Příchod antiemetik ze skupiny inhibitorů 5-HT3-receptorů před dvěma desetiletími se stal významným přínosem pro antiemetickou profylaxi, ale současně vytvořil klamné zdání, že problém nevolnosti a zvracení po chemoterapii byl tímto vyřešen. Přestože byly vypracovány a jsou pravidelně aktualizovány mezinárodně uznávané standardní postupy, jak těmto nežádoucím účinkům chemoterapie předcházet, v praxi stále zůstávají významné rezervy v jejich uplatňování. Jednou z příčin je podhodnocování reálného výskytu těchto obtíží i závažnosti, jakou zejména z pohledu pacientů mají. V běžné praxi dosud není dostatečně využíváno výhod kombinace inhibitorů 5-HT3-receptorů s dexamethasonem, přestože vědecké doklady pro její účinnost jsou přesvědčivé. Nová antiemetika, zejména palonosetron a aprepitant, dále rozšiřují naše možnosti účinné terapie, je však třeba používat je profylakticky od prvního cyklu emetogenní onkologické léčby v souladu se současnými standardními doporučeními.

The advent of 5-HT3 receptor inhibitors two decades ago became an important contribution to antiemetic prophylaxis but led to false idea that the problem of nausea and vomiting after chemotherapy has been solved. Despite of elaborated international guidelines for antiemesis significant reserve continues to apply them in clinical practice. Underestimation of real nausea and vomiting occurrence and their impact on patients are among reasons. Advantages of 5-HT3 receptor inhibitors combined with dexamethasone have not been fully employed despite of available convincing evidence. New antiemetics, especially palonosetron and aprepitant, further extend our potential of effective therapy, but it is necessary to use them in prophylaxis from the first course of emetogenic anticancer treatment according to guidelines.

Interní hematoonkologická klinika FN Brno

Current approaches to prevention and treatment of nausea and vomiting during chemotherapy

Lit.: 17