakoterapie klasifikace patologie radioterapie MeSH
- nežádoucí účinky léčiv klasifikace MeSH
- protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie farmakologie terapeutické užití MeSH
- radioterapie * metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- spinocelulární karcinom farmakoterapie klasifikace patologie radioterapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Východiska: Zhoubné nádory jater jsou agresivní a mají špatnou prognózu přežití. Metalothionein (MT) je nízkomolekulární intracelulární protein, jehož primární funkcí je udržení homeostázy těžkých kovů v živých organizmech. Molekulární mechanizmus exprese MT je velmi málo prostudován. Nedávné výzkumy ukazují na jeho významný vztah ke karcinogenezi, spontánní mutagenezi a účinnosti protinádorových léčiv. Již v předchozích studiích bylo dokázáno, že hladiny MT stoupají u nádorového onemocnění. Cílem naší práce bylo studium MT za účelem zvýšení efektivity diagnostiky zhoubných nádorů jater. Metody: V pilotní studii (2022–2023) byla sledována skupina 15 pacientů s hepatocelulárním karcinomem (hepatocellular carcinoma – HCC, diagnóza C220) a skupina 15 pacientů s hepatoblastomem (diagnóza C222). Kontrolní skupina byla vybrána ze zdravých probandů (n = 20). Pro analýzu byla použita námi vyvinutá modifikovaná metoda. Vzorky krevních sér probandů byly tepelně denaturovány (99 ̊C, 20 min). MT byl stanoven pomocí elektrochemie. Získaná data byla uložena a zpracována v laboratorním informačním systému QINSLAB. Výsledky: U vzorků denaturovaných krevních sér byly získány voltametrické křivky MT. Stanovením plochy pod křivkou (area under the curve – AUC) byly vypočteny koncentrace MT. Pro porovnání normální a abnormální hladiny MT byla použita kontrolní séra zdravých probandů (n = 20) se zjištěným průměrným množstvím MT 2,0 ± 1,3 μg/l a mediánem 1,9 μg/l. U skupiny pacientů s HCC bylo zjištěno průměrné množství MT 9,1 ± 6,5 μg/l a medián 9,0 μg/l. Tzv. receiver operating characteristic (ROC) analýza ukázala AUC 0,864 (95% CI 0,736–0,992), senzitivitu 0,74 a specificitu 0,75. U pacientů s hepatoblastomem bylo zjištěno průměrné množství MT 11,5 ± 7,5 μg/l a medián 10,9 μg/l. ROC analýza ukázala AUC 0,868 (95% CI 0,751–0,993), senzitivitu 0,84 a specificitu 0,86. V korelační analýze byla pozorována korelace MT ke karcinoembryonálnímu antigenu (CEA) (r = 0,99), kyselině močové (r = −0,86) a iontům draslíku (r = −0,94). Závěr: V této pilotní studii se podařilo sledovat pravděpodobnou asociaci hladiny MT u probandů se zhoubnými nádory jater. Z publikovaných prací je známo, že hladiny MT jsou dlouhodobě zvýšené a předpokládáme, že souvisí se zvýšenou metabolickou aktivitou nádorových buněk. Studie bude dále pokračovat na větším souboru pacientů.
Background: Malignant liver tumors are highly aggressive with a poor prognosis. Metalothionein (MT) is a low-molecular intracellular protein, whose primary function is to regulate the homeostasis of heavy metals in many organisms. There are only few studies focusing on the molecular mechanisms of MT expression. Recent studies show its significant relations to carcinogenesis, spontaneous mutagenesis and efficiency of antitumor medicine. In previous studies, the increase of MT levels in cancer patients was proven. The aim of this work is to study MT as well as to increase the efficiency of malignant liver tumor diagnosis. Methods: In our pilot study (2022–2023) we observed a group of 15 patients with hepatocellular carcinoma (diagnosis C220) and a group of 15 patients with hepatoblastoma (diagnosis C222). The control group included 20 healthy probands. We developed our own modified method for the analysis. Blood serum samples of the probands were denaturated (99 ̊C, 20 min). MT was determined by an electrochemical method. Obtained data were stored and processed in the laboratory information system QINSLAB. Results: In denaturated blood serum samples, we obtained voltametric curves of MT. We determined concentrations of MT by evaluating the area under the curve (AUC). To differentiate normal and abnormal concentrations of MT, blood samples of healthy probands were used (N = 20), with the average MT levels of 2.0 ± 1.3 μg/L and median 1.9 μg/L. In patients diagnosed with HCC, the average MT levels were 9.1 ± 6.5 μg/L and median 9.0 μg/L. The receiver operating characteristic (ROC) analysis showed AUC 0.864 (95% CI 0.736–0.992), sensitivity 0.74 and specificity 0.75. In patients diagnosed with hepatoblastoma, the average MT concentrations measured were 11.5 ± 7.5 μg/L and the median was 10.9 μg/L. The ROC analysis displayed AUC 0.868 (95% CI 0.751–0.993), sensitivity 0.84 and specificity 0.86. The correlation analysis showed correlation between MT and carcinoembryonic antigen (CEA) (r = 0.99), uric acid (r = −0.86) and potassium ions (r = −0.94). Conclusion: In this pilot study, we observed the association of MT levels in healthy probands and malignant liver tumor patients. Many previous studies show that MT concentrations are increasing as the illness progresses. We assume that this increase is connected to the high metabolic activity of cancer cells. This study will continue with collecting a larger number of samples.
- MeSH
- elektrochemické techniky klasifikace metody MeSH
- hepatoblastom krev patologie MeSH
- hepatocelulární karcinom krev patologie MeSH
- lidé MeSH
- metalothionein * analýza krev MeSH
- nádorové biomarkery analýza krev MeSH
- nádory jater * diagnóza farmakoterapie krev MeSH
- pilotní projekty MeSH
- prognóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Východiska: Idiopatická retroperitoneální fibróza je charakterizovaná rozvojem periaortických a periiliakálních zánětlivých infiltrátů s výraznou fibrózou. Léčba rituximabem v kombinaci s glukokortikoidy je účinná, ale léčebné odpovědi nejsou dlouhodobé. U jiných nemocí byly srovnávány léčebné odpovědi dosahované dvojkombinací rituximab a glukokortikoidy s trojkombinací rituximab, cyklofosfamid a dexametazon, která dosáhla vždy delší a hlubší léčebné odpovědi. A proto jsme ji aplikovali i zde. Případ: Muž, 56 let, přišel s CT obrazem retroperitonální fibrózy s unilaterální okluzí ureteru. Biopsie ložiska prokázala retroperitoneální fibrózu s histologickým nálezem onemocnění asociovaného s IgG4. Léčba prednizonem v dávce 1 mg/kg byla špatně tolerována. Proto byla změněna na trojkombinaci rituximabu 375 mg/m2 v den 1., cyklofosfamidu 300 mg/m2 v infuzi v den 1. a 15. a dexametazonu 20 mg v infuzi v den 1. a 15. v 28denním cyklu. Výsledky: Vyšetření pozitronovou emisní tomografií (PET/CT) s fluorodeoxyglukózou (FDG) po 4. měsíci léčby prokazovalo výrazný pokles akumulace FDG a vymizení fibrotické masy. Léčba trvala 8 měsíců a na ni navázala udržovací léčba, rituximab 1 000 mg a dexametazon 20 mg v 6měsíčních intervalech. Při PET/MR kontrole po 3 letech od zahájení léčby trvá vymizení dříve patrné fibrotické masy (kompletní remise). S aktivitou nemoci koreloval počet cirkulujících plazmablastů v periferní krvi. Závěr: Léčba retroperitonální fibrózy kombinací rituximabu, cyklofosfamidu a dexametazonu dosahuje velmi rychle vymizení patologické akumulace FDG a fibrotické retroperitonální masy již po 4 měsících léčby. Kontrolní PET/MR zobrazení po 3 letech od zahájení léčby potvrdilo kompletní remisi nemoci s vymizením patologické akumulace FDG a s kompletním vymizením dříve zřetelných fibrotických mas. Stále je ale nutná udržovací léčba rituximabem, jak lze odvodit z vzestupu počtu cirkulujích plazmablastů při prodloužení intervalu mezi aplikací rituximabu.
Background: Idiopathic retroperitoneal fibrosis is characterized by the development of inflammatory infiltrates with marked fibrosis along the large retroperitoneal vessels. Rituximab in combination with glucocorticoids constitute an effective therapy, but the responses are not long-lasting. In other similar situations, addition of cyclophosphamide to the combination achieved longer and deeper responses. This was the reason to use the triple combination in this case. Case: A 56-year-old man came with four weeks lasting abdominal pain with CT finding of retroperitoneal fibrosis with unilateral ureteral occlusion. Biopsy confirmed retroperitoneal fibrosis with histological findings of IgG4-associated disease. Treatment with prednizone was poorly tolerated. Therefore, the patient was switched to the combination of rituximab 375 mg/m2 on day 1, cyclophosphamide 300 mg/m2 in infusion in days 1 and 15, plus dexamethasone 20 mg in infusion on days 1 and 15, repeated in a 28-day cycle. Results: Fluorodeoxyglucose (FDG) positron emission tomography (PET/CT) examination after 4 months of treatment showed a marked decrease in FDG accumulation and complete disappearance of the fibrotic mass. After 8 months, the induction therapy was followed by maintenance therapy with rituximab 1,000 mg plus dexamethasone 20 mg in 6-month intervals. Control PET/MR examination after 3 years is consistent with complete remission. The number of circulating plasmablasts correlated with the disease activity. Conclusion: Treatment of retroperitoneal fibrosis with the tripple combination of rituximab, cyclophosphamide and dexamethasone achieved a very rapid disappearance of pathological FDG accumulation and fibrotic retroperitoneal mass, with complete disappearance achieved after 4 months of treatment. After 3 years of maitenance therapy, the diesease is still in complete remission on PET/MR examination. We suggest to continue the maintenance therapy with rituximab because of some increase in the number of circulating plasmablasts after prolongation of the intervals between rituximab administration.
- MeSH
- cyklofosfamid aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- dexamethason aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- fluorodeoxyglukosa F18 farmakologie terapeutické užití MeSH
- kombinovaná farmakoterapie * metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- PET/CT metody MeSH
- retroperitoneální fibróza * diagnostické zobrazování diagnóza farmakoterapie MeSH
- rituximab farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Východiska: Léčba lokálně pokročilého karcinomu rekta standardně zahrnuje neoadjuvantní chemoradioterapii, po které nastupuje operace s případnou adjuvantní chemoterapií. Kromě neoadjuvantní chemoradioterapie se stále více uplatňuje tzv. totální neoadjuvantní terapie (TNT) spočívající v aplikaci radioterapie a následné kombinované chemoterapie, a to v různých sekvencích a kombinacích. Jejím hlavním přínosem je významné snížení rizika rozvoje vzdálených metastáz a současně zlepšení lokální kontroly, které může v indikovaných případech umožnit non-operativní management. Pacienti s nádory s mikrosatelitní instabilitou a deficientním systémem mismatch repair (MSI/dMMR) se začínají při zvažování TNT vyčleňovat jako samostatná skupina profitující z jiného léčebného přístupu. Případ: Náš případ popisuje diagnostiku a léčbu pacientky s lokálně pokročilým karcinomem rekta, která byla pro klinické charakteristiky onemocnění indikovaná k prediktivnímu molekulárně genetickému vyšetření, jež potvrdilo mikrosatelitní instabilitu nádoru. Na základě tohoto nálezu byla u pacientky po iniciální krátké radioterapii místo chemoterapie indikována neoadjuvatní imunoterapie. Následná operace potvrdila kompletní patologickou odpověď. Pacientka absolvovala tuto léčbu s dobrou tolerancí, je nyní v trvající kompletní remisi a dále pečlivě dispenzarizována dle doporučených postupů. Závěr: Molekulárně genetické testování má u karcinomu rekta zásadní význam a mělo by být vstupně provedeno u všech pokročilejších nádorů, u kterých se kromě operace zvažuje jakákoli jiná možná onkologická léčba. Nález MSI/dMMR vyžaduje specifický léčebný přístup, který přináší pacientům s těmito nádory maximální benefit.
Background: Typically, the management of locally advanced rectal cancer consists of neoadjuvant chemoradiotherapy, followed by surgery and adjuvant chemotherapy. In addition to neoadjuvant chemoradiotherapy, total neoadjuvant therapy (TNT) involving radiotherapy and combined chemotherapy has been increasingly used and shown to reduce the risk of distant metastasis and improve local control. Patients with microsatellite instability and deficient mismatch repair (MSI/dMMR) tumors represent a specific group that benefits from different approaches if TNT is considered. Case: Our case report describes the diagnosis and treatment of a patient with locally advanced rectal cancer indicated for clinical characteristics to predictive molecular testing. Microsatellite instability was confirmed. Based on this finding, after short-course radiotherapy, she was offered neoadjuvant immunotherapy with checkpoint inhibitors. She subsequently underwent surgery with a confirmed pathologic complete response. The treatment was well-tolerated and she stays in complete remission, with a follow-up according to the standard recommendations. Conclusion: This case highlights the importance of molecular testing in rectal cancer, which should be performed in all advanced cases requiring more intensive oncologic therapy than surgery alone. MSI/dMMR status indicates the need for a specific approach that may significantly improve the outcomes of these patients.
- MeSH
- dospělí MeSH
- inhibitory kontrolních bodů * farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- mikrosatelitní nestabilita MeSH
- nádory rekta * farmakoterapie genetika patologie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody MeSH
- oprava chybného párování bází DNA genetika MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Východiska: Léčba checkpoint inhibitory (immune checkpoint inhibitor – ICI) přinesla v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer – NSCLC) revoluční pokrok. Nemálo pacientů s NSCLC má komorbidní onemocnění. U pacientů, kteří již mají poškozenou funkci ledvin, je třeba věnovat zvláštní pozornost renální toxicitě, což je vzácná imunitně podmíněná nežádoucí příhoda. Ačkoli bylo publikováno několik kazuistik léčby ICI u pacientů s pokročilým NSCLC podstupujících hemodialýzu, informace o léčbě ICI u pacientů s chronickým onemocněním ledvin (chronic kidney disease – CKD) jsou limitované. Případ: Uvádíme zde případ úspěšně léčeného 75letého pacienta s CKD a pokročilým NSCLC. Odhadovaná rychlost glomerulární filtrace na začátku protinádorové léčby byla 40 ml/min/1,73 m2. Byl podán nivolumab a ipilimumab, jednak s ohledem na očekáváný terapeutický účinek a jednak kvůli zamezení nežádoucím účinkům. Ipilimumab byl vysazen 1 rok po zahájení léčby a podávání nivolumabu bylo také ukončeno, a to 2 roky od zahájení léčby kvůli dysfunkci štítné žlázy jako imunitně podmíněnému nežádoucímu účinku. Bez toho, aby se u pacienta zhoršilo CKD, byla možná léčba NSCLC dvěma checkpoint inhibitory po dobu ≥ 3 let. Závěr: Režim nivolumab a ipilimumab se může stát jednou z možností léčby pacientů s NSCLC a současně s CKD. Tento článek by mohl poskytnout návrh léčby budoucích pacientů, u kterých je možné předpokládat podobný průběh.
Background: Immune checkpoint inhibitor (ICI) therapy has brought about a revolutionary advance in the treatment of advanced non-small cell lung cancer (NSCLC). Not a few patients with NSCLC have comorbid diseases. In patients who already have impaired renal function, particular attention must be paid to renal toxicity, a rare immune-related adverse events. Although there have been some case reports of ICI therapy for patients with advanced NSCLC undergoing hemodialysis, information on ICI therapy in patients with chronic kidney disease (CKD) is limited. Case: We show herein a case with a successfully treated 75-year-old male patient with CKD and advanced NSCLC. His estimated glomerular filtration rate at the start of anticancer treatment was 40 mL/min/1.73 m2. Nivolumab and ipilimumab were administered, considering both the expectation of therapeutic efficacy and the avoidance of side effects. Ipilimumab was discontinued 1 year after the start of the treatment, and nivolumab was also terminated 2 years after the initiation of the treatment due to thyroid dysfunction as immune-related adverse event. Without worsening of CKD, the patient was able to control NSCLC with two immune checkpoint inhibitors for ≥ 3 years. Conclusion: Nivolumab and ipilimumab regimen might become one of the options for NSCLC patients with CKD. This report could provide some suggestions for the treatment of future patients who might experience a similar course of the therapy.
- MeSH
- chronická renální insuficience chemicky indukované diagnóza MeSH
- inhibitory kontrolních bodů * farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- ipilimumab farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nádory plic farmakoterapie klasifikace MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic * farmakoterapie komplikace MeSH
- nivolumab farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- PET/CT metody MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Východiska: Imunoterapie je jedním ze základních léčebných modalit, zejména v léčbě metastazujícího nemalobuněčného plicního karcinomu, postupně pronikla ale i do neoadjuvantní a adjuvantní indikace. Určitým omezením nadále zůstává imunitně podmíněná toxicita a široké klinické spektrum jejích projevů. Její diferenciální diagnóza je často komplikovaná. Případ: Prezentujeme případ pacientky, která je od února 2023 léčena v našem ústavu pro metastatický skvamózní karcinom pravé plíce první linií systémové léčby pembrolizumabem v úvodní kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem. Přešetření po čtyřech cyklech léčby prokázalo výraznou regresi onkologického nálezu, ale také částečné fibrózní změny obou plic. Pacientka byla zcela asymptomatická a po domluvě s ní bylo rozhodnuto o pokračování v léčbě, již monoterapií pembrolizumabem. Několik dnů po podání dochází u pacientky k rozvoji klidové dušnosti, kašle a febrilií. Toto zhoršení stavu referovala až při další plánované ambulantní návštěvě. Pro přetrvávající dušnost bylo vysloveno podezření na imunitně podmíněnou pneumonitidu. CT hrudníku ukázalo výrazné postižení všech plicních laloků a byla nasazena léčba kortikoidy a antibiotiky. Cestou bronchoalveolární laváže byla zjištěna pozitivita rhinoviru a enteroviru. Virovou pneumonii jsme zhodnotili jako nejpravděpodobnější příčinu klinického nálezu. Zavedená léčba kortikoidy byla postupně snižována a po diskuzi s pacientkou jsme pokračovali v podávání pembrolizumabu. Kontrolní CT plic prokázalo jednak další výraznou regresi tumoru, jednak výraznou regresi zánětlivých infiltrací. Aktuálně je pacientka po celkem 14 cyklech chemo/imunoterapie (z toho 9 cyklů pembrolizumabu po opětovném nasazení) klinicky ve výborném stavu, přičemž nadále trvá výrazná léčebná odpověď. Závěr: Naše kazuistika zdůrazňuje nutnost širší diferenciální diagnostiky v případě, že se během podávání imunoterapie objeví plicní komplikace. Správná diagnóza těchto komplikací může kromě jiného zásadně ovlivnit další onkologickou léčbu.
Background: Immunotherapy is one of the fundamental treatment modalities, especially in the treatment of metastatic non-small cell lung carcinoma, but it is also applied in neoadjuvant, or adjuvant therapy. A certain limitation continues to be immune-mediated toxicity and the broad clinical spectrum of its manifestations, which can present considerable differential diagnostic challenges. Case: We present a case of a female patient who has been treated at our institute since February 2023 for metastatic squamous cell carcinoma of the right lung with first-line systemic therapy of pembrolizumab in initial combination with carboplatin and paclitaxel. Reassessment after four cycles of treatment showed a significant regression of the oncological finding, but also partial fibrotic changes in both lungs. The patient was completely asymptomatic and after consultation with her, it was decided to continue the treatment, now with pembrolizumab monotherapy. Several days after administration, the patient developed resting dyspnea, cough, and fevers. She consulted this deterioration of her condition only at the next scheduled appointment. Persistent dyspnea raised suspicion of immune-mediated pneumonitis. CT of the chest showed significant involvement of all lung lobes and treatment with corticosteroids and antibiotics was initiated. Through bronchoalveolar lavage, positivity for rhinovirus and enterovirus was detected. Viral pneumonia was assessed as the most likely cause of the clinical finding. The established corticosteroid treatment was gradually reduced and after discussion with the patient, we continued the administration of pembrolizumab. A follow-up CT of the lungs showed both further significant regression of the tumor and significant regression of inflammatory changes. Currently, the patient is after a total of 14 cycles of chemo/immunotherapy (of which 9 cycles of pembrolizumab after re-initiation), clinically in excellent condition, while a significant therapeutic response continues. Conclusion: Our case report emphasizes the need for a broader differential diagnosis in the event of pulmonary complications during the administration of immunotherapy. Correct diagnosis of these complications can, among other things, fundamentally affect oncological treatment.
- Klíčová slova
- pembrolizumab,
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- humanizované monoklonální protilátky * farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- imunoterapie metody škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- pneumonie chemicky indukované diagnóza farmakoterapie klasifikace MeSH
- počítačová rentgenová tomografie metody MeSH
- virová pneumonie * diagnóza farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Doporučené postupy klinické péče o nosiče patogenních variant v klinicky relevantních genech predisponujících ke vzniku Lynchova syndromu a karcinomu kolorekta definují kroky primární a sekundární prevence, která by měla být osobám ve vysokém riziku vzniku dědičných nádorů v ČR poskytnuta. Tvorba doporučených postupů byla organizována pracovní skupinou onkogenetiky Společnosti lékařské genetiky a genomiky při České lékařské společnosti J. E. Purkyně ve spolupráci se zástupci onkologie, onkogynekologie a gastroenterologie. Doporučené postupy vycházejí z aktuálních doporučení National Comprehensive Cancer Network (NCCN), Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) a zohledňují kapacitní možnosti našeho zdravotnictví.
The guidelines for clinical practice for carriers of pathogenic variants in clinically relevant genes predisposing to Lynch syndrome and colorectal cancer define the steps of primary and secondary prevention that should be provided to the individuals at high risk of developing hereditary cancer in the Czech Republic. The drafting of the guidelines was organized by the Oncogenetics Working Group of the Society for Medical Genetics and Genomics of J. E. Purkyně Czech Medical Society, in cooperation with representatives of oncology, oncogynecology, and gastroenterology. The guidelines are based on the current recommendations of the National Comprehensive Cancer Network (NCCN), European Society of Medical Oncology (ESMO) and take into account the capacity of the Czech healthcare system.
- MeSH
- adhezní molekula epiteliálních buněk genetika MeSH
- dědičné nepolypózní kolorektální nádory genetika MeSH
- genetická predispozice k nemoci * genetika MeSH
- kolorektální nádory * genetika MeSH
- mismatch repair endonukleáza PMS2 genetika MeSH
- MutL homolog 1 genetika MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
- zárodečné mutace genetika MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
