WHO klasifikace krevních nemocí řadí do skupiny označené termínem plazmocelulární malignity mnohočetný myelom, solitární plazmocytom a plazmocelulární leukemii. Pro stanovení diagnózy symptomatického mnohočetného myelomu je požadován průkaz ≥10% klonálních plazmocytů v kostní dřeni nebo histologický průkaz plazmocytomu plus průkaz jednoho či více symptomů mnohočetného myelomu ze skupiny CRAB (hyperkalcemie, renální insuficience, anémie nebo osteolytická ložiska), případně dalších znaků charakterizujících aktivní myelom (plazmocytóza kostní dřeně ≥60%, poměr sérového involved/uninvolved volného lehkého řetězce (FLC) ≥100 (za předpokladu, že involved FLC je ≥100mg/l), nebo >1 fokální ložisko na magnetické rezonanci. Přítomnost cytogenetických změn typu del(17p), t(4;14), t(14;16), t(14;20), gain 1q, nebo p53 mutace je považována za high-risk myelom. Přítomnost jakýchkoliv dvou high risk faktorů je někdy nazývána double-hit myelom; tři a více rizikových faktorů poté triple-hit myelom. V budoucnu budou zřejmě tyto prognostické znaky důležité pro volbu terapie. V roce 2022 pouze některá pracoviště (například Mayo Clinic) rozdělují pacienty dle těchto cytogenetických znaků do prognostických skupin a modifikují terapii (viz www.msmart.org). Solitární plazmocytom je vzácná forma plazmocelulární dyskrazie, která tvoří jednu masu monoklonálních plazmocytů lokalizovanou buď extramedulárně či intraoseálně. Pacienti, u nichž aspirace kostní dřeně detekuje malé zmnožení klonální plazmocytů, kteří ale nenaplňující ani zdaleka kritéria mnohočetného myelomu, mají vyšší riziko časné progrese do symptomatického myelomu. Před léčbou je vhodné provést pozitronovou emisní tomografii anebo CT či MR zobrazení celého těla, aby nebyla přehlédnuta další ložiska. Již několik desetiletí je léčba založena na kurativní radioterapii, ale je taktéž zkoumán potenciální přínos systémové terapie pro rizikové pacienty, protože radioterapie u solitárních plazmocytů o průměru nad 5cm často selhává. Primární plazmocelulární leukemie (PCL) má nepříznivou prognózu i v době příchodu nových léků. PCL vyžaduje časnou detekci a zahájení nejúčinnější léčby. Kritéria této nemoci se změnila, starší kritéria vyžadovala ≥20% plazmocytů v periferní krvi. Současná kritéria, zveřejněná koncem roku 2021, považují za dostačující průkaz ≥5% plazmocytů v periferní krvi u pacientů, kteří jinak splňují kritéria myelomu. Přítomnost ≥5% cirkulujících plazmocytů v periferní krvi u pacientů s mnohočetným myelom je prognóza stejně nepříznivá jako při přítomnosti ≥20% plazmocytů v periferní krvi. Proto nově skupina International Myeloma Working Group definuje PCL přítomností 5% či více cirkulujících plazmatických buněk detekovatelných při cytologickém hodnocení nátěru periferní krve u pacientů s mnohočetným myelomem. V textu jsou probrány příznaky, diagnostická kritéria a léčba těchto tří chorob spadajících pod skupinové označení plazmocelulární malignity.
According the WHO classification of malignant hematologic diseases the group plasma cell neoplasms consists of multiple myeloma, solitary plasmocytoma and plasmocytic leukemia. Diagnosis of multiple myeloma requires ≥10% clonal bone marrow plasma cells or a biopsy proven plasmacytoma plus evidence of one or more multiple myeloma defining events (MDE) namely CRAB (hypercalcemia, renal failure, anemia, or lytic bone lesions) features felt related to the plasma cell disorder, bone marrow clonal plasmacytosis ≥60%, serum involved/uninvolved free light chain (FLC) ratio ≥100 (provided involved FLC is ≥100 mg/L), or >1 focal lesion on magnetic resonance imaging (MRI). The presence of del(17p), t(4;14), t(14;16), t(14;20), gain 1q, or p53 mutation is considered high-risk multiple myeloma. Presence of any two high risk factors is considered double-hit myeloma; three or more high risk factors is triple-hit myeloma. Solitary plasmacytoma is an infrequent form of plasma cell dyscrasia that presents as a single mass of monoclonal plasma cells, located either extramedullary or intraosseous. In some patients, a bone marrow aspiration can detect a low monoclonal plasma cell infiltration which indicates a high risk of early progression to an overt myeloma disease. Before treatment initiation, whole body positron emission tomography-computed tomography or magnetic resonance imaging should be performed to exclude the presence of additional malignant lesions. For decades, treatment has been based on radiation, but studies exploring the potential benefit of systemic therapies for high-risk patients are urgently needed, becouse in solitary plasmocytomas of diameter more the 5 cm is the response to radioterapie often incomplete. Primary plasma cell leukemia (PCL) has a consistently ominous prognosis, even after progress in the last decades. PCL deserves a prompt identification to start the most effective treatment for this ultra-high-risk disease. The aim of this position paper is to revisit the diagnosis of PCL according to the presence of circulating plasma cells in patients otherwise meeting diagnostic criteria of multiple myeloma. The presence of ≥5% circulating plasma cells in patients with MM had a similar adverse prognostic impact as the previously defined PCL by more the 20% ciculating plasma cells. Therefore PCL is defined by International Myeloma Working Group by the presence of 5% or more circulating plasma cells in peripheral blood smears in patients otherwise diagnosed with symptomatic multiple myeloma. Diagnostic procedures and critarias are discusse in this paper and even therapy of this diesease overviewed.
- Klíčová slova
- daratumumab,
- MeSH
- antitumorózní látky terapeutické užití MeSH
- humanizované monoklonální protilátky terapeutické užití MeSH
- imunomodulační látky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom diagnóza terapie MeSH
- plazmocelulární leukemie * diagnóza terapie MeSH
- plazmocytom diagnóza terapie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
The main goal of this study was to assess the progress of vertebral stability after lumbar interbody fusion related to microcomputed tomography (micro CT), biomechanical analysis, and histological assessment towards spine fusion. Twelve male pigs were used; each underwent L2-3 discectomy and implantation of an iliac crest bone graft in two groups; six spines were harvested eight weeks (A1) and six spines 16 weeks (A2) after surgery (7 native spines for biomechanical analysis). The CT was performed by GE phoenix datos|x 2.0 with a sample drift correction. The samples were divided according to fusion quality. Biomechanical evaluation was carried out on the MTS Mini Bionix testing system. In the nondestructive mode, three cycles of pure bending moments were applied (5 Nm load limit) at a rate of 20 °/min in flexion (+40 °) and extension (-40 °). Two representative histological sections from four samples were obtained (A1, n = 2; A2, n = 2); areas of mature bone were quantified. In micro CT, better results were achieved in group A2 (not significant). Eight weeks after the operation, flexural stiffness decreased to 48% of its initial value for native cadavers (P < 0.05); after 16 weeks it was comparable to native cadavers, demonstrating the suitability of the implanted graft (P < 0.05). The newly formed bone tissue occupied an average area of 94.205 mm2 (A1) and 26.240 mm2 (A2). It was confirmed that micro CT, biomechanical analysis, and histological assessment are technically feasible and suitable for the evaluation of results of other methods of large bone defect treatment.
V současné době patří rekonstrukce volným lalokem k zlatému standardu léčby devastačních poranění dolní končetiny. Jedním z hlavních faktorů přímo ovlivňujících úspěšnost léčby je riziko infekčních komplikací. Kolonizace a následná infekce vláknitými houbami patří i v dnešní době v případě imunokompetentních pacientů k raritně se vyskytujícím. Jejich nízký výskyt je nicméně kompenzován fulminantním a často podceňovaným průběhem. Charakteristickými rysy je rychlá lokální destrukce tkáně, která spolu se silným angio-invazivním potenciálem snadno vede k diseminaci do organismu. V této případové studii prezentujeme případ devastačního poranění dolní končetiny, kde bylo k záchraně končetiny využito přenosu volného svalu latissimus dorsi. Stav byl dále komplikován v důsledku invazivní infekce vláknitými houbami zástupci Mucor circinelloides a Fusarium. V závěrečné části článku se rovněž stručně věnujeme výskytu podobných případů v literatuře v podobě krátkého literárního review.
Nowadays, free flap reconstruction in devastating lower limb trauma is a standard procedure in reconstructive surgery. The greatest factor directly affecting limb salvage is still the risk of infectious complications, whether local or systemic. Fungal wound infections are not among the most common infection complications in surgery, but their low incidence is compensated for by their fulminant and serious course, as well as severe local tissue destruction and strong angio-invasive potential together with the possibility of dissemination. In this case study, we present an example of a devastating lower leg injury, solved using latissimus free flap reconstruction, with subsequent difficult and prolonged healing, due to an invasive filamentous fungi infection. In the final part of the article, we focus briefly on the occurrence of similar cases in the literature.
- MeSH
- dopravní nehody MeSH
- houby MeSH
- infekce v ráně etiologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mykózy MeSH
- poranění nohy (od hlezna dolů) * chirurgie komplikace MeSH
- volné tkáňové laloky MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zákroky plastické chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Objective: Retrospective evaluation of the results of conservative and surgical treatment in senior population patients with type 2 and 3 odontoid fracture according to Anderson DʼAlonzo (A-A) classification treated at the Trauma Clinic of the University Hospital in Brno from 2013 to 2017. Material and methods: The monitored set consisted of 52 patients (28 women, 24 men) aged over 65, the average age being 82 years (66 – 93 years) and the median being 76 years. Fractures of the dens were evaluated according to Anderson and DʼAlonzo classification. Conservative therapy using the Philadelphia-type hard collar for 12 weeks was indicated in patients with non-dislocated or minimally dislocated type II and type III odontoid fracture. Surgical treatment using 2 compression screws C1-2 posterior fusion was primarily indicated in dislocated fractures. The patient monitoring length was minimally 6 months from the injury. X-ray check-ups including clinical check-up of the monitored patients were performed on day 4 - 7 from the diagnosed odontoid fracture or after the surgery performed and also in week 4, 8, 12 and 24 after the injury, when functional x-rays of cervical spine were also made. Results: According to x-ray images, healing of the fracture was observed after 6 months of treatment in 47 % of the patients with type II odontoid fracture. Fracture line persisted in 53 % of patients, but the treatment was conservative without clinical correlate and with regard to comorbidities, meaning recommended use of a soft collar for verticalization. In type III odontoid fractures, healing of the fractures was observed in 71 % of the patients. Besides non-healing of the fracture, we evaluated the other therapeutic complications as well. The least complications occurred in conservatively treated patients with a hard collar, where we particularly observed collar galls. Most complications were represented in patients treated by Halo fixation, where we observed numerous complications such as pin track infection, swallowing disorders, pneumonia, and in 53 % of patients recurring loss of odontoid fracture reposition with subsequent non-healing of the fracture. Conclusion: Odontoid fractures belong to the most frequent cervical spine injuries in the elderly population; the incidence has been increasing and there is no uniform treatment concept which, however, should be individual, also with regard to the associated comorbidities. And with regard to the aforementioned it is important to realize that even a stable ligament false joint is tolerated very well by the elderly people and where neurological symptomatology is absent, it is not always necessary to aim for bone healing of the fracture.
- MeSH
- axis chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- dens axis * chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- fraktury páteře * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- imobilizace metody MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- kostní šrouby škodlivé účinky statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Objective: Retrospective evaluation of the results of operating treatment in patients with multiple myeloma (MM) with pathological fracture of the long bone treated by the stable osteosynthesis (OS) at the Trauma Clinic of the University Hospital Brno in the period from January 2013 to December 2018. Material and methods: Retrospective evaluation of the set of 410 patients treated with MM at the University Hospital Brno in the period of 2013–2018. Both inclusion and exclusion criteria were determined. The method of the performed osteosynthesis of a pathological fracture of the long bone depended on its localisation. It was either a nailing or plating osteosynthesis with stabilisation using the Prevotʼs rods. The following was evaluated on the acquired set of patients. Epidemiology data, fracture occurrence mechanism and type of fracture, intensity of pain, Mirels´ score, type of the osteosynthesis used, time section from determination of the MM diagnosis to occurrence of the fracture and also from the performed osteosynthesis to the healing of the fracture, and any treatment complications, if appropriate. Results: Following the satisfaction of the inclusion and exclusion criteria, a set was formed of 24 patients with MM, who suffered a total of 32 pathological fractures of long bones in the myeloma deposits and were treated using the osteosynthesis method. 11 men and 13 women were represented in the set. The average age of the monitored patients was 71 years. Fractures were localized in 20 cases into the region of diaphysis and proximal humerus, once into the radial area, and in 11 cases into the femoral area. Nailing osteosynthesis was used in 26 fractures (82 %), plating osteosynthesis was used in 5 fractures (15 %), and Prevotʼs rods were used in 1 case (3 %). In correlation with the used osteosynthesis method, we reported the healing of the fracture with a bony callus in 29 cases (91 %), in 2 cases (6 %) the direct healing, and 1 fracture did not heal and a false joint was formed (3 %). The following complications occurred during the treatment in 23 patients: periimplant fracture (N=2), and proximalisation of humeral nail with interference into subacromial space (N=1). Conclusion: MM represents a serious hematologic disease. Unlike in metastatic affection of bones with solid tumours, performance of stable osteosynthesis is indicated in respect of myeloma bone disease in the case of a pathological fracture of long bones, which does not exclude simultaneous systemic treatment of MM or radiotherapy.
- MeSH
- fraktury spontánní chirurgie komplikace MeSH
- kosti a kostní tkáň chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * chirurgie diagnostické zobrazování komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
Cíl: Retrospektivní zhodnocení výsledků konzervativní a operační léčby u pacientů seniorské populace s frakturou dens axis 2. a 3. typu dle Anderson D‘Alonzovy (A-A) klasifikace léčených na Klinice úrazové chirurgie FN Brno v letech 2013–2017. Materiál a metody: Sledovaný soubor tvořilo 52 pacientů (28 žen, 24 mužů), kterých věk byl nad 65 let a průměrný věk byl 82 let (66–93 let) a medián pak 76 let. Zlomeniny dentu byly hodnoceny podle Anderson a DʼAlonzovy klasifikace. Konzervativní léčba pevným krčním límcem typu Philadelphia na 12 týdnů byla indikována u pacientů s nedislokovanou nebo minimálně dislokovanou zlomeninou dens axis 2. a 3. typu. Operační léčba dvěmi kompresními šrouby nebo zadní C1-2 fúzí byla primárně indikována u dislokovaných zlomenin. Délka sledování pacientů byla minimálně šest měsíců od úrazu. RTG kontroly včetně klinické kontroly u sledovaných pacientů byly v průběhu léčby prováděny čtvrtý až sedmý den po diagnostice zlomeniny dentu nebo po provedení operačního zákroku a dále po 4, 8, 12 a 24 týdenním odstupu od úrazu, kdy byly provedeny i funkční RTG snímky krční páteře. Výsledky: U zlomenin dentu 2. typu bylo po šesti měsících léčby dle RTG snímků pozorováno zhojení zlomeniny u 47 % pacientů. U 53 % pacientů přetrvávala lomná linie ale bez klinického korelátu a vzhledem ke komorbiditám byla léčba konzervativní, v podobě doporučení užívání měkkého krčního límce na vertikalizaci. U zlomenin dentu 3. typu bylo pozorováno zhojení zlomenin u 71 % pacientů. Kromě nezhojení zlomeniny jsme hodnotili i další komplikace léčby. Nejméně komplikací bylo zastoupeno u konzervativně léčených pacientů pevným krčním límcem, kdy jsme zaznamenali zejména otlaky od límce. Nejvíce komplikací bylo zastoupeno u pacientů léčených Halo fixací, kde jsme zaznamenali řadu komplikací jako pin track infekt, poruchy polykání, pneumonie a u 53 % pacientů opakovanou ztrátu repozice zlomeniny dentu s následným nezhojením zlomeniny. Závěr: Zlomeniny dens axis patří v seniorské populaci k nejčastějšímu zranění krční páteře, jejich výskyt narůstá a neexistuje jednotný koncept léčby, která by ale měla být individuální i vzhledem k přidruženým komorbiditám. A vzhledem k výše uvedenému je důležité si uvědomit, že i stabilní vazivový pakloub je seniory velmi dobře tolerován a v případě absence neurologické symptomatologie není nutné se vždy se snažit o kostěné zhojení zlomeniny.
- MeSH
- axis chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- dens axis * chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- fraktury páteře * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- imobilizace metody MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- kostní šrouby škodlivé účinky statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Cíl: Retrospektivní zhodnocení výsledků operační léčby u pacientů s mnohočetným myelomem (MM) a patologickou frakturou dlouhé kosti léčených metodou stabilní osteosyntézy (OS) na Klinice úrazové chirurgie FN Brno v období leden 2013 až prosinec 2018. Materiál a metody: Retrospektivní zhodnocení souboru 410 pacientů léčených s MM ve FN Brno za období 2013–2018. Byla stanovena inkluzní a exkluzní kritéria. Způsob provedené OS patologické zlomeniny dlouhé kosti záležel na její lokalizaci. Jednalo se buď o hřebovou nebo dlahovou OS či stabilizaci pomocí Prevotových prutů. Na získaném souboru pacientů byla hodnocena základní epidemiologická data, mechanizmus vzniku a typ zlomeniny, intenzita bolesti, Mirelsovo skóre, typ použité OS, časový úsek od stanovení diagnózy MM ke vzniku zlomeniny a také od provedení osteosyntézy po zhojení fraktury a případné komplikace léčby. Výsledky: Po splnění inkluzních a exkluzních kritérií vznikl soubor 24 pacientů s MM, kteří utrpěli celkem 32 patologických fraktur dlouhých kostí v myelomových ložiscích a byli ošetřeni metodou osteosyntézy. V souboru bylo zastoupeno 11 mužů a 13 žen. Průměrný věk všech sledovaných byl 71 let. Zlomeniny byly lokalizovány ve 20 případech do oblasti diafýzy a proximálního humeru, jedenkrát do oblasti radia, v 11 případech pak do oblasti femuru. Hřebová osteosyntéza byla využita u 26 zlomenin (82 %), dlahová OS u pěti zlomenin (15 %) a Prevotovy pruty v jednom případě (3 %). V korelaci s použitou metodou osteosyntézy jsme zaznamenali ve 29 případech sekundárního hojení zlomeniny kostěným svalkem (91 %), ve dvou případech (6 %) direktního hojení a jedna zlomenina se nezahojila a vznikl pakloub (3 %). V průběhu léčby se u 23 pacientů vyskytly následující komplikace: periimplantátová fraktura (N=2), a proximalizace humerálního hřebu se zasahováním do subakromiálního prostoru (N=1). Závěr: MM představuje závažné hematologické onemocnění. Oproti metastatickému postižení kostí solidními tumory je v případě myelomové kostní nemoci u patologické zlomeniny dlouhých kostí indikováno provedení stabilní osteosyntézy, nevylučující souběžnou systémovou léčbu MM či radioterapii.
- MeSH
- fraktury spontánní chirurgie komplikace MeSH
- kosti a kostní tkáň chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * chirurgie diagnostické zobrazování komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
