Diagnostika maligních a benigních onemocnění slinivky břišní je zásadní problém vzhledem k následující odlišné strategii léčby. U adenokarcinomu pankreatu je chirurgická léčba absolutním diktátem, není indikována v případě lokálně pokročilých a metastatických lézía benigních tumorů. U chronické pankreatitidyje indikována jen v určitých případech. Stále je běžné, že histopatologický nález předchozí diagnózu zásadně koriguje. Cílem studie bylo určit soulad klinické a histopatologické diagnózy. Metody: Retrospektivně jsme analyzovali soubor nemocných, kteří absolvovali v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) resekci pankreatu bez ohledu na předchozí indikaci, a porovnávali klinickou a histopatologickou diagnózu. Výsledky: Nejčastější indikací k výkonu bylo podezření na maligní ložiskový proces v parenchymu pankreatu (220 z 362 resekci; 61 %). Tento nález se potvrdil u 133 z nich (60 %). Zvláště hodnocený tumor Vaterské papily byl indikací k operaci u48 nemocných, potvrdil se u 33 (69%) nemocných. Pro komplikaci chronické pankreatitidy bylo indikováno k operaci 59 (16 %) nemocných. Diagnóza byla potvrzena u 44 (74 %), naopak u 12 (20 %) byl zjištěn tumor. Autoimunní pankreatitida byla v sekčním materiálu zjištěna u 14 (4 %) nemocných, z toho u 11 byla předoperačně považována za tumor. Celkově indikace korelovala s histolopatologickým nálezem pouze u 189 pacientů (52 %). Závěr: Nesoulad předoperačního závěru a definitivní diagnózy byl velmi častý. Autoimunní pankreatitida nebyla výjimečnou (mylnou) indikací k operaci. Předoperační vyšetření je nutné dále systematizovat a zpřesňovat.

Diagnosing malignant and benign diseases of the pancreas is a major problem due to the following differing treatment strategies. Surgical treatment is essential for resecable pancreatic adenocarcinoma and it is not indicated for locally advanced or metastatic lesions or for benign tumours. In chronic pancreatitis surgery is indicated only in certain cases. It is common that histopathological findings significantly correct prior diagnosis.The aim of this study was to identify the correlation of clinical and histopathological diagnoses. Methods: We retrospectively analyzed a set of patients who had undergone pancreatic resection at the Institute for Clinical and Experimental Medicine without taking the previous indication into consideration and compared the clinical and histopathological diagnoses. Results: The most common indication for surgery was the suspicion of malignant focal process in pancreatic parenchyma (220 of 362; 61%). This finding was confirmed in 133 of them (60%). Especially the evaluated tumour of Vater's ampulla was an indication for surgery in 48 patients and confirmed in 33 (69%) of them. 59 (16%) patients were indicated for surgery for complications of chronic pancreatitis: the diagnosis was confirmed in 44(74%) of them, while in 12 (20%) of them a malignant tumour was detected. Autoimmune pancreatitis was diagnosed in 14 (4%) cases, 11 of them were indicated for surgery due to suspicion of malignancy. The overall indication correlated with the histopathological finding only in 189 (52%) cases. Conclusion: Discrepancies between preoperative diagnosis and definitive histopathological conclusion were frequent. Autoimmune pancreatitis was not an exceptional (false) indication for surgery. It is necessary to refine and systematize the preoperative examination.

Klinika hepatogastroenterologie IKEM Praha

Klinika transplantační chirurgie IKEM Praha

Pracoviště klinické a transplantační patologie IKEM Praha

Pracoviště radiodiagnostiky a intervenčníradiologie IKEM Praha

Correlation of indications for pancreatic resection with histopathological finding

Obsahuje 3 tabulky

Literatura